Fotografie ilustrujicí stránku  Jarní koncert Česká filharmonie

Česká filharmonie • Jarní koncert


Česká filharmonie

Petr Iljič Čajkovskij a Antonín Dvořák byli současníci a navzdory vzdálenosti i opravdoví přátelé. Spojení Čajkovského jediného houslového koncertu a Dvořákovy poslední a nejslavnější symfonie slibuje jiskřivý program, který podtrhne spontánní a strhující interpretace koncertního mistra Jiřího Vodičky a dirigenta Petra Altrichtera.

Program

Petr Iljič Čajkovskij
Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35

— Přestávka —

Antonín Dvořák
Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“

Účinkující

Jiří Vodička housle

Petr Altrichter dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Jarní koncert

Rudolfinum — Dvořákova síň

9. 4. 2022  sobota 10.00
Generální zkouška
Nelze objednat online
9. 4. 2022  sobota 19.30
Poslední volná místa
Cena od 300 do 1000 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Účinkující

Jiří Vodička  housle
Jiří Vodička

Jiří Vodička je koncertním mistrem České filharmonie, sólistou i komorním hráčem a patří k nejvýznamnějším a nejvyhledávanějším českým houslistům. Už v dětství na sebe upozornil vítězstvími v mnoha soutěžích – zejména v Mezinárodní houslové soutěži Jaroslava Kociana, Prague Junior Note a Čírenie talentov (Slovensko). V roce 2002 získal první cenu na mezinárodní houslové soutěži Beethovenův Hradec a v tomtéž roce i cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. V roce 2004 si titul absolutního vítěze odnesl také z prestižní mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra konané v německém Výmaru. V roce 2008 si přivezl první a druhou cenu ze světově proslulé soutěže Young concert Artist, která probíhala v Lipsku a v New Yorku. Ve svých 14 letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu – Institut pro umělecká studia v Ostravě – a to do třídy renomovaného pedagoga Zdeňka Goly. V roce 2007 zde uzavřel studium magisterským titulem.

Jiří Vodička pravidelně vystupuje jako sólista s mnoha význačnými českými i zahraničními orchestry, a to mimo jiné s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Qatar Philharmonic Orchestra a Neue Westfalen Philharmonie. Je dlouholetým sólistou předního čínského orchestru Wuhan Philharmonic Orchestra. Spolupracoval či spolupracuje také s významnými dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Netopilem, Semjonem Byčkovem ad.

V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album Violino Solo“, které obsahuje jedny z nejnáročnějších skladeb pro sólové housle a které bylo pozitivně přijato kritiky u nás i v zahraničí. Mnohé z jeho koncertů byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD.

Jako komorní hráč vystupuje s vynikajícími českými klavíristy Martinem Kasíkem, Ivo Kahánkem, Ivanem Klánským a Miroslavem Sekerou. V roce 2011 byl pozván slavným houslistou Gidonem Kremerem a společně s dalšími světovými umělci vystoupil na jeho festivalu Kammermusikfest v rakouském Lockenhausu. Bývá pravidelně zván na významné festivaly – například Pražské jaro, Janáčkův Máj, Hohenloher Kultursommer, Choriner Musiksommer a jiné. Od roku 2012 je členem Smetanova tria, s nímž natočil dvě CD pro Supraphon, která získala prestižní ocenění BBC a Diapason dʼOr.

V roce 2015 se stal koncertním mistrem České filharmonie. Je pedagogem na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě. Hraje na italský nástroj Joseph Gagliano 1774.

 

Petr Altrichter  dirigent
Petr Altrichter

Petr Altrichter je jedním z nejvýznačnějších českých dirigentů, který si udělal působivé jméno svou dynamickou a hlubokou interpretací symfonické hudby. Pochází z hudební rodiny a hře na hudební nástroje se věnoval od raného dětství. Absolvoval konzervatoř v Ostravě, obory lesní roh a dirigování. Ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v oborech dirigování orchestru pod vedením Otakara Trhlíka a Františka Jílka a dirigování sboru s pedagogy Josefem Veselkou a Lubomírem Mátlem. Po dobu studia na JAMU spolupracoval jako sbormistr a dirigent s Brněnským akademickým sborem a podílel se na zisku mnoha ocenění na zahraničních sborových soutěžích a festivalech (Middlesbrough, Debrecín aj.).

Mezinárodní pozornost na sebe Altrichter upoutal v roce 1976, kdy získal titul laureáta a speciální cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto ocenění se stal asistentem dirigenta Václava Neumanna v České filharmonii a nastartoval tak svou uměleckou kariéru. Pozvání k zahraničním orchestrům pak na sebe nenechala čekat. Po působení ve Filharmonii Brno se v roce 1988 stal dirigentem a v roce 1990 pak šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. S tímto orchestrem absolvoval četná zahraniční turné do Japonska, USA, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Zároveň také dlouhodobě spolupracoval s Komorní filharmonií Pardubice, se kterou v rámci zahraničních vystoupení uvedl do koncertního života mnohé mladé nadějné sólisty (Isabelle van Keulen, Radek Baborák ad.).

V letech 1993–2004 byl hudebním ředitelem Jihoněmecké filharmonie Kostnice; s tímto orchestrem pravidelně koncertoval v Tonhalle Curych a v KKL Lucern a podnikl turné do Švýcarska a Itálie. Svůj debut ve Velké Británii absolvoval Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK na festivalu v Edinburghu v roce 1993, londýnský debut pak s Anglickým komorním orchestrem krátce nato. V roce 1997 byl jmenován hlavním dirigentem Liverpoolské královské filharmonie poté, co v orchestru v předešlé sezóně s velkým úspěchem hostoval. S tímto orchestrem také vystoupil v roce 2000 na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a natočil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní label tělesa – RLPO Live.

V roce 2001 byl Altrichter pozván do čela Filharmonie Brno, kde setrval dalších sedm let a vrátil se tak k orchestru, se kterým byl spjat od studií a se kterým jako pravidelný host spolupracuje doposud. Je také pravidelným hostem České filharmonie, se kterou má stálý umělecký kontakt od svých asistentských začátků, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a Slovenské filharmonie, se kterou natočil vřele přijatá a ceněná CD se skladbami Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.

V roce 2015 podnikl s Českou filharmonií koncertní turné do Německa, na přelomu 2015 a 2016 pak turné do Číny. Na počátku sezony 2017–2018 řídil Českou filharmonii na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval velmi úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan. Na jaře 2017 uskutečnil japonské turné se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, v roce 2018 pak turné do Velké Británie s Českým národním symfonickým orchestrem. Na květen 2019 je připraveno turné s Českou filharmonií do Číny.

Jako host řídil význačné světové orchestry – japonský NHK Symphony Orchestra, Berlin Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, BBC Scottish Symphony a London Philharmonic Orchestra. Dále hostoval v Bruckner Orchester Linz, Varšavské filharmonii, Krakovské filharmonii, SWF orchestru v Baden-Badenu, Lotyšském národním orchestru v Rize, Orquesta Filarmonica de Gran Canaria, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Netherlands Philharmonic, Stavanger Symphony, Norrkopings Symphonieorchester, Royal Danish Orchestra Copenhagen, Odense Symphony Orchestra a dalších.

Je častým hostem festivalu Pražské jaro, Janáčkův máj Ostrava, festivalu Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti. Hostoval na velkých festivalech v Salcburku, Edinburghu, Avignonu, Aténách, Cheltenhamu, Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Lucernu, Seville, Palermu a dalších.

Těžištěm repertoáru Petra Altrichtera je česká hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů, ruská hudba – především Dimitrij Šostakovič, dále hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera. Významní světoví sólisté a interpreti (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann ad.) oceňují jeho pohotovost v orchestrálních doprovodech a vyhledávají spolupráci s ním.

Skladby

Antonín Dvořák
Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“

Koncert, který je, jak již bylo řečeno, nejen připomenutím významného jubilea České filharmonie, ale i poctou Antonínu Dvořákovi, zakončí skladatelovo dílo, patřící k jeho kompozicím nejslavnějším, a sice Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“. Vznikla ve stejném roce jako Čajkovského Patetická a podobně jako ona tvoří nedílnou součást mnoha programů nabízejících díla světového symfonického repertoáru.

Také Devátou stejně jako Biblické písně Dvořák zkomponoval v Americe. Začal na ní ale pracovat mnohem dříve, než na zmíněném písňovém cyklu, a to již v prvních měsících roku 1893, díky čemuž se stala vůbec prvním dílem, které skladatel během svého amerického pobytu vytvořil. Doba, kterou „za mořem“ strávil, mu přinesla netušené možnosti, a to nejen společenské a finanční, ale rovněž inspirační, což se samozřejmě projevilo v intenzitě jeho tvůrčího zápalu i skvělých výsledcích práce. Navíc zde skladatel zažíval sladké pocity uctívaného a váženého umělce, kterého hned po příjezdu 27. září 1892 nadšeně vítaly davy lidí (včetně tří tisíc krajanů na slavnostním večeru, pořádaném v rozsáhlé dvoraně Central Turn-Verein o dvanáct dnů později) a po každé nové premiéře sklízel jeden úspěch za druhým. Také novináři z nejrůznějších časopisů se zasloužili o opravdový rozruch, Dvořákem humorně popsaný olomouckému vikáři Jindřichu Geislerovi slovy: „...Noviny v celé Americe dělají náramný rámus; vítají mne jako nějakého spasitele. Kdybych Vám všecko pověděl, co noviny první dva dny psaly, bylo by toho příliš mnoho, až k omrzení, a já sám jsem byl první den intervijuvován, že to bylo hrozné. Ti lidé o mně všecko vědí, každou maličkost ze života mého mládí v Čechách a ještě nemají dost, pořád chtějí víc!...“ Přesto, jak už bylo řečeno výše, se mu stýskalo po domově do té míry, že i přes naléhání zakladatelky konzervatoře, Jeannetty Thurber, která ho na místo jejího ředitele díky své nepolevující snaze nakonec získala, svoji smlouvu po třech letech již neprodloužil.

I když Dvořák žádný programový popis symfonie nezanechal, podle jeho vlastních slov na něj tehdy hluboce zapůsobila především četba eposu Píseň o Hiawathovi od Henryho Wadswortha Longfellowa. Inspirace eposem se pak cituje jak v souvislosti se slavným Largem (to se stalo doslova hitem, existujícím v mnoha úpravách, z nichž k nejpopulárnějším patří např. úprava slavného jazzového pianisty Arta Tatuma, či verze pro sbor s barytonovým sólem, k němuž napsal text Dvořákův žák William Arms Fisher, bylo však použito i v mnoha filmech a hrálo se např. i na pohřbu Lady Diany Spencer), v němž sólo anglického rohu líčí scénu lesního pohřbu Minnehahy, tak i s následujícím Scherzem – indiánským tancem při slavnosti v lese. V triu Scherza se ale ozve i typicky český lidový tanec včetně vrkání holoubků vyjadřujících vzpomínku na skladatelovy pobyty v jeho letním sídle ve Vysoké u Příbrami. I v poslední větě Allegro con fuoco psané podobně jako věta první Adagio. Allegro molto zahájená tématem lesních rohů, viol a violoncell, v sonátové formě, je vedlejší téma reminiscencí na český lidový tón. Amerika a Čechy se tak zde prolínají v geniální hudební výpovědi.

Symfonie zazněla v newyorské Carnegie Hall poprvé 16. prosince pod taktovkou Antona Seidla a okamžitě (až na některé pozdější výtky týkající se údajné závislosti na černošských a indiánských melodiích) byla provázena značným ohlasem i těmi nejlepšími kritikami: „Nadšení po první větě... Aplaus trval několik minut. Druhá věta... Po několika akordech následuje melodie vyzpívaná anglickým rohem, melodie, která je poklidná a jednoduchá jako chorál... Jaká je to jedinečná melodie. Tak smutná, tak něžná... Scherzo. Je veselé, bujaré, plné pohybu a barvy... Poslední věta. Témata, která tvořila náplň předcházejících tří vět, se zde objevují v úžasné různorodosti forem... Domníváme se, že je to nejlepší Dvořákova práce v tomto žánru, a to je totéž, jako kdybychom řekli, že je to velká symfonie, která si právem zaslouží být přičítána k tomu nejlepšímu, co bylo od smrti Beethovena složeno...“

Hned prvním dílem, vytvořeným v Americe, tak Dvořák splnil vše, co slíbil při děkovném proslovu českým krajanům 9. října 1893: „Jsem uchvácen přivítáním, jaké jste mi připravili a jakého jsem skutečně neočekával. Vím, že jste sem nepřišli z pouhé zvědavosti, nýbrž proto, že se těšíte z toho, že dostalo se mi zde takového postavení. Veškero mé úsilí ponese se k tomu, abych dosáhl úkolu na mne vznesenému, a budu šťasten, když po ukončení svého poslání budu moci říci, že jsem v Americe nebyl nadarmo.“

Symfonie se opravdu zrodila pod šťastnou hvězdou, protože vzhledem ke skladatelovu usmíření s nakladatelem Simrockem mohla hned následujícího roku vyjít v Berlíně tiskem. I tehdy byla v těch nejlepších rukou, protože jejím editorem nebyl nikdo jiný než Johannes Brahms, který již pro Simrocka do tisku připravil celou řadu děl v čele s kompozicemi jeho autorů nejoblíbenějších, Wolfganga Amadea Mozarta, Roberta Schumanna či Fryderyka Chopina.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Pomozte nám zlepšit web ČF

Řekněte nám, jak jste s webem spokojeni. Vaše hodnocení nás posune dál.

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?