Český spolek pro komorní hudbu • Talichovo kvarteto

Již mnoho desetiletí se Talichovo kvarteto pohybuje na vrcholu české interpretační kvartetní školy a jeho vynikající mezinárodní renomé jej staví na špičku tohoto oboru. Soubor založil v roce 1964 Jan Talich starší během studií na pražské konzervatoři a do vínku mu dal název po svém strýci Václavu Hugo Talichovi, význačném dirigentovi České filharmonie. Talichovo kvarteto prošlo v 90. letech postupnou generační obměnou, která omladila sestavu hudebníků, aniž by slevila na uměleckých požadavcích a interpretační tradici souboru. Současný primarius Jan Talich mladší je synem zakladatele kvarteta.

Talichovo kvarteto je soustavně zváno na prestižní hudební festivaly, jako například Pablo Casals Festival v Prades, Pražské jaro, Festival Europalia, Printemps des Arts v Monte Carlu, mezinárodní kvartetní festival Ottawa, Malta Arts festival či finský Kuhmo Festival. Soubor je zván na světová podia, jako jsou Carnegie Hall v New Yorku, le Théâtre des Champs-Elysées a Salle Gaveau v Paříži, londýnská Wigmore Hall či amsterdamská Concertgebouw.

Z bohaté diskografie Talichova kvarteta je zejména ceněna nahrávka kompletních smyčcových kvartetů Felixe Mendelssohna-Bartholdyho ve vydavatelství Calliope z let 2001–2004. Další studiové nahrávky zahrnují Dvořákův „Americký“ kvartet i violový kvintet (2003) a oba smyčcové kvartety Bedřicha Smetany (2003). Vydán byl rovněž živý záznam Schubertova kvartetu „Smrt a dívka“ společně s Dvořákovým klavírním kvintetem. CD s oběma Janáčkovými kvartety bylo časopisem Gramophone nominováno na titul Nejlepší komorní nahrávka roku 2006 jako jediný kvartetní titul ve své kategorii. Magazín Forbes vyzdvihl CD Talichovců s kvartety Janáčka a Schulhoffa jako druhou nejlepší nahrávku klasické hudby roku 2014. Rovněž časopis BBC Music Magazine udělil v roce 2015 pět hvězdiček jejich nahrávce Dvořákových kvartetů op. 51 „Slovanský“ a op. 61. V poslední době soubor nahrál díla Smetany, Dvořáka, Kalivody, Fibicha, Schuberta, Brahmse, Debussyho, Ravela a Šostakoviče.

Svůj první smyčcový kvartet e moll označil Bedřich Smetana přízviskem „Z mého života“ zřejmě před jeho prvním veřejným provedením. Na díle pracoval od října do 29. prosince 1876, tedy v období, kdy již trpěl ztrátou sluchu. Impulzem ke vzniku bylo založení česko-německé Jednoty pro komorní hudbu v Praze, která sice měla skladbu uvést na svém prvním spolkovém koncertě v únoru 1877, ale nestalo se tak poté, co se interpreti seznámili s obtížností svého úkolu. Kvartet poprvé zazněl v dubnu 1878 na domácí produkci u skladatelova přítele, českého historika a spisovatele Josefa Srba (na violu tehdy hrál Antonín Dvořák). Při této příležitosti Smetana k dílu doplnil zásadní komentář popisující program skladby, kterou chtěl „vyobrazit v tónech běh svého života“. Úvodní věta vyjadřuje romantickou náladu a tužby mládí, v jejím závěru se ozývá předzvěst budoucí tragédie, „osudné pískání nejvyšších tónů v uchu mém, které v roku 1874 mou hluchotu mně oznamovalo.“ Polka ve druhé větě evokuje radostné chvíle, „kde jsem co komponista tanečních kusů mladý svět obsypával, sám co náruživý tanečník všude znám.“ Obtížnost její střední části Meno vivo (v Des dur) měla být důvodem pro zrušení původně plánované premiéry. Třetí věta „upomíná mně blahost první mé lásky k dívce, která později se stala mou věrnou ženou.“ Tragické vyznění této části je hudebním svědectvím smutku vyvolaném předčasnou smrtí Smetanovy první ženy Kateřiny Otylie. Poslední věta shrnuje pozitivní i tragické dojmy v mnohdy překvapivém prolínání těchto polarit, ostatně tak, jak je přinášel i autorův skutečný život.

Smetana tímto dílem naplnil svůj záměr vyhnout se obvyklým postupům a formám. Na půdorysu klasického kvartetu buduje svébytnou stavbu opírající se o hudební logiku a výraznou obrazotvornost. Přesto, nebo právě proto, bylo dílo nadšeně přijímáno od první veřejné produkce, která se uskutečnila 29. března 1879 na koncertě hudebního oboru Umělecké besedy v Praze. Odborné kruhy, stejně jako široké publikum, přijaly dílo s nadšením a vedle hloubky osobního, niterného zážitku zdůraznily jeho roli při reprezentaci moderní národní kultury.