Ludvík Vítězslav Čelanský se narodil 17. července 1870 ve Vídni. Byl synem Jana Čelanského, kapelníka v Horní Krupé u Havlíčkova Brodu. Díky svému otci získal první hudební zkušenosti a naučil se hrát na různé nástroje. Ani z matčiny strany nezůstal nepolíben, Marie Čelanská byla zpěvačkou.

Vzdělání začal na nižším gymnáziu v Havlíčkově Brodě, pokračoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře a následně strávil rok učitelským povoláním v Dolní Krupé.

Po rozhodnutí věnovat se pouze hudbě studoval skladbu na pražské konzervatoři u Karla Steckera v letech 1892–1894. Stecker, mimo jiná velká jména, učil například i Vítězslava Nováka a kolegou mu byl velikán české hudby Antonín Dvořák.

Čelanský se také vzdělával na dramatické škole Národního divadla pod vedením Edmunda Chvalovského. Učil se také zpěvu v operní škole Pivodově a u Růženy Maturové.

Jeho první velký úspěch přišel 25. září 1894, kdy dirigoval svůj orchestrální melodram na báseň Jaroslava Vrchlického Země v Národním divadle. Tento úspěch otevřel dveře jeho dalšímu profesnímu rozvoji.

Čelanský se stal prvním kapelníkem nově zakládané opery Městského divadla v Plzni. Jeho působení zde bylo významné; například v roce 1895 poprvé česky nastudoval Humperdinckovu operu Perníková chaloupka, známou pod českým názvem Jeník a Mařenka.

Světový dirigent

Následně napsal svou první jednoaktovou operu Kamilla, k náž si sám napsal i libreto a která měla premiéru 23. října 1897 v Národním divadle.

Tento kus byl inspirován osobními zkušenostmi Čelanského s odmítanou ctitelkou a představoval pokus o nový typ moderní opery.

Čelanský se také zabýval teoretickými úvahami o moderní opeře, které publikoval ve svém textu Několik úvah o moderní opeře. V něm se vyjadřuje k intrepretační stránce (režii, opernímu herectví), volbě námětů a odvolává se na Josefa Bohuslava Foerstera a jeho úsudky ohledně veristického směru:

Opera měla během dvou sezón devět představení. K jejímu úspěchu jistě přispělo výjimečné obsazení – Johana Weisová-Cavallárová (v alternaci s Annou Olivovou), František Šír, Bohumil Pták a Adolf Krössing. Formát jednoaktovky rovněž umožňoval operu „přilepit“ k jiným dílům, která přitahovala publikum do divadla. Kamilla se například hrála společně se Sudovou aktovkou U božích muk, což vytvářelo značný kontrast mezi oběma díly.

Kritika ovšem nebyla ke Kamille příliš vybíravá.

V srpnu roku 1898 se oženil s Marí Hereykovou. 

V sezóně 1898–99 působil Čelanský jako dirigent v opeře v Záhřebu a po návratu do Prahy, byl v roce 1899 jmenován sbormistrem a třetím kapelníkem v Národním divadle.

V divadle se rozhořely napjaté poměry. Čelanský měl již mnoho práce a téměř žádné sklony k vedení a kontrole. Již tehdy se ukázal jako kontroverzní hlava orchestru se sklonem k improvizaci. Někteří jeho přístup obdivovali pro vášeň a genialitu, jiní jej zavrhovali pro nesystematičnost a nezodpovědnost vůči orchestru a domluveným zkouškám.

V roce 1900 definitivně padla dosavadní správa divadla v čele s ředitelem Šubertem a prvním kapelníkem Čechem. Čelanský tak musel z vedoucí pozice odejít, neboť novému šéfovi opery Kovařovicovi se nezamlouval. Jejich napjatý vztah vytvářel v divadelním orchestru dva tábory. Jedni stáli za Čelanským, druzí za Kovařovicovem.

Čelanský si poté našel místo dirigenta ve Lvově na sezónu 1900–1901, kde se zasloužil o vznik Lvovské opery a dokonce i dirigoval její zahajovací představení.

Česká filharmonie na scénu!

V únoru 1901, když vypukla stávka orchestru Národního divadla proti Kovařovicovi, vrátil se Čelanský do Prahy a z křídla revoltujících členů orchestru vytvořil nové těleso – Českou filharmonii.

15. října 1901 oddirigoval Čelanský první koncert České filharmonie jakožto samostatného symfonického orchestru. Uveden byl jako pocta Zdeňku Fibichovi k jeho úmrtí, hrána byla jeho selanka V Podvečer a druhá symfonie Es dur.

Po jedné sezóně předal vedení České filharmonie Oskaru Nedbalovi a vrátil se do Lvova, kde založil filharmonii a vedl ji v letech 1902–1904. Současně vedl operní sezóny v Krakově a Lodži. Následně působil jako ředitel filharmonie v Kyjevě na přelomu let 1904 - 1905 a rok poté i ve Varšavě do roku 1906.

Nově vzniklá opera Městského divadla na Královských Vinohradech ovšem Čelanského zlákala zpět do rodných Čech, kde se postavil do jejího čela. Během jeho patnáctiměsíčního působení zde nastudoval mnoho českých děl, jako například Weisova Polského žida, Malátovy Veselé námluvy a Blodkovu operu V studni. Nastudoval také italské opery, včetně Pucciniho Madame Butterfly, Umbertovy Fedory a Rossiniho Lazebníka sevillského, dále Mozartovu operu Cosi fan tutte, Fallovu operetu Dolarová princezna a mnoho dalších.

Konflikt s ředitelem Šubertem a stávkující orchestr v roce 1908 ho však opět donutil z postu odstoupit.

V následujícím roce přijal angažmá jako dirigent v divadle Apollo v Paříži, kde se zaměřoval především na komickou operu a operetu. Od roku 1911 působil také jako šéf orchestru Césara Francka. Za svou interpretaci děl Jacquese Offenbacha byl oceněn titulem důstojníka francouzské akademie.

Na sezónu 1913 až 1914 se vrátil do Vinohradského divadla, kde v roce 1914 uvedl Nedbalovu operu Polská krev. Nicméně, protože se za jeho nepřítomnosti situace v divadle nezlepšila, brzy znovu odešel.

V roce 1914 odmítl nabídku stát se ředitelem komické opery v New Yorku kvůli začínající válce.

V následující sezóně působil v Plzni, kde uvedl Smetanovy opery Prodaná nevěsta a Dalibor, a také Dvořákovu Rusalku.

Po vzniku republiky se na krátkou dobu vrátil do funkce šéfa České filharmonie, ale brzy ho nahradil Václav Talich. V roce 1919 přijal nabídku dirigenta a podnikatele Šaka a ujal se vedení nově založeného orchestru s názvem Šakova filharmonie.

Tento orchestr oživil pražský hudební život odvážným programem, který podporoval mladé dirigenty a uváděl soudobé, méně známé skladatele jako Bořkovec, Polívka či Vačkář. Orchestr však v roce 1921 zanikl.

Spřízněn s Brnem

Poté se začal živit jako učitel zpěvu v Praze a dirigování se věnoval už jen zřídka. 
Díky Vladimíru Helfertovi začal hostovat v Brně jako šéf Orchestrálního sdružení, se kterým nastudoval řadu romantických skladeb. Zvláštní uznání si získal za provedení Smetanovy Mé vlasti, která měla premiéru 29. 1. 1923, Dvořákových Slovanských tanců a děl Zdeňka Fibicha, jako jsou selanka V podvečer a Jarní romance. Sám Čelanský měl z výkonu upřímnou radost, se kterou se příteli svěřil v soukromé korespondenci.

S provedením Mé vlasti a Slovanských tanců přivedl Orchestrální sdružení do pražské Smetanovy síně v Obecním domě, kde sklidil velký úspěch. Kritici neskrývali nadšení:

27. 10. 1932 Čelanský umírá. Shodou okolností v den, kdy Orchestrální sdružení hraje Mou vlast, za jejíž dirigenturu byl Čelanský mnohokrát ceněn. 

V kondolenci od jednatele spolkového výboru A. Puttnera manželce se Četařského zazní: