Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Česká filharmonie živě u vás I • John Eliot Gardiner


První koncert předvánoční série je věnován českým skladatelům. Jedinou a dnes již světoznámou symfonii v D dur Jana Václava Huga Voříška a Sinfoniettu La Jolla pro klavír a komorní orchestr Bohuslava Martinů diriguje sir John Eliot Gardiner, prostřední skladbu večera, Janáčkovo Capriccio pro klavír levou rukou a dechový soubor Ondřej Vrabec.

Délka programu 1 hod 25 min

Program

Jan Václav Hugo Voříšek
Symfonie D dur (27')

Leoš Janáček
Capriccio pro klavír levou rukou a dechový soubor (17')

Bohuslav Martinů
Sinfonietta La Jolla pro klavír a komorní orchestr H 328 (20')

Účinkující

Igor Ardašev klavír (Janáček)
Ivo Kahánek klavír (Martinů)

John Eliot Gardiner dirigent (Voříšek, Martinů)
Ondřej Vrabec dirigent (Janáček)

Marek Eben moderace

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie živě u vás I • John Eliot Gardiner

Rudolfinum — Dvořákova síň

Událost již proběhla
Informace ke vstupenkám a kontakty

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 29. listopadu bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze prostřednictvím platformy Takt1.

Koncert se uskuteční bez účasti veřejnosti. V neděli 29. listopadu bude od 20.15 živě přenášen na ČT art a streamován na facebookové stránce České filharmonie a dalších partnerů. V Německu, Rakousku a Švýcarsku bude dostupný pouze prostřednictvím platformy Takt1.

Koncert se koná za laskavé podpory Nadace Bohuslava Martinů.

Logo Nadace Bohuslava Martinů

Účinkující

Igor Ardašev  piano

Igor Ardašev

Igor Ardašev reprezentuje už dlouho české pianistické umění na mezinárodním fóru. Interpretační úroveň dovoluje virtuózně disponovanému a filozoficky orientovanému pianistovi pořádat samostatné recitály, s manželkou Renatou Ardaševovou-Lichnovskou hrát čtyřručně i na dva klavíry a spolupracovat s komorními soubory a vynikajícími světovými orchestry a dirigenty (Česká filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Královská liverpoolská filharmonie, BBC Londýn).

Studoval na brněnské konzervatoři i na JAMU ve třídě Inessy Janíčkové. V letech 1989 až 1992 studoval u Paula Badury-Skody v Rakousku a u Rudolfa Serkina v USA. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století získal řadu ocenění na mezinárodních soutěžích (laureát Čajkovského soutěže v Moskvě, soutěže Pražského jara, soutěže královny Alžběty v Bruselu a soutěže Marguerite Long-Jacques Thibaud v Paříži). Roku 1990 obdržel 1. cenu v soutěži Marie Callasové v Aténách.

Je zván na mezinárodní hudební festivaly (Pražské jaro, Janáčkův Máj, Festspiele Europäische Wochen Passau, Musikfestival Schloss Moritzburg, Festival Rudolfa Firkušného, Concentus Moraviae a další). Z komorní hudební sféry pravidelné spolupracuje s Františkem Novotným, ale podílel se také například na realizaci souborné nahrávky Beethovenových sonát s Ivanem Ženatým. Jeho diskografie obsahuje Čajkovského koncert b moll, Janáčkovu Žárlivost s Rudolfem Firkušným, Dvořákovy Slovanské tance a klavírní verzi Smetanovy Mé vlasti s Renatou Ardaševovou, kompozice F. Liszta, B. Martinů, J. Ježka, S. Prokofjeva, M. P. Musorgského a L. van Beethovena. 

Od roku 2012 pedagogicky působí na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 2019 mu byla udělena Cena města Brna za oblast hudby.

Ivo Kahánek  klavír

Ivo Kahánek

Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru, za jehož interpretaci také sklízí největší uznání (Diapason d’Or nebo nahrávka měsíce BBC Music Magazine). V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, v srpnu 2007 debutoval v londýnské Royal Albert Hall. Spolupracoval mj. s Berlínskými filharmoniky (sir Simon Rattle), Mahler Chamber Orchestra nebo Vídeňskými symfoniky; pravidelně vystupuje s Českou filharmonií. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku. Je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Hudební akademii múzických umění v Praze. Má za sebou také studijní stáž na londýnské Guildhall School of Music and Drama a mistrovské kurzy pod vedením K.-H. Kämmerlinga, Ch. Zachariase nebo A. de Larrocha.

John Eliot Gardiner  dirigent

John Eliot Gardiner

Sir John Eliot Gardiner, umělecký vedoucí souborů Monteverdi Choir, English Baroque Soloists a Orchestre Révolutionnaire et Romantique, se do myslí posluchačů zapsal jako hlavního aktér v procesu oživení zájmu o starou hudbu a průkopník historicky poučené interpretace. Jako pravidelný host předních světových orchestrů, jako jsou Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Královský orchestr Concertgebouw a Berlínští filharmonikové, uvádí skladby od 17. do 20. století.

Šíři Gardinerova repertoáru dokazuje obsáhlý soupis oceněných nahrávek, které Gardiner pořídil pro renomovaná hudební vydavatelství se svými vlastními soubory, nebo jako host světově významných orchestrů (např. s Vídeňskými filharmoniky či Londýnským symfonickým orchestrem). Vedle renesančních a barokních skladeb tento seznam obsahuje díla W. A. Mozarta, R. Schumanna, H. Berlioze, E. Elgara nebo K. Weilla. K největším úspěchům v této oblasti patří dvě ceny Grammy, cena Diapason d’or a také fakt, že získal více cen magazínu Gramophone než jakýkoli jiný žijící umělec.

Se svými soubory Gardiner pravidelně účinkuje ve význačných světových koncertních síních (např. Lincoln Center či Royal Albert Hall) a na festivalech, jako jsou Salcburský, Berlínský a Lucernský festival. V roce 2021 se Gardiner po šedesáté objevil na BBC Proms, a to s díly G. F. Händela a J. S. Bacha; v roce 2017, kdy se konaly oslavy 450. výročí narození C. Monteverdiho, získal jeho soubor cenu Královské filharmonické společnosti a Gardiner byl magazínem Operwelt jmenován dirigentem roku.

V roli operního dirigenta se Gardiner představil ve Vídeňské státní opeře, milánské La Scale, Národní pařížské opeře, Královské opeře či florentském Teatro del Maggio Musicale. Mezi lety 1983–1988 byl uměleckým ředitelem Lyonské opery, kde založil nový orchestr. 

V roce 2013 vyšla Gardinerova kniha Music in the Castle of Heaven: A Portrait of Johann Sebastian Bach, oceněná francouzskou Prix des Muses udělovanou nadací Singer-Polignac. Mezi lety 2014 a 2017 byl Gardiner vůbec prvním prezidentem lipského BachArchivu.

Vedle řady cen spojených s jeho prací obdržel sir John Eliot Gardiner čestné doktoráty od Royal College of Music, New England Conservatory of Music, univerzit v Lyonu a Cremoně a od St Andrews and King’s College v Cambridge, kde sám studoval a kde ho poctili titulem Honorary Fellow. Stejný titul získal i od londýnské King’s College a v British Academy. Royal Academy of Music mu udělila titul Honorary Member a v roce 2008 prestižní Bach Prize. V roce 2005 získal Řád za zásluhy od německé federální vlády a o šest let později titul Čestný rytíř legie. Ve své vlasti získal roku 1990 Řád britského impéria a v roce 1998 obdržel od královny rytířský titul za služby hudbě.

Ondřej Vrabec  dirigent

Ondřej Vrabec

Ondřej Vrabec je díky své všestrannosti nevšední osobností české hudební scény. Již po více než dvě desetiletí úspěšně rozvíjí uměleckou dráhu jako oceňovaný dirigent, ostřílený sólohornista České filharmonie, vyhledávaný komorní hráč, respektovaný pedagog hlavního oboru na Akademii múzických umění v Praze a od sezony 2022/2023 též šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru.

Je absolventem Pražské konzervatoře, Akademie múzických umění v Praze a četných mistrovských kurzů. Jako dirigent vystupuje s mnohými zahraničními i s většinou českých orchestrů, včetně České filharmonie, kde zastával funkci asistenta dirigenta a se kterou nahrál tři CD. Po mnoho let byl stálým členem mezinárodního týmu dirigentů světově oceňovaných festivalů soudobé tvorby – Ostrava Days a NODO. K jeho operním počinům patří světové premiéry oper Sezname, otevři se! Martina Smolky, Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu Petra Cíglera nebo Encounter Mojiao Wang. 

Skladby

Jan Václav Hugo Voříšek
Symfonie D dur

JAN VÁCLAV HUGO VOŘÍŠEK
(1791–1825)

Rodák z východočeského Vamberka Jan Václav Hugo Voříšek  započal slibnou kariéru pianisty, varhaníka, dirigenta a skladatele, kterou mu však v pouhých 34 letech přeťala smrtelná tuberkulóza. Jako příslušník generace raně romantických českých hudebníků, podobně jako Jan Ladislav Dusík nebo Václav Jan Tomášek, odešel do Vídně, kde získal vyšší vzdělání a kde také pronikl do těch správných hudebních a společenských kruhů. Jako interpret i organizátor se velmi zasadil o rozvoj vídeňského koncertního života, ve svém úsilí vždy podporoval české krajany a jejich tvorbu. Kolem roku 1820 byl považován za jednoho z nejlepších pianistů ve Vídni a z této doby pochází také většina jeho dochovaných vrcholných klavírních skladeb. V roce 1821 napsal i Symfonii D dur, jediné své symfonické dílo. Stylově propojuje styl beethovenovského klasicismu a Schubertova raného romantismu, Schubertovi se blíží zejména díky bohaté melodické invenci.

Leoš Janáček
Capriccio pro klavír levou rukou a dechový soubor

LEOŠ JANÁČEK
(1854–1928)

Pamětníkům první světové války by musela dnešní covidová válečná rétorika mnohých politiků a publicistů znít jako rouhání. Děsivý válečný konflikt zmařil několik desítek milionů životů a úplně rozvrátil starý svět. Válka však nejenom zabíjela, ale také mrzačila a zásadně měnila lidské osudy. To byl i případ Otakara Hollmanna (1894–1967), který před válkou ve Vídni studoval hru na housle a skladbu, ale vzhledem ke svému věku byl optimální potravou pro válečný mlýnek na maso. V roce 1916 mu na frontě střela vážně poranila zápěstí pravé ruky, následkem čehož zůstal trvale invalidním. S houslemi byl konec, ale Hollmann se nevzdal a po válce začal v Praze studovat klavírní hru u Adolfa Mikeše a skladbu u Vítězslava Nováka. Úpravy klavírních skladeb určených původně pro dvouruční hru jej neuspokojovaly, proto se obracel na soudobé československé skladatele s žádostí o repertoár pro levou ruku. (V této situaci nebyl zdaleka sám – připomeňme alespoň rakouského klavíristu Paula Wittgensteina, pro něhož komponovali Benjamin Britten, Paul Hindemith, Erich Wolfgang Korngold, Sergej Prokofjev, Richard Strauss či Maurice Ravel.) Nakonec Hollmannovi vyhověli například Václav Kaprál, Erwin Schulhoff, Josef Bohuslav Foerster a Bohuslav Martinů. Leoš Janáček zprvu na výzvu zkomponovat skladbu pro jednorukého hráče zareagoval nevybíravě: „Dětinské – co chcete hrát jednou rukou? Těžko tančit tomu, co má jen jednu nohu!“ V půlroce po dokončení Sinfonietty, od jara do podzimu roku 1926, však v Janáčkovi zrálo dílo, které se navzdory omezení na levou ruku pianisty nezapadlo jako kuriozita, ale udrželo se na živém koncertním repertoáru dodnes. V dopise z 11. listopadu 1926 sděluje Janáček Hollmannovi: „Napsal jsem Capriccio. Víte, jen pro jednu ruku psát, to byla schválnost až dětinská. Bylo třeba důvodů jiných a příčin věcných a vnitřních. Když se všechny dostavily a střetly – pak povstalo dílo.“ Janáček ve svých dopisech Kamile Stösslové toto dílo často nazýval Vzdor a zde musíme hledat zmiňovanou vnitřní příčinu kompozice: Janáčkův protest proti nesmyslnosti a hrůze války, s jejímiž zločiny vede hrdina díla, ztělesněný klavírem, vzdorný boj. Ve čtyřvěté skladbě rovnocenně s klavírem hrají flétna (pikola), dvě trubky, tři trombony (kvůli rychlým pasážím preferovány ventilové) a tenorová tuba, kterou skladatel připustil nahradit lesním rohem. Neobvyklé obsazení snad může evokovat vojenskou hudbu. Capriccio poprvé zaznělo 2. března 1928 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Hrál Otakar Hollmann a sedm členů České filharmonie pod taktovkou Jaroslava Řídkého. Janáček, který byl přípravě i premiéře Capriccia přítomen, s typicky brněnským humorem poznamenal, že pozounisté proslulé České filharmonie byli nuceni své party cvičit doma.

Bohuslav Martinů
Sinfonietta La Jolla pro klavír a komorní orchestr H 328

BOHUSLAV MARTINŮ
1890–1959

Poté, co vojska nacistického Německa obsadila v roce 1940 Paříž, odešel Bohuslav Martinů, který v tomto městě žil od roku 1923,na jih Francie. Načas se usadil v Aix-en-Provence, odkud se svou ženou později odcestoval do Portugalska, kde se mu po tříměsíčním čekání podařilo nastoupit na jednu z posledních lodí plujících do Ameriky. V Novém světě pak začala nová etapa tvůrčího života tohoto českého skladatele.

Po skončení druhé světové války byl Bohuslav Martinů plný naděje, že se brzy vrátí do své vlasti, kde pro něj bylo připraveno profesorské místo na mistrovské kompoziční škole pražské konzervatoře. Další události však bohužel ukázaly, že tato očekávání byla marná. Svět se po válce začal měnit, zanedlouho byla vztyčena železná opona, a tak se Martinů do Československa (kde zaznamenával útoky na svou osobu z řad muzikologů a hudebních kritiků) už nikdy nepodíval. V Americe začal pociťovat frustraci a izolaci od svých evropských přátel. Trvalý návrat do Evropy však ještě odložil, jelikož v roce 1948 přijal lákavou nabídku učit kompozici na prestižní univerzitě v Princetonu ve státě New Jersey, kde se stal velmi oblíbeným pedagogem. V této době napsal Sinfoniettu La Jolla pro klavír a komorní orchestr, H 328(1950), která bývá považována za poslední dílo Martinů neoklasického tvůrčího období, jehož počátky nacházíme už ve 30. letech. Skladba vznikla na objednávku Hudební společnosti ve městě La Jolla, které se nachází na kalifornském pobřeží. Ač je La Jolla s klasickou třívětou strukturou rychle-pomalu-rychle označena jako kompozice pro klavír a orchestr, nejde ani zdaleka o dílo koncertantní – spíše než roli sólového nástroje zde klavír plní úlohu výrazného člena komorního tělesa dodávajícího orchestrálnímu celku pozoruhodnou zvukovou barvu. Zadavatel díla byl s výsledkem zakázky spokojen; úspěšná premiéra Sinfonietty se uskutečnila 13. srpna 1950 v La Jolle a brzy poté skladba vyšla na gramofonové desce.

 

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.