Belgický skladatel César Franck se narodil v Lutychu a studoval na tamní konzervatoři do doby, než se s rodiči přestěhoval do Paříže. Pařížskou konzervatoř nakonec vystudoval ověnčen cenami v oborech varhany, klavír a hudební teorie. Při studiu kompozice však narazil na problémy s občanstvím, proto tento obor studoval soukromě u Antonína Rejchy. Je velmi zajímavé, že kompozici jste tehdy mohli na pařížské konzervatoři studovat jen jako Francouz a jen jako muž, zatímco v jiných oborech stejné školy už vládly tolerantnější poměry. V roce 1872 zde César Franck převzal profesuru varhanní třídy. Proslul především varhanními skladbami, jejichž faktura se přenesla (v dobrém smyslu slova) i do jeho proslulé Symfonie d moll. Nejlepší díla napsal až po šedesátce; kromě symfonie jsou to symfonické básně Prokletý lovec (1883), Džinové (1885), rozsáhlá Psyché (1888) a Symfonické variace pro klavír a orchestr (1885).
Franckova Sonáta A dur je primárně sonátou houslovou. Skladatel ji napsal jako svatební dar příteli, velkému houslistovi Eugènu Ysaÿovi (1858–1931), rovněž rodákovi z Lutychu. Premiéra se konala 16. prosince 1886 v bruselském Cercle Aristique et Littéraire. O rok později, 26. prosince 1887, zazněla úspěšně i v Paříži. Přítomný autorův kolega z konzervatoře, renomovaný violoncellista Jules Delsart, jí byl natolik nadšen, že s Franckovým svolením vytvořil přepis houslového partu pro violoncello. Skladba pak vyšla tiskem v obou verzích současně jako Sonáta A dur pro klavír a housle nebo violoncello a do svého repertoáru ji vděčně přijali jak houslisté, tak violoncellisté. Možná ale bylo všechno jinak. Virtuos Pablo Casals osobně znal Eugèna Ysaÿe a ten mu údajně tvrdil, že Franck sonátu primárně koncipoval jako violoncellovou. Stejný názor pochází od Antoina Ysaÿe, Eugènova syna, který údajně viděl původní Franckův rukopis. Každopádně tato krásná hudba žije v obou verzích.