„Říkám Vám před Bohem, jako poctivý muž, že Váš syn je největší skladatel, jehož osobně a jménem znám; má vkus a nadto největší skladatelské znalosti,“ řekl třiapadesátiletý uznávaný skladatel Joseph Haydn Leopoldu Mozartovi počátkem roku 1785. Wolfgang Amadeus Mozart zažíval ve svých devětadvaceti letech asi nejúspěšnější období svého krátkého života – po osvobození z nenáviděné služby salzburskému arcibiskupovi se usadil ve Vídni, etabloval se zde jako fenomenální klavírista a skladatel, který chrlil jednu skladbu za druhou, a těšil se těžce vydobyté nezávislosti a dočasnému finančnímu úspěchu. Na jednom ze subskripčních večerů, 11. února 1785, poprvé zazněl i jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll. Dobové akademie byly na míle vzdálené podobě dnešních sólových koncertů, recitálů. Klavírista musel být zároveň dirigentem, zdatným improvizátorem a skladatelem. Uváděna totiž byla zejména původní díla, jen výjimečně převzaté skladby jiných autorů. Mozart svůj již dvacátý klavírní koncert dokončil těsně před akademií, jak vyplývá z dopisu, který psal jeho otec Leopold dceři Nannerl: „Koncert byl skvělý, orchestr znamenitý. Vedle symfonií zpívala jedna zpěvačka z vlašského divadla 2 árie, pak byl nový znamenitý klavírní koncert Wofgangův, který kopista, když jsme přijeli, ještě rozepisoval a jehož Rondo neměl Tvůj bratr ani čas přehrát, protože musel přehlédnout opis.“ Koncert je nezvykle komponován v mollové tónině a pro temnou, dramatickou náladu bývá zmiňován v souvislosti s operou Don Giovanni nebo s Requiem. Tvoří jej tři věty: úvodní Allegro v sonátové formě, střední Romance v B dur (rondo) a závěrečné Allegro assai, které kombinuje obě tyto formy. K některým klavírním koncertům včetně tohoto se nezachovaly autentické Mozartovy kadence, a tak je později dopsali jiní klavíristé-skladatelé. Vzpomeňme alespoň Ludwiga van Beethovena, který měl tento koncert ve velké oblibě, Johannesa Brahmse a Bedřicha Smetanu, který pro Koncert d moll vytvořil kadence do 1. a 3. věty v roce 1856. Mozartovy klavírní koncerty získaly obecenstvo svou nevyčerpatelnou zpěvností, technickou dokonalostí formy a nekonečnými hudebními nápady, které do nich vložil. Zpěvná melodika byla pro Mozarta zásadní. I proto byl velmi úspěšným operním autorem a stal se prvním skladatelem, jehož opery se udržely na scéně divadel nepřetržitě od doby svého vzniku až dodnes. Ferruccio Busoni, který k Mozartovu Koncertu d moll také zkomponoval kadence, poeticky uvedl: „Není pochyb o tom, že Mozart bere zpěv jako výchozí bod, z něhož vyvěrá jeho nepřetržitá melodičnost, jež v jeho skladbách probleskuje jako úchvatné křivky ženského těla přes záhyby vzdušných šatů.“