Hledat

Václav Neumann

Jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století, jehož kariéra byla spjata především s Českou filharmonií, kterou vedl jako šéfdirigent více než dvacet let. Mistr taktovky, vášnivý propagátor české hudby – zvláště děl Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka a to nejen na domácí scéně, ale i na světových pódiích, který zanechal v posluchačích nesmazatelnou hudební stopu.


"Že ale hudba přesto patří do bližšího života a že může i hodně pomoct v dnešní době, která je svízelná, těžká a velmi komplikovaná. Že může snad pomoct v tom, že dá posluchačům uvolnění tím, že mu dá estetický zážitek."

Obrázek neumann-gesto-02.jpg

Od dětských snů k hudebnímu mistrovství

1920 – Narození

Václav Neumann se narodil 29. září 1920 v Praze v rodině úředníka Josefa Neumanna a Idy Neumannové. Dětství prožil na Smíchově, kde se od mladého věku začal věnovat hudbě.

1930 – Začátek hudebního vzdělání

Od deseti let se soukromě učil hře na housle pod vedením významného pedagoga Josefa Micky, což byla pro Neumanna zásadní hudební inspirace. Tento krok ho nasměroval na dráhu profesionálního hudebníka.

1939 – Ukončení gymnázia

V roce 1939 dokončil studium na gymnáziu v pražské Husově ulici a rozhodl se pokračovat v hudebním vzdělání na pražské konzervatoři.

1940 – Studia na konzervatoři

Na konzervatoři studoval dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka a hru na housle u Josefa Micky. V druhém ročníku se podílel na provedení Sonáty pro klavír a housle A dur Césara Francka.

V průběhu studia na konzervatoři založil smyčcové kvarteto, ve kterém hrál první housle. 6. listopadu 1945 získalo komorní těleso název Smetanovo kvarteto.

Studium houslí zakončil v roce 1944 úspěšným představením Houslového koncertu Emila Axmana. Studium dirigování absolvoval o rok později koncertem Voříškovi Symfonie D Dur, kde vedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK.

Z hudebníka dirigentem

1945 – Začátky dirigentské kariéry

Po skončení druhé světové války se Neumann začal profilovat jako dirigent. V té době působil v pražském rozhlasu a byl angažován jako violista v České filharmonii, jejíž konkurz absolvoval jako vojín základní služby odvelený k Armádnímu uměleckému sboru.

1947 – První dirigentura

V roce 1947 dirigoval poprvé Českou filharmonii, když zastoupil nemocného Rafaela Kubelíka. Tento koncert byl významným milníkem v jeho kariéře, který ho dostal do širšího povědomí.

Rafael Kubelík

Rafael Kubelík

Dirigent

1949 – Vzestup v České filharmonii

V roce 1949 se stal náměstkem uměleckého šéfa Karla Šejny a poprvé vedl Pražské jaro. V této době absolvoval koncertní zájezdy do Drážďan, Lipska a Budapešti a premiéroval skladby soudobých českých autorů.

1950 – Rezignace na post dirigenta

Po neshodách s orchestrem se Neumann rozhodl rezignovat na post dirigenta České filharmonie a zaměřil se na pedagogickou činnost a hostování v jiných orchestrech.

Trvalo to jen dva roky,

pak jsme se rozešli. Tenkrát docela po právu, protože já byl úplný dirigentský začátečník. Potom nastala taková moje Wanderjahre, putovní léta, a Lehrjahre, učednická léta.

Trvalo to jen dva roky,

Václav Neumann

Dirigent

1950 – Pedagogická činnost

V letech 1950–1952 působil na Akademii múzických umění (AMU), kde vedl operní studio. Současně byl uměleckým ředitelem Karlovarského symfonického orchestru (1951–1954) a hostoval u dalších českých a zahraničních orchestrů.

1956 – Brněnská etapa

Další dva roky strávil jako šéfdirigent Brněnské Státní filharmonie. Mimo jiné se tam také začal věnovat Janáčkovi, v místních poměrech poněkud kontroverznímu skladateli.

To byl tehdy mladý orchestr,

takzvaný Symfonický orchestr kraje Brněnského. Byli to samí mladí lidé. I já tenkrát nebyl o mnoho starší než oni. To už nebyl očistec. To byla velmi hezká doba. Poznal jsem atmosféru Brna a poznal jsem ji důvěrně. A je mi to milé, že ji znám tak důvěrně. Rád se tam vracím.

To byl tehdy mladý orchestr,

Václav Neumann

Dirigent

Během svého hostování v Berlínské Komické opeře nastudoval jako první Lišku Bystroušku Leoše Janáčka, která se stala zásadním milníkem jeho kariéry.

30. května 1956 dirigoval v Berlíně její premiéru v režii proslulého Waltera Felsensteina.

V roce 1957 se Neumann stal šéfem Komické opery a na postu setrval sedm let.

Zvučná spolupráce

Otočit

Walter Felsenstein (1901–1975) byl rakouský režisér a jeden z nejvlivnějších tvůrců operního divadla 20. století.

Jako zakladatel a dlouholetý ředitel Komické opery v Berlíně vytvořil jedinečný styl, který spojoval dramatickou věrnost s hudební precizností. Jeho inscenace se vyznačovaly důrazem na detail, emocionální pravdivost a dokonalou spoluprací mezi herci a hudbou. Felsenstein věřil, že opera by měla být živým divadlem, kde hudba slouží dramatu, a ne naopak. 

1963 – Návrat do České filharmonie

Po několika letech strávených v zahraničí se Neumann v roce 1963 vrátil do České filharmonie, kde působil jako druhý dirigent vedle Karla Ančerla. Svůj první koncert po návratu dirigoval v Domě umělců 2. listopadu.

Karel Ančerl

Karel Ančerl

Dirigent

1964 – Šéfdirigent Gewandhausorchester

Šéfdirigentem orchestru se stal ale v Německu. V červnu 1964 je jmenován generálním hudebním ředitelem lipského Gewandhausorchestru.

Gewandhausorchester je velice německý orchestr,

velice německý orchestr, ale v dobrém slova smyslu. Orchestr, který má bohatou, velkou tradici. (…) Předává se nějakým tajemným magnetismem od starších hráčů na mladé a charakter orchestru zůstává. Je to velice německý orchestr v tom smyslu, že hraje spíš robustně. Robustněji než my."

Václav Neumann

Dirigent

Ve světle reflektorů

1968 – Šéfdirigent České filharmonie

V listopadu 1968 se Neumann stal šéfdirigentem České filharmonie, kde převzal roli po emigrujícím Karlu Ančerlovi. Tento přechod byl důsledkem jeho protestu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, s účinností od 1.listopadu 1968 Gewandhausorchestr opustil.

1969 – Tryzna za Jana Palacha

V lednu 1969 dirigoval Českou filharmonii na tryzně za Jana Palacha, což bylo významné nejen hudebně, ale i politicky, jako výraz odporu proti okupaci.

V květnu 1969 zahajuje Pražské jaro Mou vlastní s společně s Českou Filharmonií se vydal na první společné turné do Japonska. 

1970 – Působení ve Stuttgartu

V letech 1970–1973 působil jako generální hudební ředitel Státní opery ve Stuttgartu, kde nastudoval opery jako Bludný Holanďan a Fidelio. 

V roce 1973 dokončuje první kompletní nahrávku Dvořákových symfonií pro Supraphon. O pět let později komplet Martinů a v roce 1983 Mahlerových symfonií.

1989 – Politická angažovanost

V roce 1989 se Neumann postavil proti politické cenzuře, vydal prohlášení o diskriminaci umělců ve sdělovacích prostředcích.

Vyslovil jsem v září 1989 své mínění,

protože jsem nemohl snést celé léto diskriminaci a ostouzení, s jakým se obě instituce (pozn. – rozhlas a televize) stavěly k těm, kdo podepsali slova protestu. (…) Tak jsem si řekl, že musím něco udělat, co by bylo trochu nápadnější. Nejdřív jsme s naším sekretářem chtěli situaci vyprovokovat. Říkali jsme si, že pozveme televizi a pak ji vyhodíme. Ale záhy přišly z televize dvě nabídky a já jsem využil té možnosti, že jsem je odmítl."

Václav Neumann

Dirigent

Filharmonici se ke svému šéfovi připojili, 14. 12. 1989 uspořádali slavnostní koncert pro  Občanské fórum na kterém zazněla Beethovenova symfonie č.9 a nedlouho poté, 29. 12. 1989 Dvořákovo Te Deum znělo svatovítskou katedrál na počest volby Václava Havla. 

1990 – Předání funkce šéfdirigenta

1. října 1990 předal Václav Neumann funkci šéfdirigenta České filharmonie Jiřímu Bělohlávkovi, čímž uzavřel svou dlouhou a úspěšnou kariéru v čele tohoto prestižního orchestru. Je mu však věnován post čestného šéfa.

Jiří Bělohlávek

Jiří Bělohlávek

Dirigent

I přesto, že pod novým vedením soubor dosahoval velkých úspěchů, v roce 1991 proběhlo první hlasování o změně tehdejšího šéfdirigenta a Bělohlávek nakonec v roce 1992 odstoupil. 

Neumann tak část řádných šéfovských závazků přejal v roce 1993 a odřídil i koncerty ke 100. výročí Dvořákovy Novosvětské symfonie. Ta zazní i o dva roky později na jeho posledním koncertě s Českou filharmonií k 50. výročí konce války.

1995 – Smrt

Václav Neumann zemřel 2. září 1995 ve Vídni.