Fotografie ilustrujicí stránku  Daniil Trifonov, Selina Ott, Semjon Byčkov Zahajovací koncert České filharmonie

Daniil Trifonov, Selina Ott, Semjon Byčkov

Zahajovací koncert České filharmonie

Česká filharmonie

Zahajovací koncerty věnujeme Václavu Neumannovi, od jehož narození uplyne 29. září sto let. Jedním z jeho nejvýraznějších uměleckých počinů v čele České filharmonie byla dnes již legendární nahrávka všech Mahlerových symfonií, kterou vytvořil v letech 1976–1982.

Délka programu 2 hod
Program

Dmitrij Šostakovič
Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35

Gustav Mahler
Symfonie č. 5 cis moll

Účinkující

Daniil Trifonov klavír
Selina Ott trubka

Semjon Byčkov dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Daniil Trifonov, Selina Ott, Semjon Byčkov Zahajovací koncert České filharmonie
Rudolfinum — Dvořákova síň
23. 9. 2020  středa — 19.30
Volná místa
24. 9. 2020  čtvrtek — 19.30
Volná místa
Cena od 200 do 1900 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Zahajovací koncerty věnujeme Václavu Neumannovi, od jehož narození uplyne 29. září sto let. Jedním z jeho nejvýraznějších uměleckých počinů v čele České filharmonie byla dnes již legendární nahrávka všech Mahlerových symfonií, kterou vytvořil v letech 1976–1982. K nahrávání kompletního Mahlera se orchestr vrátil až se svým současným šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Proto jsme jako poctu Václavu Neumannovi do programu zahajovacího koncertu zařadili jednu z Mahlerových nejznámějších symfonií.

Gustav Mahler ji napsal za dva roky a odráží se v ní jeho začínající vztah s pozdější manželkou Almou. Pomalá věta Adagietto je považována za Mahlerův milostný dopis Almě. Autor si byl vědom toho, že svou hudbou předběhl dobu, v níž žil. Po premiéře prohlásil: „Nikdo to nepochopil. Přál bych si dirigovat premiéru padesát let po mé smrti.“ Podle Herberta von Karajana v Páté symfonii „zapomenete, že ubíhá čas. Mimořádné provedení Páté symfonie je přelomovým zážitkem. Fantastické finále vás skoro nutí zadržet dech.“

V úvodu večera nás čeká neméně silný hudební zážitek. Šostakovičův První klavírní koncert zahraje bez nadsázky jeden z nejlepších pianistů současnosti, Daniil Trifonov, který je mimo jiné vítězem Čajkovského soutěže v Moskvě a držitelem Grammy nebo Gramophone Award. Spolu s ním budete moci obdivovat umění mladé německé trumpetistky Seliny Ott, která zvítězila v prestižní mnichovské soutěži ARD.

Účinkující

Daniil Trifonov  klavír

Po vítězství v Čajkovského soutěži (2011) se Daniil Trifonov stal jedním z nejsledovanějších pianistů mladé generace. Loni podepsal exkluzivní kontrakt se společností Deutsche Grammophon a vystoupil na většině slavných pódií světa. Proslulý londýnský kritik Norman Lebrecht o něm napsal: „Trifonov je pianista pro zbytek našich životů.“ Pro debut s Českou filharmonií si Trifonov zvolil oblíbené dílo Sergeje Rachmaninova, jehož zvláštností je, že nezačíná tématem, ale první variací, po níž teprve uslyšíme téma. Slavná osmnáctá variace, v níž je téma uvedeno v inverzi, zajistila svému autorovi nesmrtelnost. 

Selina Ott  trubka

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Semjon Byčkov, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie, se narodil v Leningradu (Petrohradu) v roce 1952, roku 1975 emigroval do USA a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Stejně jako Česká filharmonie i on je pevně spjat jak s východoevropskou, tak západní kulturou.

Když v roce 2013 absolvoval s Českou filharmonií první koncerty, zrodila se myšlenka na společný „Projekt Čajkovskij“. Jeho první výsledek vydala společnost Decca v říjnu 2016 a v srpnu roku 2017 následovalo provedení symfonie Manfred. Projekt vyvrcholí v roce 2019, kdy Českou filharmonii čekají rezidenční vystoupení v Praze, ve Vídni a v Paříži a společnost Decca uvede na trh její nahrávky všech Čajkovského symfonií, tří klavírních koncertů, Romea a Julie, Serenády pro smyčce a symfonické básně Francesca da Rimini.

V roce 1989, čtrnáct let poté, co opustil bývalý Sovětský svaz, se Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Jeho mezinárodní kariéra začala o několik let dříve a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Královského orchestru Concertgebouw. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov diriguje přední orchestry a působí na významných operních scénách v USA a v Evropě. Kromě pozice šéfdirigenta České filharmonie zastává čestnou dirigentskou funkci (držitel titulu Günter Wand Conducting Chair) u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje na festivalu BBC Proms, a působí na katedře dirigování Královské hudební akademie v Londýně na čestné pedagogické pozici nesoucí jméno Otty Klemperera. V roce 2015 byl Semjonu Byčkovovi v mezinárodní soutěži International Opera Awards udělen titul „Dirigent roku“. Při koncertních vystoupeních v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou pedagogikou, a jeho výkony se proto vždy těší velké pozornosti. S repertoárem, který obsáhne čtyři století, stráví v nadcházející sezoně dva týdny s Newyorskou filharmonií, s níž představí americkou premiéru Symfonie č. 2 Thomase Larchera, a s Clevelandským orchestrem uvede skladby Detleva Glanerta, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. V Evropě bude dirigovat lipský Gewandhausorchester, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, orchestr Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Královský orchestr Concertgebouw.

V roce 1986 Semjon Byčkov podepsal smlouvu se společností Philips, kterou začala významná spolupráce vedoucí k rozsáhlé diskografii s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. Později následovala série přelomových nahrávek, které jsou součástí dědictví jeho 13letého působení u Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010). Tento repertoár zahrnuje kompletní cyklus Brahmsových Symfonií a skladby Richarda Strausse, Gustava Mahlera, Dimitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova, Giuseppe Verdiho, Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Jeho nahrávka Wagnerova Lohengrina byla vyhlášena nahrávkou roku 2010 časopisem BBC Music Magazine a jeho aktuální nahrávka Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky byla vybrána v BBC Music Magazine jako nahrávka měsíce.

Skladby

Dmitrij Šostakovič — Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35

Gustav Mahler — Symfonie č. 5 cis moll

Přináší-li radostně prozářená a jiskrná Mozartova hudba nekomplikovanou formu a zřetelné citové ladění, 5. symfonie Gustava Mahlera není v tomto ohledu jednoznačná. Proměna mezi její první a druhou částí je velmi radikální a rovněž celkové vyznění díla umožňuje různý výklad.

Nápadný je i rozdíl mezi nástrojovým obsazením. Zatímco v Mozartově díle zazní klasický orchestr, u Mahlera se obsazení rozroste do nebývalé šíře. Nové je i užití nástrojů. Jeden z propagátorů Mahlerovy hudby, Gabriel Engel, napsal: „Dříve byla sólová flétna nositelkou sladkých melodií, kdežto u Mahlera zní étericky zcela bez patosu jako z nekonečné dálky; malý a ostrý klarinet laděný v es, který se v symfonické hudbě před Mahlerem nepoužíval, se tu ozývá taškářsky, groteskně, často přímo skurilně; hoboj se neomezuje na melancholickou vysokou polohu, ale pohybuje se bez zábran v přirozeném středním registru; komický fagot vyloudí v nejvyšší poloze hlas potlačované bolesti; kontrafagot má povoleny sólistické, hrubě bizarní vpády; lesní roh patrně dosud nikdy nehrál tak důležitou roli.“ Skladatel vyžaduje po instrumentalistech vrcholné interpretační výkony. „Jednotlivé hlasy jsou tak obtížně hratelné,“ prohlásil Mahler během práce na Páté symfonii, „že vlastně vyžadují samé sólisty. Tady se z mých nejdůkladnějších znalostí orchestru a nástrojů vylíhly nejodvážnější pasáže a postupy.“ A na ty se v podání České filharmonie můžeme obzvláště těšit.

První věta, Trauermarsch (Smuteční pochod), začíná v cis moll. Její charakter vyznačil Mahler tempovým označením Odměřeným krokem, prudce jako průvod. Počáteční motiv sólové trubky věští neštěstí. Jistě ne náhodou má stejný rytmus jako úvodní téma Beethovenovy 5. symfonie, zvané Osudová. Následuje smuteční pochod. Vše zní jako okázalý pohřeb. Pochodový rytmus je zesílen souborem bicích nástrojů. Téma pochodu je přerušeno klidnějším druhým tématem. V závěru ovšem celá věta vyznívá bolestně.

Druhá věta je nadepsána Stürmisch bewegt (V bouřlivém pohybu). Úvodní energický motiv však záhy odezní. Triumfální chorál přináší novou náladu, v závěru se ale věta vrátí k tragickému smutečnímu pochodu.

Třetí větou počíná druhá část symfonie, která se od první extrémně odlišuje. Tak jako Mahlerovy životní osudy v době, kdy 5. symfonii komponoval. V roce 1901 byl jeho život ohrožen a lékař konstatoval, že byl velmi blízko smrti. Tento prožitek se hluboce vryl do Mahlerovy paměti. Koncem roku se pak seznámil s Almou Schindlerovou, do níž se vášnivě zamiloval a která se záhy stala jeho ženou. Druhá část symfonie je odrazem skladatelova nového životního prožitku a nové životní energie.

V třetí větě, Scherzu, převažuje jasná tónina D dur, ale hudba zde není jednoznačným výrazem životní radosti. Zaznívají zde valčíková a ländlerová témata, Mahler osobitě využívá prvky lidové a pololidové hudby. Záměrně směšuje triviální s komplikovaným a sofistikovaným. Zcela bez skrupulí prolíná nejrůznější asociace a vzpomínky.

Čtvrtá věta, Adagietto, znamená zlom v celé symfonii. Děs smrti a deprese jsou uklidněny láskou a pokorou. Věta kontrastuje s dalšími částmi symfonie už svým obsazením, oproti mohutné orchestraci ostatních vět zde zazní pouze smyčcové nástroje a harfa. Mahler zvukem smyčců vytváří v nejtišších pianissimech prostor, kdy se posluchač může ponořit do hlubin své intimity. Adagietto je jedna z nejhranějších a nejpopulárnějších Mahlerových skladeb. Proslavil ji i Viscontiho film Smrt v Benátkách, kde byla použita.

V závěrečném Rondu finale uslyšíme vrcholnou kontrapunktickou větu, jednu z nejsložitějších u Mahlera. Začíná nádechem vzdorovitého humoru. Používá témata z Adagietta i z druhé věty. V závěru je dokončen triumfální návrat chorálu a spojením s fugovým hlavním motivem dosahuje symfonie svého vrcholu. Někteří muzikologové interpretují použití chorálu jako víru ve vzkříšení. Jiní nespojují Mahlerův závěr s vírou. Ale jistě se většina shodne s Herbertem von Karajanem: „Zapomenete na čas, který plyne. Skvělé provedení Páté je převratným zážitkem. Fantastické finále vás skoro nutí zadržet dech.“

Mahler tuto symfonii komponoval v letech 1901–1903 v Maierniggu u Wörther See. Premiéru měla 18. října 1904 v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou autora.