Fotografie ilustrujicí stránku  Semjon Byčkov Česká filharmonie

Česká filharmonie • Semjon Byčkov


Česká filharmonie

Když ve svých 21 letech napsal Richard Strauss Burlesku pro klavír a orchestr, špičkoví pianisté ji označili za příliš virtuózní a nehratelnou. Francouzský pianista Bertrand Chamayou si s ní ale jistě poradí. Vytvoří tak odlehčený vstup pro Pátou symfonii Gustava Mahlera, dílo naprosto zásadní pro orchestrální repertoár a stále fascinující.

Koncert z řady B

Program

Richard Strauss
Burleska pro klavír a orchestr d moll

Gustav Mahler
Symfonie č. 5 cis moll

Účinkující

Bertrand Chamayou klavír

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Semjon Byčkov

Rudolfinum — Dvořákova síň

8. 12. 2021  středa 10.00
Generální zkouška
Nelze objednat online
8. 12. 2021  středa 19.30
Nelze objednat online
9. 12. 2021  čtvrtek 19.30
Nelze objednat online
10. 12. 2021  pátek 19.30
Nelze objednat online
Cena od 290 do 1400 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Účinkující

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Ve druhé sezoně působení Semjona Byčkova na pozici šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahájený v roce 2015 ještě před tím, než Byčkov k orchestru nastoupil. U společnosti Decca Classics vyšly Čajkovského symfonie, tři klavírní koncerty, Romeo a Julie, Serenáda pro smyčce a Francesca da Rimini. Kromě toho Byčkov Čajkovského díla provedl v rámci rezidencí v Praze, Tokiu, ve Vídni a Paříži a poprvé společně s orchestrem vystoupil na BBC Proms v Londýně. Mezi vrcholy sezony v Praze patřilo první Byčkovovo provedení Smetanovy Mé vlasti v čele České filharmonie.

V sezoně 2020/2021 se pozornost přesune z Čajkovského na Mahlera, provedení jeho symfonií je naplánováno jak na domácích pódiích, tak v zahraničí. Do středu pozornosti se dostane také nová hudba, Byčkov s Českou filharmonií zahrají světové premiéry děl Bryce Dessnera, Detleva Glanerta a Thomase Larchera, třech ze čtrnácti skladatelů (devět Čechů a pět cizinců), kteří napsali nové skladby na objednávku Semjona Byčkova iniciovanou na začátku jeho působení u orchestru. Po premiérách v Praze Byčkov s Českou filharmonií představí Dessnerovu symfonii a Larcherův klavírní koncert, zkomponovaný pro Kirilla Gersteina, ve Vídni, Paříži, Bruselu, Amsterdamu a Londýně.

Byčkov si získal uznání interpretacemi skladeb kmenového repertoáru, ale úzce spolupracuje i s řadou výjimečných soudobých skladatelů včetně Luciana Beria, Henriho Dutilleuxe a Maurizia Kagela. V posledních letech navázal spolupráci rovněž s Reném Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubugnonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem. Premiéry jejich skladeb provedl v čele Vídeňské filharmonie, Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebow a Symfonického orchestru BBC v rámci BBC Proms.

Tak jako Česká filharmonie, i Semjon Byčkov je pevně spjat s kulturou východoevropskou i západoevropskou. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Coby student hry na klavír získal místo na Glinkově škole sborového zpěvu, kde také jako třináctiletý absolvoval první hodinu dirigování. V 17 letech byl přijat na leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Poté, co mu byla odepřena výhra – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii – Byčkov ze Sovětského svazu odešel.

Když se Semjon Byčkov roce 1989 do Petrohradu vrátil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Petrohradské filharmonie, měl už za sebou úspěchy v USA, kde zastával funkci hudebního ředitele Grand Rapids Symphony Orchestra a orchestru Buffalo Philharmonic. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii vystoupeními v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence. Poté, co na záskok dostal možnost dirigovat Newyorskou filharmonii, Berlínskou filharmonii a Královský orchestr Concertgebouw, začala jeho hvězda strmě stoupat. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a rok nato šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov má široký koncertní i operní repertoár. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Opéra National de Paris, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova, všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. K novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte, Straussových Žen beze stínu a Wagnerova Tannhäusera. Nedávno na festivalu v rakouském Bayreuthu řídil Wagnerova Parsifala a ve Vídeňské státní opeře Straussovu Elektru.

Díky tomu, že v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou hudební školou, se jeho koncertní vystoupení vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskou filharmonií. Každoročně hostuje také u Vídeňské filharmonie, Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchestru, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA koncertuje s Newyorskou filharmonií, orchestry Chicago Symphony a Los Angeles Symphony, Philadelphia Orchestra a Cleveland Orchestra. Kromě celé řady koncertů a nahrávání s Českou filharmonií má Byčkov v této sezoně v plánu koncerty s Královským orchestrem Concertgebouw, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, lipským Gewandhausorchestrem a s Accademií Nazionale di Santa Cecilia.

Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. V rámci třináctileté spolupráce se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010) pořídil řadu nahrávek děl Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), kompletního cyklu Brahmsových symfonií, skladeb Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovovo provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témž časopise Nahrávkou měsíce. Program Building a Library stanice BBC Radio 3 vybral jeho nahrávku Symfonie d moll Césara Francka jako doporučený titul. V roce 2015 získal Semjon Byčkov v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Skladby

Gustav Mahler
Symfonie č. 5 cis moll

Přináší-li radostně prozářená a jiskrná Mozartova hudba nekomplikovanou formu a zřetelné citové ladění, 5. symfonie Gustava Mahlera není v tomto ohledu jednoznačná. Proměna mezi její první a druhou částí je velmi radikální a rovněž celkové vyznění díla umožňuje různý výklad.

Nápadný je i rozdíl mezi nástrojovým obsazením. Zatímco v Mozartově díle zazní klasický orchestr, u Mahlera se obsazení rozroste do nebývalé šíře. Nové je i užití nástrojů. Jeden z propagátorů Mahlerovy hudby, Gabriel Engel, napsal: „Dříve byla sólová flétna nositelkou sladkých melodií, kdežto u Mahlera zní étericky zcela bez patosu jako z nekonečné dálky; malý a ostrý klarinet laděný v es, který se v symfonické hudbě před Mahlerem nepoužíval, se tu ozývá taškářsky, groteskně, často přímo skurilně; hoboj se neomezuje na melancholickou vysokou polohu, ale pohybuje se bez zábran v přirozeném středním registru; komický fagot vyloudí v nejvyšší poloze hlas potlačované bolesti; kontrafagot má povoleny sólistické, hrubě bizarní vpády; lesní roh patrně dosud nikdy nehrál tak důležitou roli.“ Skladatel vyžaduje po instrumentalistech vrcholné interpretační výkony. „Jednotlivé hlasy jsou tak obtížně hratelné,“ prohlásil Mahler během práce na Páté symfonii, „že vlastně vyžadují samé sólisty. Tady se z mých nejdůkladnějších znalostí orchestru a nástrojů vylíhly nejodvážnější pasáže a postupy.“ A na ty se v podání České filharmonie můžeme obzvláště těšit.

První věta, Trauermarsch (Smuteční pochod), začíná v cis moll. Její charakter vyznačil Mahler tempovým označením Odměřeným krokem, prudce jako průvod. Počáteční motiv sólové trubky věští neštěstí. Jistě ne náhodou má stejný rytmus jako úvodní téma Beethovenovy 5. symfonie, zvané Osudová. Následuje smuteční pochod. Vše zní jako okázalý pohřeb. Pochodový rytmus je zesílen souborem bicích nástrojů. Téma pochodu je přerušeno klidnějším druhým tématem. V závěru ovšem celá věta vyznívá bolestně.

Druhá věta je nadepsána Stürmisch bewegt (V bouřlivém pohybu). Úvodní energický motiv však záhy odezní. Triumfální chorál přináší novou náladu, v závěru se ale věta vrátí k tragickému smutečnímu pochodu.

Třetí větou počíná druhá část symfonie, která se od první extrémně odlišuje. Tak jako Mahlerovy životní osudy v době, kdy 5. symfonii komponoval. V roce 1901 byl jeho život ohrožen a lékař konstatoval, že byl velmi blízko smrti. Tento prožitek se hluboce vryl do Mahlerovy paměti. Koncem roku se pak seznámil s Almou Schindlerovou, do níž se vášnivě zamiloval a která se záhy stala jeho ženou. Druhá část symfonie je odrazem skladatelova nového životního prožitku a nové životní energie.

V třetí větě, Scherzu, převažuje jasná tónina D dur, ale hudba zde není jednoznačným výrazem životní radosti. Zaznívají zde valčíková a ländlerová témata, Mahler osobitě využívá prvky lidové a pololidové hudby. Záměrně směšuje triviální s komplikovaným a sofistikovaným. Zcela bez skrupulí prolíná nejrůznější asociace a vzpomínky.

Čtvrtá věta, Adagietto, znamená zlom v celé symfonii. Děs smrti a deprese jsou uklidněny láskou a pokorou. Věta kontrastuje s dalšími částmi symfonie už svým obsazením, oproti mohutné orchestraci ostatních vět zde zazní pouze smyčcové nástroje a harfa. Mahler zvukem smyčců vytváří v nejtišších pianissimech prostor, kdy se posluchač může ponořit do hlubin své intimity. Adagietto je jedna z nejhranějších a nejpopulárnějších Mahlerových skladeb. Proslavil ji i Viscontiho film Smrt v Benátkách, kde byla použita.

V závěrečném Rondu finale uslyšíme vrcholnou kontrapunktickou větu, jednu z nejsložitějších u Mahlera. Začíná nádechem vzdorovitého humoru. Používá témata z Adagietta i z druhé věty. V závěru je dokončen triumfální návrat chorálu a spojením s fugovým hlavním motivem dosahuje symfonie svého vrcholu. Někteří muzikologové interpretují použití chorálu jako víru ve vzkříšení. Jiní nespojují Mahlerův závěr s vírou. Ale jistě se většina shodne s Herbertem von Karajanem: „Zapomenete na čas, který plyne. Skvělé provedení Páté je převratným zážitkem. Fantastické finále vás skoro nutí zadržet dech.“

Mahler tuto symfonii komponoval v letech 1901–1903 v Maierniggu u Wörther See. Premiéru měla 18. října 1904 v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou autora.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Zavřít
Tak copak vás zajímá?