Viktor Mazáček


Nástroj
housle

Členem České filharmonie
od ledna 1995

Účinkuje v souborech
České filharmonické kvarteto
Prague Vivaldi Ensemble



Narodil se do hudební rodiny 179 let po smrti svého nejoblíbenějšího skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho tatínek se postupně vypracoval z řadového bubeníka na sólo tympánistu České filharmonie, kde vydržel 45 let. Z maminky, klavírní pedagožky, se stala úřednice, ale nyní si už také užívá zasloužený odpočinek na chaloupce.

Od mala projevoval hudební nadání a to se mu stalo osudným. Poté, co se rodičům pochlubil, že umí zpívat, netrpělivě čekali, až se naučí chodit, udržím v ručičkách nejrůznější předměty a trochu i pozornost, přijme cizího člověka jakožto učitele a strčili mu pod krk housle.

Moc se mu to nelíbilo, ale zvykl si. V LŠU Voršilská se postupně učil u Eriky Váchové, Otto Lébra nebo Magdaleny Mickové. Když se lámal na základní škole chleba a bylo potřeba se rozhodnout, kam dál, zželelo se mu rodičů, kteří léta trpěli jeho vrzáním, a navrhnul jim, že se zkusí přihlásit na konzervatoř. To již pár let hrál pod tatínkovým vedením v dodnes fungujícím kralupském amatérském Komorním orchestru Dvořákova kraje, který založil.

Na konzervatoř se opravdu dostal a po šesti letech studia u profesora Jaroslava Štětiny ji absolvoval za doprovodu symfonického orchestru Pražské konzervatoře 1. větou z koncertu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Po absolutoriu ho lákalo hraní v orchestru, ale připadalo mu, že potřebuji ještě studovat dál. Se svou modrou knížkou, která ho zprošťovala tehdy povinné vojenské služby, se nechal zaměstnat jako houslista v Armádním orchestru Víta Nejedlého v Praze na Pohořelci a začal se intenzivně připravovat na přijímací zkoušky na AMU u profesora Ivana Štrause. Teprve on z něj dokázal vytvarovat houslistu schopného zahrát i náročné virtuózní skladby.

Ještě za studií na AMU se chopil různých konkurzních příležitostí pražských orchestrů, ale úspěšný jsem byl až v roce 1994 do České filharmonie. To už mu bylo jasné, že bez houslí neudělá ani krok, že se staly jeho obživou i zálibou. Hraní symfonické hudby mu ovšem nikdy nestačilo, zajímaly ho nejrůznější styly a žánry, rád hostoval ve swingovém orchestru Ondřeje Havelky, v různých komorních orchestrech, dělal klavírní trio, barokní ansámbl Musica Veronica i Capella Regia Praha zaměřená na autentickou interpretaci, byl členem souborů Classicon XX. i skladatelského sdružení Konvergence, které se zabývají soudobými skladbami. Posledních deset let se intenzivně věnuje též práci v Českém filharmonickém kvartetu (www.czechphilquartet.com). Nevyhýbá se ani recitálům s klavírem, s Yukií Ichimurou měl to potěšení koncertovat v Praze i v Japonsku.

Rodina se hudebně rozrůstá, jeho sestra je flétnistka a pedagožka na ZUŠ v Kralupech, synovec studuje na konzervatoři violoncello a dirigování, neteř se rozhodla pro jinou profesionální dráhu, ale nezapomíná na flétnu. Jeho dcera Anna studuje konzervatoř obor zobcové flétny a traverso, syn Martin se věnuje při střední škole bicím, ovšem spíš než dědovy tympány mu učarovala bicí souprava a s ní pěkně tvrdý rock.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?