Fotografie ilustrujicí stránku  John Eliot Gardiner Česká filharmonie živě u vás I

Česká filharmonie živě u vás I

John Eliot Gardiner

Česká filharmonie

První koncert předvánoční série je věnován českým skladatelům. Jedinou a dnes již světoznámou symfonii v D dur Jana Václava Huga Voříška a Sinfoniettu La Jolla pro klavír a komorní orchestr Bohuslava Martinů diriguje sir John Eliot Gardiner, prostřední skladbu večera, Janáčkovo Capriccio pro klavír levou rukou a dechový soubor Ondřej Vrabec.

Česká filharmonie
Délka programu 1 hod 25 min
Program

Jan Václav Hugo Voříšek
Symfonie D dur (27')

Leoš Janáček
Capriccio pro klavír levou rukou a dechový soubor (17')

Bohuslav Martinů
Sinfonietta La Jolla pro klavír a komorní orchestr H 328 (20')

Účinkující

Igor Ardašev klavír (Janáček)
Ivo Kahánek klavír (Martinů)

John Eliot Gardiner dirigent (Voříšek, Martinů)
Ondřej Vrabec dirigent (Janáček)

Marek Eben moderace

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie živě u vás I John Eliot Gardiner
Rudolfinum — Dvořákova síň
29. 11. 2020  neděle — 20.15
Nelze objednat online

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 29. listopadu bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze prostřednictvím platformy Takt1.

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 29. listopadu bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze prostřednictvím platformy Takt1.

Koncert se koná za laskavé podpory Nadace Bohuslava Martinů.

Logo Nadace Bohuslava Martinů

Účinkující

Igor Ardašev  piano
Igor Ardašev

Igor Ardašev reprezentuje už dlouho české pianistické umění na mezinárodním fóru. Interpretační úroveň dovoluje virtuózně disponovanému a filozoficky orientovanému pianistovi pořádat samostatné recitály, hrát čtyřručně i na dva klavíry a spolupracovat s komorními soubory a vynikajícími světovými orchestry a dirigenty (Česká filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Královská liverpoolská filharmonie, BBC Londýn). Je zván na renomované evropské hudební festivaly (Schleswig-Holstein, Jodoigne v Belgii, Hannover, Neapol, Pražské jaro apod.). Z jeho nahrávek připomínáme Čajkovského koncert b moll, Janáčkovu Žárlivost s Rudolfem Firkušným, Dvořákovy Slovanské tance a čtyřruční klavírní verzi Smetanovy Mé vlasti s manželkou Renatou, kompozice Lisztovy, Martinů, Ježkovy, Prokofjeva, Musorgského a Beethovenovy. Vystudoval brněnskou konzervatoř u Inessy Janíčkové a Janáčkovu akademii múzických umění.

Ivo Kahánek  klavír
Ivo Kahánek

Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru. V cizině je rovněž pokládán za specialistu na interpretaci české hudby.

V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině (Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, Concertino Praga aj.).

Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Tam v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, živě přenášený televizí a rádiem BBC i českou stanicí Vltava. Tento kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche Grammophon jako digitální download.

Není divu, že si Ivo Kahánka vybral sir Simon Rattle ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v listopadu 2014. Následoval nadšený ohlas odborné kritiky i široké veřejnosti. Mladý klavírista se stal po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Kromě toho Ivo Kahánek pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a má za sebou úspěšná vystoupení s Mahlerovým komorním orchestrem, Vídeňskými symfoniky, glasgowským Skotským symfonickým orchestrem BBC, Essenskými filharmoniky, Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Curyšským komorním orchestrem, Symfonickým orchestrem Hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a mnoha jinými tělesy. Z dalších významných umělců, s nimiž spolupracoval, jmenujme alespoň dirigenty Semjona Byčkova, Jakuba Hrůšu, Andrése Orozco-Estradu, Rafaela Payareho, Pinchase Steinberga, Vladimira Aškenazyho, Tomáše Netopila, Andreje Borejka, Libora Peška či Zdeňka Mácala, houslistu Daniela Hopea, violoncellistku Alissu Weilerstein, violistu Paula Neubauera, Pavel Haas Quartet, Tetzlaff Quartet, sopranistku Martinu Jankovou či tenoristu Pavla Černocha. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku.

V roce 2020 ho čekají mj. koncertní cesty do USA, Velké Británie, Německa, Rakouska, Polska, na Slovensko aj., kde se představí jako sólista v klavírních koncertech Petra Iljiče Čajkovského, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů či Bély Bartóka za doprovodu České filharmonie, Essenských filharmoniků, Filharmonie Monte Carlo, Symfonického orchestru Hl. m. Prahy FOK, Symfonického orchestru Českého rozhlasu aj., a samozřejmě také na mnoha recitálech (Berlín, Londýn, Džidda, Bratislava, Praha aj.). Vystoupí také na mezinárodních festivalech BBC Proms (Londýn), Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl nebo v abonentních cyklech České filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice, Košické filharmonie a dalších.

Ivo Kahánek podepsal v roce 2007 exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon Music a od té doby nahrál celkem třináct CD s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta aj. Za nahrávku Martinů Písní s Martinou Jankovou a Tomášem Králem získal prestižní ocenění Diapason d’Or a výběry měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Jeho nejnovější album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Bamberskými symfoniky pod taktovkou Jakuba Hrůši bylo vybráno jako CD měsíce BBC Music Magazine, Choix de Classique HD, Nahrávka týdne BBC Radio 3 a byla také nominováno na prestižní ocenění ICMA a BBC Music Magazine Award. Kromě toho pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi.

Ivo Kahánek je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě ve třídě Marty Toaderové a Akademie múzických umění v Praze ve třídě Ivana Klánského. Má za sebou také studijní stáž na prestižní londýnské Guildhall School of Music and Drama u Ronana OʼHory a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností.

John Eliot Gardiner  dirigent
John Eliot Gardiner

Sir John Eliot Gardiner je vedoucí osobností současného mezinárodního hudebního života a je respektován jako jeden z nejinovativnějších a nejdynamičtějších světových hudebníků, především na poli poučené interpretace. Jeho působení v čele Monteverdi Choir, English Baroque Soloists a Orchestre Révolutionnaire et Romantique z něho udělalo hlavního aktéra v procesu oživení zájmu o starou hudbu a průkopníka historicky poučené interpretace. Jako pravidelný host předních světových orchestrů, jako jsou London Symphony Orchestra, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Královský orchestr Concertgebouw a Berlínští filharmonikové, uvádí skladby od 17. do 20. století.

Šíři Gardinerova repertoáru dokazuje obsáhlý soupis oceněných nahrávek, které uskutečnil se svými soubory i jako host světových orchestrů u předních labelů (včetně Decca, Philips, Erato a 30 titulů pro Deutsche Grammophon). Vedle renesančních a barokních skladeb tento seznam obsahuje díla Mozarta, Schumanna, Berlioze, Elgara nebo Kurta Weilla. Od roku 2005 nahrávají Monteverdi Choir and Orchestras pro svůj vlastní label Soli Deo Gloria. Gardiner za své nahrávky získal dvě ceny GRAMMY a mimo to více cen Gramophone Award než jakýkoli jiný žijící umělec.

Gardiner a Monteverdi Choir and Orchestras pravidelně vystupují na nejvýznamnějších světových pódiích a festivalech, včetně festivalů v Salcburku, Berlíně a Lucernu, v Lincoln Centre a na festivalu BBC Poms, kde Gardiner od svého debutu v roce 1968 vystoupil už více než šedesátkrát. Gardiner dirigoval opery ve Vídeňské státní opeře, milánském divadle La Scala, Opéra national de Paris a v Royal Opera House, Covent Garden, kde vystupuje pravidelně od svého debutu v roce 1973. V letech 1983 až 1988 byl uměleckým ředitelem Opéra de Lyon a založil nový orchestr této instituce.

V roce 2013 vyšla Gardinerova kniha Music in the Castle of Heaven: A Portrait of Johann Sebastian Bach, oceněná francouzskou Prix des Muses award udělovanou nadací Singer-Polignac. Mezi lety 2014 a 2017 byl Gardiner vůbec prvním prezidentem lipského BachArchivu. Vedle řady cen spojených s jeho prací obdržel sir John Eliot Gardiner čestné doktoráty od Royal College of Music, New England Conservatory of Music, univerzit v Lyonu a Cremoně a od St Andrews and King’s College v Cambridge, kde sám studoval a kde ho poctili titulem Honorary Fellow. Stejný titul získal i od londýnské King's College a v British Academy. Royal Academy of Music mu udělila titul Honorary Member a v roce 2008 prestižní Bach Prize. V roce 2005 získal Řád za zásluhy od německé federální vlády a o šest let později titul Čestný rytíř legie. Ve své vlasti získal roku 1990 Řád britského impéria a v roce 1998 obdržel od královny rytířský titul za služby hudbě.

Ondřej Vrabec  dirigent
Ondřej Vrabec

ONDŘEJ VRABEC
dirigent

Dirigent a hornista Ondřej Vrabec (1979) patří přes svůj věk mezi nejostřílenější české umělce. Jakkoli dnes dirigování představuje majoritní podíl jeho umělecké činnosti, staví na základech profesionálních zkušeností získaných díky bohaté kariéře sólového, komorního a orchestrálního hráče. Tu Ondřej Vrabec započal dlouho před prahem dospělosti; v pouhých 17 letech pak poprvé usedl na první židli skupiny lesních rohů České filharmonie a pozici sólohornisty zastává v tomto tělese dosud.

Ondřej Vrabec je absolventem Pražské konzervatoře (B. Tylšar, V. Válek, H. Farkač, M. Němcová, M. Košler) a Akademie múzických umění v Praze (R. Eliška, J. Bělohlávek, F. Vajnar ad.). Studium si doplnil četnými mistrovskými kurzy (např. London Masterclasses a Hornclass), nejcennějším impulsem pro formování uměleckého přístupu mu byla hráčská spolupráce s elitou světové dechové školy (S. Azzolini, M. Bourgue), v oblasti dirigování pak umělecká podpora významných světových dirigentských osobností (sir John Eliot Gardiner, Benjamin Zander, Jiří Bělohlávek ad.).

Ondřej Vrabec je držitelem titulu absolutního vítěze soutěže konzervatoří v Ostravě, několik dalších laureátských titulů získal jako komorní hráč (Concertino Praga, soutěž Mozartovy obce aj.). Byl finalistou mezinárodních dirigentských soutěží Pražské jaro 2007 a Tokio 2015, v obou získal čestná uznání poroty. V roli sólisty vystoupil s desítkami domácích i zahraničních orchestrů (mimo jiných Česká filharmonie, Královská Vlámská filharmonie, Nagoya Philharmonic Orchestra, Bayerisches Kammerorchester, NCPAO Peking, Solistes Européenes Luxembourg, Augsburger Philharmoniker, Státní filharmonie Košice, Filharmonia Podkarpacka, Lviv Philharmonic Orchestra) pod vedením významných dirigentů (sir John Eliot Gardiner, Edo de Waart, Vladimir Ashkenazy, Ian Volkov, Lü Jia ad.), publiku se často představoval též sólovými recitály.

Intenzivně se věnuje komorní hře (především Brahms Trio Prague a PhilHarmonia Octet, dříve Maurice Bourgue Ensemble, Juventus Quintet, Czech Philharmonic Horn Club aj.). Vytvořil obsáhlou fonotéku pro Český rozhlas a několik gramofonových titulů. Profilový disk Brahms Trio Prague, realizovaný unikátním technickým způsobem ve vlastní hudební a zvukové režii, získal skvělé ohlasy kritiky doma i v zahraničí a byl recenzentem prestižního amerického magazínu Fanfare označen za pravděpodobně nejlepší dosud realizovanou nahrávku Brahmsova Tria Es Dur, op. 40.

Jako dirigent spolupracuje Ondřej Vrabec s většinou českých profesionálních orchestrů, včetně České filharmonie, kde zastává funkci asistenta šéfdirigenta. Z pozice tohoto titulu byl v uplynulých letech dokonce nejčastěji vystupujícím dirigentem našeho prvního tělesa po Jiřím Bělohlávkovi. Stanul také na stupínku některých zahraničních těles (např. Japan Philharmonic, New Japan Philharmonic, Reykjavik Chamber Orchestra, Státní filharmonie Košice, London Soloists Chamber Orchestra, Galeria Wind Orchestra Tokio, Danish National Symphony Orchestra, Státní Filharmonie Oradea, Užhorodská filharmonie, Lviv Virtuosos Academic Chamber Orchestra aj.). Představil se na mezinárodních festivalech (Pražské jaro, Anima Mundi, Mitte Europa, Český Krumlov). Je stálým členem mezinárodního týmu dirigentů jednoho z největších festivalů soudobé hudby ve světě – Ostrava Days. K jeho operním počinům patří světové premiéry oper Sezname, otevři se! Martina Smolky, Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu Petra Cíglera a Encounter Mojiao Wang, dále dvojí kompletní nastudování Figarovy svatby v opeře v Ústí nad Labem a v pražském divadle Komedie. Ve spolupráci s legendárním choreografem Yuriem Vámosem připravil v Národním divadle Moravskoslezském úspěšnou baletní verzi Snu noci Svatojánské. Vedl historicky první turné Pražské komorní filharmonie do Jižní Koreje (2011) a Číny (2012–2013).

Ve spolupráci s Českou filharmonií nahrál již tři CD, která zahrnují komplet symfonického díla britského skladatele Andrewa Downese (Artesmon / Czech Philharmonic label), Planety Gustava Holsta či Honeggerovu 2. symfonii (Octavia Records, Japonsko). Další dva tituly realizoval ve spolupráci s Collegiem Českých filharmoniků: DVD „Proměny“ skupiny Čechomor (Universal Music, zvoleno deskou roku 2002) a CD koncertantní tvorby Karla Stamice pro housle a violu (s Gabrielou Demeterovou, Supraphon). V České filharmonii též příležitostně vede zkoušky v zastoupení význačných světových dirigentských osobností (sir John Eliot Gardiner, Valerij Gergijev, Manfred Honeck, Jiří Bělohlávek).

Skladby

Jan Václav Hugo Voříšek — Symfonie D dur

JAN VÁCLAV HUGO VOŘÍŠEK
(1791–1825)

Rodák z východočeského Vamberka Jan Václav Hugo Voříšek  započal slibnou kariéru pianisty, varhaníka, dirigenta a skladatele, kterou mu však v pouhých 34 letech přeťala smrtelná tuberkulóza. Jako příslušník generace raně romantických českých hudebníků, podobně jako Jan Ladislav Dusík nebo Václav Jan Tomášek, odešel do Vídně, kde získal vyšší vzdělání a kde také pronikl do těch správných hudebních a společenských kruhů. Jako interpret i organizátor se velmi zasadil o rozvoj vídeňského koncertního života, ve svém úsilí vždy podporoval české krajany a jejich tvorbu. Kolem roku 1820 byl považován za jednoho z nejlepších pianistů ve Vídni a z této doby pochází také většina jeho dochovaných vrcholných klavírních skladeb. V roce 1821 napsal i Symfonii D dur, jediné své symfonické dílo. Stylově propojuje styl beethovenovského klasicismu a Schubertova raného romantismu, Schubertovi se blíží zejména díky bohaté melodické invenci.

Leoš Janáček — Capriccio pro klavír levou rukou a dechový soubor

LEOŠ JANÁČEK
(1854–1928)

Pamětníkům první světové války by musela dnešní covidová válečná rétorika mnohých politiků a publicistů znít jako rouhání. Děsivý válečný konflikt zmařil několik desítek milionů životů a úplně rozvrátil starý svět. Válka však nejenom zabíjela, ale také mrzačila a zásadně měnila lidské osudy. To byl i případ Otakara Hollmanna (1894–1967), který před válkou ve Vídni studoval hru na housle a skladbu, ale vzhledem ke svému věku byl optimální potravou pro válečný mlýnek na maso. V roce 1916 mu na frontě střela vážně poranila zápěstí pravé ruky, následkem čehož zůstal trvale invalidním. S houslemi byl konec, ale Hollmann se nevzdal a po válce začal v Praze studovat klavírní hru u Adolfa Mikeše a skladbu u Vítězslava Nováka. Úpravy klavírních skladeb určených původně pro dvouruční hru jej neuspokojovaly, proto se obracel na soudobé československé skladatele s žádostí o repertoár pro levou ruku. (V této situaci nebyl zdaleka sám – připomeňme alespoň rakouského klavíristu Paula Wittgensteina, pro něhož komponovali Benjamin Britten, Paul Hindemith, Erich Wolfgang Korngold, Sergej Prokofjev, Richard Strauss či Maurice Ravel.) Nakonec Hollmannovi vyhověli například Václav Kaprál, Erwin Schulhoff, Josef Bohuslav Foerster a Bohuslav Martinů. Leoš Janáček zprvu na výzvu zkomponovat skladbu pro jednorukého hráče zareagoval nevybíravě: „Dětinské – co chcete hrát jednou rukou? Těžko tančit tomu, co má jen jednu nohu!“ V půlroce po dokončení Sinfonietty, od jara do podzimu roku 1926, však v Janáčkovi zrálo dílo, které se navzdory omezení na levou ruku pianisty nezapadlo jako kuriozita, ale udrželo se na živém koncertním repertoáru dodnes. V dopise z 11. listopadu 1926 sděluje Janáček Hollmannovi: „Napsal jsem Capriccio. Víte, jen pro jednu ruku psát, to byla schválnost až dětinská. Bylo třeba důvodů jiných a příčin věcných a vnitřních. Když se všechny dostavily a střetly – pak povstalo dílo.“ Janáček ve svých dopisech Kamile Stösslové toto dílo často nazýval Vzdor a zde musíme hledat zmiňovanou vnitřní příčinu kompozice: Janáčkův protest proti nesmyslnosti a hrůze války, s jejímiž zločiny vede hrdina díla, ztělesněný klavírem, vzdorný boj. Ve čtyřvěté skladbě rovnocenně s klavírem hrají flétna (pikola), dvě trubky, tři trombony (kvůli rychlým pasážím preferovány ventilové) a tenorová tuba, kterou skladatel připustil nahradit lesním rohem. Neobvyklé obsazení snad může evokovat vojenskou hudbu. Capriccio poprvé zaznělo 2. března 1928 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Hrál Otakar Hollmann a sedm členů České filharmonie pod taktovkou Jaroslava Řídkého. Janáček, který byl přípravě i premiéře Capriccia přítomen, s typicky brněnským humorem poznamenal, že pozounisté proslulé České filharmonie byli nuceni své party cvičit doma.

Bohuslav Martinů — Sinfonietta La Jolla pro klavír a komorní orchestr H 328

BOHUSLAV MARTINŮ
1890–1959

Poté, co vojska nacistického Německa obsadila v roce 1940 Paříž, odešel Bohuslav Martinů, který v tomto městě žil od roku 1923,na jih Francie. Načas se usadil v Aix-en-Provence, odkud se svou ženou později odcestoval do Portugalska, kde se mu po tříměsíčním čekání podařilo nastoupit na jednu z posledních lodí plujících do Ameriky. V Novém světě pak začala nová etapa tvůrčího života tohoto českého skladatele.

Po skončení druhé světové války byl Bohuslav Martinů plný naděje, že se brzy vrátí do své vlasti, kde pro něj bylo připraveno profesorské místo na mistrovské kompoziční škole pražské konzervatoře. Další události však bohužel ukázaly, že tato očekávání byla marná. Svět se po válce začal měnit, zanedlouho byla vztyčena železná opona, a tak se Martinů do Československa (kde zaznamenával útoky na svou osobu z řad muzikologů a hudebních kritiků) už nikdy nepodíval. V Americe začal pociťovat frustraci a izolaci od svých evropských přátel. Trvalý návrat do Evropy však ještě odložil, jelikož v roce 1948 přijal lákavou nabídku učit kompozici na prestižní univerzitě v Princetonu ve státě New Jersey, kde se stal velmi oblíbeným pedagogem. V této době napsal Sinfoniettu La Jolla pro klavír a komorní orchestr, H 328(1950), která bývá považována za poslední dílo Martinů neoklasického tvůrčího období, jehož počátky nacházíme už ve 30. letech. Skladba vznikla na objednávku Hudební společnosti ve městě La Jolla, které se nachází na kalifornském pobřeží. Ač je La Jolla s klasickou třívětou strukturou rychle-pomalu-rychle označena jako kompozice pro klavír a orchestr, nejde ani zdaleka o dílo koncertantní – spíše než roli sólového nástroje zde klavír plní úlohu výrazného člena komorního tělesa dodávajícího orchestrálnímu celku pozoruhodnou zvukovou barvu. Zadavatel díla byl s výsledkem zakázky spokojen; úspěšná premiéra Sinfonietty se uskutečnila 13. srpna 1950 v La Jolle a brzy poté skladba vyšla na gramofonové desce.

 

Tak copak vás zajímá?
Zavřít