Fotografie ilustrujicí stránku  Yuja Wang Česká filharmonie

Česká filharmonie • Yuja Wang


Česká filharmonie

Středobodem účastníky nabitého večera je Janáčkova Glagolská mše, velké pozdní dílo Leoše Janáčka. Program otevře Agnus Dei pro sbor bez doprovodu orchestru od Martina Smolky a instrumentální protiváhou, pocházející ze stejné doby jako Glagolská mše, se stane Stravinského Klavírní koncert doprovázený pouze dechovým ansámblem.

Koncert z řady B

Program

Martin Smolka
Agnus Dei, pro dva smíšené sbory a cappella

Igor Stravinskij
Koncert pro klavír a dechové nástroje

Leoš Janáček
Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany

Účinkující

Yuja Wang klavír
Evelina Dobračeva soprán
Lucie Hilscherová alt
Aleš Briscein tenor
Boris Prýgl bas
Daniela Valtová Kosinová varhany

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Yuja Wang

Rudolfinum — Dvořákova síň

23. 2. 2022  středa 19.30
Volná místa
24. 2. 2022  čtvrtek 19.30
Volná místa
25. 2. 2022  pátek 19.30
Volná místa
Cena od 290 do 1400 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.

Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům. Konají se od 18.30 hodin v Sukově síni. Moderují Pavel Ryjáček a Petr Kadlec.

Účinkující

Yuja Wang  klavír
Yuja Wang

Yuja Wang se díky jedinečné kombinaci technického mistrovství, pronikavého hudebního vhledu a hluboké procítěnosti zařadila mezi výkvět světových výkonných umělců.

V sezoně 2017/18 čekají pianistku recitály, koncerty a rozsáhlá turné s předními světovými soubory a dirigenty. Léto roku 2017 zahájila na turné s Londýnským symfonickým orchestrem za řízení Michaela Tilsona Thomase, na programu byl Brahmsův Klavírní koncert č. 2. Následovalo provedení Brahmsova prvního koncertu na festivalu v Ravinii, Chicagský symfonický orchestr dirigoval Lionel Bringuier. Dále ji pak v průběhu sezony čekaly koncerty s Mnichovskou filharmonií pod taktovkou Valerije Gergijeva, řada vystoupení na festivalu ve Verbier a turné po třech německých městech s Petrohradskou filharmonií.

Se dvěma z nejlepších komorních orchestrů na světě – Mahlerovým komorním orchestrem a Evropským komorním orchestrem – se Yuja Wang vydává na turné, kde bude hrát na klavír i dirigovat. Vedle toho spojí síly s Newyorskou filharmonií a Jaapem van Zwedenem (v této sestavě se vydávají na turné poprvé) a s Yannickem Nézet-Séguinem, který naopak diriguje Rotterdamskou filharmonii naposledy. Další pozoruhodné koncerty odehraje v Hongkongu, Miami, Washingtonu, Praze, Tel Avivu a Berlíně.

V zimě roku 2017 se pak Yuja vydává na evropské komorní turné se svým pravidelným spolupracovníkem, houslistou Leonidasem Kavakosem. Na jaře roku následujícího ji čeká rozsáhlé recitálové turné po špičkových koncertních síních Evropy a Ameriky se zastávkami v New Yorku, San Francisku, Římě, Vídni, Berlíně, Paříži i jinde.

Yuja Wang se narodila v Pekingu a hře na klavír se začala učit v šesti letech. Značného pokroku pak dosáhla na Pekingské ústřední hudební konzervatoři. V roce 1999 se přestěhovala do Kanady za účelem účasti na letním programu Morningside Music organizovaném Mount Royal College v Calgary a následně byla přijata na Mount Royal Conservatory jako vůbec nejmladší žačka v dějinách této instituce. Její mimořádné nadání se dočkalo značného uznání v roce 2001, kdy ji společnost Steinway jmenovala svou umělkyní. V následujícím roce jí bylo nabídnuto studium na prestižním Curtis Institute of Music ve Filadelfii, kde se stala žačkou Garyho Graffmana.

Když v roce 2008 Yuja studium na Curtisově institutu zakončila, měla do své profesionální kariéry dobře našlápnuto, neboť její debut s orchestrem National Arts Center v Ottawě o tři roky dříve byl vskutku velkolepý. Mezinárodní pozornost na sebe poprvé upoutala v březnu roku 2007, kdy na poslední chvíli zaskočila za Marthu Argerich, a s Bostonským symfonickým orchestrem provedla Čajkovského Klavírní koncert č. 1. Během několika málo sezon pak již hrála pod taktovkami dirigentů nejvyššího kalibru. V uplynulém desetiletí spolupracovala s maestry, jako jsou Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Gustavo Dudamel, Valerij Gergijev, Michael Tilson Thomas, Antonio Pappano, Charles Dutoit a Zubin Mehta.

V lednu 2009 podepsala Yuja Wang výhradní smlouvu s nahrávací společností Deutsche Grammophon. Její debutové album Sonatas & Etudes jí vysloužilo ocenění „Mladý umělec roku 2009“ od britského časopisu Gramophone. Snímek Rachmaninovova Klavírního koncertu č. 2 a Paganiniho Rapsodie s Mahlerovým komorním orchestrem za řízení Claudia Abbada byl nominován na cenu Grammy® v kategorii nejlepší klasická instrumentální sólová nahrávka.

Lucie Hilscherová  alt
Aleš Briscein  tenor
Aleš Briscein

Aleš Briscein původně vystudoval hru na klarinet a saxofon a poté operní zpěv na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 1995 začal vystupovat ve Státní opeře Praha a v krátké době zde nastudoval několik rolí lyrického oboru (Tamino v Mozartově Kouzelné flétně, Ferrando v Così fan tutte, Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, Narciso v Rossiniho Turku v Itálii, Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě, Alfredo ve Verdiho opeře La Traviata, Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové atd.). Je stálým hostem opery Národního divadla v Praze i Státní opery Praha.

Účinkoval na prestižních festivalech jako Edinburgh International Festival, Pražské  jaro aj., spolupracuje s významnými orchestry, jako je Česká filharmonie, Skotský královský národní orchestr atd. Na Pražském jaru v roce 2002 zpíval ve světové premiéře hlavní tenorový part Jonathana v oratoriu Sylvie Bodorové Juda Makabejský. Pro společnost Decca natočil na kompaktní disk operu Pavla Haase Šarlatán.

Jan Martiník  bas
Jan Martiník

JAN MARTINÍK
bas

Mladý český basista Jan Martiník se narodil roku 1983 v Ostravě, kde studoval na Janáčkově konzervatoři a na Ostravské univerzitě u Elišky Pappové. V roce 2003 zvítězil v kategorii „Junior“ v mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a získal druhou cenu v kategorii „Píseň“. Je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Jeleny Obrazcovové v Moskvě, kde získal zvláštní cenu za interpretaci Čajkovského Romance. V roce 2007 byl finalistou pěvecké soutěže Placida Dominga „Operalia“ a roku 2009 zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

První angažmá získal ještě během svého studia na konzervatoři v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde ztvárnil například role Pistoly (Falstaff), Leporella (Don Giovanni) a Truffaldina (Ariadna na Naxu). Je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde zazpíval role Larkense a José Castra v Pucciniho Děvčeti ze západu ana scéně Stavovského divadla vystoupil v Mozartově Donu Giovannim jako Masetto a Leporello.

V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně, kde byl obsazen například do role Sarastra (Kouzelná flétna), Collina (La bohème), Surina (Piková dáma) a Nočního hlídače (Mistři pěvci norimberští). Ve vídeňské Volksoper vystupoval jako Betto (Gianni Schicchi), 1. nazaretský (Salome) a Zuniga (Carmen). V sezoně 2012/2013 se stal členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde zpíval Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) a otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje se známými orchestry jako je Česká filharmonie, Rotterdamská filharmonie, Staatskapelle Dresden, BBC Symphony Orchestra, Symfonický orchestr města Birminghamu, Skotský komorní orchestr, King’s Consort a Collegium 1704. V repertoáru má basové árie a roli Ježíše v Matoušových pašijích J. S. Bacha, Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Lukáš Vasilek  sbormistr
Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Lukáš Vasilek je podepsán pod řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby.

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

„Bylo to svědectví nejen o Mahlerovi, ale také o panu Byčkovovi a České filharmonii... byla to dojemná a inteligentní interpretace Vzkříšení, dramatická v úvodu a finále, milá a hravá ve středních větách a vznešená v Prasvětle...“

The New York Times

Působení Semjona Byčkova ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie se započalo koncerty v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu u příležitosti 100. výročí vzniku Československa v roce 2018. Po završení Projektu Čajkovskij v roce 2019 – kompletu 7 CD vydaného společností Decca Classics a řady mezinárodních rezidencí – se Byčkov s Českou filharmonie zaměřili na Mahlerova symfonická díla, jejichž provedení a nahrávání bude probíhat doma i v zahraničí.

V sezóně 2021/2022 bude Česká filharmonie na mezinárodním fóru prezentovat Mahlerovy symfonie č. 1, 2, 3, 4, 5 a 7, počínaje svým letním turné na festivalu v rakouském Grafeneggu. Říjnové abonentní koncerty 126. sezony pak zahájí Mahlerovou symfonií č. 9. Na jaře proběhne český festival ve vídeňském Musikvereinu, kde zazní Smetanova Má vlast (kterou Byčkov s Českou filharmonií nahrál během lockdownu) spolu s díly Miroslava Kabeláče, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, po němž bude následovat rozsáhlé evropské turné zahrnující koncerty v Berlínské filharmonii, Labské filharmonii v Hamburku a dva koncerty v Barbican Centre v Londýně.

Byčkov si získal renomé interpretacemi skladeb kmenového repertoáru, ale úzce spolupracuje i s řadou výjimečných soudobých skladatelů včetně Luciana Beria, Henriho Dutilleuxe a Maurizia Kagela. V posledních letech navázal spolupráci rovněž s Reném Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubignonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem. Premiéry jejich skladeb provedl v čele Vídeňské filharmonie, Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebow a Symfonického orchestru BBC v rámci BBC Proms. K vrcholům nové sezony patří německá premiéra Larcherova klavírního koncertu zkomponovaného pro Kirilla Gersteina v Berlíně, česká premiéra Mari Bryce Dessnera a světová premiéra Andersonových Pražských panoramat. Tato tři díla budou rovněž uvedena v Praze; patří ke čtrnácti novým skladbám na objednávku Semjona Byčkova iniciovanou na začátku jeho působení v České filharmonii.

Tak jako Česká filharmonie je i Semjon Byčkov je pevně spjat s kulturou východoevropskou i západoevropskou. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Nejprve se učil hrát na klavír, později byl vybrán ke studiu na Glinkově škole sborového zpěvu a ve třinácti letech absolvoval první lekce dirigování. V 17 letech byl přijat na Leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního pedagoga Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Protože mu byla odepřena cena spočívající v dirigování Leningradské filharmonie, Byčkov ze Sovětského svazu odešel.

Než se v roce 1989 Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie, získal věhlas ve Spojených státech jako hudební ředitel Grand Rapids Michigan Symphony Orchestra a Filharmonie Buffalo. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii, kde debutoval v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence, a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Royal Concertgebouw Orchestra. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem Dresden Semperoper.

Byčkov má široký koncertní i operní repertoár. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Pařížské národní opeře, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova; všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. K novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Parsifal a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte, Straussových Žen beze stínu a Wagnerova Tannhäusera. Nedávno na festivalu v rakouském Bayreuthu řídil Wagnerova Parsifala a ve Vídeňské státní opeře Straussovu Elektru.

Díky tomu, že v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou hudební školou, se jeho koncertní vystoupení vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskou filharmonií. Každoročně hostuje také u Vídeňské filharmonie, Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchestru, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA koncertuje s Newyorskou filharmonií, Chicagským symfonickým orchestrem, Losangeleským symfonickým orchestrem, Filadelfským orchestrem a Clevelandským orchestrem. V letošní sezóně má kromě celé řady koncertů s Českou filharmonií na programu další hostování s Mahlerovými symfoniemi s Orchestre de Paris, lipským Gewandhausem, Berlínskou filharmonií, Filharmonií Oslo a Losangeleskou filharmonií a se Straussovou Elektrou v Pařížské národní opeře.

Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. V rámci třináctileté spolupráce se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010) pořídil řadu nahrávek děl Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), kompletního cyklu Brahmsových symfonií a skladeb Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovova nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina se stala doporučeným titulem v pořadu „Building a Library“ stanice BBC Radio 3 (2020), jeho provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témže časopise Nahrávkou měsíce.

V roce 2015 získal Semjon Byčkov v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Skladby

Leoš Janáček
Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany

Glagolská mše Leoše Janáčka (1854–1928) má spletitou genezi a je i složitým edičním problémem. Ačkoliv skladatel začal skicovat patrně již v roce 1920, k intenzivní kompozici se dostal až v roce 1926. Partitura mše vyšla až po skladatelově smrti v roce 1929, přičemž tato verze „poslední ruky“ se v mnohém liší od verze, která zazněla na světové premiéře díla 5. prosince 1927. Dnes již přesně nedoložíme, kdy a proč jednotlivé změny Janáček učinil, ale z dochovaných materiálů je zřejmé, že to bylo především z vnitřního popudu, nikoliv kvůli neschopnosti tehdejších interpretů, jak se mylně traduje. Ať už byly pohnutky jakékoliv, důkladnou ediční prací se podařilo zrekonstruovat verzi díla předcházející těmto rozsáhlým změnám, tedy znění prvního provedení. Zásahy provedené krátce po premiéře se týkají především tří částí – Úvodu, Gospodi pomiluj a Věruju. V Úvodu Janáček zjednodušil složitou polymetrickou stavbu, v části Gospodi pomiluj nahradil původní pětidobý takt čtyřdobým a v části Věruju vyškrtl centrální část s akordickými tympány. To ale zdaleka nejsou všechny změny. Janáček totiž celé dílo po premiéře také doinstrumentoval. Verze „září 1927“ tedy přináší v úplnosti původní znění Glagolské mše, na rozdíl od dříve publikované tzv. originální verze, která vkládá do verze poslední ruky pouze některé efektní momenty z původní partitury. Ačkoliv Janáček po premiéře dílo zrevidoval a dovedl do dokonalého tvaru, premiérová verze v sobě skrývá jinou hodnotu: značnou spontaneitu, živelnost a syrový výraz.

Jan Špaček

Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Pomozte nám zlepšit web ČF

Řekněte nám, jak jste s webem spokojeni. Vaše hodnocení nás posune dál.

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?