Český spolek pro komorní hudbu • Koncert vítězů soutěží


V České republice se každoročně koná celá řada interpretačních soutěží pro studenty a začínající profesionály. Vítězové a laureáti těch nejvýznamnějších si zaslouží ukázat své umění na prestižním koncertě v rámci Českého spolku pro komorní hudbu.

  • Koncert z řady HP
  • |
  • Český spolek pro komorní hudbu

Program

Eugène Ysaÿe
Sonáta pro sólové housle č. 1 g moll, op. 27
Grave
Fugato
Allegretto poco scherzoso
Finale. Con brio

Bohuslav Martinů
Klavírní trio č. 3 C dur, H 332
Allegro moderato
Andante
Allegro

— Přestávka —

Wolfgang Amadeus Mozart
Sonáta D dur, K. 311
I. Allegro con spirito
II. Andante con espressione
III. Rondeau. Allegro

Claude Debussy
Preludia, II. kniha – výběr
III. La puerta del Vino
V. Bruyères
VI. Général Lavine - eccentric
VIII. Ondine
IX. Hommage à S. Pickwick Esq. P.P.M.P.C.
X. Canope
XII. Feux d’artifice

Sergej Prokofjev
Sonáta a moll, op. 28 č. 3
Allegro tempestoso

Účinkující

Daniel Matejča housle
Concertino Praga 2021: 2. místo

Kocianova houslová soutěž 2019: Absolutní vítěz

Trio Incendio
Filip Zaykov
 housle
Vilém Petras violoncello
Karolína Františová klavír
Soutěž Nadace Bohuslava Martinů 2018: 1. místo

Matouš Zukal klavír
Soutěž Pražského jara 2021: 2. cena a Cena Nadace Gideona Kleina pro nejúspěšnějšího českého účastníka

 

Fotografie ilustrujicí událost Český spolek pro komorní hudbu Koncert vítězů soutěží

Rudolfinum — Sukova síň


Cena 200 Kč do 240 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Účinkující

Daniel Matejča   housle
Daniel Matejča

Daniel Matejča (*2005) začal s hrou na housle ve čtyřech letech pod vedením maminky Olesii Voličkové. Po roce nastoupil do třídy Ivana Štrause, u kterého studuje dodnes. Mezi jeho úspěchy se řadí například 1. místa na Mezinárodní houslové soutěži mistra Josefa Muziky v letech 2013–2017 (2014 zvláštní cena – mistrovský nástroj Tomáše Pilaře), absolutní vítězství soutěže ZUŠ (2017), cena Zlatý oříšek (2017), titul laureáta Kocianovy mezinárodní soutěže (2019), 1. místo s plným počtem bodů na Jugend Musiziert v Halle (2019), 1. cena v mezinárodní houslové soutěži Georga Phillipa Telemanna v Polské Poznani (2020), 2. cena na mezinárodní soutěži Concertino Praga (2020), kdy ve finále v Rudolfinu předvedl Prokofjevův 1. houslový koncert za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Zúčastnil se masterclassů pod vedením Jiřího Vodičky a Christiana Tetzlaffa organizovaných Českou filharmonií, ale také hudebních kurzů v Litomyšli a Liberec International Violin Academy nebo International Music Academy Orpheus ve Vídni (Stephen Schipps, Simon James, Michael Frischenschlager ad.). V roce 2021 byl přijat na pražskou HAMU a současně studuje také na Akademii v Imole (Maurizio Scirarretta, Boris Belkin).

Trio Incendio  
Trio Incendio

Karolína Františová, Filip Zaykov a Vilém Petras si spolu poprvé zahráli v roce 2016 jako členové Akademie komorní hudby (AKH) a ono osudové setkání je vedlo k založení tria. Hned v roce 2017 Trio Incendio zvítězilo v prestižní soutěži Gianni Bergamo Classic Music Award ve švýcarském Luganu, následovala další nejvyšší ocenění: Coop Music Awards v Cremoně, Concorso Internazionale di Interpretazione Musicale “Marcello Pontillo“ ve Florencii, Międzynarodowy Konkurs Muzyki Kameralnej im. Kiejstuta Bacewicza v Lodži, Concorso „Massimiliano Antonelli“ di Latina a Soutěž Bohuslava Martinů v Praze, kde obdrželi také Cenu Bohuslava Martinů za nejlepší interpretaci autorova díla a Cenu Přemysla Pražáka. Trio se pravidelně účastní mistrovských kurzů s renomovanými umělci a profesory a koncertuje po celé Evropě – mimo jiné v sále Berlínské filharmonie, londýnské Wigmore Hall nebo na festivalu Ticino Musica. Posluchači si na koncertech cení především stylového přístupu ke skladbám jednotlivých období, krásy tónu a vášně, kterou do interpretace všichni členové tria vkládají.

Matouš Zukal  klavír
Matouš Zukal

Matouš Zukal (*1998) začal hrát na klavír v sedmi letech. Studoval na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy u Jitky Němcové a na Pražské konzervatoři ve třídě Iva Kahánka. V současné době pokračuje ve studiu u téhož profesora na pražské HAMU. V letošním roce se stal laureátem mezinárodní soutěže Pražské jaro, kde získal 2. cenu a další zvláštní ocenění – cenu Nadace Gideona Kleina a cenu Českých center. V roce 2019 zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava Martinů, kde také obdržel cenu pro nejlepšího účastníka, cenu za nejlepší interpretaci skladby B. Martinů a cenu Zorky a Jaroslava Zichových. V roce 2020 účinkoval na festivalu Dvořákova Praha, kde se podílel na provedení kompletního klavírního díla Antonína Dvořáka v rámci klavírního maratonu. Matouš je členem Akademie komorní hudby, se kterou se zúčastnil mj. festivalu Styriarte Graz. Již od dětství v rámci mistrovských kurzů konzultuje u významných osobností jako sir András Schiff, Lukáš Vondráček, Jiří Hlinka, Leif Ove Andsnes ad. V roce 2021 byl Matouš Zukal vybrán jako stipendista International Music Academy v Lichtenštejnsku do třídy Milany Černjavské.

Skladby

Eugène Ysaÿe
Sonáta pro sólové housle č. 1 g moll, op. 27

Slavný belgický houslista, skladatel a dirigent Eugéne Ysaÿe (1858–1931), žák Henryka Wieniawského, věnoval své kompozice převážně houslím a často je sám i interpretoval. Jeho hru charakterizovala virtuozita, spojená s hlubokým porozuměním obsahu díla. Šest houslových sonát, op. 27, složil Ysaÿe v červnu 1923, tiskem bylo dílo vydáno o rok později, a představuje skladatelův houslový testament. Ke kompozici inspirovalo Ysaÿe provedení Bachových sonát pro sólové housle, především Sonáty g moll, BWV 1001, tak jak ji hrál maďarský houslový virtuos Joseph Szigeti. Bacha nelze samozřejmě napodobit, proto se Ysaÿe rozhodl vytvořit cyklus, který by prezentoval soudobé technické možnosti hry na housle a soudobé skladebné postupy. Využil zde například celotónové stupnice, disonance a kvartové postupy. Zdokonalil techniku smyčce a levé ruky. Ale hlavně varoval interprety, aby se nenechali strhnout k prázdné virtuozitě. Každá sonáta je věnována některému houslistovi mladší generace. Sonáta č. 1 g moll, ve stejné tónině jako zmíněná Bachova sonáta, je věnována právě Josephu Szigetimu, který stál u zrodu díla. Své skladby mu věnovali i Ernst Bloch a Béla Bartók, premiéroval i Prokofjevův Houslový koncert č. 1. Přestože prý hrával v poněkud staromódním postoji, jeho technika a hudební vnímavost byly mimo vší pochybnost – jak dokazuje i náročnost Ysaÿeovy sonáty.

Wolfgang Amadeus Mozart
Sonáta D dur, K. 311

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) nebyl pouze geniálním skladatelem, ale také klavíristou. Téměř šestina jeho skladeb je určena pro tento nástroj, což zahrnuje mj. osmnáct sonát pro sólový klavír. Sonáta D dur, KV 311, vznikla současně s jeho Sonátou C dur, KV 309, na podzim 1777 v Mannheimu, kde pobýval na cestě do Paříže. Je věnována dcerám dvorního rady Freysingera, někdejšího kolegy otce Leopolda Mozarta ze studií, s nimiž se Wolfgang setkal v Mnichově. Sonáta je třívětá a její bezstarostně radostný a zároveň virtuózní charakter utvářejí mj. gesta mannheimských symfoniků, z jejichž stylu se rodil evropský klasicismus. První věta je v sonátové formě, vstupní téma má téměř orchestrální charakter; druhé téma určuje tónina A dur a jím také začíná repríza. Provedení vychází z posledních taktů expozice. Střední, pomalá věta ve 2/4 taktu a v tónině G dur je lyrické Andante na způsob ronda, zakončené efektní klavírní stylizací; skutečné Rondo se rozběhne v 6/8 taktu v poslední, třetí větě sonáty; objeví se v něm i připomínka první věty a jakási „vložená“ kadence. Virtuózní a technicky náročná sonáta tak brilantně končí.

Claude Debussy
Preludia, II. kniha – výběr

„Můj Bože, jak úžasně hraje ten člověk na klavír“, nechal se jednou slyšet Igor Stravinskij na adresu Clauda Debussyho (1862–1918). Debussy byl skutečně vynikajícím klavíristou – jako klavírista absolvoval pařížskou konzervatoř a jako klavírista se vlastně celý život živil, skladbu studoval dodatečně. Ale toužil po orchestrálních barvách, a tak jeho nejvýznamnější klavírní skladby vznikaly spíše později. To je i případ dvakrát dvanácti Preludií, rozdělených do dvou knih. První je datována 1910, druhá 1912–1913. Tato pocta Chopinovi je esencí impresionistického čarování s tóninami, pentatonikou, chromatikou a harmonií i s reminiscencemi na umění francouzských clavecinistů. Po jejich vzoru mají Debussyho Preludia na rozdíl od Chopinových mimohudební program. Proto také skladatel připojil k jednotlivým „impresím“, zachyceným v partituře se třemi osnovami (jak měl rád), i programní názvy. Třetí preludium z druhé knihy, La puerta del Vino (Vinná brána), je založeno na španělské habaneře; páté Bruyères (Vřesoviště), přináší klidný pohled na rozhlehlou krajinu; šesté Général Lavine – eccentric (Generál Lavine – výstředník), je tanec ve stylu Cake-Walk; osmé s názvem Ondine (Rusalka), je portrétem půvabného a zároveň poněkud mystického stvoření, známého mj. z Andersenových pohádek; v devátém, Hommage à S. Pickwick Esq. P.P.M.P.C. (Pocta vznešenému panu S. Pickwickovi, stálému předsedovi Pickwickova klubu), které je úsměvným holdem Charlesi Dickensovi, se v basu objevuje anglická hymna, God save the King; desáté nese název Canope, což je výraz pro staroegyptskou pohřební nádobu; virtuózní Feux d´artifice (Ohňostroj), s citací Marseillaisy, druhou knihu Preludií uzavírá. Debussyho Preludia jsou náročná technicky a hlavně výrazově. Sám nezamýšlel jejich koncertní provádění jako celku. Dnešní výběr je tedy zcela v intencích autora.

Sergej Prokofjev
Sonáta a moll, op. 28 č. 3

Klavírní tvorba Sergeje Prokofjeva (1891–1953) je velmi rozsáhlá. Prokofjev, sám výborný pianista a často i první interpret svých skladeb, věnoval klavíru téměř třetinu svých kompozic. Jeho tvorbu, označenou opusovými čísly, otevírá 1. klavírní sonáta f moll, op. 1, a uzavírá nedokončený náčrt 10. klavírní sonáty, op. 137, spolu se zamýšlenou 11. klavírní sonátou, op. 138. Už od první sonáty z roku 1909 se začal rýsovat Prokofjevův charakteristický styl – a už jako šestadvacetiletý se začal vracet ke svým předchozím kompozicím a náčrtům. Proto nesou dvě z jeho raných sonát, Sonáta č. 3 a Sonáta č. 4, podtitul „ Ze starých sešitů“. Sonáta č. 3 a moll je založená na Prokofjevově mladistvé Sonátě č. 3 z roku 1907. Podobně jako v předchozí čtyřvěté Sonátě č. 2 i v této jednověté a nejkratší sonátě propojil disonantní proud své hudby s téměř předklasickým tvarem: rodil se nový styl – neoklasicismus. Prokofjev sonátu premiéroval v Petrohradě 15. dubna 1918 během týdenního festivalu své hudby, sponzorovaného konzervatoří. Dokonale zde využívá zvukových možností nástroje a rozeznívá ho v celé jeho barevné škále. Všechny Prokofjevovy klavírní skladby jsou vysoce virtuózní a efektní, ale virtuozita spolu s obsahem tvoří jednotu. Základním rysem tu bývá princip kontrastu, který spolu s dalšími hudebními složkami jako je rytmus, harmonie, melodie a dynamika od počátku vytváří jeho zřetelně rozpoznatelný skladatelský rukopis.

To nejlepší z Rudolfina


5x do roka přímo do vašeho e-mailu.
Přidejte se k 9500+ čtenářů.

Váš e-mail je u nás v bezpečí. Odhlášení na jeden klik.

Zavřít
Tak copak vás zajímá?