Czech Philharmonic • Rudolf Buchbinder

Rudolf Buchbinder is one of the legendary artists of our time. His piano playing is an unparalleled fusion of the authority of a career spanning more than 60 years with spirit and spontaneity. His renditions are celebrated worldwide for their intellectual depth and musical freedom.

Particularly his renditions of Ludwig van Beethovenʼs works are considered to be exemplary. He has performed the 32 piano sonatas 60 times in cycles all over the world and developed the story of their interpretation over decades. He was the first pianist to play all Beethoven sonatas at the Salzburg Festival during a summer festival. A live recording is available on DVD.

On the occasion of Ludwig van Beethovenʼs 250^th birthday in the 2019/2020 concert season, for the first time in its 150-year history, the Vienna Musikverein is giving a single pianist, Rudolf Buchbinder, the honor of performing all five piano concertos by Ludwig van Beethoven in a specially edited cycle. Buchbinderʼs partners in this unprecedented constellation are the Leipzig Gewandhaus Orchestra under Music Director Andris Nelsons, the Vienna Philharmonic Orchestra under Riccardo Muti and the Bavarian Radio Symphony Orchestra, the Munich Philharmonic Orchestra and the Sächsische Staatskapelle Dresden under their chief conductors Mariss Jansons, Valery Gergiev and Christian Thielemann.

Together with the Bavarian Radio Symphony Orchestra and Mariss Jansons, Rudolf Buchbinder returned to the Elbphilharmonie Hamburg, the Philharmonie de Paris, the Philharmonie Luxembourg and the Carnegie Hall New York as part of a tour.

A première is the focus of the Beethoven Year 2020. Based on Beethovenʼs Diabelli Variations Op. 120, Rudolf Buchbinder initiated a new cycle of variations on the same waltz by Anton Diabelli, which also forms the basis of Beethovenʼs epochal masterpiece. With Lera Auerbach, Brett Dean, Toshio Hosokawa, Christian Jost, Brad Lubman, Philippe Manoury, Krzysztof Penderecki, Max Richter, Rodion Shchedrin, Johannes Maria Staud, Tan Dun and Jörg Widmann, it was possible to win twelve leading contemporary composers of different generations and backgrounds. The New Diabelli Variations were commissioned by a variety of concert promoters worldwide and with the support of the Ernst von Siemens Music Foundation.

The world première recording of the New Diabelli Variations marks the beginning of Rudolf Buchbinderʼs exclusive partnership with Deutsche Grammophon. At the same time he also presents a new recording of Beethovenʼs Diabelli Variations, which he last recorded in 1976.

Rudolf Buchbinder is an honorary member of the Vienna Philharmonic, the Society of Friends of Music in Vienna, the Vienna Symphony Orchestra and the Israel Philharmonic Orchestra. He is the first soloist to be awarded the Golden Badge of Honor by the Staatskapelle Dresden.

Buchbinder attaches great importance to source research. His private music collection comprises 39 complete editions of Ludwig van Beethovenʼs piano sonatas as well as an extensive archive of first prints, original editions and copies of the piano scores of both piano concertos by Johannes Brahms.

He has been the artistic director of the Grafenegg Festival since its foundation in 2007. Today, Grafenegg is one of the most influential orchestral festivals in Europe.

Two books by Rudolf Buchbinder have been published so far, his autobiography Da Capo and Mein Beethoven – Leben mit dem Meister. Numerous award-winning recordings on CD and DVD document his career.

For concert dates and further information please visit the homepage www.buchbinder.net

Klavír byl Ludwigu van Beethovenovi nástrojem nejdůvěrnějším. Od mládí jej výtečně ovládal a improvizoval na něm s lehkostí, ohromující jeho současníky. Komponoval u něj též své první skladby, ke kterým patřily vedle raných písní také skladby určené sólovému klavíru, jako například cyklus devíti Variací na pochod c moll Ernsta Christopha Dresslera z roku 1782, pozoruhodně virtuózní dílo teprve jedenáctiletého skladatele, který krátce předtím začal studovat klavír a kompozici u Christiana Gottloba Neefa, dirigenta opery v Bonnu a později i tamního dvorního varhaníka. Byl to právě Neefe, kdo nejen zprostředkoval vydání těchto variací tiskem již v roce 1783, ale navíc ve stejné době publikoval v Cramerově Magazin der Musik pochvalnou zmínku o pozoruhodném pianistickém talentu svého mladého žáka, který se „jistě stane druhým Mozartem, bude-li pokračovat tak slibně, jak začal.“

Během následujícího desetiletí se Beethoven zarputile vyrovnával s vědomým vlivem Wolfganga Amadea Mozarta (dlouho se dokonce intenzivně zabýval myšlenkou stát se jeho žákem) a postupně přecházel z fáze vědomého napodobování Mozartova stylu do fáze jeho osvojení. Na konci roku 1792 odešel Beethoven do Vídně studovat kontrapunkt k Josefu Haydnovi, aby podle svědectví svého velkého podporovatele hraběte Waldsteina přijal „Mozartova ducha z Haydnových rukou.“ Již v roce 1796 byl svými současníky označován za „hudebního génia“ a o čtyři roky později uspořádal ve vídeňském Dvorním divadle první koncert složený výhradně z vlastních skladeb. Tou dobou se u něj ale již začínaly projevovat první příznaky počínající hluchoty, která se postupně zhoršovala.

Čtyři ze svých pěti dokončených klavírních koncertů Beethoven sám premiéroval. První dva mohli v jeho podání slyšet dokonce i Pražané, kterým je představil během svého druhého pražského pobytu na podzim roku 1798. Nejranější z nich v tónině B dur nese opusové číslo 19, vzhledem k opožděnému vydání však dostal pořadové číslo 2, patřící ve skutečnosti mnohem zralejšímu Klavírnímu koncertu C dur op. 15. Zatímco opus 19 a částečně i opus 15 vycházejí ještě z Beethovenova improvizačního mistrovství a jeho obdivu pro Mozartovy pozdní klavírní koncerty a jejich autor v nich ještě usiluje o úspěch u dobového publika včetně svých aristokratických mecenášů, ve Třetím klavírním koncertu již na své okolí nebral ohledy a psal jej zcela podle svého. Zřetelně jsou v něm poznat vlivy studia kontrapunktu, který pomohl Beethovenovi zkrotit jeho nespoutaný talent do propracovanějších na sobě nezávislých hlasů a pevnějších forem. Novými prvky, typickými pro Beethovenovu zralou tvorbu je výrazná dramatičnost silně kontrastních hudebních myšlenek, prudké protiklady vášnivé intenzity s niterným lyrismem, „heroický styl“ a symfonické zpracování orchestrálního partu.

Stejně jako oba předcházející, vznikal i Třetí klavírní koncert po dlouhou dobu. První nápady k němu si Beethoven zapsal patrně již v roce 1796. Pak jej ale na několik let odložil a ke skladbě se vrátil až roku 1802 a dokončil jei začátkem následujícího roku. Na premiéře, která se uskutečnila 5. dubna 1803 ve Vídni, provedl sám sólový part (který nestačil ještě celý zapsat do not a tak jej podle svědectví svého obraceče částečně improvizoval).

Z této doby pocházejí také první negativní recenze Beethovenových děl od kritiků, kteří obdivovali jeho ranou tvorbu, zatímco jeho nová díla jim přišla „nesrozumitelná, obtížná, strohá a temná“, ba přímo „bizarní“ a „ošklivá“. Jedním z tehdy experimentálních rysů, usilujících vědomě o šokování dobového publika (dnes však pro běžného posluchače již těžko postižitelných) bylo tonální zakotvení prostředního Larga v E dur, stojící v příkrém kontrastu k c moll, které je výchozí tóninou obou krajních vět.