Česká filharmonie • Drážďany

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V říjnu 2022 byl jmenován do prestižní pozice hudebního ředitele Královské opery v Covent Garden, které se ujme v září 2025. 

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House a Opéra National de Paris. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je prestižní německá cena Opus Klassik „Dirigent roku“ za rok 2023, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, které natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. 

Rok české hudby 2024 bude především rokem dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany (1824–1884) a další významná výročí – 120 let od Dvořákova úmrtí, 170 let od Janáčkova narození a 150 let od Nedbalova a Sukova narození – možná zůstanou v jeho stínu. Novoroční koncert České filharmonie však jmenované jubilanty staví vedle sebe a nezapomíná na žádného z nich, i když úvodní slovo náleží Smetanovi. Málokterou skladbu z pokladnice klasické hudby mají posluchači totiž tak zažitou, tak „pod kůží“, jako předehru k Prodané nevěstě (1863). Navzdory obvyklým zvyklostem zahájil Bedřich Smetana práci na své druhé opeře, tentokrát komické a – jak se sám vyjádřil – „hračce“ ve srovnání s předcházejícími vážnými Branibory v Čechách, právě ouverturou. Dal jí sonátovou formu, motivicky ji propojil se závěrem 2. dějství. Prodaná nevěsta poprvé zazněla na scéně Prozatímního divadla 30. května 1866 a po více než sto deseti představeních provoz tohoto divadla ukončila 14. dubna 1883. 

Když Bedřich Smetana 14. září 1883 dokončil partituru Introdukce a polonézy, prvních dvou vět cyklu Pražský karneval, nevěděl, že ho čeká již jen poslední půlrok života. Původně zamýšlená celková koncepce Pražského karnevalu měla stylem navazovat na cyklus Českých tanců, přičemž myšlenku cyklického řazení tanců chtěl skladatel rozvíjet na vyšší úrovni celých symfonických básní jako v Mé vlasti. Člověk však míní, Pán Bůh mění – Smetana již své poslední dvě skladby nedokončil. Pražský karneval i opera Viola zůstaly torzy. Prvního uvedení Introdukce a polonézy v dubnu 1884 se skladatel kvůli rychle se zhoršující chorobě již nemohl zúčastnit, ač šlo o koncert k oslavě jeho 60. narozenin. Premiéra vzbudila rozpaky. Dle dobových zpráv Smetanových přátel působilo dílo skličujícím dojmem a na dlouhou dobu pak bylo považováno za nezdařené, či dokonce úpadkové. Útržkovitost, zhuštěnost a harmonická příkrost typická pro pozdní Smetanovy skladby však navazuje na jeho progresivní göteborské období, v polonéze dokonce skladatel použil téma, které si zapsal do Zápisníku motivů již v roce 1858.