Česká filharmonie • Příhody lišky Bystroušky

Kateřina Kněžíková se narodila v roce 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 ukončila svá studia na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V Národním divadle v Praze debutovala v roce 2005 v roli Zerliny a od roku 2006 je stálou členkou ansámblu. V uplynulých letech zde nastudovala postavy jako Susanna (Le nozze di Figaro), Serpetta (La Finta giardiniera), Servilia (La Clemenza di Tito), Blonde (Entführung aus dem Serail), Despina (Cosí fan tutte), Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (Elisir d’amore), Barče (Hubička), Terinka (Jakobín), Nannetta (Falstaff), Aristea (L´Olimpiade) a mnoho dalších.

Hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle F. X Šaldy v Liberci, ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě, v Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu a v Opéra de Dijon.

Spolupracovala s režiséry jako je D. Beneš, Karl-Ernst a Ursel Herrmann, J. Heřman, L. Keprtová, L. Moaty, J. Nekvasil, V. Věžník aj.

V rámci své profesionální koncertní a operní činnosti spolupracovala s dirigenty jako je S. Baudo, J. Bělohlávek, A. Fisch, J. Gaffigan, M. Honeck, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, V. Luks, E. Mazzola, J. Nelson nebo T. Netopil a s významnými hudebními tělesy, jakými jsou BBC Symphony orchestra, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Hessischer Rundfunk Frankfurt am Main, PKF - Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a mnoho dalších.

Pravidelně vystupuje na prestižních mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MHF Dvořákova Praha, MHF Janáčkův máj,  MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, Struny podzimu, Festival de La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další).

Vytvořila nahrávky pro Český rozhlas, televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International. Pro label Harmonia mundi nahrála Smetanovu Prodanou nevěstu a její nahrávka Dove é amore é gelosia v produkci OPUS ARTE DVD získala ocenění německé kritiky „Preis der deutschen Schallplattenkritik“.

Mladý český basista Jan Martiník se narodil roku 1983 v Ostravě, kde studoval na Janáčkově konzervatoři a na Ostravské univerzitě u Elišky Pappové. V roce 2003 zvítězil v kategorii „Junior“ v mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a získal druhou cenu v kategorii „Píseň“. Je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Jeleny Obrazcovové v Moskvě, kde získal zvláštní cenu za interpretaci Čajkovského Romance. V roce 2007 byl finalistou pěvecké soutěže Placida Dominga „Operalia“ a roku 2009 zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

První angažmá získal ještě během svého studia na konzervatoři v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde ztvárnil například role Pistoly (Falstaff), Leporella (Don Giovanni) a Truffaldina (Ariadna na Naxu). Je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde zazpíval role Larkense a José Castra v Pucciniho Děvčeti ze západu ana scéně Stavovského divadla vystoupil v Mozartově Donu Giovannim jako Masetto a Leporello.

V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně, kde byl obsazen například do role Sarastra (Kouzelná flétna), Collina (La bohème), Surina (Piková dáma) a Nočního hlídače (Mistři pěvci norimberští). Ve vídeňské Volksoper vystupoval jako Betto (Gianni Schicchi), 1. nazaretský (Salome) a Zuniga (Carmen). V sezoně 2012/2013 se stal členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde zpíval Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) a otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje se známými orchestry jako je Česká filharmonie, Rotterdamská filharmonie, Staatskapelle Dresden, BBC Symphony Orchestra, Symfonický orchestr města Birminghamu, Skotský komorní orchestr, King’s Consort a Collegium 1704. V repertoáru má basové árie a roli Ježíše v Matoušových pašijích J. S. Bacha, Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Je úspěšným absolventem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově, kde se dosud představil jako Morales (Carmen), Ping (Turandot), Kníže Ottokar (Čarostřelec), Lovec (Rusalka) ad. Umělecké závazky v sezoně 2021/2022 zahrnují role Guglielma (Così fan tutte) v Národním divadle v Praze a Dona Giovanniho ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, koncert s Pretty Yende ve Smetanově síni v Praze, Dvořákova Rusalka (Hajný) s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova, předvánoční recitál v Praze ad.

Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015. V červenci 2017 se stal finalistou soutěže Belvedere a Operalia Plácida Dominga a v září 2019 získal cenu tehdejšího ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris. Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě a první operní zkušenosti získal na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Pražský filharmonický sbor (PFS) je nejvýznamnější a nejstarší profesionální smíšený pěvecký sbor v Česku. Během dlouhé historie se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři; od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem je aktuálně Lukáš Kozubík.

Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská a Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové) pod vedením významných dirigentů (mj. sir Simon Rattle, Daniel Barenboim, Zubin Mehta, Fabio Luisi, Semjon Byčkov, Jiří Bělohlávek nebo Jakub Hrůša. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

PFS realizuje řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena hlavně na náročná a méně známá díla sborového repertoáru. Nedílnou součástí aktivit sboru je i péče o hudební vzdělávání mládeže. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů. Za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby se stal PFS v roce 2022 laureátem Ceny Antonína Dvořáka.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky vzbudily mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason. Od roku 2021 vyučuje obor dirigování sboru na Akademii múzických umění v Praze.

Kühnův dětský sbor (založen roku 1932) patří dnes k nejvýznamnějším českým uměleckým souborům, známým nejen v Evropě, ale již na všech pěti kontinentech. Za dobu své existence vychoval tisíce talentovaných dětí a naučil je lásce k hudbě a umění. Svou tradicí a šíří svého uměleckého záběru je ojedinělou uměleckou institucí svého druhu nejen v České republice, ale i v Evropě.

Mimořádnou uměleckou pověst dokládají četná ocenění i oficiální pocty, sbor je pravidelně zván na velké hudební festivaly a koncertní turné, spolupracuje s předními orchestry a operními scénami, zrealizoval přes 50 nahrávek české i světové hudby.

Kühnův dětský sbor má svůj výjimečný zvuk, který už na první poslech zaujme přirozeností dětských hlasů, čistotou a vytříbeností. Tyto vlastnosti jsou od samého vzniku sboru inspirací pro řadu vynikajících českých skladatelů k tvorbě přímo pro Kühnův dětský sbor.

Jiří Chvála absolvoval obor dirigování na pražské HAMU, poté působil jako sbormistr Českého pěveckého sboru (později Pražského filharmonického sboru) a Kühnova dětského sboru, v jehož čele stojí od roku 1967. Přímo tak navázal na mimořádný odkaz zakladatele sboru a svého profesora na hudební fakultě Jana Kühna. Vedl sbor při spolupráci s významnými českými a zahraničními dirigenty, režiséry, komorními soubory a orchestrálními tělesy. Absolvoval s ním řadu turné, včetně prestižních festivalů doma i v zahraničí téměř na všech kontinentech, a realizoval desítky nahrávek. Sbor přivedl k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Od roku 1958 působí Jiří Chvála na katedře dirigování Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde byl v roce 1986 jmenován profesorem. Za svou dlouholetou uměleckou a pedagogickou činnost získal řadu uznání, mezi nimi Cenu Františka Lýska, Cenu Bedřicha Smetany, vyznamenání II. stupně od ministra školství ČR, ocenění Senátu Parlamentu České republiky a Ministerstva kultury České republiky.

Sir John Eliot Gardiner, umělecký vedoucí souborů Monteverdi Choir, English Baroque Soloists a Orchestre Révolutionnaire et Romantique, se do myslí posluchačů zapsal jako hlavního aktér v procesu oživení zájmu o starou hudbu a průkopník historicky poučené interpretace. Jako pravidelný host předních světových orchestrů, jako jsou Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Královský orchestr Concertgebouw a Berlínští filharmonikové, uvádí skladby od 17. do 20. století.

Šíři Gardinerova repertoáru dokazuje obsáhlý soupis oceněných nahrávek, které Gardiner pořídil pro renomovaná hudební vydavatelství se svými vlastními soubory, nebo jako host světově významných orchestrů (např. s Vídeňskými filharmoniky či Londýnským symfonickým orchestrem). Vedle renesančních a barokních skladeb tento seznam obsahuje díla W. A. Mozarta, R. Schumanna, H. Berlioze, E. Elgara nebo K. Weilla. K největším úspěchům v této oblasti patří dvě ceny Grammy, cena Diapason d’or a také fakt, že získal více cen magazínu Gramophone než jakýkoli jiný žijící umělec.

Se svými soubory Gardiner pravidelně účinkuje ve význačných světových koncertních síních (např. Lincoln Center či Royal Albert Hall) a na festivalech, jako jsou Salcburský, Berlínský a Lucernský festival. V roce 2021 se Gardiner po šedesáté objevil na BBC Proms, a to s díly G. F. Händela a J. S. Bacha; v roce 2017, kdy se konaly oslavy 450. výročí narození C. Monteverdiho, získal jeho soubor cenu Královské filharmonické společnosti a Gardiner byl magazínem Operwelt jmenován dirigentem roku.

V roli operního dirigenta se Gardiner představil ve Vídeňské státní opeře, milánské La Scale, Národní pařížské opeře, Královské opeře či florentském Teatro del Maggio Musicale. Mezi lety 1983–1988 byl uměleckým ředitelem Lyonské opery, kde založil nový orchestr. 

V roce 2013 vyšla Gardinerova kniha Music in the Castle of Heaven: A Portrait of Johann Sebastian Bach, oceněná francouzskou Prix des Muses udělovanou nadací Singer-Polignac. Mezi lety 2014 a 2017 byl Gardiner vůbec prvním prezidentem lipského BachArchivu.

Vedle řady cen spojených s jeho prací obdržel sir John Eliot Gardiner čestné doktoráty od Royal College of Music, New England Conservatory of Music, univerzit v Lyonu a Cremoně a od St Andrews and King’s College v Cambridge, kde sám studoval a kde ho poctili titulem Honorary Fellow. Stejný titul získal i od londýnské King’s College a v British Academy. Royal Academy of Music mu udělila titul Honorary Member a v roce 2008 prestižní Bach Prize. V roce 2005 získal Řád za zásluhy od německé federální vlády a o šest let později titul Čestný rytíř legie. Ve své vlasti získal roku 1990 Řád britského impéria a v roce 1998 obdržel od královny rytířský titul za služby hudbě.