Fotografie ilustrujicí stránku  Koncerty pro svobodu a demokracii  Česká filharmonie

Česká filharmonie

Koncerty pro svobodu a demokracii

Česká filharmonie

Několik let jsme přemýšleli o mimořádném koncertu, který by ozdobil naši koncertní sezonu a zároveň by připomněl důležité historické datum spojené s dějinami naší země. V úvahu připadal svátek Svatého Václava, Den vzniku samostatného československého státu nebo Den boje za svobodu a demokracii.

Česká filharmonie
Délka programu 2 hod 10 min
Program

Miloslav Kabeláč
Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr, op. 31 (24')
–––
Dmitrij Šostakovič
Symfonie č. 7 C dur, op. 60 „Leningradská“ (69')

Účinkující

Semjon Byčkov dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Koncerty pro svobodu a demokracii
Rudolfinum — Dvořákova síň
17. 11. 2020  úterý — 20.00
Zrušeno
18. 11. 2020  středa — 20.00
Zrušeno
Cena od 200 do 1900 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Několik let jsme přemýšleli o mimořádném koncertu, který by ozdobil naši koncertní sezonu a zároveň by připomněl důležité historické datum spojené s dějinami naší země. V úvahu připadal svátek Svatého Václava, Den vzniku samostatného československého státu nebo Den boje za svobodu a demokracii. Zářijové svatováclavské oslavy spadají do těsného sousedství festivalu Dvořákova Praha a říjnové připomenutí vzniku Československa s sebou nese řadu oficiálních společenských akcí. 17. listopad je ale pro Českou filharmonii navíc svátkem, který je bytostně propojen s historií orchestru. Chtěli jsme vytvořit tradici koncertů, které budou především hlubokým uměleckým zážitkem a zcela mimořádnou hudební událostí.

Program bude vždy spojen s tématem svobody vyjádřeným v hudbě. V prvních třech ročnících se ujmou taktovky mimořádné dirigentské osobnosti Semjon Byčkov, Jakub Hrůša a Sir Simon Rattle. Výjimeční budou i sólisté, jejichž jména se dozvíte vždy při ohlášení nové sezony. V prvním roce jsme však zvolili čistě orchestrální program, v němž se odráží historie našeho orchestru i osobní vztah šéfdirigenta Semjona Byčkova k Šostakovičově Sedmé symfonii, která vznikla v jeho rodném Leningradě. Mistrovská Kabeláčova passacaglia se v posledních letech dostává na program předních světových orchestrů a Šostakovičova Leningradská symfonie ztělesňuje asi největší vítězství lidského ducha a nezlomné touhy po svobodě v celé hudební historii.

Účinkující

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Ve druhé sezoně působení Semjona Byčkova na pozici šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahájený v roce 2015 ještě před tím, než Byčkov k orchestru nastoupil. U společnosti Decca Classics vyšly Čajkovského symfonie, tři klavírní koncerty, Romeo a Julie, Serenáda pro smyčce a Francesca da Rimini. Kromě toho Byčkov Čajkovského díla provedl v rámci rezidencí v Praze, Tokiu, ve Vídni a Paříži a poprvé společně s orchestrem vystoupil na BBC Proms v Londýně. Mezi vrcholy sezony v Praze patřilo první Byčkovovo provedení Smetanovy Mé vlasti v čele České filharmonie.

V sezoně 2020/2021 se pozornost přesune z Čajkovského na Mahlera, provedení jeho symfonií je naplánováno jak na domácích pódiích, tak v zahraničí. Do středu pozornosti se dostane také nová hudba, Byčkov s Českou filharmonií zahrají světové premiéry děl Bryce Dessnera, Detleva Glanerta a Thomase Larchera, třech ze čtrnácti skladatelů (devět Čechů a pět cizinců), kteří napsali nové skladby na objednávku Semjona Byčkova iniciovanou na začátku jeho působení u orchestru. Po premiérách v Praze Byčkov s Českou filharmonií představí Dessnerovu symfonii a Larcherův klavírní koncert, zkomponovaný pro Kirilla Gersteina, ve Vídni, Paříži, Bruselu, Amsterdamu a Londýně.

Byčkov si získal uznání interpretacemi skladeb kmenového repertoáru, ale úzce spolupracuje i s řadou výjimečných soudobých skladatelů včetně Luciana Beria, Henriho Dutilleuxe a Maurizia Kagela. V posledních letech navázal spolupráci rovněž s Reném Staarem, Thomasem Larcherem, Richardem Dubugnonem, Detlevem Glanertem a Julianem Andersonem. Premiéry jejich skladeb provedl v čele Vídeňské filharmonie, Newyorské filharmonie, Královského orchestru Concertgebow a Symfonického orchestru BBC v rámci BBC Proms.

Tak jako Česká filharmonie, i Semjon Byčkov je pevně spjat s kulturou východoevropskou i západoevropskou. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Od pěti let se Byčkovovi dostávalo mimořádného hudebního vzdělání. Coby student hry na klavír získal místo na Glinkově škole sborového zpěvu, kde také jako třináctiletý absolvoval první hodinu dirigování. V 17 letech byl přijat na leningradskou konzervatoř, kde studoval u legendárního Ilji Musina. Tři roky nato zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Poté, co mu byla odepřena výhra – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii – Byčkov ze Sovětského svazu odešel.

Když se Semjon Byčkov roce 1989 do Petrohradu vrátil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Petrohradské filharmonie, měl už za sebou úspěchy v USA, kde zastával funkci hudebního ředitele Grand Rapids Symphony Orchestra a orchestru Buffalo Philharmonic. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii vystoupeními v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence. Poté, co na záskok dostal možnost dirigovat Newyorskou filharmonii, Berlínskou filharmonii a Královský orchestr Concertgebouw, začala jeho hvězda strmě stoupat. V roce 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a rok nato šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov má široký koncertní i operní repertoár. Diriguje na všech celosvětově významných operních scénách – v La Scale, Opéra National de Paris, drážďanské Semperově opeře, Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře v New Yorku, londýnské Královské opeře v Covent Garden a madridském Teatro Real. Jakožto hlavní hostující dirigent festivalu Maggio Musicale Fiorentino si vydobyl uznání svým pojetím Janáčkovy Její pastorkyně, Schubertova Fierrabrase, Pucciniho Bohémy, Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu a Musorgského Borise Godunova, všechna tato představení obdržela prestižní italskou cenu Premio Abbiati. K novým vídeňským inscenacím s Byčkovovou účastí patří Straussův Růžový kavalír a Daphne, Wagnerův Lohengrin a Musorgského Chovanština. V Londýně Byčkov debutoval novým provedením Straussovy Elektry a v Královské opeře dirigoval rovněž nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte, Straussových Žen beze stínu a Wagnerova Tannhäusera. Nedávno na festivalu v rakouském Bayreuthu řídil Wagnerova Parsifala a ve Vídeňské státní opeře Straussovu Elektru.

Díky tomu, že v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou hudební školou, se jeho koncertní vystoupení vždy těší velké pozornosti. V Británii kromě pravidelného vystupování s Londýnským symfonickým orchestrem zastává také čestné funkce u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje v cyklu BBC Proms, a na Královské hudební akademii, což v obou případech dokládá hloubku vzájemného vztahu. V Evropě Byčkov často vystupuje na turné s Královským orchestrem Concertgebouw a Mnichovskou filharmonií. Každoročně hostuje také u Vídeňské filharmonie, Berlínské filharmonie, lipského Gewandhausorchestru, Orchestre National de France a orchestru Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V USA koncertuje s Newyorskou filharmonií, orchestry Chicago Symphony a Los Angeles Symphony, Philadelphia Orchestra a Cleveland Orchestra. Kromě celé řady koncertů a nahrávání s Českou filharmonií má Byčkov v této sezoně v plánu koncerty s Královským orchestrem Concertgebouw, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, lipským Gewandhausorchestrem a s Accademií Nazionale di Santa Cecilia.

Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. V rámci třináctileté spolupráce se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010) pořídil řadu nahrávek děl Richarda Strausse (Elektra, Daphne, Život hrdiny, Metamorfózy, Alpská symfonie, Enšpíglova šibalství), Gustava Mahlera (Symfonie č. 3, Píseň o zemi), Dmitrije Šostakoviče (symfonie č. 4, 7, 8, 10, 11), Sergeje Rachmaninova (Zvony, Symfonické tance, Symfonie č. 2), Giuseppe Verdiho (Requiem), kompletního cyklu Brahmsových symfonií, skladeb Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Byčkovovo provedení Wagnerova Lohengrina bylo v anketě časopisu BBC Music Magazine vyhlášeno Nahrávkou roku 2010 a jeho verze Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskou filharmonií se stala v témž časopise Nahrávkou měsíce. Program Building a Library stanice BBC Radio 3 vybral jeho nahrávku Symfonie d moll Césara Francka jako doporučený titul. V roce 2015 získal Semjon Byčkov v mezinárodní soutěži International Opera Awards titul Dirigent roku.

Skladby

Miloslav Kabeláč — Mysterium času, passacaglia pro velký orchestr op. 31

Vedle Dvořáka a Martinů nejvýznamnější český symfonik, si brzy vytvořil vlastní osobitý a nezaměnitelný kompoziční styl, který charakterizuje vytříbená, většinou modální melodika, strohá polyfonie, drsná souzvukovost a velkolepá architektura rozměrných skladebných celků. Poprvé se objevuje v kantátě Neustupujte (1938–39), konsekventně se rozvíjí v řadě osmi symfonií (1941–71), z nichž každá má zvláštní obsazení, a v myšlenkově závažných orchestrálních skladbách, zabývajících se hudební interpretací obecných filosofických otázek, jako je rozměrná passacaglia pro velký orchestr Mysterium času op. 31 N 41. Vedle Druhé symfonie in C jde o jednu z Kabeláčových nejmohutnějších skladeb vůbec. Vznikala v letech 1953–57, a již v roce dokončení ji premiérovala Česká filharmonie v nastudování skladatelova přítele Karla Ančerla 23. října 1957.

Náš subjektivní pojem času je dán tím, jak prožíváme přítomnost a spojuje v sobě to, co se opakuje (tlukot srdce, minuty, hodiny, dny...) s tím, co se už nevrací (vznik, růst a zánik). Myslíme v pojmech časových jednotek, period, obdobích, ale to vše obsahuje trvání. Hudba není jen časovým uměním, i když v čase probíhá, jako veškeré naše vnímání a konání, ona čas tvoří: „je nám dána k tomu, abychom řád mezi člověkem a přírodou převedli na řád mezi člověkem a časem,“ jak už poznamenal Igor Stravinskij. Smyslem Kabeláčova Mysteria je hudební vyjádření nekonečného plynutí času jako jednotícího principu, který v našem vnímání udává řád vesmírnému dění ve vztahu k oblouku vzniku, růstu a zániku v čase, metafory lidského údělu i osudu společenství.

Rozlehlá hudební architektura Kabeláčovy věty plyne v jediném monumentálním gradačním oblouku (Grave – Andante – Energico – Feroce – Maestoso – Grave), vytvořeném promyšlenými operacemi ve všech základních parametrech hudebního času: tempu, metru, rytmu a hybnosti, která se zvyšuje s pozvolna zrychlujícím se tempem a působí na výrazně diferencované metrické proměny v různých vrstvách orchestrální faktury. V základu metrorytmické stavby je přitom trvale přítomný pravidelně odměřovaný dvoudobý puls půlových hodnot v pomalém tempu jako představa pulsu fyzikálního času, ve skutečnosti vlastní opakující se téma passacaglie, protože všechna zrychlování i nárůst hustoty pohybu v čase jsou postupná a vytvářená výhradně na základě této konstantní míry.

Základem melodické a harmonické stavby celé kompozice je šedesátitaktové modální téma, připomínající chorál, které poprvé celé zazní ve violách. Pro jeho délku a velmi pomalý pohyb ho nevnímáme jako významovou entitu: je ale všudypřítomné, a proto vlastně skryté, i když stále zní a v průběhu skladby prochází ve variačních proměnách všemi nástrojovými skupinami. Je přítomno v horizontále i ve vertikále, v čase komprimováno i expandováno. Výrazově se proměňuje v širokém spektru tvarování, včetně dělení a horizontálních i vertikálních inverzí: počáteční meditativní nálada skladby se zvolna mění a hudební proud přes fugu akceleruje ve střední části do strhujícího dramatu, v němž krátké signály několikatónových zkratek současníkům zněly jako výmluvné hudební symboly.

Když napětí dosáhne dramaticky vypjatého vrcholu, hudební proud se zpomalí, zvolna utichá, až nenápadně vyústí do zklidněného závěru. Mysterium času, které vznikalo v nejtemnější době totality, představuje dokonale hudebně vyjádřenou ideu všudypřítomného řádu, který sice lze narušit, ale nikdy ne zničit. Je hudební metaforu lidského osudu v konfrontaci s věčností, zatímco jeho dvojník, Kabeláčova Pátá symfonie pro soprán a orchestr op. 41 N 54, představuje myšlenkový protipól: „Tam člověk hledí do vesmíru, zde, v symfonii, nahlíží do svého nitra.“

Dmitrij Šostakovič — Symfonie č. 7 C dur, op. 60 „Leningradská“

Tak copak vás zajímá?
Zavřít