Czech Chamber Music Society • Michael Volle

The globally celebrated baritone Michael Volle began singing at a tender age. The son of a pastor in Freudenstadt, southern Germany, as a boy he joined the local church choir. He and his seven elder siblings grew up amid sacred music, and involved in all choral and orchestral activities. Apart from singing, he learned to play the violin, viola, trombone, piano and guitar, and gradually joined several other choirs. At the age of 25, Michael arrived at the definitive decision regarding his future profession, giving preference to singing over becoming a violist. He first studied voice in Germany (with Josef Metternich and others), before enrolling at the Guildhall School of Music in London (under the tutelage of Rudolf Piernay). 

Michael Volle was engaged at the opera houses in Mannheim, Bonn, Düsseldorf and Cologne. From 1999 to 2007, he was a member of the Opernhaus Zürich, where he was afforded the opportunity to portray major roles, Wagner included. A sought-after singer, he has performed at such prestigious festivals as the Salzburger and Bayreuther Festspiele. From Zürich he moved to Munich to join the Bayerische Staatsoper. Volle has appeared as a guest at the Royal Opera House in London, the Teatro alla Scalla in Milan, the Wiener Staatsoper and the Opéra national de Paris. In 2014, he debuted at the Metropolitan Opera in New Yok, dazzling as Mandryka in Strauss’s Arabella, followed by performances of Hans Sachs in Wagner’s Die Meistersinger von Nürnberg, the title role in Verdi’s Falstaff, and other parts.

Michael Volle has received a number of coveted prizes, including Germany’s Der Faust. His repertoire is extensive indeed. Although primarily cast in Verdi and Wagner operas, he has a penchant for Mozart roles, which he was assigned at the onset of his career, and he has excelled as Berg’s Wozzeck, etc. Volle has also been in great demand as a concert singer and frequently invited to recording studios. He has regularly collaborated with Daniel Barenboim, Zubin Mehta, Christian Thielemann, Antonio Pappano and other feted conductors. Satisfying his passion for sacred music, he particularly likes performing works by Johann Sebastian Bach.

A dramatic baritone garnering acclaim at famous opera houses and concert venues worldwide, he also continues to perform songs, most often with the pianist Helmut Deutsch. At today’s recital, Michael Volle will be accompanied by Reinhard Seehafer, with whom he has appeared previously. In 2022, they participated in a Czech National Symphony Orchestra project within the Altmark Festspiele, Germany, with Seehafer conducting. Just like today, part of the programme was the world premiere of a Seehafer composition. 

Reinhard Seehafer is a German conductor, pianist and composer, and the founder and artistic director of the Altmark Festspiele. The holder of the prestigious Gellert-Preis, he launched his career in Berlin. He studied with a number of renowned teachers, rounding off his conducting training with Otmar Suitner and Leonard Bernstein. While still a student, he received the Mendelssohn-Preis. In 1982, he gave rise to a sensation with his take on Puccini’s Madame Butterfly at the Komische Oper Berlin, following which he was engaged there. 

In 1989, he was named principal conductor and artistic director of the Theater Görlitz. Two years later, Seehafer and Wolf-Dieter Ludwig established the cross-cultural project EUROPERA, whose music director and chief conductor he was until 1998. He also founded the Europa Philharmonie, which he has helmed to the present day, as well as the Altmark Festspiele. Reinhard Seehafer has conducted numerous famous orchestras, including the Gewandhausorchester Leipzig and the Staatskapelle Dresden, giving concerts worldwide. As a pianist and chamber musician, he has performed in North and South America, Israel, China, Japan and other countries. Boasting an extensive repertoire, he has also premiered contemporary pieces.

As a composer, he has embraced a variety of genres and styles, writing chamber music and operas, as well as large-scale symphonic works. His orchestral Parable, inspired by G. E. Lessing’s play Nathan the Wise, received its world premiere at the Grand Theatre of the Cultural Palace of Nationalities in Beijing (2002); the trio Six Variations sur une theme des trouveres was first performed at Bargemusic in New York (2004); the opera Hochzeit an der Elbe (Wedding on the Elbe) opened in Torgau, Germany (2004). Seehafer has presented some of his works at the Altmarkt Festspiele. In 2022, he conducted the Czech National Symphony Orchestra giving the world premiere of his Mondviole; in 2023 they performed at the festival Bedřich Smetana’s complete My Country cycle. 

Reinhard Seehafer has made frequent visits to the Czech Republic. In 2015, he conducted the Prague Philharmonia, opening the F. L. Věk Festival in Hradec Králové; two years later he launched the Chopin Festival in Mariánské Lázně. As a pianist, he performed with the Czech mezzo-soprano Jana Hrochová within the 2016 Malá Strana Chamber Music Festival in Prague.

Cyklus, který skladatelovu písňovou tvorbu uzavírá a zároveň patří k jeho dílům mezi posluchači i interprety nejvyhledávanějším, Biblické písně op. 99, Dvořák komponoval v průběhu druhého roku svého působení na americké Národní konzervatoři hudby v New Yorku. Velmi se mu tehdy stýskalo, a tak byl naplněn vzpomínkami nejen na své drahé, které doma zanechal (zvláště ho znepokojovaly zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu jeho otce), ale i na své již zemřelé přátele. Hledaje a nacházeje posilu ve slovech Písma, začal na počátku března 1894 v krátké době pouhých tří týdnů zhudebňovat verše Davidovy Knihy žalmů v proslulém překladu Bible kralické. Ten vznikl z iniciativy biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava a vycházel postupně v letech 1579–1594 jako šestisvazkové dílo, které bylo po té shrnuto – a v této podobě ještě nesčíslněkrát vydáno – do svazku jednoho. Dvořák s největší pravděpodobností pracoval s vydáním z roku 1863, jež vzniklo „k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou“, jak je uvedeno v jeho podtitulu.

Vůbec poprvé se Simrockovi zmiňuje o „deseti písních ze svaté bible Davidovy žalmy“ v dopise z dubna 1894, po němž záhy, ještě ve stejném měsíci, následuje další list, v němž Dvořák Biblické písně označuje za to nejlepší, co až do nynějška v této oblasti vytvořil. A nemýlil se. Setkáme se v nich totiž nejen s řadou prvků provázejících i ostatní kompozice „amerického období“, a to jak s pentatonikou, tak například i s některými dalšími melodickými i harmonickými zajímavostmi, charakteristickými pro afroamerickou hudbu, ale také, a to především, s hudbou typicky dvořákovskou, tj. zejména českou v prostém, upřímném citovém vyjádření jednotlivých náladových poloh, jež zvolené žalmové texty přinášejí, jako např. zbožnou úctu a bázeň (Oblak a mrákota jest vůkol Něho), bezbřehou důvěru (Skrýše má a pavéza má Ty jsi, Hospodin jest můj pastýř, Pozdvihuji očí svých k horám), prosbu o vyslyšení (Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou, Slyš, ó Bože, volání mé, Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou), žal nad ztrátou jistoty (Při řekách babylónských), chválu nebo velebení, jimiž se cyklus nejprve dostává do své poloviny (Bože! Píseň novou) a písní Zpívejte Hospodinu píseň novou se uzavírá.

Mistrovsky se Dvořák v Biblických písních, které jsou příkladem mimořádné skladebné čistoty, vyrovnal i s problémem písňového útvaru psaného na volný, takřka prozaický žalmový verš. Jeho vyjadřování je velmi koncentrované, zaměřené na co nejpřesvědčivější výklad zhudebňovaného textu. Zdánlivě prostá faktura jednotlivých písní překvapuje na první poslech nevnímanou originální harmonií a především pozoruhodnou vokální linií, rozvíjející se od asketicky prosté deklamace textu až k široce rozklenuté melodické kantiléně.

Původní verzi autor napsal pro nižší hlas a klavír, jestli však byl v této podobě cyklus proveden, není známo. Dochoval se pouze doklad o tom, že píseň Slyš, ó Bože, volání mé, zazněla 26. 9. 1895 v Mladé Boleslavi. O necelý rok později pak Dvořák prvních pět Biblických písní instrumentoval a po návratu domů je 4. ledna 1896 se sólistou Národního divadla, barytonistou Františkem Šírem, a právě ustavenou Českou filharmonií provedl v pražském Rudolfinu. Dalších pět písní instrumentoval roku 1914 tehdejší šéf České filharmonie Vilém Zemánek a ještě téhož roku, 1. listopadu, byl cyklus, patřící k tomu nejkrásnějšímu, co bylo pro tento žánr napsáno, se sólistou Egonem Fuchsem poprvé proveden souborně.