Česká filharmonie • Lukáš Vasilek

Renomovaná francouzská herečka Audrey Bonnet, absolventka herectví na Cours Florent a Národní konzervatoři dramatických umění, se věnuje divadlu i filmu. Celosvětově je známá pro snímky De la guerre (2008), Augustine (2012) či Conann (2023), domácímu publiku pak také z pódií francouzských divadel. Mezi lety 2003–2006 například působila v Comédie-Française a v roce 2013 ji bylo uděleno ocenění za nejlepší ženský herecký výkon při udělování cen Palmarès du théâtre. Znají ji však také milovníci klasické hudby – postavou Honnegerovy Johanky z Arku už proslula na mnohých jevištích. Jak píše David Chaloupka o inscenaci v Opéra de Lyon (2017): „Johanku z Arku naprosto strhujícím způsobem vytváří Audrey Bonnet, umělkyně s četnými zkušenostmi v klasickém i moderním repertoáru a hlubokým hudebním cítěním, které uplatnila například v jedné z hlavních rolí hiphopové opery Agamemnon. Titulní hrdinku ztvárňuje s obrovským výrazovým nasazením a tělesným výkonem hraničícím až s fyzickou sebedestrukcí.“ Helena Havlíková pak hodnotí její výkon z La Monnaie (2019) jako „až na hranici emoční důstojnosti“.

„Upřímný a srdečný Dominik“, divadelní partner Audrey Bonnet ze zmíněné belgické produkce v La Monnaie, Sébastien Dutrieux, je do Honnegerova oratoria také často obsazován. Dominikem byl již také v Utrechtu, Frankfurtu, Basileji či Madridu. Jako vypravěč je však hojně zván i do dalších hudebních projektů, jako jsou například Stravinského Pták ohnivák, Lettres à Chopin, Griegův Peer Gynt nebo Berliozovy Béatrice et Bénédict, a měl tak možnost spolupracovat s dirigenty, jako jsou Daniel Barenboim, Juanjo Mena nebo James Gaffigan. Kromě hudebních produkcí ho však můžeme zahlédnout i v činohře v belgických divadlech. Účinkoval již v tradičních hrách, jako jsou Shakespearovo Oko za oko nebo Puškinův Mozart a Salieri, ale i při uvádění současného repertoáru. S inscenací Čechovova Černého mnicha se pak dostal kromě Belgie také do Francie a Kanady.

Sopranistku Susanne Bernhard, rodačku z Mnichova, poznalo pražské publikum v únoru 2023 při provedení Brittenova Válečného requiem v Rudolfinu a poté v září téhož roku ve Vladislavském sálu. Mezitím u nás ještě v červnu stihla zazářit jako Tove ve Schönbergových Písní z Gurre, které byly uvedeny ve Státní opeře v rámci festivalu Musica non grata a na festivalu Smetanova Litomyšl pod taktovkou Petra Popelky.

Již v průběhu studií na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově spolupracovala s Bayerische Theaterakademie a hned po absolvování získala angažmá v Opernhaus Kiel. Nyní je častým hostem Frankfurtské opery, drážďanské Semperoper či Theater Bregenz. Kromě opery se zaměřuje také na písňový, oratorní a koncertní repertoár, se kterým již vystoupila na prestižních festivalech, jako jsou Rheingau-Musikfestival nebo Beethovenfest Bonn. Spolupracovala s velkými jmény dirigentského světa (Daniel Harding, Paavo Järvi nebo Semjon Byčkov) a na svém kontě má také množství rozhlasových i CD nahrávek, mezi něž patří Brittenovy Folksongs či opera Medonte Josefa Myslivečka.

Sopranistka Mélissa Petit vyrostla na jihu Francie, kde také v Nice vystudovala univerzitu. Dveře do operního světa jí otevřely nejen úspěchy v soutěžích v Římě, francouzském Béziers, Bordeaux či Oslu, ale hlavně členství v operním studiu Hamburské opery, se kterou je jako host spjata dodnes. V průběhu let se však její pole operní působnosti rozšířilo a v rolích rozmanitého repertoáru od baroka po současnost ji můžeme potkat na pódiích Opéra Bastille v Paříži, Divadla na Vídeňce, National Center for the Performing Arts v Pekingu či v curyšském Opernhausu, v jehož angažmá působila mezi lety 2015–2017. Publikum ji zná také z významných mezinárodních festivalů v Salcburku, kde se v roce 2022 podílela na provedení Honeggerovy Jany z Arku, či v Bregenz. Právě zde se také setkala mj. s Pražským filharmonickým sborem, se kterým poté vystoupila i Česku: v březnu 2022 společně uvedli Stabat Mater Francise Poulenca a sklidili velice pochvalné kritiky. Podílela se také na několika televizních pořadech francouzsko-německé stanice ARTE, jako například „Stars of Tomorrow“ vedené Rolandem Villazonem.

I amerického tenoristu Kyla van Schoonhovena váže předchozí spolupráce s Pražským filharmonickým sborem – spolu se Susanne Bernhard se účastnil uvedení Brittenova Válečného requiem. Repertoárové zaměření tohoto vítěze prestižní pěvecké soutěže Metropolitan Opera National Council Auditions je však v současné době orientováno hlavně na wagnerovské postavy. Byl již Waltherem (Tannhäuser) v newyorské Metropolitní opeře, Lohengrinem v Sanfranciské opeře, kde také dva roky působil jako stipendista prestižního Adler Fellowship Program, ale také například Frohem (Zlato Rýna) či Siegmundem (Valkýra), kterého ztvárnil také při koncertním provedení v Carnegie Hall. Nedávno dosáhl i své vytoužené role Dona Josého (Carmen). V dubnu 2025 ho čeká premiéra Bludného Holanďana ve Forth Northu.

Přestože zpíval odmalička (zpěv byl doporučen jako terapie proti koktavosti, kterou v dětství trpěl), až na střední škole se seznámil s operou. Nově vzniklá láska ho pak podnítila vystudovat Fredonia School of Music, Westminster Choir College a přes Jensen Foundation Voice Competition a množství dalších cen (George London Award, Nicolai Gedda Memorial Award) ho dovedla až do slavné MET.

Americký basbarytonista Zachary Altman, absolvent Manhattan School of Music, se objevuje na operních pódiích Evropy i Severní Ameriky v rolích širokého repertoáru. Nejvíce je však poslední dobou obsazován do inscenací oper 20. století: takto se objevil například v Korngoldově Das Wunder der Heliane (nizozemská Reisopera), Weillově Vzestupu a pádu města Mahagonny (Komische Oper Berlin), Brittenově Snu noci svatojánské (Malmö Opera) či Albertu Herringovi (Maggio Musicale Fiorentino), Prokofjevově Lásce ke třem pomerančům (Opera Philadephia) či Straussově Daphne (Hamburská státní opera). Romantické a mozartovské role ztvárnil mj. jako rezidenční umělec v Opera San José či jako člen souboru Theater Basel. V době svého pobytu v Basileji také vystupoval s Basilejským symfonickým orchestrem a Štrasburským filharmonickým orchestrem, největší popularitu na koncertních pódiích mu však přinesla účast na slavné Hollywood Bowl, kde spolu s Losangeleskou filharmonií provedl Bernsteinovu operetu Candide.

Kühnův dětský sbor (založen roku 1932) patří dnes k nejvýznamnějším českým uměleckým souborům, známým nejen v Evropě, ale již na všech pěti kontinentech. Za dobu své existence vychoval tisíce talentovaných dětí a naučil je lásce k hudbě a umění. Svou tradicí a šíří svého uměleckého záběru je ojedinělou uměleckou institucí svého druhu nejen v České republice, ale i v Evropě. Mimořádnou uměleckou pověst dokládají četná ocenění i oficiální pocty, sbor je pravidelně zván na velké hudební festivaly a koncertní turné, spolupracuje s předními orchestry a operními scénami, zrealizoval přes 50 nahrávek české i světové hudby.

Kühnův dětský sbor má svůj výjimečný zvuk, který už na první poslech zaujme přirozeností dětských hlasů, čistotou a vytříbeností. Tyto vlastnosti jsou od samého vzniku sboru inspirací pro řadu vynikajících českých skladatelů k tvorbě přímo pro Kühnův dětský sbor.

V čele sboru stojí již od roku 1967 Jiří Chvála, sbormistrem Koncertního oddělení je Petr Louženský.

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a orchestrem PKF — Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.