Czech Chamber Music Society • Michael Volle

Cyklus, který skladatelovu písňovou tvorbu uzavírá a zároveň patří k jeho dílům mezi posluchači i interprety nejvyhledávanějším, Biblické písně op. 99, Dvořák komponoval v průběhu druhého roku svého působení na americké Národní konzervatoři hudby v New Yorku. Velmi se mu tehdy stýskalo, a tak byl naplněn vzpomínkami nejen na své drahé, které doma zanechal (zvláště ho znepokojovaly zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu jeho otce), ale i na své již zemřelé přátele. Hledaje a nacházeje posilu ve slovech Písma, začal na počátku března 1894 v krátké době pouhých tří týdnů zhudebňovat verše Davidovy Knihy žalmů v proslulém překladu Bible kralické. Ten vznikl z iniciativy biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava a vycházel postupně v letech 1579–1594 jako šestisvazkové dílo, které bylo po té shrnuto – a v této podobě ještě nesčíslněkrát vydáno – do svazku jednoho. Dvořák s největší pravděpodobností pracoval s vydáním z roku 1863, jež vzniklo „k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou“, jak je uvedeno v jeho podtitulu.

Vůbec poprvé se Simrockovi zmiňuje o „deseti písních ze svaté bible Davidovy žalmy“ v dopise z dubna 1894, po němž záhy, ještě ve stejném měsíci, následuje další list, v němž Dvořák Biblické písně označuje za to nejlepší, co až do nynějška v této oblasti vytvořil. A nemýlil se. Setkáme se v nich totiž nejen s řadou prvků provázejících i ostatní kompozice „amerického období“, a to jak s pentatonikou, tak například i s některými dalšími melodickými i harmonickými zajímavostmi, charakteristickými pro afroamerickou hudbu, ale také, a to především, s hudbou typicky dvořákovskou, tj. zejména českou v prostém, upřímném citovém vyjádření jednotlivých náladových poloh, jež zvolené žalmové texty přinášejí, jako např. zbožnou úctu a bázeň (Oblak a mrákota jest vůkol Něho), bezbřehou důvěru (Skrýše má a pavéza má Ty jsi, Hospodin jest můj pastýř, Pozdvihuji očí svých k horám), prosbu o vyslyšení (Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou, Slyš, ó Bože, volání mé, Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou), žal nad ztrátou jistoty (Při řekách babylónských), chválu nebo velebení, jimiž se cyklus nejprve dostává do své poloviny (Bože! Píseň novou) a písní Zpívejte Hospodinu píseň novou se uzavírá.

Mistrovsky se Dvořák v Biblických písních, které jsou příkladem mimořádné skladebné čistoty, vyrovnal i s problémem písňového útvaru psaného na volný, takřka prozaický žalmový verš. Jeho vyjadřování je velmi koncentrované, zaměřené na co nejpřesvědčivější výklad zhudebňovaného textu. Zdánlivě prostá faktura jednotlivých písní překvapuje na první poslech nevnímanou originální harmonií a především pozoruhodnou vokální linií, rozvíjející se od asketicky prosté deklamace textu až k široce rozklenuté melodické kantiléně.

Původní verzi autor napsal pro nižší hlas a klavír, jestli však byl v této podobě cyklus proveden, není známo. Dochoval se pouze doklad o tom, že píseň Slyš, ó Bože, volání mé, zazněla 26. 9. 1895 v Mladé Boleslavi. O necelý rok později pak Dvořák prvních pět Biblických písní instrumentoval a po návratu domů je 4. ledna 1896 se sólistou Národního divadla, barytonistou Františkem Šírem, a právě ustavenou Českou filharmonií provedl v pražském Rudolfinu. Dalších pět písní instrumentoval roku 1914 tehdejší šéf České filharmonie Vilém Zemánek a ještě téhož roku, 1. listopadu, byl cyklus, patřící k tomu nejkrásnějšímu, co bylo pro tento žánr napsáno, se sólistou Egonem Fuchsem poprvé proveden souborně.