Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Český spolek pro komorní hudbu • Pavel Haas Quartet a Quartetto di Cremona


Koncert pořádáme ve spolupráci s festivalem Struny podzimu. Vystoupí na něm dva špičkové komorní soubory: tuzemský Pavel Haas Quartet a italské Quartetto di Cremona. Ve světové premiéře zazní skladba Ľubici Čekovské.

Koncert z řady I | Český spolek pro komorní hudbu

Program

Giuseppe Verdi
Smyčcový kvartet e moll

Leoš Janáček
Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty

Ľubica Čekovská
Oktet (světová premiéra)
–––
Felix Mendelssohn-Bartholdy
Oktet pro smyčcové nástroje Es dur, op. 20

Účinkující

Pavel Haas Quartet
Veronika Jarůšková 1. housle
Marek Zwiebel 2. housle
Pavel Nikl viola
Peter Jarůšek violoncello

Quartetto di Cremona
Cristiano Gualco 1. housle
Paolo Andreoli 2. housle
Simone Gramaglia viola
Giovanni Scaglione violoncello

Fotografie ilustrujicí událost Český spolek pro komorní hudbu • Pavel Haas Quartet a Quartetto di Cremona

Rudolfinum — Dvořákova síň

Událost již proběhla
Cena od 100 do 350 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Itálie 19. století žila operou. V propojení divadelních impresáriů, hudebních vydavatelů, skladatelů, libretistů, vokálních umělců a požadavků publika se stala vývěsním štítem Itálie. Po polovině století se situace proměnila. Po vzoru ostatních zemí vznikly v řadě italských měst filharmonické společnosti a rostl i zájem o komorní hudbu. Proslulé Florentinské kvarteto, založené roku 1865, mohlo brzy konkurovat nejlepším ansámblům Německa a Rakouska, scházela však hodnotná domácí kvartetní tvorba. Giuseppe Verdi (1813–1901) pobýval na podzim roku 1872 v Neapoli, kde byl přítomen nastudování své Aidy. Pro onemocnění hlavní představitelky byly zkoušky přerušeny a počátkem roku 1873 zkomponoval Verdi – jak později tvrdil, „aby si ukrátil čas“ – Smyčcový kvartet e moll, který zůstal výjimkou nejen v jeho tvorbě, nýbrž v italské hudební produkci té doby vůbec. Aida měla neapolskou premiéru 30. března 1873 a dva dny nato zazněl v soukromém kruhu kvartet poprvé. Přestože se zpráva o skladbě ihned roznesla, odhodlal se Verdi umožnit veřejné provedení až 6. června 1876, v Théâtre Italien v Paříži. O zájmu, jaký dílo vyvolalo, svědčí skutečnost, že ihned, současně s vydáním u Ricordiho v Miláně, vyšlo v Paříži tiskem u Escudiera a v Německu v mohučském nakladatelství Schott. Po vzoru Beethovenově (partitury jeho kvartetů Verdi vlastnil) staví do kontrastu tématicko-motivickou práci s kontrapunktickými technikami. Vstupní téma první věty upomíná na začátek předehry k Aidě. Třídílná pomalá věta má taneční charakter, třetí věta prozrazuje vliv beethovenského scherza. Označení Scherzo však použil Verdi pro mistrovskou fugu finální věty (poté, co vyřadil její pomalý úvod), což se vysvětluje jako ironická distance od klasického modelu.

Smyčcový kvartet č. 1 Leoše Janáčka (1854–1928) s podtitulem „z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ byl inspirován povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého. Povídka je psychologickou studií chorobné žárlivosti, která vede k vraždě, jejímž spouštěčem se stane Beethovenova Sonáta pro housle A dur op. 47. Sonáta byla věnována houslistovi Rudolfu Kreutzerovi a je spojena s jeho jménem, ačkoli ji sám nikdy nehrál. V muži z Tolstého povídky vyvolá sonáta utkvělou představu, že je mu manželka nevěrná s muzicírujícím přítelem. K Beethovenovi se vztahuje i motivické jádro hlavního tématu první věty, jež připomíná známou otázku z finální věty Beethovenova Smyčcového kvartetu F dur op. 135 „muss es sein?“ (musí to být?). Tolstého povídka o vášni s tragickým vyústěním našla adekvátní výraz v Janáčkových úsečných motivcích a dramatických výbuších, v neurotickém chvění tónů a v prudkých dynamických a výrazových proměnách. Hudební téma, dané Beethovenovou sonátou, přes literární využití v Tolstého povídce až po návrat do hudby v Janáčkově kvartetu představuje jedinečnou ukázku transformace jedné myšlenky v různých uměleckých druzích. První provedení uskutečnilo za Janáčkovy přítomnosti České kvarteto (ve složení Karel Hoffmann, Josef Suk, Jiří Herold a Ladislav Zelenka) 17. října 1924 v sále Mozartea v Praze na koncertě pořádaném Spolkem pro moderní hudbu, tři dny nato uvedl týž soubor dílo ve Smetanově síni Obecního domu a 13. prosince v Brně. Následujícího roku, 4. září 1925, reprezentovalo Janáčkovo dílo českou hudbu na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách v interpretaci Zikova kvarteta.

Ľubica Čekovská (nar. 1975) patří k nejvýraznějším osobnostem současné slovenské hudby, její skladby byly provedeny na významných festivalech. Roku 2013 měla premiéru opera Dorian Gray vytvořená na objednávku Slovenského národního divadla v Bratislavě. Téhož roku zazněly na festivalu Pražské v premiéře Čtyři věty pro klavír, komponované pro klavíristu Garricka Ohlssona, roku 2015 se konala světová premiéra symfonického díla Palingenia, vytvořeného na objednávku Filharmonie v Essenu. Pro letošní Festival v Bregenzi vytvořila Ľubica Čekovská operu buffa Impresario Dotcom podle komedie Carla Goldoniho Impressario ze Smyrny z roku 1761. Původní termín premiéry musel být z důvodu protipandemických opatření přesunut a opera zazněla v upravené verzi v Bregenzi 20.  a 21. srpna 2020. Komediálním způsobem předvedená situace zpěvaček a zpěváků, hledajících práci, získala v současném kontextu další významovou rovinu. Také nejnovější dílo Ľubice Čekovské se svým způsobem vztahuje k situaci posledních devíti měsíců. Oktet „ascent / descent“ byl napsán na podnět interpretů. Pro festival Concentus Moraviae vznikl roku 2016 skladatelčin Midsummer Quartet, zkomponovaný pro Pavel Haas Quartet, a nyní ji tento soubor oslovil, zda by nevytvořila dílo pro smyčcový oktet. „Nabídka mě opět velmi potěšila, a tak jsem od listopadu minulého roku začala ‚stopovat‘ terén nového hudebního útvaru pro osm hráčů, pro dvě smyčcová kvarteta. Nová zkušenost. Tak vznikla skladba „ascent / descent“. Převážnou část skladby jsem komponovala v čase coronové epidemie, kdy se celý svět zpomalil – zrychlil, ochabl či se posílil, omládl či zestárl... stoupal a klesal... Tak jako na každého umělce s ‚otevřenou citlivostí‘ působí různé okolnosti a životní situace, nechala jsem na sebe tento zvláštní čas působit. Vznikla dvoudílná skladba intenzivního stoupání a klesání, v nejrozmanitějších významech, jakými se dá ‚ascent / descent‘ dýchat či hledat jakýsi konsensus ‚mezi tím‘.“

Šestnáctiletému Felixi Mendelssohnovi Bartholdymu (1809–1847), vášnivému čtenáři, učarovala scéna „Sen Valpuržiny noci“ z Goethova Fausta I., v níž vystupují postavy ze Shakespearova Snu noci svatojánské. Tento obraz jej roku 1825 inspiroval ke Smyčcovému oktetu Es dur op. 20. Skladba vznikla pro soukromé nedělní hudební sešlosti, pořádané pravidelně v berlínském domě Mendelssohnových. Jejich hybnou silou byl Mendelssohnův přítel houslista Eduard Rietz (1802–1832). O jeho umění svědčí hlas prvních houslí Oktetu, který byl psán přímo pro něj. Poznámka v autografu naznačuje, že měl skladatel na mysli téměř orchestrální zvuk: „Všechny nástroje musejí hrát způsobem jako v symfonickém orchestru. Piano i forte je třeba přesně dodržovat a akcentovat výrazněji, než bývá v dílech tohoto druhu obvyklé.“ Už v takto raném věku se Mendelssohn projevil jako mistr formy; vrchol první sonátové věty například tvoří až koda, vystavěná z hlavního tématu. Nálada volné věty v sobě má cosi schubertovského, také tentokrát se ozve hlavní téma ještě znovu v závěru. Vzdušnost scherza je předzvěstí předehry Sen noci svatojánské, jen o rok mladší než Oktet. Ve finální větě se ve variaci vrací druhé téma první věty i téma scherza a skladba tak získává myšlenkovou souvislost. V sedmihlasém dvojitém fugatu se Mendelssohn zároveň projevil jako zdatný kontrapunktik.

Účinkující

Pavel Haas Quartet  

Pavel Haas Quartet založila v roce 2002 Veronika Jarůšková s violistou Pavlem Niklem, který byl jeho členem až do roku 2016, kdy musel soubor z rodinných důvodů opustit. Jejich spolupráce však nadále pokračuje – Pavel Nikl je stálým hostem souboru při interpretaci smyčcových kvintetů. V letech 2004–2012 na pozici 2. houslí působily Kateřina Gemrotová Penková, Marie Fuxová a Eva Karová Krestová. V letech 2016 a 2017 pozici violisty zastával Radim Sedmidubský.

Po vítězství na soutěžích Pražské jaro a Premio Paolo Borciani v italském Reggio Emilia v roce 2005 se Pavel Haas Quartet rychle etabloval mezi nejvýraznější světové komorní soubory současnosti. Kvarteto vystupuje v nejvýznamnějších koncertních síních po celém světě a nahrálo sedm CD ověnčených mnoha prestižními cenami mezinárodní kritiky. Členové souboru studovali u legendárního violisty Smetanova kvarteta Milana Škampy.

V roce 2007 European Concert Hall Organisation (ECHO) jmenovala Pavel Haas Quartet jako jednu z „vycházejících hvězd“ (Rising Stars). Soubor tak dostal jedinečnou příležitost představit se na řadě koncertů ve významných koncertních sálech po celém světě. V letech 2007–2009 se soubor zúčastnil programu BBC New Generation Artists a v roce 2010 získal mimořádné stipendium od nadace Borletti–Buitoni Trust.

V koncertní sezóně 2019/20 se Pavel Haas Quartet vrátí do prestižních sálů, jakými jsou Tonhalle v Curychu, Wigmore Hall v Londýně, Philharmonie Luxembourg, Konserthuset ve Stockholmu, Società del Quartetto v Miláně nebo festival Schubertiade. Poprvé soubor vystoupí v Izraeli, a to v Jeruzalémě, Tel Avivu a v Haifě. V lednu 2020 se Pavel Haas QUartet zúčastní String Quartet Biennale v amsterdamské Muziekgebouw. Následovat budou turné po USA a Kanadě a také po Asii, v rámci něhož se soubor vrátí do sálu NCPA v Pekingu a poprvé se představí v Hong Kongu a v Singapuru.

Pavel Haas Quartet exkluzivně nahrává pro společnost Supraphon. Již nahrávací debut (Leoš Janáček – Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, Pavel Haas – Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“, 2006) vynesl souboru jejich první cenu Gramophone Award. Deník The Daily Telegraph jej ocenil jako CD roku. Druhou nahrávkou pak soubor doplnil kompletní kvartetní tvorbu obou zmíněných skladatelů a časopis Gramophone ji okomentoval slovy: „Označit nějaké CD za hudebně významné lze považovat za poněkud kontroverzní, v tomto případě však jde jednoznačně o nahrávku mimořádného významu“. Za album s oběma Prokofjevovými kvartety a Sonátou pro dvoje housle obdržel soubor prestižní ocenění francouzské kritiky Diapason d’Or de l’Année 2010. Po Prokofjevovi následovalo v roce 2010 vydání nahrávky Dvořákových kvartetů – „Amerického“ F dur op. 96 a G dur op. 106. Mezinárodní kritika ji přijala s nevšedním nadšením. Nahrávka získala Gramophone Award nejen v kategorii Komorní hudba, ale také hlavní cenu Recording of the Year (2011). Sunday Times ocenil album pěti hvězdičkami: „Jejich nahrávka ‚Amerického‘ kvartetu patří k těm nejlepším, jaké kdy vyšly na disku. V tomto repertoáru dnes soubor v podstatě nemá konkurenci.“  V roce 2014 si Pavel Haas Quartet z Londýna přivezli další Gramophone Award za nahrávku Schubertova Smyčcového kvartetu d moll „Smrt a dívka“ a Smyčcového kvintetu, který natočili s německým violoncellistou Danjulo Ishizakou. Následující album s oběma Smetanovými smyčcovými kvartety (2015) vyneslo souboru již popáté Gramophone Award a podruhé cenu BBC Music Magazine Award. Časopis Gramophone k nahrávce uvedl: „Zvuk PHQ je jako vždy okamžitě rozpoznatelný – dílem díky bohaté barevnosti zvuku, ale taky dojmu, že zde hrají čtyři výrazné osobnosti... Místy je zvuk tak intenzivní, až je člověku zatěžko uvěřit, že poslouchá pouhé čtyři hráče“. Za předposlední album s Dvořákovým Klavírním kvintetem č. 2 a Smyčcovým kvintetem č. 3 (2017) a se dvěma hosty – klavíristou Borisem Giltburgem a violistou Pavlem Niklem – soubor získal svoji šestou Gramophone Award. Časopis Gramophone nahrávku označil jako „…další triumfální položku v už tak cenami ověnčené diskografii Pavel Haas Quartet“. V říjnu 2019 vychází nové album, tentokrát se Smyčcovými kvartety č. 2, 7 a 8 Dmitrije Šostakoviče.

Soubor nese jméno českého skladatele Pavla Haase (1899–1944), Janáčkova nejnadějnějšího žáka, který byl v roce 1941 nacisty uvězněn v Terezínském ghettu a o tři roky později umučen v koncentračním táboře v Osvětimi. Jeho hudební odkaz zahrnuje tři skvostné smyčcové kvartety.

Quartetto di Cremona  

Quartetto di Cremona

Quartetto di Cremona, založené roku 2000, si vydobylo pověst jednoho z nejzajímavějších komorních souborů na mezinárodní scéně. Vystupuje na významných hudebních festivalech v Evropě, Severní a Jižní Americe i na Dálném východě. Získalo řadu ocenění, z poslední doby je to „Franco Buitoni Award“ za propagaci komorní hudby v Itálii a po celém světě. Pro sezonu 2020/21 jsou v plánu koncerty v Ženevě, Istanbulu, Miláně, Římě, Londýně (Wigmore Hall) a debuty v Carnegie Hall v New Yorku, dnešním koncertem soubor debutuje v Praze. Spolupracuje s významnými umělci jako jsou kanadská klavíristka Angela Hewitt, německý violoncellista Eckart Runge, klarinetista David Orlowsky či Emerson Quartet. Quartetto di Cremona nastudovalo a natočilo všechny Beethovenovy kvartety a kvartety Franze Schuberta; album bylo realizováno na historické nástroje zapůjčené tokijskou Nippon Music Foundation a vyvolalo značnou pozornost. V roce svého dvacetiletého jubilea připravil soubor řadu dalších významných projektů, mezi něž patří koncertní turné, nové album nazvané „Italské pohlednice“ s díly Huga Wolfa, W. A. Mozarta a P. I. Čajkovského, a premiéry nových děl, komponovaných přímo pro soubor, mezi nimi dílo Nimroda Borensteina, skladatele narozeného v Tel Avivu a působícího ve Velké Británii. Členové souboru jsou zváni k mistrovským kurzům v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe. Od roku 2011 jsou profesory na Accademia Walter Stauffer v Cremoně. Jsou vyslanci mezinárodního projektu „Přátelé Stradivariho“ a čestnými občany Cremony, města, jehož houslařství je součástí kulturního dědictví UNESCO.

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.