Česká filharmonie • Tom Borrow


Raně romantické Hebridy, Beethovenův 4. klavírní koncert a „naše“ Pražská symfonie od Mozarta, to je nabitý a stylově vyladěný program postavený mladým ruským dirigentem Maximem Jemeljanyčevem, který zažije v Rudolfinu svůj český debut. Zato klavírista Tom Borrov hrál v Rudolfinu už v minulé sezoně.

  • Koncert z řady A
  • |
  • Délka programu 1 hod 30 min

Program

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Hebridy, koncertní předehra, op. 26 (10')

Ludwig van Beethoven
Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, op. 58 (34')

— Přestávka —

Wolfgang Amadeus Mozart
Symfonie č. 38 D dur, K 504, „Pražská“ (26')

Účinkující

Tom Borrow klavír

Maxim Jemeljanyčev dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Tom Borrow

Rudolfinum — Dvořákova síň

Generální zkouška


Cena od 290 do 1400 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Tehdy však tak trochu zaskakoval za původní sólisty a hrál Mozarta. Nyní se představí v Beethovenovi, jehož 4. koncert je dílem na pomezí klasicismu a romantismu. „V jeho výrazu je cosi hořkosladkého,“ říká Borrow. „Navenek působí velmi pozitivně a radostně, zvláště ve třetí větě, ale od samého začátku, navzdory předepsané durové tónině, překrývá tuto zdánlivou bezstarostnost stín smutku. Poprvé jsem měl možnost tento koncert hrát loni a učit se ho byla čistá radost. Je v něm stále co objevovat. Největší výzvou je správné pojetí pasážových částí, v nichž je mnoho drobných nuancí, které je třeba správně provést a často dokonce zvýraznit. Doufám, že se mi to podaří.“

 

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.
Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům. Konají se od 18.30 hodin v Sukově síni. Moderuje Jindřich Bálek.

Účinkující

Tom Borrow  klavír
Tom Borrow

Tom Borrow (*2000, Tel Aviv) se do světového povědomí dostal v lednu 2019, kdy nahradil renomovanou klavíristku Katiu Buniatišvili v řadě dvanácti koncertů s Izraelskou filharmonií. Za pouhých 36 hodin od obdržení této nabídky dokázal odehrát koncert, který nadšeně přijalo publikum i odborná kritika. Hudební kritik Yossi Schifmann jeho provedení zhodnotil jako „vynikající a mimořádné… Tom Borrow je už nyní hvězda a určitě o něm ještě hodně uslyšíme“ a od té doby ho Izraelská filharmonie zve ke spolupráci opakovaně. Časopis International Piano o něm otiskl samostatný článek, ve kterém ho nazval „tím, kterého je třeba slyšet“, Gramophone mu vystřihl podobné uznání („strhující mladý klavírista… osobitost a vkus“) a Diapason napsal, že „Tom Borrow už má vše z těch nejlepších“. BBC ho nedávno jmenovala Umělcem nové generace 2021–2023.

Jako sólista spolupracoval Tom Borrow se všemi hlavními orchestry své rodné země a vyhrál všechny národní klavírní soutěže v Izraeli. Klavír začal studovat na Givatayim Music Conservatory u Michala Tala a nyní pokračuje u Tomera Leva na Buchmann-Mehta School of Music při univerzitě v Tel Avivu. Prostřednictvím Jerusalem Music Centre svou hru také pravidelně konzultuje s Murrayem Perahiou.

Zmíněný úspěch s Izraelskou filharmonií mu zajistil pozvání k dalším významným orchestrům světa, jako jsou Cleveland Orchestra, London Philharmonic, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Česká filharmonie, BBC Symphony, Orquestra Sinfônica do Estado de São Paulo, Orchestre du Capitole de Toulouse, New Jersey Symphony, Euskadiko Orkestra, Ulster Orchestra aj., a spolupráci s předními dirigenty, jako jsou Semjon Byčkov, Sakari Oramo, Thierry Fischer, Xian Zhang, Robert Trevino, Omer Wellber, Petr Altrichter a Yoel Levi. Pravidelných potlesků ve stoje se mu dostalo při východoevropském turné s Jerusalem Symphony Orchestra, jako významné se ukázalo i turné do Jižní Koreje s Tel Aviv Soloists.

Je i žádaným komorním hráčem, o čemž svědčí pozvání na Verbier Festival, Festival Piano aux Jacobins (Toulouse), Vancouver Recital Series nebo do londýnské Wigmore Hall. Americký rozhlas WWFM označil Toma Borrowa za mimořádně talentovaného mladého umělce a italská veřejnoprávní televize přenášela jeho koncert z Říma. Pod značkou Hanssler Classic vyjde brzy jeho první album.

Maxim Jemeljanyčev  dirigent

Skladby

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Hebridy, koncertní předehra, op. 26

Roku 1826 napsal Felix Mendelssohn Bartholdy předehru Sen noci svatojánské, v témže období vytvořil první ze série svých koncertních předeher Hector Berlioz. Jednovětá koncertní předehra se brzy stala obligátní součástí hudebních programů, obvykle jako úvodní číslo, tedy skutečně jako „předehra ke koncertu“, kde nahradila dosud na témže místě uplatňované předehry k operám. Mendelssohn navštívil roku 1829 Skotsko a získané dojmy se promítly do jeho Symfonie č. 3 „Skotské“ a do koncertní předehry Hebridy (také Fingalova jeskyně). Přírodní útvar Fingalovy jeskyně (Fingal’s Cave) na ostrově Staffa v souostroví Hebridy je spjat s keltskou pověstí o králi, který ztratil zázračnou moc, když odmítl pomoc zraněnému příteli. Fingal (Fionn) se jmenuje hrdina epické sbírky Jamese Macphersona, který proslul jako „objevitel“ zpěvů historického pěvce Ossiana; jak Ossian, tak údajná keltská (skotsko-irská) pověst jsou ovšem Macphersonovým dílem. O pravosti Macphersonova nálezu se sice začalo brzy pochybovat, avšak tajuplná atmosféra pověsti i samotného místa inspirovala malíře, básníky i hudebníky; dostala se také do českého umění v literárním zpracování Julia Zeyera, jehož Legenda z Erinu se stala předlohou stejnojmenné opery Otakara Ostrčila.

Při volbě mimohudebního námětu byl každý skladatel postaven před problém řešení struktury. Bylo třeba nalézt nutnou rovnováhu mezi zákonitostmi hudební formy a zvoleným námětem, obsahem díla, kterým mohlo být líčení citového dění, vyprávění příběhu podle literární předlohy, líčení krajiny... O Mendelssohnově hledání svědčí několikeré přepracování Hebrid. Skladba je vytvořena na půdorysu sonátové formy, skladatel však dlouho nebyl spokojen s částí provedení, které – jak napsal – „chutná spíše po kontrapunktu než po rybím tuku a mořských ptácích, zatímco by to mělo být opačně“. První znění předehry bylo uvedeno roku 1832 v Londýně, konečná verze zazněla poprvé 10. ledna 1833 v Berlíně. Shodou okolností zazněl také tehdy v programu Beethovenův Klavírní koncert č. 4, s Felixem Mendelssohnem ve dvojroli sólisty i dirigenta, který dílo přednesl „oduševněle i temperamentně a dokonale krásně“.

Ludwig van Beethoven
Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, op. 58

Ludwig van Beethoven vytvořil pět klavírních koncertů (šestý nedokončil). Pokrok ve stavbě klavíru mu umožnil obohatit sólistický part novými prvky, prohloubil také myšlenkovou souvislost mezi jednotlivými větami a rozšířil harmonickou stránku. První náčrtky ke Klavírnímu koncertu č. 4 G dur, op. 58, vznikaly roku 1802 současně se skicami ke třetí symfonii Eroica, soustředěná práce na koncertu pak spadá do první poloviny roku 1806. Poprvé zazněl v březnu 1807 v soukromém kruhu v paláci knížete Lobkowitze ve Vídni. Veřejná premiéra se uskutečnila 22. prosince 1808 na závěr první půle Beethovenova čtyřhodinového benefičního koncertu v Divadle na Vídeňce, kde skladba zazněla spolu s koncertní árií Ah, perfido!, Pátou a Šestou symfonií, částí Mše C dur a Chorální fantazií. Jednalo se o poslední Beethovenovo sólistické vystoupení s orchestrem; jeho sluchové obtíže mu další vystoupení znemožnily.

Skladbu otevírá sólový nástroj poklidnou, soustředěnou akordickou myšlenkou, která jako jakési motto prochází celým dílem. Vyvolává téměř dojem spontánní improvizace, okamžitého nápadu, z něhož se pozvolna rodí logickým rozvíjením pozoruhodná stavba. Vstupní motiv přebírá orchestr a buduje z něj expozici. Když se sólista znovu připojí, působí jeho part opět krátce dojmem improvizace, ale okamžitě rozvine plnou brilanci. Druhé téma osciluje mezi durovým a mollovým tónorodem, klavír se prosazuje stále výrazněji, dialog mezi sólistou a orchestrem vrcholí sólovou kadencí. Znovu zazní hlavní téma a větu uzavírá orchestr. Druhá věta, otevřená energickým unisonem orchestru a kontrastní, váhavou odpovědí klavíru, má podle svědectví Beethovenova současníka programní základ; měla by upomínat na zápas bájného Orfea s podsvětím. Také v rondu třetí věty vzbuzuje skladatel dojem náhle rozvíjeného okamžitého nápadu. Sólistický charakter klavírního partu se vytrácí a stává se součástí orchestrální partitury.

Wolfgang Amadeus Mozart
Symfonie č. 38 D dur, K 504, „Pražská“

První symfonii napsal Wolfgang Amadeus Mozart pravděpodobně roku 1764, tedy ve svých osmi letech, poslední („Jupiter“) roku 1788 ve Vídni. Děl tohoto druhu, pocházejících prokazatelně z jeho pera, je třicet devět, dalších deset je zpochybňováno. Frekvence vzniku symfonií není rovnoměrná – nejvíce jich Mozart napsal v Salcburku, v posledních deseti letech života, v tzv. „vídeňském období“ pouze šest. Symfonie D dur, K 504, předchází trojici vrcholných symfonií Es dur, g moll a C dur (K 543, 550 a 551). Vznikla po tříleté přestávce po tzv. „Linecké“ symfonii (K 425). Všechny dosavadní symfonie, včetně zmíněné „Linecké“, byly napsány pro aktuální koncertní provedení; konec 18. století žil soudobou hudbou a uspokojovat publikum novinkami zaručovalo skladateli rostoucí popularitu, a hlavně výdělky. Tak i Symfonie D dur zřejmě byla určena ke konkrétní příležitosti, mozartovští badatelé však nejsou zcela zajedno, k jaké.

Jméno „Pražská“ dostala na základě koncertu 19. ledna 1787 v pražském Nosticově divadle, který se konal dva dny poté, co zde Mozart osobně prožil úspěch své opery Figarova svatba. Podle některých badatelů však měla být původně určena pro (neuskutečněnou) akademii ve Vídni, čemuž by nasvědčovala skutečnost, že náčrtek finální věty vznikl už na jaře 1786, rozpracovanou kompozici však tehdy Mozart odložil. Podnětem pro návrat k rozpracované skladbě také mohly být zimní koncerty ve Vídni; o tom by svědčilo datum jejího dokončení 6. prosince 1786, které si Mozart zapsal do svého vlastního soupisu tvorby. Kdy přesně „společnost velkých znalců a milovníků hudby“ – jak psal Leopold Mozart své dceři 12. ledna 1787– pozvala Mozarta do Prahy a kdy se k cestě rozhodl, není sice známo, muselo to však být po úspěšné pražské premiéře Figarovy svatby, která se konala začátkem prosince 1786. Symfonii vezl Mozart každopádně do Prahy ve svém zavazadle. Dílo má některé znaky, které hudbu Figarovy svatby připomínají – například rychlé běhy smyčců. Především je velkoryse rozvržena; přestože jí chybí taneční věta, trvá téměř půl hodiny. Neexistence menuetu je rovněž předmětem dohadů; svými harmonickými prostředky, pojetím instrumentace a strukturou jednotlivých vět je symfonie dílem na svou dobu moderním, třívětý cyklus bez taneční věty je však de facto návratem ke staršímu typu italské sinfonie.

První sonátová věta je uvedena pomalým úvodem, nejdelším, jaký kdy Mozart napsal a který už je jakousi předzvěstí předehry Dona Giovanniho, allegrová část je jedním z krásných příkladů Mozartova umění polyfonní práce. Rytmická stránka allegra je určována vpřed se ženoucími synkopami. Klidné prochromatizované andante druhé věty, v jejíž instrumentaci scházejí trubky a tympány, je rovněž na půdorysu sonátové formy a je vystřídáno buffózním finále. Jeho vstupní téma upomíná na duet Zuzanky a Cherubína z druhého dějství Figarovy svatby, pro pražské publikum to tedy byla připomínka již známého díla. Stejně jako u předchozích vět, pracuje Mozart i tentokrát v sonátovém provedení pouze s hlavním tématem. Hudební historik Alfred Einstein finále Pražské symfonie považoval za „jednu z oněch zvláštních Mozartových vět, které při vší zdánlivé radostnosti a dokonalosti zanechávají jizvu na duši: s krásou je zde spojena smrt.“

To nejlepší z Rudolfina


5x do roka přímo do vašeho e-mailu.
Přidejte se k 9500+ čtenářů.

Váš e-mail je u nás v bezpečí. Odhlášení na jeden klik.

Zavřít
Tak copak vás zajímá?