Czech Philharmonic • Steven Osborne

Steven Osborne’s musical insight and integrity underpin idiomatic interpretations of diverse repertoire that have won him fans around the world. The extent of his range is demonstrated by his 33 recordings for Hyperion, which have earned numerous awards, and he was made OBE for his services to music in the Queen’s New Year Honours in 2022.

A thoughtful and curious musician, he is often invited to curate festivals, including at Antwerp’s DeSingel, Bath International Music Festival and Antwerp Symphony Orchestra, and has served as Artist-in-Residence at Wigmore Hall. The Observer described him as ‘a player in absolute service to the composer’ and his close reading of composers’ scores has led him to create his own edition of Rachmaninov. He has a lifelong interest in jazz and often improvises in concerts, bringing this spontaneity and freedom to all his interpretations.

In 2023–24, Osborne returns to recent recording repertoire by Beethoven and Debussy, and has devised a special programme of miniatures, ranging from Bach through to jazz, which reflects his own musical journey. He opens the 23–24 season for the BBC Scottish Symphony, performing Ryan Wigglesworth’s Piano Concerto, and performs with the Czech Philharmonic/Bychkov, Israel Philharmonic/Petrenko, Dresden Philharmonic, Brussels Philharmonic, Seattle Symphony and Philharmonia/Rouvali.

Osborne has performed in the world’s most prestigious venues, including the Wiener Konzerthaus, Amsterdam Concertgebouw, Berlin Philharmonie, and is a regular guest at both Lincoln Center and Wigmore Hall. 

Osborne was born in Scotland and studied at St Mary’s Music School in Edinburgh and the Royal Northern College of Music. He is Visiting Professor at the Royal Academy of Music and the Royal Conservatoire of Scotland, Patron of the Lammermuir Festival and was elected a Fellow of the Royal Society of Edinburgh in 2014.

In recognition of the 2024 Year of Czech Music – a major celebration of Czech music celebrated across the Czech Republic every 10 years since 1924 – Chief Conductor and Music Director Semyon Bychkov has put the music of Antonín Dvořák at the centre of his programmes with the Czech Philharmonic throughout the 2023–2024 season. In addition to conducting three programmes devoted to Dvořák in Prague, Bychkov and the Orchestra will tour the Dvořák programmes to South Korea, Japan, Spain, Austria, Germany, Belgium and the United States, as well as recording the last three symphonies for Pentatone. 

Semyon Bychkovʼs tenure at the Czech Philharmonic began in 2018 with concerts in Prague, London, New York, and Washington commemorating the 100th anniversary of Czechoslovak independence. Following the culmination of The Tchaikovsky Project, Bychkov and the Orchestra began their focus on Mahler. The first discs in a new Mahler cycle were released by Pentatone in 2022, with Symphony No. 5 chosen by The Sunday Times as its Best Classical Album.

Bychkovʼs repertoire spans four centuries. His highly anticipated performances are a unique combination of innate musicality and rigorous Russian pedagogy. In addition to guest engagements with the world’s major orchestras and opera houses, Bychkov holds honorary titles with the BBC Symphony Orchestra – with whom he appears annually at the BBC Proms – and the Royal Academy of Music, who recently awarded him an Honorary Doctorate. Bychkov was named “Conductor of the Year” by the International Opera Awards in 2015 and, by Musical America in 2022.

Bychkov began recording in 1986 and released discs with the Berlin Philharmonic, Bavarian Radio, Royal Concertgebouw, Philharmonia Orchestra and London Philharmonic for Philips. Subsequently a series of benchmark recordings with WDR Symphony Orchestra Cologne featured Brahms, Mahler, Rachmaninov, Shostakovich, Strauss, Verdi, Glanert and Höller. Bychkov’s 1993 recording of Tchaikovsky’s Eugene Onegin with the Orchestre de Paris continues to win awards, most recently the Gramophone Collection 2021; Wagner’s Lohengrin was BBC Music Magazine’s Record of the Year (2010); and Schmidt’s Symphony No. 2 with the Vienna Philharmonic was BBC Music Magazine’s Record of the Month (2018).

In common with the Czech Philharmonic, Bychkov has one foot firmly in the culture of the East and the other in the West. Born in St Petersburg in 1952, he studied at the Leningrad Conservatory with the legendary Ilya Musin. Denied his prize of conducting the Leningrad Philharmonic, Bychkov emigrated to the United States in 1975 and, has lived in Europe since the mid-1980’s. In 1989, the same year he was named Music Director of the Orchestre de Paris, Bychkov returned to the former Soviet Union as the St Petersburg Philharmonic’s Principal Guest Conductor. He was appointed Chief Conductor of the WDR Symphony Orchestra (1997) and Chief Conductor of Dresden Semperoper (1998).

Ludwig van Beethoven (1770–1827) zanechal v oboru instrumentálních koncertů pět děl určených klavíru, jeden Houslový koncert a Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello.  Rozličné skici a náčrtky však dokládají, že se tímto druhem zabýval dlouhá léta – posledním svědectvím je plánovaný, avšak opuštěný šestý klavírní koncert z roku 1815. Klavír byl pro Beethovena zásadním nástrojem. Sám byl ceněným klavíristou, podle stupňující se náročnosti jeho děl, klavíru určených, lze usuzovat i na rozvoj vlastní technické vyspělosti jako interpreta. Beethoven vyšel z Mozartova odkazu a dále jej rozvinul, a to především ve třech aspektech: ve způsobu prezentace sólového partu, ve snaze po myšlenkové jednotě uvnitř jednotlivých vět, usiloval také o jejich vzájemný vztah, a rozšířil užití harmonických prostředků.

V Koncertu pro klavír a orchestr č. 5 Es dur například otevírá větu třikrát opakovaný, improvizačně působící úsek – akord Es dur v orchestru a rapsodická pasáž klavíru. Tento úvod utvrzuje hlavní tóninu, teprve poté nastupuje vlastní expozice, která prochází řadou harmonických modulací. Celá věta osciluje mezi durovým a mollovým tónorodem, střídání nálad je podporováno kontrastem tematického materiálu. Tehdejší posluchač, uvyklý konvenčním postupům, se musel ve zdánlivě nelogických harmonických spojích a nezávisle působících úsecích nejprve zorientovat. Druhá věta svou meditativní lyrikou už předjímá romantické období. Příkladem myšlenkového spojení mezi větami je vynoření tematického materiálu finální věty v závěru druhé věty. Závěrečná věta je připojena attacca, formálně se jedná o sonátové rondo, v jehož provedení opět Beethoven uplatnil originální harmonické řešení. Věta končí rozsáhlou kodou. Skladatel nenechává prostor pro obvyklé improvizované kadence, všechny pasáže jsou detailně vypsány. Tato důslednost se vykládá dvojím způsobem: dílo nebylo určeno pouze profesionálním klavíristům, nýbrž také pokročilým amatérům, k čemuž poukazují v partituře i alternativní, technicky méně náročná místa. Je to však také zároveň doklad uzavřenosti díla, které se nemělo stát předmětem interpretační libovůle.

Skladbabyla komponována roku 1809, dokončena v únoru 1810 a skladatel ji věnoval svému mecenáši a žáku, arcivévodovi Rudolfovi, příštímu arcibiskupu v Olomouci. Ještě téhož roku koncert vyšel tiskem v Londýně; přízvisko Emperor (Císařský) dodal dílu anglický vydavatel, snad s ohledem na majestátní charakter díla, ale i s poukazem na nositele dedikace, habsburského arcivévodu. Roku 1811 vydalo partituru také nakladatelství Breitkopf & Härtel v Lipsku, kde se v Gewandhausu uskutečnila 28. listopadu 1811 světová premiéra; sólistou byl Johann Christian Friedrich Schneider, později dvorní kapelník vévodství Anhalt-Dessau. Klavíristou vídeňské premiéry následujícího roku, 11. února 1812, byl Beethovenův žák Carl Czerny. Uskutečnila se současně s otevřením výtvarné výstavy, na níž byla prezentována mimo jiné díla Raffaelova. Menší ohlas Beethovenovy novinky ve Vídni než v Lipsku se vysvětluje právě tímto společenským rámcem – svým způsobem šlo o hudební doprovod vernisáže. Ve velice krátké době se však z celé pětice Beethovenových klavírních koncertů stal Koncert Es dur nejoblíbenějším.