Fotografie ilustrujicí stránku  Semjon Byčkov a sestry Labèquovy Česká filharmonie

Česká filharmonie • Semjon Byčkov a sestry Labèquovy


Česká filharmonie

Ve čtvrtek 4. února Česká filharmonie odvysílá první vlastní stream ze svého studia v Rudolfinu. Šéfdirigent Semjon Byčkov orchestr provede „Skotskou“ symfonií Felixe Mendelssohn-Bartholdyho. V první půlce večera přednesou sestry Katie a Marielle Labèque koncert pro dva klavíry, který přímo pro ně napsal úspěšný americký skladatel Bryce Dessner.

Délka programu 1 hod 15 min

Program

Bryce Dessner
Koncert pro dva klavíry a orchestr

— Přestávka (10') —

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Symfonie č. 3 a moll „Skotská“, op. 56

Účinkující

Katia a Marielle Labèque klavíry

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Semjon Byčkov a sestry Labèquovy

Rudolfinum — Dvořákova síň

4. 2. 2021  čtvrtek 20.00

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. Ve čtvrtek 4. února bude od 20.00 živě streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů.

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. Ve čtvrtek 4. února bude od 20.00 živě streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů.

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. Ve čtvrtek 4. února bude od 20.00 živě streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů.

Na začátku února měla Dvořákova síň zažít světovou premiéru skladby, kterou si Česká filharmonie objednala u amerického skladatele a multiinstrumentalisty Bryce Dessnera. Namísto toho orchestr z Rudolfina poprvé samostatně odstreamuje koncert v přímém přenosu, přičemž jako platforma pro jeho distribuci poslouží výhradně sociální sítě.

Koncert bude řídit šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov, jenž zvolil Symfonii č. 3 a moll zvanou "Skotská" od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Ještě před tím Byčkov společně se svou manželkou Marielle Labèque a její sestrou Katiou představí Koncert pro dva klavíry a orchestr, který Dessner složil právě pro sestry Labèquovy. Jeho premiéra se uskutečnila v roce 2018.

„Bryce pro nás složil nádherný koncert, patří mezi ty, které hrajeme nejraději. Díky tomu, že perfektně zná spoustu různých hudebních světů, je jeho styl jedinečný. A právě v tomto koncertu můžete všechny ty světy zaslechnout. Nejlepší je se zaposlouchat a otevřít srdce!" nabádají Katia a Marielle Labèque, které se ujmou sólových partů v Dessnerově skladbě.

Účinkující

Katia a Marielle Labèque   klavíry
Katia a Marielle Labèque

„V současnosti před publikem nejlepší klavírní duo“

New York Times

 

„Sestry Labèque jsou ohromné. Skvělé hráčky a velké umělkyně. A jsou velkými propagátorkami hudby – nejen moderní, ale prostě hudby. Je báječné s nimi pracovat.“

Philip Glass

 

„Ať už je to Mozart nebo Stravinskij, jejich hudební předivo vždy působí, jako by bylo poprvé tkané… Ale iluzi improvizace vytváří jen genialita jejich provedení. Ve všech jejich nahrávkách je přítomna klamavá sprezzatura, zrozená odhozením přípravy a soustředěním se na poslouchání se navzájem.“

The Times

 

Sestry Katia a Marielle Labèque vystupují jako klavírní duo, které vzbuzuje obdiv a uznání především díky vynikající souhře a výjimečné energii. Hrají již od raného věku a poté, co na sebe upoutaly pozornost provedením Gershwinovy Rapsodie v modrém (jedna z prvních zlatých desek klasické hudby), koncertují po celém světě a jejich věhlas strmě stoupá.

Jsou pravidelně zvány k hostování u prestižních orchestrů, jako jsou Berlínští filharmonici, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Bostonský, Chicagský a Clevelandský symfonický orchestr, lipský Gewandhausorchestr, Londýnští symfonikové, Londýnská filharmonie, Losangeleská filharmonie, orchestr milánské La Scaly, Philadelphia Orchestra, drážďanská Staatskapelle, Royal Concertgebouw Amsterdam a Vídeňští filharmonici. Hrály pod taktovkou Mariny Alsopové, Alaina Altinoglu, Semjona Byčkova, sira Colina Davise, Gustava Dudamela, Gustava Gimena, Mirgy Gražinytė-Tyla, Pietara Inkinena, Louise Langrée, Zubina Mehty, Juanja Meny, Andrése Orozco-Estrady, Seiji Ozawy, Antonia Pappana, Matthiase Pintschera, Georgese Prêtra, sira Simona Rattlea, Santtu-Matiase Rouvaliho, Esa-Pekky Salonena, Leonarda Slatkina, Michala Tilsona Thomase a Jappa van Zwedena.

Vystupují také se soubory barokní hudby, jako jsou The English Baroque Soloists se sirem Johnem Eliotem Gardinerem, Il Giardino Armonico s Giovanni Antoninim, Musica Antica s Reinhardem Goebelem, Venice Baroque s Andreou Marconem, il Pomo d’Oro s Maximem Emeljanyčevem a Orchestr doby osvícenství se sirem Simonem Rattlem.

Katia a Marielle měly příležitost spolupracovat s mnoha soudobými skladateli včetně Thomase Adèse, Louise Andriessena, Luciana Beria, Pierra Bouleze, Bryce Dessnera, Philippa Glasse, Osvalda Golijova, György Ligetiho, Nico Muhlyho a Oliviera Messiaena. V Sále Walta Disneyho v Los Angeles uvedly světovou premiéru Glassova nového Dvojkoncertu spolu s Losangeleskou filharmonií a dirigentem Gustavem Dudamelem. Na jaře 2017 premiérovaly v Royal Festival Hall s Londýnskou filharmonií pod vedením Johna Storgardse nový koncert, který pro ně napsal Bryce Dessner a v červnu 2020 je v newyorském Lincolnově centru čeká s Newyorskou filharmonií a Jaapem van Zwedenem světová premiéra nového koncertu Nica Muhlyho.

Sestry Labèqueovy pravidelně hrají na festivalech a ve věhlasných koncertních síních po celém světě včetně vídeňského Musikvereinu, hamburské Musikhalle, sálu Mnichovské filharmonie, Carnegie Hall v New Yorku, Royal Festival Hall v Londýně, milánské La Scaly, sálu Berlínské filharmonie, Lucernského festivalu, BBC Proms, festivalů v Ravinii, Tanglewoodu a Salcburku. S Berlínskými filharmoniky pod vedením Sira Simona Rattlea vystoupily před více než 33 tisíci posluchači v rámci galakoncertu na Waldbühne v Berlíně, který byl také zaznamenán na DVD (EuroArts). Rekordní počet posluchačů – přes 100 tisíc – přišlo na slavný Sommernachtskonzert ve vídeňském Schönbrunnu, více než 1,5 milionů lidí ho sledovalo po celém světě na televizních obrazovkách (nyní firma Sony vydala CD i DVD).

Jejich vlastní label KML Recordings vydal CD box „Sisters“. Předchozí tituly obsahují Gershwinovu a Bernsteinovu hudbu a projekt Minimalist Dream House věnovaný půlstoletí minimalismu. Pro Euroarts nahrály DVD „Cesta Labèquových, dopis Katie a Marielle od Alessandra Baricca“ v produkci El Desea (Pedro a Augustin Almodóvar) a v režii Félixe Cábeze. Nakladatelství Buchet-Chastel vydalo jejich biografii „Život o čtyřech rukách“ od Renauda Macharta.

Label KML Recordings spojil síly s Deutsche Grammophon, poprvé při nahrávce Stravinského Svěcení jara a Debussyho Starověkých epigrafů, dále v titulech „Love Stories“ s hudbou Leonarda Bernsteina a Davida Chalmina, „Amoria“ – cesta k jejich baskickým kořenům pokrývající pět století hudby a „Moondog“, pocta Luisu Thomasu Hardinovi, jednomu z opravdových géniů své doby. Jejich nejnovějším počinem je album „El Chan“ se skladbami Bryce Dessnera, které obsahuje mj. i jeho Koncert pro dva klavíry a orchestr, jenž sestry nahrály společně s Orchestre de Paris pod vedením Matthiase Pintschera. Obal alba vytvořil filmový režisér Alejandro Gonzales Iñarritú, kterému je album dedikováno.

V současné sezoně vystupují s Newyorskou filharmonií, s Cameratou Salzburg, v hamburské Elbphilharmonie s Thomem Yorke, s Royal Concertgebouw Orchestra a Semjonem Byčkovem, na Velikonočním festivalu v Salcburku s drážďanskou Staatskapelle a Andresem Orozco-Estradou, s Chicago Symphony, Los Angeles Philharmonic, San Francisco Symphony a s Berlínskými filharmoniky. Navrátí se i k Newyorské filharmonii, Clevelandskému orchestru, Cincinnati Symphony a vystoupí v amfiteátru Hollywood Bowl. Na pozvání sálu Pařížské filharmonie zazněly projekty „Amoria“, „Invocations“ a nové skladby pro dvě kytary a dva klavíry. Ty zahrály s Davidem Chalminem a Bryce Dessnerem, včetně díla Nebojte se světla, které pro ně napsal Thom Yorke, jenž s nimi jako zvláštní host také vystoupil.

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Ve druhé sezoně působení Semjona Byčkova na pozici šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahájený v roce 2015 ještě před tím, než Byčkov k orchestru nastoupil. U společnosti Decca Classics vyšly Čajkovského symfonie, tři klavírní koncerty, Romeo a Julie, Serenáda pro smyčce a Francesca da Rimini. Kromě toho Byčkov Čajkovského díla provedl v rámci rezidencí v Praze, Tokiu, ve Vídni a Paříži a poprvé společně s orchestrem vystoupil na BBC Proms v Londýně. Mezi vrcholy sezony v Praze patřilo první Byčkovovo provedení Smetanovy Mé vlasti v čele České filharmonie.

V sezoně 2020/2021 se pozornost přesune z Čajkovského na Mahlera, provedení jeho symfonií je naplánováno jak na domácích pódiích, tak v zahraničí. Do středu pozornosti se dostane také nová hudba, Byčkov s Českou filharmonií zahrají světové premiéry děl Bryce Dessnera, Detleva Glanerta a Thomase Larchera, třech ze čtrnácti skladatelů (devět Čechů a pět cizinců), kteří napsali nové skladby na objednávku Semjona Byčkova iniciovanou na začátku jeho působení u orchestru. Po premiérách v Praze Byčkov s Českou filharmonií představí Dessnerovu symfonii a Larcherův klavírní koncert, zkomponovaný pro Kirilla Gersteina, ve Vídni, Paříži, Bruselu, Amsterdamu a Londýně.

Byčkov si získal uznání interpretacemi skladeb kmenového repertoáru, ale úzce spolupracuje i s řadou výjimečných soudobých skladatelů včetně Luciana Beria, Henriho Dutilleuxe a Maurizia Kagela. V posledních letech navázal spolupráci rovněž s Reném Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubugnonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem. Premiéry jejich skladeb provedl v čele Vídeňské filharmonie, Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebow a Symfonického orchestru BBC v rámci BBC Proms.

Tak jako Česká filharmonie, i Semjon Byčkov je pevně spjat s kulturou východoevropskou i západoevropskou. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Coby student hry na klavír získal místo na Glinkově škole sborového zpěvu, kde také jako třináctiletý absolvoval první hodinu dirigování. V 17 letech byl přijat na leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Poté, co mu byla odepřena výhra – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii – Byčkov ze Sovětského svazu odešel.

Když se Semjon Byčkov roce 1989 do Petrohradu vrátil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Petrohradské filharmonie, měl už za sebou úspěchy v USA, kde zastával funkci hudebního ředitele Grand Rapids Symphony Orchestra a orchestru Buffalo Philharmonic. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii vystoupeními v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence. Poté, co na záskok dostal možnost dirigovat Newyorskou filharmonii, Berlínskou filharmonii a Královský orchestr Concertgebouw, začala jeho hvězda strmě stoupat. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a rok nato šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov má široký koncertní i operní repertoár. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Opéra National de Paris, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova, všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. K novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte, Straussových Žen beze stínu a Wagnerova Tannhäusera. Nedávno na festivalu v rakouském Bayreuthu řídil Wagnerova Parsifala a ve Vídeňské státní opeře Straussovu Elektru.

Díky tomu, že v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou hudební školou, se jeho koncertní vystoupení vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskou filharmonií. Každoročně hostuje také u Vídeňské filharmonie, Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchestru, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA koncertuje s Newyorskou filharmonií, orchestry Chicago Symphony a Los Angeles Symphony, Philadelphia Orchestra a Cleveland Orchestra. Kromě celé řady koncertů a nahrávání s Českou filharmonií má Byčkov v této sezoně v plánu koncerty s Královským orchestrem Concertgebouw, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, lipským Gewandhausorchestrem a s Accademií Nazionale di Santa Cecilia.

Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. V rámci třináctileté spolupráce se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010) pořídil řadu nahrávek děl Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), kompletního cyklu Brahmsových symfonií, skladeb Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovovo provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témž časopise Nahrávkou měsíce. Program Building a Library stanice BBC Radio 3 vybral jeho nahrávku Symfonie d moll Césara Francka jako doporučený titul. V roce 2015 získal Semjon Byčkov v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Skladby

Bryce Dessner
Koncert pro dva klavíry a orchestr

Pro amerického skladatele Bryce Dessnera (*1976) je komponování vážné hudby jen jednou částí hracího pole, na němž se pohybuje. Hudební dráha rodáka z Cincinnati ve státě Ohio začala v rockové skupině The National, již založil na přelomu století se svým bratrem a která dodnes úspěšně funguje. Postupem času k písničkám přidal komponování koncertních děl, hudby k tanečnímu divadlu i k filmům a stal se symbolem úspěchu na poli označovaném někdy jako crossover. Svou zkušenost z kontrastních hudebních oblastí uplatňuje také jako kurátor festivalů a dalších hudebních akcí, mezi něž patří festivaly MusicNOW či HAVEN, které zároveň spoluzakládal. V roce 2013 vyšlo album Aheym, na němž se poprvé představil jako skladatel vážné hudby. To obsahuje sérii kompozic pro slavné těleso Kronos Quartet, mezi nimi také Little Blue Something, kterou inspirovalo setkání s hudbou českého alternativního dua Ireny a Vojtěcha Havlových, přesněji jejich nahrávkou Malé modré nic. Jedinečný zvuk dvou viol da gamba, s nimiž Havlovi vytvářejí meditativní kompozice, Dessner popisuje jako důležitý vliv v počátcích své skladatelské kariéry.

Mezi filmovými pracemi Bryce Dessnera figuruje například snímek Dva papežové (2019) nebo spoluautorství hudby k filmu The Revenant (2015), který natočil Alejandro González Iñárritu. Právě návštěva v režisérově mexickém domově pak inspirovala Dessnerovo první dílo pro dva klavíry a sestry Labèqueovy, komorní suitu El Chan, nazvanou podle legendy o duchovi žijícím v hlubinách kaňonu. Koncert pro dva klavíry a orchestr je dalším krokem této spolupráce. Při jeho komponování skladatel pobýval v klavírním studiu, v němž sestry pracují, a jejich sbírka not se stala součástí inspirace pro nové dílo. Bryce Dessner, jenž se ze Spojených států přestěhoval do Paříže, přiznává vliv řady francouzských skladatelů, například Oliviera Messiaena, Francise Poulenca nebo Henriho Dutilleuxe.

Dva klavíry autor chápe podle vlastního vyjádření spíše jako jeden gigantický nástroj než jako dva kontrastní hlasy a tento dojem posiluje i perfektní souhra charakterizující interpretaci Katii a Marielle Labèque. Koncert má klasickou třívětou formu se střídáním rychlých a pomalých pasáží, orchestrální zvuk je obohacen širokou paletou bicích nástrojů včetně nejrůznějších kovových objektů. Dílo vzniklo v průběhu roku 2017 a premiéru mělo v dubnu 2018 v Londýně, kdy Katiu a Marielle Labèque doprovázel London Philharmonic Orchestra.

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Symfonie č. 3 a moll „Skotská“, op. 56

Jakob Ludwig Felix Mendelssohn Bartholdy (1809–1847) patří k nejznámějším představitelům hudby raného romantismu. Narodil se v Hamburku a záhy se projevil jako mnohostranný hudební talent, jenž vedle komponování působil jako klavírista, varhaník a dirigent. Jeho interpretační a organizační aktivity mimo jiné probudily na tehdejší hudební scéně obnovený zájem o hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Velký úspěch se svými kompozicemi sklidil ve Velké Británii, kterou navštívil celkem desetkrát. 

Detaily vzniku symfonie označované běžné jako Skotská, stejně jako její zařazení v rámci skladatelova díla, představuje pro hudební historiky hádanku. Je jisté, že první impuls k jejímu napsání přišel během Mendelssohnovy první návštěvy Britských ostrovů v roce 1829, na níž ho doprovázel rodinný přítel Karl Klingemann, jenž tam působil v diplomatických službách. Jedním z cílů bylo setkání se spisovatelem Walterem Scottem, literárním idolem tehdejšího romantického hnutí v Evropě. Byť se údajně toto setkání nakonec neuskutečnilo podle Mendelssohnových představ (literáta zastihli na odchodu z domova a podařilo se s ním prohodit jen pár frází), cesta Skotskem přinesla řadu silných zážitků. Podle skladatelova dopisu rodině byla prvotním impulsem návštěva ruin Holyroodského opatství v Edinburghu, v němž v 16. století sídlila skotská královna Marie Stuartovna. Tam si poznamenal úvodní motiv první věty symfonie. Po tomto rychlém vzplanutí inspirace ovšem trvalo dlouhých třináct let, než byla symfonie dokončena. Ač je označována jako třetí, jde tak ve skutečnosti o symfonii pátou.

Felix Mendelssohn-Bartholdy při provádění ani vydávání na „skotský“ obsah své symfonie neupozorňoval a neposkytl k ní konkrétní mimohudební program. I bez toho však z hudby samotné lze slyšet dramatický vývoj, do nějž si posluchači mohou promítat pohnuté skotské dějiny. První, druhá a čtvrtá věta obsahují pasáže asociující bitevní či pochodové scény, zatímco věta třetí je stylizovaná jako smuteční pochod. Druhá věta zároveň obsahuje melodické prvky podobné lidové hudbě Skotska, byť není známa žádná konkrétní citace. Symfonie je zakončena kodou, v níž skladatel cituje své vlastní zhudebnění modlitby Ave Maria, což lze chápat i jako skrytý odkaz právě k Marii Stuartovně. Na svou dobu novátorským prvkem je skladatelova instrukce, aby na sebe jednotlivé věty navazovaly bez pauz, čímž vzniká jednolitý tok hudby. Symfonie byla premiérována v Lipsku roku 1842 a skladatel ji dedikoval královně Viktorii.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?