Czech Philharmonic • Josef Špaček

Praised for his remarkable range of colours, his confident and concentrated stage presence, his virtuosity and technical poise as well as the beauty of his tone Josef Špaček has gradually emerged as one of the leading violinists of his generation. He appears with prestigious orchestras and collaborating with eminent conductors. He equally enjoys giving recitals and playing chamber music and is a regular guest at festivals and in concert halls throughout Europe, Asia and the USA. Josef Špaček studied with Itzhak Perlman at The Juilliard School in New York, Ida Kavafian and Jaime Laredo at the Curtis Institute of Music in Philadelphia, and with Jaroslav Foltýn at the Prague Conservatory. He was laureate of the International Queen Elisabeth Competition in Brussels. By the end of the 2019/2020 season he served as concertmaster of the Czech Philharmonic Orchestra, the youngest in its history. Josef Špaček performs on the ca. 1732 “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù violin, generously on loan from Ingles & Hayday.

An inspirational force in Czech music, Tomáš Netopil holds the position of Principal Guest Conductor of the Czech Philharmonic. In early Spring 2018 he led the orchestra on an extensive UK tour, and conducted Má vlast in the opening concert of the 2018 Prague Spring Festival, which was televised live. In the 2020/2021 season, his engagements with them included conducting at the Smetana's Litomyšl Festival in June 2021.

Tomáš Netopil celebrates his tenth and final season as General Music Director of the Aalto Musiktheater and Philharmonie Essen in 2022/23. This season features Wagner’s Tannhäuser, Kampe’s Dogville and Mozart’s The Marriage of Figaro. This season will also see him lead a production of Janáček Káťa Kabanová at Grand Théâtre de Genève.

In Summer 2018 Tomáš Netopil created the International Summer Music Academy in Kroměříž offering students both exceptional artistic tuition and the opportunity to meet and work with major international musicians. In Summer 2021, in association with the Dvořák Prague Festival, the Academy established the Dvořákova Praha Youth Philharmonic with musicians from conservatories and music academies, coached by principal players of the Czech Philharmonic Orchestra.

Operatic highlights beyond Essen include Sächsische Staatsoper Dresden (La clemenza di Tito, Rusalka, The Cunning Little Vixen, La Juive, The Bartered Bride, and Busoni’s Doktor Faust), Vienna Staatsoper (his most recent successes include Idomeneo, Der Freischütz, and a new production of Leonore) and for Netherlands Opera (Jenůfa). His concert highlights of recent seasons have included Tonhalle-Orchester Zürich as well as engagements with Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Netherlands Radio Philharmonic Orchestra at the Amsterdam Concertgebouw, Orchestra Sinfonica della Rai and Aspen Music Festival.  

Tomáš Netopil’s discography for Supraphon includes Janáček’s Glagolitic Mass (the first ever recording of the original 1927 version), Dvořák’s complete cello works, Martinů’s Ariane and Double Concerto, and Smetana’s Má vlast with the Prague Symphony Orchestra. During his tenure in Essen, he has recorded Suk Asrael and Mahler Symphonies No.6 and 9.

From 2008–2012 Tomáš Netopil held the position of Music Director of the Prague National Theatre. He studied violin and conducting in his native Czech Republic, as well as at the Royal College of Music in Stockholm under the guidance of Professor Jorma Panula. In 2002 he won the 1^st Sir Georg Solti Conductors Competition at the Alte Oper Frankfurt.

Druhou skladbu dnešního večera, Rapsodii-koncert pro violu a orchestr H.337, napsal Bohuslav Martinů mezi 15. březnem a 18. dubnem roku 1952. Premiéra se konala v Clevelandu v únoru 1953, sólo hrál ukrajinsko-americký violista Jascha Veissi, před clevelandským symfonickým orchestrem stál Georg Szell. Samá slavná jména… nicméně kritika věnovala víc pozornosti dalším skladbám, které na tomto koncertu zazněly, především Donu Juanovi od Richarda Strausse. Hudební recenzent a skladatel Herbert Elwell však přece jen sdělil podrobnější dojem z nového díla Martinů: „Charakter skladby, s výjimkou krátké a kořeněné části Allegro, je především klidný, idylický a příjemný. V její harmonii není v podstatě nic, co by mohlo odradit nepoučeného posluchače. … Zápis je dovedný a uhlazený, skladatel neuvádí do rozjímavého celku žádné rušivé prvky. Tím se možná okrádá o okamžitý emotivní účinek, jakého by mohl dosáhnout. Byly zde pouze náznaky protikladů. Je to trochu jako příběh bez padoucha. Ale je to docela příjemná hudba.“

V kontextu tvorby Bohuslava Martinů patří koncert pro violu do pozdního období, které on sám charakterizoval jako „údobí fantazií“. Jak vysvítá i z názvu díla, skladatel zvolil volnou rapsodickou formu, koncert má dvě věty s náznakem třívětého cyklu. Hudební řeč je velmi emotivní, mimořádně osobní, někdy nostalgická – v tomto duchu i koncert končí, jako by proud hudby tiše odplýval. Nelze přeslechnout inspiraci lidovou písní či pro Martinů typické modulace. Snad tu zaznívá nostalgie člověka, který žije mimo svou vlast (v roce 1952 získal Martinů americké občanství); jak známo, návratu do Československa se nikdy nedočkal.

Rapsodie-koncert pro violu a orchestr vznikla na popud violisty Jaschy Veissiho, který požádal Martinů o zkomponování violového koncertu v roce 1951. Se skladatelem se dohodl na tříletém exkluzivním právu na interpretaci koncertu včetně držení jeho partitury; ta je dnes nezvěstná, kdežto autografní klavírní výtah má v držení vydavatelská firma Bärenreiter. Podle všeho hrál Veissi na mistrovský nástroj Gaspara da Saló, jehož zvuk přirovnal Martinů k lidskému hlasu. Po ukončení tříleté lhůty se pak tento violový koncert stal ve své kategorii jedním z nejoblíbenějších a zařadil se např. ke koncertům Bély Bartóka, Paula Hindemitha nebo Williama Waltona.