Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Český spolek pro komorní hudbu • Martinů Voices


Přesunutým koncertem z předminulé sezony je vystoupení souboru Martinů Voices pod vedením Lukáše Vasilka. Výjimečný Vánoční program jsme zachovali v původní podobě.

Koncert z řady DK | Délka programu 1 hod 25 min | Český spolek pro komorní hudbu

Program

Benjamin Britten
Te Deum in C (8')

Jan Novák
Canti natalizi (18')

Jan Novák
Adeste fideles, z kantáty Invitatio pastorum (4')

— Přestávka —

Benjamin Britten
A Ceremony of Carols, op. 28 (30')

Účinkující

Martinů Voices
Lukáš Vasilek umělecký vedoucí

Kateřina Englichová harfa
Daniel Havel flétna
Daniela Valtová Kosinová varhany

Fotografie ilustrujicí událost Český spolek pro komorní hudbu • Martinů Voices

Lichtenštejnský palác — Sál Martinů

Událost již proběhla
Cena od 230 do 260 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Účinkující

Martinů Voices  

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010. Jeho hlavním uměleckým cílem je špičková interpretace komorní sborové tvorby 19.–21. století, dramaturgie sboru se ale nevyhýbá ani hudbě renesanční, barokní a klasicistní. Ansámbl tvoří profesionální zpěváci, kteří pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

Martinů Voices jsou pravidelnými hosty nejvýznamnějších českých hudebních festivalů (např. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Lípa Musica). Koncertují převážně samostatně, některé projekty ale realizují také ve spolupráci s tuzemskými orchestry a dirigenty. V roce 2014 provedli spolu s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem operu Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Tato umělecká spolupráce jim přinesla mj. nominaci na prestižní ocenění „International Opera Award“ (2015). K velkým úspěchům Martinů Voices patří také jejich společný koncert se slavným britským souborem Tallis Scholars, který se uskutečnil v roce 2016 v rámci festivalu Dvořákova Praha. O rok později pak sbor uvedl ve spolupráci s ansámblem Bang on a Can All-Stars českou premiéru kantáty Anthracite Fields, jejíž autorkou je Američanka Julia Wolfe (festival Struny podzimu).

Nahrávky Martinů Voices vydané u společnosti Supraphon zachycující výběr sborové tvorby Jana Nováka a Bohuslava Martinů (2014, 2018) vzbudily mimořádný ohlas. Album madrigalů Bohuslava Martinů získalo ocenění Diapason dʼOr ve významném francouzském časopise Diapason a obdrželo nejvyšší hodnocení, tzv. Editor’s Choice v prestižním britském časopisu Gramophone.

Lukáš Vasilek  sbormistr

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Kateřina Englichová  harfa

Kateřina Englichová, držitelka ceny Prague Classic Award, patří k výrazným osobnostem evropského interpretačního umění. Spolupracuje s významnými domácími i zahraničními umělci a soubory; je zvána do porot interpretačních soutěží (např. světově nejprestižnější harfová soutěž „Israel Harp Competition“).

Studovala konzervatoř v Praze a Curtisův Institut ve Filadelfii; v létě 2017 dokončila postgraduální studium na Hochschule für Musik Hannse Eislera v Berlíně. Sama je nyní profesorkou hry na harfu na Pražské konzervatoři a vede mistrovské kurzy u nás i v zahraničí (USA, Kanada, Velká Británie, Hongkong ad.).

Nahrála více než 40 CD (mezi nimi např. i Ceremony of Carols B. Brittena s Kühnovým dětským sborem). Natočila tři „covidová“ CD; první z nich pokřtila se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou na festivalu Smetanova Litomyšl a CD Nocturne s houslistkou Silvií Hessovou na festivalu Mahler Jihlava. Věnuje se také soudobé hudbě a premiérovala řadu skladeb napsaných přímo pro ni.

Daniel Havel  flétna

Daniel Havel vystudoval flétnu na Konzervatoři v Brně a poté na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 2007 je členem Orchestru Národního divadla v Praze a Ostravské bandy – ansámblu pro soudobou hudbu. Pravidelně také spolupracuje s orchestry u nás i v zahraničí, jako jsou například Česká filharmonie, PKF – Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a další. Sólově se pravidelně podílí na uvádění a premiérování děl soudobých skladatelů (Miloslav Kabeláč, Jan Hanuš, Diego Soifer, Dai Fujikura, Michal Rataj). Od roku 2013 pedagogicky působí na University of New York in Prague.

Daniela Valtová Kosinová  varhany

Daniela Valtová Kosinová

Daniela Valtová Kosinová absolvovala Konzervatoř Pardubice a pražskou HAMU. Je držitelkou 3. ceny a titulu laureáta Mezinárodní varhanní soutěže v Brně 2002. Je sólovarhanicí a vedoucí klávesových nástrojů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK; jako sólistka spolupracuje také s Českou filharmonií (se kterou letos podnikla turné po Evropě a v letech 2014 a 2018 turné po USA), s Filharmonií Hradec Králové, Vlámským symfonickým orchestrem a dalšími tělesy.

Koncertuje po celé Evropě; je zvána na přední hudební festivaly (Merseburger Orgeltage, Beethovenfest Bonn, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj aj.). Spolu s mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, hercem Janem Potměšilem a režisérem Janem Kačerem vytvořili koncertní program Hudba mezi slovy, který úspěšně prezentují po celé České republice. Věnuje se také komponování, její skladby jsou hrány doma i v zahraničí. V roce 2010 vydala autorské jazzové album Meeting Point a vystoupila na několika jazzových festivalech.

Skladby

Benjamin Britten
Te Deum in C & A Ceremony of Carols, op. 28

Anglický skladatel, dirigent a klavírista Edward Benjamin Britten, Lord Britten of Aldeburgh, je nesporně nejvýznamnější osobností anglické hudby od dob Williama Byrda a Henryho Purcella. Po něm také plným právem převzal titul Orpheus Britannicus. Byl nejmladším ze čtyř sourozenců a podle toho dostal i příznačné jméno Benjamin. V pěti letech začal hrát na klavír, v deseti na violu a záhy se pokoušel o komponování. Studoval na Royal College of Music v Londýně. V roce 1933 si našel zaměstnání jako skladatel pro divadlo, rozhlas a dokumentární filmy. Tato laboratoř hudby na minuty a vteřiny mu poskytla nejlepší školu praktické kompozice a užitečný trénink skladatelské pohotovosti a nápaditosti. Britten rád a často psal příležitostná díla z okamžitého podnětu nebo přímo na objednávku. V létě 1934 tak jednadvacetiletý mladík zkomponoval slavnostní Te Deum pro Maurice Vindena a jeho londýnský sbor. Původní doprovod varhan později přepracoval pro smyčce a harfu. Již toto rané dílo nám odhaluje originalitu skladatelovy tvůrčí mysli, která později vytvořila operní skvosty, jako jsou Peter Grimes, Billy Budd či Smrt v Benátkách. Jako skladatel odmítal samoúčelné experimentování: „Nové myšlenky potřebují novou techniku, ale nejdříve tu musí být myšlenka.“

Cyklus Ceremony of Carols (Koledový obřad) zkomponoval Britten právě během návratu z tříletého pobytu v USA v dubnu 1942. Je téměř nepředstavitelné, že Britten toto líbezné dílo psal na rozvrzané obchodní lodi pod neustálou hrozbou torpédových útoků. Původně plánoval vytvořit po cestě Hymnus ke svaté Cecílii, jehož náčrtky si vezl s sebou. Celníci mu je však při nalodění zabavili s tím, že by mohlo jít o šifrovanou zprávu (nakonec během plavby stihl napsat i nový Hymnus). Během plavební zastávky v Halifaxu v Novém Skotsku si zakoupil knihu středověkých básní a některé z nich zpracoval do podoby dvanáctidílného cyklu Ceremony of Carols. Jde o jedenáct částí na staroanglické a latinské texty a jednu pro sólovou harfu – Interlude, která pracuje s melodickým motivem úvodního preludia a je zařazená podle pravidla zlatého řezu jako osmá z dvanácti. Cyklus je bravurně dramaticky vystavěn a pestře pracuje s pěveckými hlasy, jejich barevnými kombinacemi i s doprovodem. Volba harfy jako doprovodného nástroje byla v té době velmi originální. Britten se pro ni rozhodl údajně proto, že měl s sebou na lodi příručku o technice hry na harfu. Uvažoval totiž o napsání harfového koncertu pro hlavního harfistu Philadelphia Symphony Orchestra. Cyklus se dočkal dokončení během několika měsíců po skladatelově příjezdu domů a poprvé zazněl na hradě Norwich 5. prosince 1942 v podání ženských hlasů sboru Fleet Street Choir. Již o rok později vyšel i v úpravě pro smíšený sbor.

Jan Novák
Canti natalizi & Adeste fideles, z kantáty Invitatio pastorum

O osm let později než Britten se narodil Jan Novák, muž všedního jména, jehož osud a osobnost ovšem vůbec všední nejsou. Jako všichni Češi této generace byl neblaze ovlivněn dvěma diktaturami. První, nacistická, přerušila jeho studium skladby, klavíru a dirigování na konzervatoři v Brně dvouletým nuceným pracovním nasazením v Německu; druhá, komunistická, omezovala jeho tvůrčí a lidskou svobodu a donutila ho po vojenské agresi nestydatě vydávané za „bratrskou pomoc“ navždy opustit znásilněnou vlast. S domovem se rozloučil kantátou pro smíšený sbor a orchestr na vlastní text Ignis pro Ioanne Palach (1969). Během krátkého nadechnutí mezi těmito dvěma diktaturami stihnul Novák vyjet na stipendium do Spojených států, kde studoval u Aarona Coplanda a Bohuslava Martinů. Zpět do Československa se vrátil 25. února 1948…

Byla to cesta proti proudu času, pro mladou mysl navyklou svobodnému životu za mořem obtížně přijatelná. Dříve než s rodinou emigroval fyzicky – do dánského Århusu, italského Rovereta a posléze německého Neu Ulmu – emigroval před vládou lůzy vnitřně. Obranou proti požadavkům lidovosti a angažovanosti mu bylo uchýlení se do noblesního světa antické poezie a literatury. Jan Novák latinsky plynně hovořil, do latiny překládal (mj. moravskou lidovou poezii) i psal vlastní básně. Je také autorem spisu Musica poetica Latina: de versibus latinis modulandis, který jako instruktivní literatura výborně slouží všem, kdo chtějí zhudebňovat latinské texty. Latina je jediným jazykem, na který komponoval, latinsky jsou všechny jeho skladby také nazvány.

Podobně jako mladý Britten, i Novák se zpočátku v Brně živil komponováním filmové hudby a hudby k rozhlasovým hrám. Oba skladatelé měli i podobný vztah k dobově populárním avantgardním skladebným technikám, jak vyplývá přímo z Novákova vyjádření: „Při rozdělování skladatelů na novátory a básníky se spíše počítám k těm druhým než k těm prvním, z čehož vyplývá, že spíše hledám krásu, než abych se pokoušel o novoty.“

Obě dnes uváděné Novákovy skladby, Canti natalizi (Vánoční zpěvy) pro čtyřhlasý smíšený sbor na různé texty (1970) a závěrečný oslavný hymnus Adeste fideles z malé vánoční kantáty Invitatio pastorum (Vyzvání pastýřů na cestu) pro sóla a šestihlasý sbor na texty křesťanských hymnů a Carmina burana (1971) pocházejí z období, kdy Novák našel nový domov v italském Roveretu. V roce 1971 zde založil sbor Voces Latinae, který se pod jeho vedením začal takřka výhradně věnovat provádění neliturgické sborové tvorby na latinské texty, často Novákem přímo komponované. Vystoupení sboru se při zvláštních příležitostech odehrávala v klasickém odění starověkého Říma – v bílých tógách a s vavřínovými věnci na hlavách. Orchestrální díla v tomto období stojí v pozadí. Svou roli v tom nepochybně sehrála malá naděje na jejich provedení, jak dokládá i zmínka v dopise Jana Nováka Evženu Zámečníkovi z roku 1971: „Je to s náma špatné, času čím dál míň, dělám jak vůl, ale pro samý voloviny se zatím k tý symfonii nedostanu. Taky ovšem nerad píšu s beethovenovsko-smetanovským komplexem, tj. že neuslyším věci, který píšu.“ Nový domov v Roveretu se přes nesmírnou vstřícnost zdejších obyvatel ukázal být pro Novákovy jen dočasným řešením. V roce 1977 se celá rodina přestěhovala do Německa. Zde, v Neu Ulmu, Novák 17. listopadu 1984 zemřel.

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.