Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Český spolek pro komorní hudbu • Thierry Escaich a Roman Hoza


Recitál špičkového francouzského virtuosa a skladatele Thierry Escaicha bude jedním z vrcholů cyklu Dopolední koncerty. Do reprezentativního programu zařadil varhanní „klasiku“ od Bacha přes Francka až po Messiaena, ale také několik ukázek ze své tvorby. Koncertním partnerem mu bude vynikající český barytonista Roman Hoza.

Koncert z řady DK | Český spolek pro komorní hudbu

Program

Alexandre Pierre François Boëly
Fantasie a fuga B dur, op. 18 č. 6

César Franck
Panis angelicus
Chorál č. 2 h moll

Nicolas de Grigny
Hymnus Verbum supernum

Thierry Escaich
Évocation IV (parafráze na Grignyho)
Improvizace Fantasie a fugy
Poémy č. 1 a 3 pro varhany: Eaux natales – Vers l’ espérance

Olivier Messiaen
Alleluias sereins, ze svity L’ Ascension
Joie et clarté des corps glorieux, ze svity Les corps glorieux

Maurice Duruflé
Toccata ze Svity pro varhany, op. 5
Suite de danses improvises

Účinkující

Thierry Escaich varhany

Roman Hoza baryton

Fotografie ilustrujicí událost Český spolek pro komorní hudbu • Thierry Escaich a Roman Hoza

Lichtenštejnský palác — Sál Martinů

Událost již proběhla
Cena od 230 Kč do 260 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Účinkující

Thierry Escaich  varhany

Thierry Escaich

Francouzský skladatel, varhaník a improvizátor Thierry Escaich je jedinečnou osobností soudobé hudby a jedním z nejvýznamnějších francouzských skladatelů své doby. Jeho tři umělecké role jsou vzájemně provázané a umožňují mu představit se publiku jako sólový interpret, spoluúčinkující i jako samotný tvůrce při vystoupeních různých charakterů.

Escaichova tvorba není omezena hudebními formami ani žánry a čítá přes sto skladeb, které si svou lyrikou, bohatými harmoniemi a energickými rytmy podmanily široké publikum a byly oceněny čtyřmi cenami „Victoires de la Musique“. Kromě několika dalších významných ocenění se Escaichovi dostalo také pocty být rezidenčním skladatelem Lyonského národního orchestru, Orchestre National de Lille a Pařížského komorního orchestru.

Jeho skladatelská dráha je úzce spjata s kariérou varhaníka a s Mauricem Duruflé, kterého vystřídal na varhanickém postu pařížského kostela Saint-Étienne-du-Mont. Jako zástupce slavné francouzské improvizační školy své skladby a improvizace zařazuje na repertoár svých mezinárodních recitálových koncertů; věnuje se také tzv. „cine-concerts“, kdy na varhany nebo klavír vytváří improvizované doprovody němých filmů, jako jsou Fantom opery nebo Metropolis.

Mezi hlavní nadcházející události v Escaichově uměleckém životě patří světové premiéra jeho nové opery Shirine v Lyonské opeře, která je po ročním odkladu naplánována na letošní květen. Kromě dnešního koncertu s Českou filharmonií vystupuje Escaich tuto sezonu s londýnským Královským filharmonickým orchestrem, Tchaiwanskou filharmonií a Orchestre National de Lyon; recitály chystá pro Drážďanskou filharmonii, koncertní sál Mariinského divadla, Velký sál Moskevské konzervatoře, Auditorium de Lyon a Toulouse les Orgues.

Thierry Escaich studoval na Pařížské konzervatoři, kde nyní učí skladbu a improvizaci.

Roman Hoza  baryton

Roman Hoza

Barytonista Roman Hoza se narodil ve Zlíně. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění a absolvoval roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni.

Roku 2014 v rámci programu Young Singers Project vystoupil na prestižním Salzburger Festspiele jako Dandini v úpravě Rossiniho Popelky. V letech 2015 a 2016 byl členem operního studia Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Po návratu do České republiky se stal sólistou Národního divadla Brno a během svého angažmá zde ztvárnil několik zásadních rolí barytonového repertoáru (Don Giovanni, Guglielmo, Rossiniho Figaro, Belcore, Escamillo ad.). Jako host spolupracuje také s pražským Národním divadlem (Mozartův Figaro, Dandini, Mamma Agata), Národním divadlem moravskoslezským (Hamlet) a Divadlem J. K. Tyla v Plzni (Hamlet, Danilo). Ze zahraničních hostování jmenujme například spolupráci s Opéra National de Lyon nebo Göteborgsoperan. V roce 2019 se Roman Hoza vrátil do düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein opět jako Rossiniho Dandini a od sezóny 2020/2021 patří do stálého sólistického ansámblu opery. Na jevišti se zde mimo jiné představí jako Papageno nebo Belcore.

Romana Hozu jste mohli slyšet na festivalech Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Moravský podzim, Concentus Moraviae a dalších. Jako sólista vystoupil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Hradec Králové, Czech Virtuosi a mnoha jinými hudebními tělesy.

Je také vyhledávaným interpretem komorní a barokní hudby. Schumannův cyklus Dichterliebe provedl za doprovodu Ahmada Hedara ve Dvořákově síni Rudolfina. Pravidelně jej můžete vidět po boku cembalistky Barbary Marii Willi nebo jako sólistu barokních ansámblů Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal a Czech Ensemble Baroque. Do jeho repertoáru patří mimo mnoha jiných basový part v Händelově Mesiáši, Haydnově Stvoření nebo Ježíš v Janových pašijích J. S. Bacha.

Skladby


Program recitálu - Thierry Escaich & Roman Hoza

Pravidelný návštěvník koncertů varhanní hudby bezpochyby ocení jedinečnou a promyšlenou dramaturgii dnešního matiné. Výběr skladeb a autorů představuje svého druhu antologii francouzské hudby pro varhany. Sestavena je z děl skladatelů téměř pěti století a dokládá osobitost a originalitu francouzské tradice varhanní hry, včetně umění improvizace.

Úvodní kompozici dnešního koncertu napsal francouzský skladatel, který není mimo území a kulturu své rodné země příliš známý: Alexandre Pierre-François Boëly (1785–1858). Byl nejen kompozičně činný, ale proslul ve své době i jako varhaník, klavírista a violista. Pocházel z hudebnické rodiny, která mimo nesporný talent dědila i respekt a obdiv k dílu minulosti. Alexandre Boëly obdivoval skladby barokních mistrů, jako byl Frescobaldi, Couperin a především J. S. Bach. Obtížné pro Boëlyho bylo naopak přijmout estetiku a hudební styl nastupujícího romantismu. Jeho „nemodernost“, strohost a zahleděnost do minulosti ho nakonec stála prestižní místo varhaníka v pařížském kostele Saint-Germain-l'Auxerrois. I když následně působil jako řadový učitel klavírní hry, přece jen se dožil podle legendy i zadostiučinění, a to když ho ve stáří vyhledali dva mladí skladatelé a varhaníci César Franck a Camille Saint-Saëns, aby mu vyjádřili obdiv a respekt. Zanechal po sobě poměrně rozsáhlé dílo, které čítá téměř 300 skladeb, včetně skladeb edukativních. Fantasie a fuga B dur patří do sbírky 12 Pièces pour orgue, op. 18, která poprvé vyšla tiskem v Paříži krátce před skladatelovou smrtí.

Za téměř evergreen dnešního koncertu lze označit krátkou skladbu Panis angelicus, FWV 61b (Chléb andělů) pro hlas a varhany Césara Francka (1822–1890), belgicko-francouzského skladatele, kterého jsme již vzpomínali a který patří mezi nejdůležitější tvůrce varhanní hudby 19. století. Zhudebněný text je připisován sv. Tomáši Akvinskému. Je to předposlední sloka hymnu Sacris solemnis, který je určen pro liturgii svátku Božího těla. César Franck zhudebnil tento text v roce 1861 velice jednoduchým, ale o to více působivým způsobem. Podmanivá melodická linka sólového hlasu je doprovázena jednoduchou harmonii, která naplňuje slova této modlitby. Skladba žije i v mnoha dalších úpravách pro hlas a instrumentální doprovod.

Druhou velmi kontrastní skladbou Césara Francka na dnešním koncertu je Chorál č. 2 h moll, FWV 39, z roku 1890. César Franck znamená pro varhanní hudbu opravdu mnoho, neboť jeho přínos je zásadní a celosvětově respektovaný. Franckova díla pro tento nástroj tvoří mnohem důležitější a zásadnější příspěvek, než by jejich počet mohl naznačovat. Jako poslední skladbu pro varhany složil Franck Tři chorály pro varhany (Trois chorales). Jejich pojetí je odlišné od německé tradice, kde označení chorál znamená citování a zpracování luterského hymnu. Tři chorály pro varhany, FWV 38-40, jsou souborem melodicky originálních skladeb, které autor zkomponoval krátce před smrtí. Témata chorálů nejsou převzata z žádné tradice, ale jsou v chorálním duchu vytvořena samotným autorem. První chorál je dedikován varhaníkovi Eugènu Gigoutovi, druhý skladateli a vydavateli Augustu Durandovi a třetí dnes již poněkud zapomenuté francouzské skladatelce Augustě Mary Anne Holmès. Chorál č. 2 je z celé trojice nejzávažnější. Na začátku je užita passacaglia se třemi variacemi, druhý díl je řešen jako fuga a i v dalších částech této skladby pracuje César Franck způsobem, který připomíná nejlepší díla J. S. Bacha.

Skladatel, varhaník, improvizátor a sólista dnešního koncertu Thierry Escaich (*1965) je jedinečnou osobností současné hudby a jedním z nejvýznamnějších francouzských skladatelů své generace. Escaich komponuje nejen skladby pro varhany, které jsou mu nejbližší, ale realizuje se skladatelsky i v mnoha dalších žánrech. Přes intenzivní koncertní činnost skládá průběžně a soupis jeho díla již překročil sto opusů. Byl rezidenčním skladatelem v Orchestre National de Lyon, Orchestre National de Lille a Paris Chamber Orchestra a jeho hudba byla oceněna čtyřmi cenami „Victoires de la Musique“ v letech 2003, 2006, 2011 a 2017. V roce 2013 byl jmenován do Académie des Beaux-Arts; v roce 2018 se stal hlavním skladatelem na festivalu Radio France Presences v Paříži. Skladatelský vývoj Thierryho Escaicha je úzce spjat s jeho kariérou varhaníka. Dnes je totiž vnímán především jako jeden z ambasadorů velké francouzské improvizační školy po Maurice Duruflém, kterého vystřídal na postu varhaníka v chrámu sv. Étienna du Mont v Paříži. Vystupuje na mezinárodních recitálech, kde kombinuje repertoárová díla s vlastními skladbami a s osobitými improvizacemi. O jeho mistrovství improvizace se přesvědčíme opakovaně i dnes (závěrečná skladba Taneční suita či improvizace na skladbu Fantasie a fuga). Vedle toho uslyšíme i jeho Évocation IV, skladbu, která je i mezi dalšími evropskými varhaníky velmi oblíbená, stejně jako i předchozí Évocation I–III. Évocation IV vznikla v roce 2014 a dedikována je mladému francouzskému varhaníkovi, který působí při katedrále Notre Dame v Paříži Vincentu Dubois. Je inspirována skladbou Nicolase de Grigny Hymnus „Verbum supernum“. Druhou kompozicí (nikoliv improvizací) Thierryho Escaicha dnešního večera jsou dvě části (Eaux natales a kratší Vers l´espérance) z jeho třídílných Poém pro varhany (Poèmes pour orgue). Skladba vznikla v roce 2002 jako úprava staršího autorova cyklu Tří motet pro dvanáct hlasů (Trois Motets) na texty Alaina Suieda ze sbírky Le Pays Perdu (Ztracená země).

Pozoruhodnou osobností francouzské varhanní a klávesové hudby byl i předčasně zemřelý Nicolas de Grigny (1672–1703). I když zanechal pouze jednu sbírku varhanních skladeb Premier livre d'orgue contenant une messe et les hymnes des Principles festes de l'année a skladbu pro cembalo, přece jen vstoupil do dějin varhanní hry. Zmíněná sbírka, která vyšla v roce 1699 a v druhém vydání roku 1711, obsahuje dvě části. V prvé jsou otištěny varhanní skladby mešního ordinaria a ve druhé hymny pro hlavní části církevního roku, tedy Veni Creator, Pange lingua, Ave maris stella, A solis ortusVerbum supernum, které zazní i na dnešním koncertě.

V letech 1932–1933 složil Olivier Messiaen (1908–1992), jeden z nejosobitějších francouzských skladatelů 20. století, čtyřdílnou skladbu pro orchestr, kterou nazval L'Ascension (Nanebevstoupení). Skladbu označil jako meditaci pro orchestr. O dva roky později přepracoval toto dílo pro varhany. Třetí věta varhanní verze vznikla nově, není tedy pouze novým aranžmá věty původní. Druhá část, mimořádně zamyšleného cyklu, která je zařazena do dnešního programu, nese plný název Alleluias sereins d'une âme qui désire le ciel (Poklidné alleluia duše, která touží po nebi), má svoji předlohu ve verzi orchestrální. Je však velmi svébytně upravena pro varhany, kterým skladatel velmi dobře rozuměl a kterými se zabýval celý život, i jako varhaník v kostele Nejsvětější Trojice (Église de la Sainte-Trinité), kde působil více jak 60 let. Messiaen složil v raném období své tvorby tři cykly skladeb pro tento nástroj, v kterých se projevuje jeho osobitý sklon k mystice: již zmíněné Alleluias sereins (1933-1934), dále La Nativité du Seigneur (1935) a následně Les Corps Glorieux (1939). Třetí rozsáhlý cyklus, který byl dokončen týden před začátkem Druhé světové války, v sobě nese i pozoruhodné inspirace. Autor se v té době intenzivně zabýval chorální hudbou a zdánlivě zcela nesourodě i indickou klasickou hudbou. Oba inspirační zdroje použil i v tomto sedmidílném cyklu Les Corps Glorieux (Slavné tělo). Šestá část Joie et clarté des Corps Glorieux (Radost a jasnost slavného těla) má vysvětlující podtitul převzatý z evangelia sv. Matouše (Matouš 13:43): „Pak budou spravedliví zářit jako slunce v království svého otce.“

Varhaník a skladatel Maurice Duruflé (1902–1986) patří mezi poslední varhaníky, kteří plynule navazovali na interpretační mistrovství a pojetí varhanní hry Césara Francka a Charles-Marie Widora. Hudební vzdělání získal jako sborista při Rouenské katedrále, kde se začal pod vedením Julese Haelinga věnovat i studiu hry na klavír a varhany. Po přesídlení do Paříže po prvé světové válce studoval na pařížské konzervatoři. Jeho pedagogy byli Paul Dukas, Louis Vierne a Charles Toumemir, tedy velké osobnosti francouzské varhanní tradice. Souběžně se studiem konzervatoře, kde vynikal ve všech předmětech, působil Duruflé i jako varhaník v bazilice sv. Klotildy, kam ho doporučil jeho posledně jmenovaný pedagog. Poznal totiž, že Duruflé je mimořádně talentovaným varhanním interpretem. V roce 1927 se stal asistentem Louise Vierna v chrámu Notre Dame. Ve třicátých letech se začal intenzivně věnovat i koncertní dráze a podnikl řadu turné po celé Evropě a také po USA. Na konci druhé světové války se stal profesorem pařížské konzervatoře, kde vyučoval především harmonii. Suita pro varhany, op. 5, byla dokončena v roce 1933, publikována pak o rok později. Obsahuje tři části: Prélude, SicilienneToccatu. Suita je vnímána jako pozoruhodné dílo v celku i v jednotlivých částech, které se hrají na koncertech i samostatně. Dedikována je jeho učiteli Paulu Dukasovi. Úvodní Preludium je zvláštně ponurou skladbou, druhá Sicilienne je naopak silně ovlivněné Ravelem. Toccata je označována jako skladba náročná, velmi osobitá, ale po všech stránkách mistrovská. Ze všech částí Suity se hraje nejčastěji. Napsaná je v třídílné formě. Po krátkém úvodu je exponováno prvé rytmicky výrazné téma v pedálu. V prostřední části je uvedeno druhé kontrastní téma, které autor před začátkem třetí části propojí s prvým tématem. Závěr Toccaty, využívající obě témata, je napsán velmi působivě. Autor ho i několikrát přepracovával, než byl s výsledkem spokojený.

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.