Fotografie ilustrujicí stránku  Tomáš Netopil Česká filharmonie živě u vás IV

Česká filharmonie živě u vás IV • Tomáš Netopil


Česká filharmonie

V závěrečném večeru předvánoční série bude orchestr řídit hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil. Sólových partů se zhostí trumpetisté Stanislav Masaryk a Walter Hofbauer a houslista Josef Špaček. Poslední skladbou bude Dvořákova Šestá symfonie, již bývalý šéfdirigent Václav Talich snad pro lyriku její pomalé věty nazval vánoční.

Délka programu 1 hod 35 min

Program

Pavel Josef Vejvanovský
Sonata Vespertina A8 (4')

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64 (30')

Antonín Dvořák
Symfonie č. 6 D dur, op. 60 (41')

Účinkující

Stanislav Masaryk trubka
Walter Hofbauer trubka

Josef Špaček housle

Tomáš Netopil dirigent

Marek Eben moderace

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie živě u vás IV Tomáš Netopil

Rudolfinum — Dvořákova síň

20. 12. 2020  neděle 20.15
Nelze objednat online

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 20. prosince bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze na platformě Takt1.

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 20. prosince bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze na platformě Takt1.

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 20. prosince bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze na platformě Takt1.

Účinkující

Stanislav Masaryk  trubka

Rodák z Gbel Stanislav Masaryk (1993) hraje od devíti let na trubku. Jako třináctiletý začal navštěvovat třídu JUDr. Michala Janoša na Konzervatoři v Bratislavě coby mimořádný žák a rok poté nastoupil do prvního ročníku. Později pokračoval ve studiu na VŠMU pod vedením Mgr. art. Rastislava Suchana ArtD. Na Soutěži studentů slovenských konzervatoří ve hře na trubku se umístil na 2. místě (Banská Bystrica, 2009) a 1. místě (Košice, 2012). V roce 2015 získal Yamaha Scholarship Award. Na mezinárodní soutěži Žestě Brno získal v roce 2017 první cenu a titul absolutního vítěze v konkurenci více než šedesáti trumpetistů ze zemí Visegrádské čtyřky.

Od roku 2009 účinkuje v hot-jazzovém orchestru Bratislava Hot Serenaders s kapelníkem a trumpetistou Jurejem Bartošem. V roce 2012-2015 zastával pozici trumpetisty v Symfonickém orchestru Slovenského rozhlasu. V letech 2017 a 2018 působil jako první trumpetista v orchestru Opery Národního divadla v Praze. V té době navázal pravidelnou spolupráci s Českou filharmonií. Jako orchestrální hráč příležitostně spolupracuje též se Slovenskou filharmonií. V současnosti působí jako první trumpetista orchestru opery Slovenského národního divadla.

Jako sólista vystoupil s orchestrem Slovenské filharmonie, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, Slovenským komorním orchestrem Bohdana Warchala, Státní filharmonií Košice, Cappellou Istropolitanou, Státním komorním orchestrem Žilina, s komorním a symfonickým orchestrem VŠMU a se Slovenským mládežnickým orchestrem.

Na základě úspěšně absolvovaného konkurzu se v září roku 2020 stal členem České filharmonie na pozici prvního trumpetisty.

Walter Hofbauer  trubka

Šestadvacetiletý trumpetista Walter Hofbauer už stačil svými vynikajícími uměleckými výkony zaujmout odbornou hudební veřejnost a dosáhnout mimořádných výsledků a uznání. Pochází z Třešti, z hudební rodiny, hře na trubku se začal věnovat v osmi letech u Evžena Mašáta a záhy získal několik prvních cen v celostátních soutěžích. V září 2009 nastoupil do třídy Jiřího Jaroňka na Pražské konzervatoři a brzy se stal absolutním vítězem soutěže konzervatoří. Již jako posluchač druhého ročníku hrál v orchestru Pražské konzervatoře první trubku na zahajovacím koncertu Pražského jara pod taktovkou šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. O dva roky později pak vyhrál konkurz do Orchestrální akademie České filharmonie. Konzervatoř absolvoval v roce 2015 a téhož roku byl přijat na Hudební akademii múzických umění v Praze, kde pokračoval pod vedením Vladimíra Rejlka. Jako laureát mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga vystoupil v Rudolfinu sólově se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a od roku 2014 se stal jeho stálým členem. Od sezony 2017/2018 je též hráčem Orchestru Národního divadla.

Josef Špaček  housle
Josef Špaček

JOSEF ŠPAČEK
housle, umělecký garant projektu

Josef Špaček je houslista, který si svou hrou podmaňuje publikum celého světa a řadí se mezi nejvýraznější talenty své generace. Jeho hra vyniká technickou jistotou, virtuozitou, osobitým výrazem a širokým rozsahem barevnosti zvuku. Uznáván je i pro své sebevědomé a soustředěné vystupování. Profiluje se jako virtuos se širokým záběrem napříč styly a repertoárem, na kterém prokazuje svou “udivující artikulaci a atletičnost” (The Scotsman), nebo “bujnost a pikantnost tónu” (The Telegraph).

Josef vystupuje s významnými orchestry po celém světě. V posledních deseti letech se na světových pódiích objevil například s Českou filharmonií, Orchestre de Paris, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Bamberger Symphoniker, Konzerthausorchester Berlin, Tonhalle-Orchester Zürich, Helsinki Philharmonic Orchestra, Orchestre Philharmonique du Capitole de Toulouse, Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Japan Philharmonic Orchestra, Shanghai Symphony Orchestra, Netherlands Philharmonic Orchestra, Rotterdam Philharmonic Orchestra nebo Stavanger Symphony Orchestra.

Stejnou pozornost jako sólovým recitálům věnuje Josef i komorní hudbě a je pravidelným hostem festivalů i koncertních sálů v Evropě (Konzerthaus Vídeň, Muziekgebouw aan‘t IJ Amsterdam, Kronberg Academy, Evian Festival, Kaposfest, Schloß Elmau), nebo Asii a v USA (Kennedy Center Washington D.C., v 92Y New York, La Jolla San Diego, ChamberFest Cleveland nebo Nevada Chamber Music Festival). Na pódiích se v rámci komorních souborů objevuje po boku předních světových instrumentalistů, jakými jsou např. Gil Shaham, Kian Soltani, James Ehnes, Clemens Hagen, Gerhard Oppitz, Noah Bendix-Balgley, Máté Szücs, Miroslav Sekera, Tomáš Jamník, Sharon Kam, Kristóf Baráti, Zoltan Fejervari a Suzana Bartal.

Josef spolupracuje s uznávanými dirigenty, mezi nimiž jsou např. Jakub Hrůša, Semjon Byčkov, Manfred Honeck, Valerij Gergiev, Thomas Adès, Krzysztof Urbański, James Gaffigan, James Conlon, Maxim Emelyanchev, Jiří Bělohlávek (i.m.), Thomas Søndergård, Cornelius Meister, Michael Sanderling, David Zinman, Eliahu Inbal, Tomáš Netopil, Marc Albrecht, Aziz Shokhakimov, Christian Vasquez, Lio Kuokman a další.


V roli sólisty nahrál Josef pro vydavatelství Supraphon CD s Dvořákovými a Janáčkovými houslovými koncerty a Sukovou Fantazií. Na této nahrávce se podílela Česká filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Jeho diskografie zahrnuje mimo jiné i recitálové nahrávky děl Smetany, Janáčka a Prokofjeva (Miroslav Sekera, piano), nebo komplet houslových sonát Eugena Ysaÿe.

Josef Špaček studoval pod vedením renomovaných pedagogů Idy Kavafian a Jaime Lareda na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii nebo Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. Studium na Pražské konzervatoři absolvoval pod vedením Jaroslava Foltýna. Je laureátem světově proslulé mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu, získal první cenu v mezinárodní houslové soutěži Michaela Hilla (Nový Zéland) a třetí cenu a cenu poroty mladých na mezinárodní houslové soutěži Carla Nielsena (Dánsko). Na prestižní soutěžní přehlídce Young Concert Artists International Auditions v New Yorku získal druhou cenu. 

V roce 2011 se stal historicky nejmladším koncertním mistrem České filharmonie a na této pozici setrval devět sezón až do roku 2020. Orchestr jej v roce 2016 jmenoval rezidentním umělcem.

Josef Špaček hraje na housle “LeBrun; Bouthillard” Guarneri del Gesù cca. 1732 zapůjčené od společnosti Ingles & Hayday.

Tomáš Netopil  dirigent
Tomáš Netopil

Tomáš Netopil již osm sezon zastává pozici hlavního hudebního ředitele Divadla a filharmonie Aalto v německém Essenu. V operní sezoně 2020|2021 plánoval v Essenu uvést Gluckova Orfea a Eurydiku, Mozartovu Kouzelnou flétnu, Smetanovu Prodanou nevěstu a Straussovu Arabellu. V předchozích letech zde řídil provedení Straussovy Salome, Mozartovy Così fan tutte, Dvořákovy Rusalky, Wagnerových Lohengrina a Valkýry, Mozartova Únosu ze serailu, Čajkovského Pikové dámy a Straussova Růžového kavalíra. S Essenskými také vytvořil oceňované nahrávky Sukova Asraela, Ariadny a Dvojkoncertu Bohuslava Martinů, Mahlerových symfonií č. 6 a 9.

V létě roku 2018 založil v Kroměříži mezinárodní Letní hudební akademii, kde mají studenti možnost pracovat pod vedením výjimečných umělců a setkat se s významnými českými i zahraničními hudebníky. V létě 2020 se akademie propojila s mezinárodním hudebním festivalem Dvořákova Praha, a tak vznikla Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy, již tvoří studenti konzervatoří a hudebních škol pod vedením hráčů České filharmonie. Tomáš Netopil s festivalem již dříve udržoval blízký vztah: v sezoně 2017 byl jeho rezidenčním umělcem, řídil Essenskou filharmonii na zahajovacím koncertě ročníku a na závěrečném koncertě provedl Dvořákovo Te Deum s Vídeňskými symfoniky. Zdrojem inspirace je pro něho především česká hudba, i proto je Tomáš Netopil jedním z hlavních hostujících dirigentů České filharmonie. Na jaře 2018 byl s Českou filharmonií na dlouhém zájezdu po Velké Británii a týž rok s ní provedl Mou vlast na zahajovacím koncertě mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro v přímém přenosu České televize. V sezoně 2020|2021 řídil Českou filharmonii na koncertech připomínajících 130. výročí narození Bohuslava Martinů, na Novoročním koncertě a v červnu 2021 s ní vystoupil v rámci festivalu Smetanova Litomyšl.

Mezi významné operní spolupráce Tomáše Netopila se řadí jeho účinkování v Saské státní opeře v Drážďanech (La clemenza di Tito, Rusalka, Příhody lišky Bystroušky, Halévyho Židovka, Prodaná nevěsta a Busoniho Doktor Faust), ve Vídeňské státní opeře (naposledy uvedení Idomenea, Čarostřelce a nového nastudování Leonory) a v Nizozemské opeře (Její pastorkyňa s Anette Dasch, Hannou Schwarz a Evelyn Helitzius). V jeho plánech na sezony 2020|2021 a 2021|2022 je Věc Makropulos v ženevském Velkém divadle a Její pastorkyňa v Hamburské opeře.

Na koncertním pódiu se Tomáš Netopil v sezoně 2020|2021 postavil do čela Orchestre National de France, Orchestru salcburského Mozartea, Vídeňských symfoniků, Orchestre Philharmonique de Monte Carlo, BBC Symphony Orchestra a Sinfonia Varsovia. V minulých letech se představil s Orchestrem curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Filharmonií nizozemského rozhlasu v amsterdamské Concertgebouw, Orchestre National de Montpellier, RAI Torino a tokijským Yomiuri Symphony Orchestra.

Diskografie Tomáše Netopila u labelu Supraphon zahrnuje Janáčkovu Glagolskou mši (první nahrávku původní verze z roku 1927), Dvořákovy kompletní skladby pro violoncello, Ariadnu a Dvojkoncert Bohuslava Martinů a Smetanovu Mou vlast se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.

V letech 2008–2012 zastával Tomáš Netopil pozici hudebního ředitele pražského Národního divadla. Vystudoval hru na housle a dirigování jak v České republice, tak poté na Royal College of Music ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži Sira Georga Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem.

Skladby

Pavel Josef Vejvanovský
Sonata Vespertina à 8

Z rodiny mušketýra až k vídeňskému dvoru. Tak by se dala zjednodušeně popsat životní a profesní dráha Pavla Josefa Vejvanovského, jedné z nejvýraznějších osobností české hudby 17. století. Počátky jeho života nemáme zmapované a badatelé rok i místo jeho narození dovozují z pozdějších dokumentů, v nichž figuruje on sám nebo jeho otec. Narodil se tedy buď roku 1633 v Hlučíně, kde jeho otec sloužil jako mušketýr, nebo roku 1639, kdy už otec působil jako velitel stráže na hradě olomouckého biskupa v Hukvaldech. Jisté je, že Vejvanovský v letech 1656–1660 studoval na jezuitském gymnáziu v Opavě. Toto období bylo určující pro jeho další profesní směřování. Díky jezuitům poznal hudební provoz i repertoár, především chrámovou hudbu, a začal se učit hře na trubku. Navíc mezi spolužáky poznal dva pozdější významné hudební tvůrce a souputníky: Heinricha Ignaze Franze Bibera a Philippa Jakoba Rittlera. Po studiích vstoupil Vejvanovský v roce 1661 do služeb olomouckého biskupa Leopolda Viléma a získal titul „polní trubač“. Kvůli této v podstatě vojenské hodnosti absolvoval na biskupské náklady školení ve Vídni. V roce 1664 se stal olomouckým biskupem Karel Liechtenstein-Castelkorn, který nechal v Kroměříži vybudovat reprezentativní zámecké sídlo a v něm zřídil kapelu vysokých kvalit, do jejíhož čela dosadil Bibera. Roku 1670 však Biber „dezertoval“ k arcibiskupskému dvoru do Salcburku a Vejvanovský byl pověřen vedením kapely, což svědomitě plnil až do své smrti v roce 1693. Měl na starosti kompletní hudební provoz rezidence: obstarávání repertoáru kapely, opisování hudebnin a jejich nastudování pro produkce. Vejvanovský nekomponoval zdaleka všechno, co se v Kroměříži hrálo. Zajížděl do Vídně nebo si nechal posílat hudební novinky a opisoval je. Dochovala se jeho osobní sbírka muzikálií, další skladby pak přímo v biskupském archivu. Původně se mínilo, že všechny skladby zapsané jeho rukou také zkomponoval. Nyní známe bezpečně přes 50 jeho vlastních kompozic (instrumentálních a duchovních), ostatní jsou dokladem pestrosti a aktuálnosti tehdejšího kroměřížského repertoáru z pera jiných skladatelů. Díky jejich znalosti také Vejvanovský rozvíjel své skladatelské dovednosti – hudební styl, který pochytil, nese prvky italské hudby, tak hojně provozované právě na císařském dvoře ve Vídni.

Sonata vespertina à 8 je předepsaná pro dvě trubky, dvoje housle, tři trombony a basso continuo. Vejvanovský ji zkomponoval v roce 1665 a dnes je jednou z jeho nejznámějších skladeb. Z názvu vyplývá, že byla určena buď pro ozvláštnění večerní bohoslužby zvané nešpory (latinsky vesperae), nebo pro jinou příležitost odehrávající se večer. Virtuozita trubkových partů ukazuje na hráčské mistrovství Vejvanovského i neznámého druhého trumpetisty, který sonátu s Vejvanovským tehdy hrál.

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64

Allegro molto appassionato
Andante
Allegretto non troppo – Allegro molto vivace

3. února 1809 se do bohaté rodiny bankéře Abrahama Mendelssohna narodil syn Felix. V sedmi letech začal hrát na klavír a housle, jako devítiletý veřejně vystupoval a již v jedenácti začal komponovat. Prozíravý otec nestál rozvoji Felixova nadání v cestě, naopak jej aktivně podporoval – možná jako bankéř dobře věděl, jak jsou peníze pomíjivé a že nesmrtelnost jeho jménu zajistí jedině umělecký tvůrčí akt. Felix měl štěstí, že vyrůstal v naprostém hmotném dostatku, v jedné z nejbohatších rodin tehdejšího Německa, a celý život se nijak nemusel starat o své existenční zajištění. Již v dětském věku komponoval symfonie, kantáty, písně, sbory i hudebně dramatické pokusy. Mnohé z těchto skladeb (včetně symfonií!) byly záhy po napsání provedeny na pravidelných domácích nedělních koncertech, na něž byli najímáni přední profesionální hudebníci, a tak měl mladý autor přímou zpětnou vazbu – co by za to takový Antonín Dvořák dal! Po období mladických cest (Německo, Anglie, Skotsko, Itálie) se stal dirigentem orchestru Gewandhausu v Lipsku a v této funkci setrval od roku 1835 (s výjimkou let 1841–1842) až do konce života. Jako dirigent zlepšil úroveň lipského orchestru a fakticky založil jeho dodnes trvající vynikající pověst.

Houslový koncert e moll komponoval Felix Mendelssohn-Bartholdy pro koncertního mistra orchestru lipského Gewandhausu a svého přítele Ferdinanda Davida celých šest let. Již v červenci roku 1838 píše Mendelssohn Davidovi: „Rád bych ti napsal koncert pro příští zimu, hlavou mi zní úvod v e moll. Melodie, která mi nedá klid.“ Vzhledem ke skladatelovu překotnému životnímu tempu se však kompozice koncertu protáhla. Mendelssohn skladbu konzultoval s kolegou Nielsem Gadem a nástrojové aspekty díla přímo s Davidem. To vše korespondenčně během svých cest – partitura tak strávila více času v dostavníku než na psacím stole. Mendelssohn toužil, aby toto dílo bylo velkolepé: „Má to být koncert takový, že se budou radovat andělé v nebi!“ Premiéra se konala 13. března 1845 v Lipsku, orchestr Gewandhausu řídil Niels Gade, sólový part hrál Ferdinand David. Koncert si okamžitě získal publikum, byl vřele přijat kritikou a stal se základním kamenem repertoáru profesionálních houslistů. V roce 1906 prohlásil proslulý virtuos Joseph Joachim na oslavě svých 75. narozenin: „Německo má čtyři velké houslové koncerty. Ten největší, nejrozhodnější a nejvíce přímočarý je Beethovenův. Jedině Brahmsův s ním soutěží v závažnosti. Nejbohatší a nejsvůdnější byl napsán Maxem Bruchem. Ale nejvíce z duše, drahokamem srdce, je Mendelssohnův.“

Antonín Dvořák
Symfonie č. 6 D dur, op. 60

Allegro non tanto
Adagio
Scherzo: Presto
Finale: Allegro con spirito

Dvořákova Symfonie č. 6 D dur, op. 60, bývá někdy označována přívlastkem „česká“. Skladatel ji psal na podzim roku 1880 již jako zralý tvůrce, který svou hudbou právě začal dobývat svět. V této době měl za sebou evropský úspěch Moravských dvojzpěvů, Slovanských tanců a Slovanských rapsodií, po nichž se začaly množit objednávky zahraničních vydavatelů na další skladby. Šestá symfonie je také první Dvořákovou symfonií, jež byla vydána tiskem, a to u proslulého berlínského vydavatele Fritze Simrocka (proto byla dlouho uváděna jako První). Hned po jejím dokončení skladatel svého nakladatele informoval slovy: „Milý pane Simrocku! Ve vší krátkosti Vám oznamuji, že jsem právě zcela vypracoval a zinstrumentoval novou symfonii. Pravděpodobně příští týden pojedu do Vídně, kde ji budou hrát na zkoušku filharmonici. Vynaložil jsem velké úsilí, abych vytvořil životné dílo, a mám z něho také radost.“ Bezprostředním inspiračním vlivem byla Dvořákovi zřejmě Druhá symfonie jeho staršího přítele Johannese Brahmse, která vznikla o tři roky dříve. Celá skladba vyniká nekonfliktností, optimismem a radostí. Je totiž očividně odrazem skladatelova zdárného životního období, kdy dosáhl kýženého světového úspěchu u publika, interpretů, kritiků i vydavatelů. Spokojenou atmosféru celého díla předznamenává hned první věta Allegro non tanto zkomponovaná v sonátové formě. Druhá část Adagio je vroucím nokturnem. Začíná zadumaným tématem, které se v průběhu této části v malých obměnách třikrát vrátí, čímž věta nabývá formy ronda. Scherzová třetí věta v tempu Presto je ohlasem Dvořákova oblíbeného českého tance furiant a připomíná o málo starší Dvořákův cyklus Slovanské tance. Toto scherzo je orámováno výrazně rytmickou hudbou, které kontrastuje uvolněné trio ve střední části věty. Stejně jako první věta, je i finále Allegro con spirito psáno v sonátové formě. Tato část podtrhuje radostné vyznění díla. Rozrůstá se v plnou symfonickou šíři a končí stupňovitou codou, jež nenechává posluchače na pochybách, že je tato symfonie dílem tvůrce, jenž právě prožívá chvíle štěstí. Z výše citovaného dopisu vyplývá, že skladatel počítal s premiérou svého opusu ve Vídni. Z toho však nakonec sešlo. Poprvé bylo dílo provedeno orchestrem Národního divadla 25. března 1881 pod taktovkou Adolfa Čecha. Cestu na světová pódia Šesté symfonii zajistilo v následující sezoně její londýnské uvedení, které dirigoval Hans Richter, jemuž Dvořák tuto svou skladbu věnoval.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?