Koncert se koná za účasti bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo, pana Joachima Gaucka, a bývalého premiéra české vlády v rámci federace, bývalého předsedy a dlouholetého místopředsedy Senátu ČR, pana Petra Pitharta. Oba hosté během koncertu pronesou projev při příležitosti 30. výročí událostí, které vedly na podzim 1989 k pádu totalit ve střední a východní Evropě.

Koncert se odehrává ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Mimořádné koncerty
Délka koncertu 2 hod
Rudolfinum — Dvořákova síň

Rudolfinum

Česká republika Praha 1 Alšovo nábřeží 12 110 00
so 16. 11. 2019 / 19.30
Objednat online

Informace ke vstupenkám a kontakty

Více o vstupenkách

Ceny vstupenek od 230 do 550 Kč. Pro děti do 15 let, studenty do 26 let, seniory (65 let a více) a ZTP, ZTP/P platí 50% sleva na jednotlivé vstupenky.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9 do 18 hodin. V červenci a srpnu do 15.00 hod.)

TRADICE KONCERTŮ K 17. LISTOPADU V RUDOLFINU

První slavnostní Koncert ke Dni studentstva se ve Dvořákově síni pražského Rudolfina odehrál 17. listopadu 2009. Nesl podtitul Hudbou k výročí sametu a Česká filharmonie jej pořádala ve spolupráci s Unií českých pěveckých sborů. Koncert byl jednak oslavou studentského svátku, jednak připomenutím 20. výročí listopadových událostí roku 1989 a do třetice vyvrcholením festivalu akademických pěveckých sborů ČR Festa academica 2009. Vystoupili na něm mladí, převážně studentští interpreti, a to jak zpěváci, tak instrumentalisté: spolu s Orchestrem 17. listopadu to byli Pěvecký sbor Masarykovy Univerzity Brno, Ateneo UP Olomouc, Akademický pěvecký sbor VŠB-TUO Ostrava, Smíšený sbor Pedagogické fakulty UK v Praze a Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice. Hudbu Leoše Janáčka, Petra Ebena, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany dirigovali Libor Pešek, Marko Ivanović a Michal Vajda. Koncert se konal pod záštitou Václava Havla. V přímém přenosu jej vysílala stanice Český rozhlas Vltava.

Během koncertu se také citovalo ze čtyř hlavních bodů prohlášení studentské iniciativy Inventura demokracie: 1) Reflexe naší komunistické minulosti („Pokud dokážeme rozpoznat, co činilo naši společnost před Listopadem nesvobodnou, máme větší šanci rozpoznat podobná rizika i dnes. Také v dnešní situaci je důležité umět vnímat i jemné posuny od svobody k nesvobodě. I dnes je důležité být citliví na projevy nesvobody ve svém okolí. I dnes je třeba odhalovat nové, nenápadné formy totality a umět na ně patřičně reagovat.“), 2) Vzdělání („Ve školách se klade důraz na materiál a techniku: sází se zejména na dobře vybavené učebny. Nám ale chybí především živý kontakt s kvalitními učiteli. S takovými, kteří nám nejen ukážou, kolik toho vědí, ale především jak lze s věděním smysluplně zacházet: jak být jeho prostřednictvím užitečný světu, jak být orientačním bodem pro ostatní a jak se nebát prosazovat i takové věci, které – jednoduše řečeno – nejsou zrovna sexy.“), 3) Role České republiky ve světě („S kým vlastně tahle země buduje spojenectví? S Evropou, se Spojenými státy, nebo s putinovským Ruskem?“), 4) Křehká demokracie („Řekněme to naplno: naše demokracie je křehká a snadno o ni můžeme přijít. To, že vůbec jakž takž funguje, nezařídila nějaká neviditelná ruka dějinně nevyhnutelných demokratických principů. Demokracie stojí na konkrétním úsilí konkrétních lidí. Šanci má jenom tehdy, když se za ni budeme brát, a to dost naléhavě – jako za svou osobní věc.“)

Další Koncert ke Dni studentstva se odehrál o pět let později – 17. listopadu 2014. „Publikum nás přivítalo s velkou poctou. Uvědomovali jsme si, že je to historický moment. Připadali jsme si jako andělé…“ Vzpomínali na tento večer romští zpěváci z dětského sboru Čhavorenge, vedeného Idou Kelarovou, kteří v Rudolfinu vystoupili poprvé. Ke 40 dětem z několika desítek českých a slovenských sociálně vyloučených lokalit se při té příležitosti přidalo na 120 dalších neromských zpěváků a vzájemné porozumění bylo toho večera bez hranic. Spolu s Čhavorenge tehdy vystoupily sbory: Corale ze Žamberku, Vox coloris z Ústí nad Labem, Barbastella z Hodonína a členové pražského Kühnova dětského sboru. V šestici romských písní (tradičních i původních z tvorby skladatele Desideria Duždy) a v závěrečném Gaudeamus igitur doprovázela zpěváky Česká studentská filharmonie pod taktovkou Marka Ivanoviće, která ten večer přednesla ještě Beethovenovu předehru Egmont, Janáčkovu symfonickou rapsodii Taras Bulba a Smetanovu symfonickou báseň Z českých luhů a hájů. Koncert vysílal v přímém přenosu Český rozhlas D dur. Česká filharmonie chtěla tímto koncertem podpořit setkávání lidí, kteří k sobě obvykle nemají blízko, a tím napomoci překonávání bariér, předsudků, nezájmu nebo jen nedostatku příležitostí skutečně se potkat.

Přímým navázáním byl pak v Rudolfinu 17. listopad 2015. Tehdy se při příležitosti studentského svátku představili mladí lidé, kteří se věnují hudbě mimo obvyklé hudebně vzdělávací instituce. Vedle sebe – a v závěru koncertu i společně – tak vystoupil Letní orchestr mladých, postavený na zájmu, aktivitě a nadšení studentů, kteří se scházejí každé léto, aby spolu hráli Schuberta, Smetanu, Dvořáka či Martinů. Dále Orchestr Trmi©kus (a jeho sólisté) ze Základní škole v Trmicích u Ústí nad Labem, školy pověstné naplňováním ideálu inkluzivního vzdělání a oceněné v prosinci 2015 cenou Roma Spirit. Do třetice to byl Orchestr Nadačního fondu Harmonie, který vnáší do České republiky myšlenky venezuelského projektu El Sistema a spolu s ním věří, že je možné měnit životy dětí hudbou. Dětem bez rozdílu umožňuje navštěvovat výuku hudebního nástroje, budovat orchestr a stát se nepostradatelnou součástí společenství, kde má každý své místo. V orchestru hrály nejen děti z dětského domova v Klánovicích, ale i malí muzikanti, jejichž rodiče přišli do ČR třeba z Nigérie, Kuby, Ukrajiny či Vietnamu.

Zatím naposledy se studentský svátek slavil v Rudolfinu 17. listopadu 2017, jmenoval se Studenti sametu, a společně jej pořádala – pod záštitou České komise pro UNESCO a ve spolupráci se Studentskou komorou Rady vysokých škol – Česká filharmonie a Unie českých pěveckých sborů jako vyvrcholení festivalu Festa academica. V první části večera se představila čtyři akademická sborová tělesa, ve druhé půli zaznělo v jejich podání Dvořákovo Te Deum.

Během koncertu promluvili novinářka a signatářka Charty 77 Petruška Šustrová a Petr Pithart. Ten hovořil o nebezpečí sociálních bublin, ve kterých se čím dál víc nacházíme, v nichž se utvrzujeme a z nichž se nám nechce ven, protože jsme v nich takříkajíc mezi svými.

„Myslím, že tady pomalu končí legrace,“ varoval tehdy Pithart. „V některých bublinách se lidé cítí nejen mezi svými, ale i ve stavu jakéhosi obklíčení. Obklíčení nepochopením, naivitou, nepoučeností. Je to stav jakoby před nějakou občanskou bitkou. Co chybí? Aby vzal někdo do ruky kámen. Situace izolovaných ostrovů s mentalitou obklíčených nemá, alespoň já ho neumím označit, konkrétního viníka, na kterého by bylo lze ukázat prstem. Leda nezvládnutou globalizaci. Ta ze své neúprosné logiky zvětšuje rozdíly, hlavně rozdíly mezi celými oblastmi země, regiony uvnitř státu, mezi kapsami bídy a bohatstvím přetékajícími centry. Někteří lidé se jednoho dne ocitli ve správný čas na správném místě, aniž se o to leckdy bůhvíjak zasloužili, zatímco jiní – aniž za to mohou, aniž udělali něco špatně – zůstávají trčet na místě, které není to správné, v čase, který není ten pravý. Nejsou hloupější, nejsou ani neschopnější. Globalizace sází na ta políčka, kde se dají čekat největší zisky. Jiná hlediska nemá. Slovo odpovědnost nadnárodní korporace neznají. Ani nemohou znát. Jsou všude a nikde. Jsou kdekoliv, kde je to pro ně výhodné. Nevíme, jestli lze globalizaci zvládnout, zkrotit. (…)

Ale já jsem nepřišel brojit proti globalizaci. Přišel jsem oslovit vás, mladé lidi s ušlechtilými zájmy, abyste nad tím vším, co se v poslední době vyjevilo, začali přemýšlet možná jinak než dosud. Bubliny jsou velký malér. Činí všechny, kteří v nich vězíme, slepými a hluchými. Vytvářejí ostrovy s mentalitou výlučných a jindy zase ohrožených obležení. Já jsem vás přišel varovat, možná že zbytečně, před nebezpečím příliš silného upnutí se na tyto sítě. To, co neblahého způsobuje globalizace, sítě jen zhoršují. Myslím si ale, že vy, kteří zpíváte ve sborech, patříte mezi ty vnímavé i k jiným podnětům než k těm, které k vám přicházejí samovolně z logiky těchto způsobů komunikace. Vy určitě máte na to zajímat se o ty, kterým nerozumíme, a to je to, co musíme dělat. Jinak to příště bude všechno ještě horší. Ne poučovat je, ale snažit se je pochopit a myslet a jednat podle toho.“