Fotografie ilustrujicí stránku  Semjon Byčkov Česká filharmonie

Česká filharmonie • Semjon Byčkov


Česká filharmonie

Fascinující díla poznamenaná dobou – tak by se dal nazvat originální program sestavený Semjonem Byčkovem. Mysterium času Miloslava Kabeláče z 50. let, do kterých se nehodí, melodram Viktora Ullmanna, napsaný v Terezíně před transportem do Osvětimi, a První symfonie Johannese Brahmse, jíž se zaobíral celých 20 let, než došel k definitivnímu tvaru.

Koncert z řady C
Délka programu 1 hod 55 min

Program

Miloslav Kabeláč
Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr, op. 31 (24')
Grave – Andante – Energico – Feroce – Maestoso – Grave

Viktor Ullmann
Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, pro recitátora a malý orchestr (25')

— Přestávka —

Johannes Brahms
Symfonie č. 1 c moll, op. 68 (45')
Un poco sostenuto. Allegro
Andante sostenuto
Un poco allegretto e grazioso
Adagio – Più andante – Allegro non troppo, ma con brio – Più allegro

Účinkující

Thomas Quasthoff umělecký přednes

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Semjon Byčkov

Rudolfinum — Dvořákova síň

Studentské vstupné
17. 2. 2022  čtvrtek 19.30
Nelze objednat online
18. 2. 2022  pátek 19.30
Nelze objednat online
19. 2. 2022  sobota 15.00
Nelze objednat online
17. 2. 2022  čtvrtek 10.00
Generální zkouška
Nelze objednat online
17. 2. 2022  čtvrtek 19.30
Nelze objednat online
18. 2. 2022  pátek 19.30
Nelze objednat online
19. 2. 2022  sobota 15.00
Nelze objednat online
17. 2. 2022  čtvrtek 10.00
Generální zkouška
Nelze objednat online
17. 2. 2022  čtvrtek 19.30
Nelze objednat online
18. 2. 2022  pátek 19.30
Nelze objednat online
19. 2. 2022  sobota 15.00
Nelze objednat online
Cena od 220 do 1100 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.

Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům. Konají se od 18.30 hodin v Sukově síni, v sobotu od 14.00 hodin. Moderuje Eva Hazdrová-Kopecká.

Účinkující

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

„Bylo to svědectví nejen o Mahlerovi, ale také o panu Byčkovovi a České filharmonii... byla to dojemná a inteligentní interpretace Vzkříšení, dramatická v úvodu a finále, milá a hravá ve středních větách a vznešená v Prasvětle...“

The New York Times

Působení Semjona Byčkova ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie se započalo koncerty v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu u příležitosti 100. výročí vzniku Československa v roce 2018. Po završení Projektu Čajkovskij v roce 2019 – kompletu 7 CD vydaného společností Decca Classics a řady mezinárodních rezidencí – se Byčkov s Českou filharmonie zaměřili na Mahlerova symfonická díla, jejichž provedení a nahrávání bude probíhat doma i v zahraničí.

V sezóně 2021/2022 bude Česká filharmonie na mezinárodním fóru prezentovat Mahlerovy symfonie č. 1, 2, 3, 4, 5 a 7, počínaje svým letním turné na festivalu v rakouském Grafeneggu. Říjnové abonentní koncerty 126. sezony pak zahájí Mahlerovou symfonií č. 9. Na jaře proběhne český festival ve vídeňském Musikvereinu, kde zazní Smetanova Má vlast (kterou Byčkov s Českou filharmonií nahrál během lockdownu) spolu s díly Miroslava Kabeláče, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, po němž bude následovat rozsáhlé evropské turné zahrnující koncerty v Berlínské filharmonii, Labské filharmonii v Hamburku a dva koncerty v Barbican Centre v Londýně.

Byčkov si získal renomé interpretacemi skladeb kmenového repertoáru, ale úzce spolupracuje i s řadou výjimečných soudobých skladatelů včetně Luciana Beria, Henriho Dutilleuxe a Maurizia Kagela. V posledních letech navázal spolupráci rovněž s Reném Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubignonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem. Premiéry jejich skladeb provedl v čele Vídeňské filharmonie, Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebow a Symfonického orchestru BBC v rámci BBC Proms. K vrcholům nové sezony patří německá premiéra Larcherova klavírního koncertu zkomponovaného pro Kirilla Gersteina v Berlíně, česká premiéra Mari Bryce Dessnera a světová premiéra Andersonových Pražských panoramat. Tato tři díla budou rovněž uvedena v Praze; patří ke čtrnácti novým skladbám na objednávku Semjona Byčkova iniciovanou na začátku jeho působení v České filharmonii.

Tak jako Česká filharmonie je i Semjon Byčkov je pevně spjat s kulturou východoevropskou i západoevropskou. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Nejprve se učil hrát na klavír, později byl vybrán ke studiu na Glinkově škole sborového zpěvu a ve třinácti letech absolvoval první lekce dirigování. V 17 letech byl přijat na Leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního pedagoga Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Protože mu byla odepřena cena spočívající v dirigování Leningradské filharmonie, Byčkov ze Sovětského svazu odešel.

Než se v roce 1989 Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie, získal věhlas ve Spojených státech jako hudební ředitel Grand Rapids Michigan Symphony Orchestra a Filharmonie Buffalo. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii, kde debutoval v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence, a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Royal Concertgebouw Orchestra. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem Dresden Semperoper.

Byčkov má široký koncertní i operní repertoár. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Pařížské národní opeře, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova; všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. K novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Parsifal a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte, Straussových Žen beze stínu a Wagnerova Tannhäusera. Nedávno na festivalu v rakouském Bayreuthu řídil Wagnerova Parsifala a ve Vídeňské státní opeře Straussovu Elektru.

Díky tomu, že v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou hudební školou, se jeho koncertní vystoupení vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskou filharmonií. Každoročně hostuje také u Vídeňské filharmonie, Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchestru, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA koncertuje s Newyorskou filharmonií, Chicagským symfonickým orchestrem, Losangeleským symfonickým orchestrem, Filadelfským orchestrem a Clevelandským orchestrem. V letošní sezóně má kromě celé řady koncertů s Českou filharmonií na programu další hostování s Mahlerovými symfoniemi s Orchestre de Paris, lipským Gewandhausem, Berlínskou filharmonií, Filharmonií Oslo a Losangeleskou filharmonií a se Straussovou Elektrou v Pařížské národní opeře.

Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. V rámci třináctileté spolupráce se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010) pořídil řadu nahrávek děl Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), kompletního cyklu Brahmsových symfonií a skladeb Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovova nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina se stala doporučeným titulem v pořadu „Building a Library“ stanice BBC Radio 3 (2020), jeho provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témže časopise Nahrávkou měsíce.

V roce 2015 získal Semjon Byčkov v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Thomas Quasthoff  umělecký přednes
Thomas Quasthoff

Německý basbarytonista Thomas Quasthoff držel téměř čtyři desetiletí nejvyšší uměleckou laťku na mezinárodních pódiích a svým uměním pohnul srdcem nesčetným posluchačům. Svou pěveckou kariéru ukončil v roce 2012, ale pouto k hudbě a zpěvu nezmizelo. Dodnes vyučuje na Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin, pořádá mistrovské kurzy, účastní se jazzových projektů a na koncertech ho potkáme i v pozici recitátora.

V období své pěvecké kariéry byl Thomas Quasthoff pravidelným hostem předních orchestrů, jako jsou například Berlínští a Vídeňští filharmonikové, a úzce spolupracoval s významnými dirigenty (Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Christoph Eschenbach, James Levine, Bernard Haitink, Mariss Jansons, Zubin Mehta, Riccardo Muti, Seiji Ozawa, Sir Simon Rattle, Helmuth Rilling, Christian Thielemann či Franz Welser-Möst). Vzhledem ke svému hlubokému zájmu o písňovou interpretaci založil v roce 2009 mezinárodní pěveckou soutěž “Das Lied”, jejíž další ročník se uskuteční v únoru 2023.

Stále však hledá nové umělecké výzvy, a tak spolu s mezinárodně renomovanými hudebníky, Simonem Oslenderem (klavír), Dieterem Ilgem (kontrabas) a Wolfgangem Haffnerem (bicí) absolvuje turné jazzových koncertů. Pozitivního ohlasu se jim dostalo na prestižních místech, jako jsou Curych, Vídeň, Budapešť, Madrid, Petrohrad, Essen, Düsseldorf, Hamburg, Berlín, Kolín nad Rýnem, Festspielhaus Baden-Baden, Rheingau Festival, Schleswig-Holstein Festival, Edinburgh Festival, Tsinandali Festival a mnoha dalších.

Jeho početné nahrávky získaly mnoho ocenění, tři z nich dokonce cenu Grammy. V roce 2018 mu u Sony Music vyšlo nejnovější jazzové album NiceʼnʼEasy, které obsahuje bohatý výběr jazzových klasik s kapelou NDR Bigband a jeho hudebními partnery Frankem Chastenierem, Dieterem Ilgem a Wolfgangem Haffnerem.

Thomas Quasthoff získal německý řád za zásluhy, European Culture Prize for Music v drážďanském Frauenkirche, zlatou medaili od londýnské Royal Philharmonic Society, hudební cenu Herberta von Karajana (Festspielhaus Baden-Baden) a zlatou medaili londýnské Wigmore Hall. V roce 2009 mu byl udělen prestižní titul Österreichischer Kammersänger.

Skladby

Miloslav Kabeláč
Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr op. 31

Snad nejhranější dílo Miloslava Kabeláče Mystérium času bylo dokončeno roku 1957, skladba vznikala téměř současně se skladatelovou třetí a čtvrtou symfonií. Passacaglia, historická variační forma vystavěná na ostinátním basu, není uplatněna doslovně, posloužila jako myšlenkové východisko a ve skladbě má symbolický význam – čas neustále plyne a s ním uplývá v neustálých proměnách náš život. Oblouková forma, v níž je dílo vystavěno, působí jako meditace nad počátkem i zánikem bytí, nad kosmickým děním a nevyzpytatelností jeho věčného řádu. Čas je ve skladbě prvkem, který určuje dynamickou složku, její stupňování téměř z ticha a pozvolné doznívání, ovlivňuje zahušťování orchestrální sazby v stále drobnějších rytmických hodnotách. Skladatel poslal výtisk partitury roku 1961 k sedmdesátinám svému učiteli Karlu Boleslavu Jirákovi do Chicaga a v připojeném dopise se vyznal: „Mysterium času [...] skromně považuji za dílo, na kterém se rovnomocně podílely všechny tvůrčí složky: muzikantské, umělecké i lidské“. Skladba poprvé zazněla 23. října téhož roku v provedení České filharmonie pod taktovkou Karla Ančerla, který je uvedl několikrát i v zahraničí a roku 1964 s Českou filharmonií také natočil.

Viktor Ullmann
Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, pro recitátora a malý orchestr

Melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka pro recitátora a klavír vytvořil Viktor Ullmann mezi 4. červencem (I. díl) a 12. červencem 1944 (II. díl). Autograf nese věnování „K narozeninám mé Elly..., 27. září 1944, Terezín“; Elly (Elisabeth) byla Ullmannova třetí manželka. Koncem téhož měsíce byl Ullmannův melodram v Terezíně proveden, tři týdny nato byl skladatel zavražděn v osvětimské plynové komoře a jeho žena s ním, stejně jako Ullmannův syn z druhého manželství.

Inspirace Rilkeho epickou básní nepřekvapuje. Rainer Maria Rilke (1875–1926) patřil v době mezi válkami mezi nejčtenější a nejčastěji zhudebňované básníky, svým postavením mezi německou a českou kulturou byl přitažlivý pro obě jazykové vrstvy. Tragický příběh korneta Rilka byl ve své době neodmyslitelnou součástí literárních znalostí a téměř kultovní literaturou. Báseň, dějově zasazená do doby tureckých válek a vydaná poprvé roku 1912, je projekcí společnosti výmarské republiky v předvečer první světové války.

Volba žánru melodramu nebyla náhodná. Ullmann se zabýval úvahami o vztahu hudby a slova v moderní hudbě, znal důvěrně Schönbergův „sprechgesang“ a roku 1921 se podílel na nastudování pražské premiéry jeho Gurrelieder, které obsahují recitovaný part. Ullmann dělí kompozici do dvou dílů, jimž předchází prolog bez hudby. U některých částí je přímo předepsáno napojení attacca, jsou předepsány tempové údaje a další interpretační pokyny.

Dochovaný Ullmannův particel a započatá partitura svědčí o zamýšlené orchestrální verzi. Instrumentaci podle tohoto pramene vytvořil roku 1994 Henning Brauel a v Praze bylo v této podobě dílo poprvé uvedeno 27. května 1995 Českou filharmonií za řízení Gerda Albrechta s rakouskou herečkou Erikou Pluhar.

Johannes Brahms
Symfonie č. 1 c moll, op. 68

Ke kompozici své první symfonie se Johannes Brahms odhodlával velmi dlouho. Zárodkem byla skladba pro dva klavíry, jejíž materiál však použil pro Klavírní koncert č. 1. Z roku 1862 pocházejí další náčrtky symfonie, záměr však zrál ještě dalších čtrnáct let. Symfonie č. 1 c moll, op. 68, byla poprvé uvedena 4. listopadu 1876 za řízení Felixe Otto Dessoffa v Karlsruhe, po premiéře ještě Brahms provedl korektury, konečná podoba díla vznikla roku 1877. Symfonii otevírá pomalý úvod doprovázený údery tympánů, hlavní téma o tónovém rozsahu jeden a půl oktávy přinášejí smyčce, druhé téma je naopak svěřeno především dechovým nástrojům a třetí téma opět smyčcům. Provedení pracuje především s druhým a třetím tématem, k repríze je připojena stručná koda. Druhá věta je třídílná, v instrumentaci se výrazně uplatňují dřevěné dechové nástroje, a významnou úlohu mají rovněž ve třetí, opět třídílné větě. Finální věta má zcela osobitou dvoudílnou formu. Začíná netypickým pomalým úvodem, v němž se střídá pizzicato smyčců s legatovou hrou. Ve spojovací části più andante zazní melodie v lesním rohu, převezme ji flétna a po ní ostatní nástroje. Teprve pak nastupuje hlavní téma, které připomíná Beethovenovu „Ódu na radost“. Nejen proto, ale také pro beethovenský vzor transformace formy a dramatičnost se symfonii dostalo přízviska „Beethovenova Desátá“.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?