Fotografie ilustrujicí stránku  Semjon Byčkov Česká filharmonie

Česká filharmonie • Semjon Byčkov


Česká filharmonie

Fascinující díla poznamenaná dobou – tak by se dal nazvat originální program sestavený Semjonem Byčkovem. Mysterium času Miloslava Kabeláče z 50. let, do kterých se nehodí, melodram Viktora Ullmanna, napsaný v Terezíně před transportem do Osvětimi, a První symfonie Johannese Brahmse, jíž se zaobíral celých 20 let, než došel k definitivnímu tvaru.

Koncert z řady C

Program

Miloslav Kabeláč
Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr, op. 31

Viktor Ullmann
Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, pro recitátora a malý orchestr

Johannes Brahms
Symfonie č. 1 c moll, op. 68

Účinkující

Thomas Quasthoff umělecký přednes

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Semjon Byčkov

Rudolfinum — Dvořákova síň

17. 2. 2022  čtvrtek 10.00
Generální zkouška
Nelze objednat online
17. 2. 2022  čtvrtek 19.30
Volná místa
18. 2. 2022  pátek 19.30
Volná místa
19. 2. 2022  sobota 15.00
Volná místa
Cena od 220 do 1100 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.

Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům. Konají se od 18.30 hodin v Sukově síni, v sobotu od 14.00 hodin. Moderuje Jindřich Bálek.

Účinkující

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

„Bylo to svědectví nejen o Mahlerovi, ale také o panu Byčkovovi a České filharmonii... byla to dojemná a inteligentní interpretace Vzkříšení, dramatická v úvodu a finále, milá a hravá ve středních větách a vznešená v Prasvětle...“

The New York Times

Působení Semjona Byčkova ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie se započalo koncerty v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu u příležitosti 100. výročí vzniku Československa v roce 2018. Po završení Projektu Čajkovskij v roce 2019 – kompletu 7 CD vydaného společností Decca Classics a řady mezinárodních rezidencí – se Byčkov s Českou filharmonie zaměřili na Mahlerova symfonická díla, jejichž provedení a nahrávání bude probíhat doma i v zahraničí.

V sezóně 2021/2022 bude Česká filharmonie na mezinárodním fóru prezentovat Mahlerovy symfonie č. 1, 2, 3, 4, 5 a 7, počínaje svým letním turné na festivalu v rakouském Grafeneggu. Říjnové abonentní koncerty 126. sezony pak zahájí Mahlerovou symfonií č. 9. Na jaře proběhne český festival ve vídeňském Musikvereinu, kde zazní Smetanova Má vlast (kterou Byčkov s Českou filharmonií nahrál během lockdownu) spolu s díly Miroslava Kabeláče, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, po němž bude následovat rozsáhlé evropské turné zahrnující koncerty v Berlínské filharmonii, Labské filharmonii v Hamburku a dva koncerty v Barbican Centre v Londýně.

Byčkov si získal renomé interpretacemi skladeb kmenového repertoáru, ale úzce spolupracuje i s řadou výjimečných soudobých skladatelů včetně Luciana Beria, Henriho Dutilleuxe a Maurizia Kagela. V posledních letech navázal spolupráci rovněž s Reném Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubignonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem. Premiéry jejich skladeb provedl v čele Vídeňské filharmonie, Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebow a Symfonického orchestru BBC v rámci BBC Proms. K vrcholům nové sezony patří německá premiéra Larcherova klavírního koncertu zkomponovaného pro Kirilla Gersteina v Berlíně, česká premiéra Mari Bryce Dessnera a světová premiéra Andersonových Pražských panoramat. Tato tři díla budou rovněž uvedena v Praze; patří ke čtrnácti novým skladbám na objednávku Semjona Byčkova iniciovanou na začátku jeho působení v České filharmonii.

Tak jako Česká filharmonie je i Semjon Byčkov je pevně spjat s kulturou východoevropskou i západoevropskou. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Nejprve se učil hrát na klavír, později byl vybrán ke studiu na Glinkově škole sborového zpěvu a ve třinácti letech absolvoval první lekce dirigování. V 17 letech byl přijat na Leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního pedagoga Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Protože mu byla odepřena cena spočívající v dirigování Leningradské filharmonie, Byčkov ze Sovětského svazu odešel.

Než se v roce 1989 Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie, získal věhlas ve Spojených státech jako hudební ředitel Grand Rapids Michigan Symphony Orchestra a Filharmonie Buffalo. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii, kde debutoval v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence, a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Royal Concertgebouw Orchestra. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem Dresden Semperoper.

Byčkov má široký koncertní i operní repertoár. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Pařížské národní opeře, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova; všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. K novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Parsifal a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte, Straussových Žen beze stínu a Wagnerova Tannhäusera. Nedávno na festivalu v rakouském Bayreuthu řídil Wagnerova Parsifala a ve Vídeňské státní opeře Straussovu Elektru.

Díky tomu, že v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou hudební školou, se jeho koncertní vystoupení vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskou filharmonií. Každoročně hostuje také u Vídeňské filharmonie, Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchestru, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA koncertuje s Newyorskou filharmonií, Chicagským symfonickým orchestrem, Losangeleským symfonickým orchestrem, Filadelfským orchestrem a Clevelandským orchestrem. V letošní sezóně má kromě celé řady koncertů s Českou filharmonií na programu další hostování s Mahlerovými symfoniemi s Orchestre de Paris, lipským Gewandhausem, Berlínskou filharmonií, Filharmonií Oslo a Losangeleskou filharmonií a se Straussovou Elektrou v Pařížské národní opeře.

Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. V rámci třináctileté spolupráce se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010) pořídil řadu nahrávek děl Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), kompletního cyklu Brahmsových symfonií a skladeb Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovova nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina se stala doporučeným titulem v pořadu „Building a Library“ stanice BBC Radio 3 (2020), jeho provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témže časopise Nahrávkou měsíce.

V roce 2015 získal Semjon Byčkov v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Skladby

Miloslav Kabeláč
Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr op. 31

Vedle Dvořáka a Martinů nejvýznamnější český symfonik, si brzy vytvořil vlastní osobitý a nezaměnitelný kompoziční styl, který charakterizuje vytříbená, většinou modální melodika, strohá polyfonie, drsná souzvukovost a velkolepá architektura rozměrných skladebných celků. Poprvé se objevuje v kantátě Neustupujte (1938–39), konsekventně se rozvíjí v řadě osmi symfonií (1941–71), z nichž každá má zvláštní obsazení, a v myšlenkově závažných orchestrálních skladbách, zabývajících se hudební interpretací obecných filosofických otázek, jako je rozměrná passacaglia pro velký orchestr Mysterium času op. 31 N 41. Vedle Druhé symfonie in C jde o jednu z Kabeláčových nejmohutnějších skladeb vůbec. Vznikala v letech 1953–57, a již v roce dokončení ji premiérovala Česká filharmonie v nastudování skladatelova přítele Karla Ančerla 23. října 1957.

Náš subjektivní pojem času je dán tím, jak prožíváme přítomnost a spojuje v sobě to, co se opakuje (tlukot srdce, minuty, hodiny, dny...) s tím, co se už nevrací (vznik, růst a zánik). Myslíme v pojmech časových jednotek, period, obdobích, ale to vše obsahuje trvání. Hudba není jen časovým uměním, i když v čase probíhá, jako veškeré naše vnímání a konání, ona čas tvoří: „je nám dána k tomu, abychom řád mezi člověkem a přírodou převedli na řád mezi člověkem a časem,“ jak už poznamenal Igor Stravinskij. Smyslem Kabeláčova Mysteria je hudební vyjádření nekonečného plynutí času jako jednotícího principu, který v našem vnímání udává řád vesmírnému dění ve vztahu k oblouku vzniku, růstu a zániku v čase, metafory lidského údělu i osudu společenství.

Rozlehlá hudební architektura Kabeláčovy věty plyne v jediném monumentálním gradačním oblouku (Grave – Andante – Energico – Feroce – Maestoso – Grave), vytvořeném promyšlenými operacemi ve všech základních parametrech hudebního času: tempu, metru, rytmu a hybnosti, která se zvyšuje s pozvolna zrychlujícím se tempem a působí na výrazně diferencované metrické proměny v různých vrstvách orchestrální faktury. V základu metrorytmické stavby je přitom trvale přítomný pravidelně odměřovaný dvoudobý puls půlových hodnot v pomalém tempu jako představa pulsu fyzikálního času, ve skutečnosti vlastní opakující se téma passacaglie, protože všechna zrychlování i nárůst hustoty pohybu v čase jsou postupná a vytvářená výhradně na základě této konstantní míry.

Základem melodické a harmonické stavby celé kompozice je šedesátitaktové modální téma, připomínající chorál, které poprvé celé zazní ve violách. Pro jeho délku a velmi pomalý pohyb ho nevnímáme jako významovou entitu: je ale všudypřítomné, a proto vlastně skryté, i když stále zní a v průběhu skladby prochází ve variačních proměnách všemi nástrojovými skupinami. Je přítomno v horizontále i ve vertikále, v čase komprimováno i expandováno. Výrazově se proměňuje v širokém spektru tvarování, včetně dělení a horizontálních i vertikálních inverzí: počáteční meditativní nálada skladby se zvolna mění a hudební proud přes fugu akceleruje ve střední části do strhujícího dramatu, v němž krátké signály několikatónových zkratek současníkům zněly jako výmluvné hudební symboly.

Když napětí dosáhne dramaticky vypjatého vrcholu, hudební proud se zpomalí, zvolna utichá, až nenápadně vyústí do zklidněného závěru. Mysterium času, které vznikalo v nejtemnější době totality, představuje dokonale hudebně vyjádřenou ideu všudypřítomného řádu, který sice lze narušit, ale nikdy ne zničit. Je hudební metaforu lidského osudu v konfrontaci s věčností, zatímco jeho dvojník, Kabeláčova Pátá symfonie pro soprán a orchestr op. 41 N 54, představuje myšlenkový protipól: „Tam člověk hledí do vesmíru, zde, v symfonii, nahlíží do svého nitra.“

Johannes Brahms
Symfonie č. 1 c moll op. 68
Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Pomozte nám zlepšit web ČF

Řekněte nám, jak jste s webem spokojeni. Vaše hodnocení nás posune dál.

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?