Fotografie ilustrujicí stránku  David Robertson Česká filharmonie

Česká filharmonie

David Robertson

Česká filharmonie

Mezi řadou objednávek České filharmonie od českých a zahraničních autorů bylo i nové dílo Miloše Orsona Štědroně. Přáli jsme si dát příležitost k sólovému vystoupení některému z hráčů orchestru. Když autor skladbu odevzdal, potěšila nás hned v dvojím smyslu.

Koncert z řady C
Program

Igor Stravinskij
Symfonie pro dechové nástroje (12')

Maurice Ravel
Koncert pro klavír levou rukou D dur (19')
–––
Miloš Orson Štědroň
Bimetal – Koncert pro dva trombony a orchestr (světová premiéra) (20')

George Gershwin
Američan v Paříži (16')

Účinkující

Ivo Kahánek klavír

Lukáš Moťka trombon
Robert Kozánek trombon

David Robertson dirigent

Fotografie ilustrujicí událost David Robertson Česká filharmonie
Rudolfinum — Dvořákova síň
18. 3. 2021  čtvrtek — 10.00 Generální zkouška
Nelze objednat online
18. 3. 2021  čtvrtek — 19.30
Volná místa
19. 3. 2021  pátek — 19.30
Volná místa
20. 3. 2021  sobota — 15.00
Volná místa
Cena od 220 do 1100 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Mezi řadou objednávek České filharmonie od českých a zahraničních autorů bylo i nové dílo Miloše Orsona Štědroně. Přáli jsme si dát příležitost k sólovému vystoupení některému z hráčů orchestru. Když autor skladbu odevzdal, potěšila nás hned v dvojím smyslu. Nejprve zapojením dvou sólistů místo jednoho a také nápadem předvést širokou paletu interpretačních dovedností obou našich prvních hráčů na trombon, Roberta Kozánka a Lukáše Moťky.

David Robertson patří k nemnoha světovým dirigentům, kteří jsou ochotni věnovat ve svém obvykle po okraj naplněném rozvrhu drahocenný čas nastudování úplně nového díla. Jeho bohatá zkušenost se soudobou hudbou, znalost díla Oliviera Messiaena i vedení souboru Ensemble Intercontemporain, učinila z Robertsona mimořádně všestranného a vyhledávaného umělce. S Českou filharmonií vystupuje v posledních sezonách pravidelně a jeho programy se vždy vyznačují nápaditou dramaturgií. Štědroňovu novinku umístil Robertson do sousedství Gershwinovy populární a zvukomalebné skladby Američan v Paříži a úvod večera svěřil dechové sekci České filharmonie. Jako sólistu pro Ravelův Klavírní koncert D dur si pozval českého pianistu Ivo Kahánka, jehož slyšel na nahrávce Dvořáka a Martinů s Jakubem Hrůšou a Bamberskými symfoniky. Můžete se tedy těšit na české sólistické obsazení v mezinárodním programu, jehož spojujícím prvkem je zvuková barevnost a nápadité využití efektů, které nabízí moderní orchestr.

Účinkující

Ivo Kahánek  klavír
Ivo Kahánek

Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru. V cizině je rovněž pokládán za specialistu na interpretaci české hudby.

V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině (Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, Concertino Praga aj.).

Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Tam v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, živě přenášený televizí a rádiem BBC i českou stanicí Vltava. Tento kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche Grammophon jako digitální download.

Není divu, že si Ivo Kahánka vybral sir Simon Rattle ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v listopadu 2014. Následoval nadšený ohlas odborné kritiky i široké veřejnosti. Mladý klavírista se stal po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Kromě toho Ivo Kahánek pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a má za sebou úspěšná vystoupení s Mahlerovým komorním orchestrem, Vídeňskými symfoniky, glasgowským Skotským symfonickým orchestrem BBC, Essenskými filharmoniky, Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Curyšským komorním orchestrem, Symfonickým orchestrem Hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a mnoha jinými tělesy. Z dalších významných umělců, s nimiž spolupracoval, jmenujme alespoň dirigenty Semjona Byčkova, Jakuba Hrůšu, Andrése Orozco-Estradu, Rafaela Payareho, Pinchase Steinberga, Vladimira Aškenazyho, Tomáše Netopila, Andreje Borejka, Libora Peška či Zdeňka Mácala, houslistu Daniela Hopea, violoncellistku Alissu Weilerstein, violistu Paula Neubauera, Pavel Haas Quartet, Tetzlaff Quartet, sopranistku Martinu Jankovou či tenoristu Pavla Černocha. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku.

V roce 2020 ho čekají mj. koncertní cesty do USA, Velké Británie, Německa, Rakouska, Polska, na Slovensko aj., kde se představí jako sólista v klavírních koncertech Petra Iljiče Čajkovského, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů či Bély Bartóka za doprovodu České filharmonie, Essenských filharmoniků, Filharmonie Monte Carlo, Symfonického orchestru Hl. m. Prahy FOK, Symfonického orchestru Českého rozhlasu aj., a samozřejmě také na mnoha recitálech (Berlín, Londýn, Džidda, Bratislava, Praha aj.). Vystoupí také na mezinárodních festivalech BBC Proms (Londýn), Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl nebo v abonentních cyklech České filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice, Košické filharmonie a dalších.

Ivo Kahánek podepsal v roce 2007 exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon Music a od té doby nahrál celkem třináct CD s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta aj. Za nahrávku Martinů Písní s Martinou Jankovou a Tomášem Králem získal prestižní ocenění Diapason d’Or a výběry měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Jeho nejnovější album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Bamberskými symfoniky pod taktovkou Jakuba Hrůši bylo vybráno jako CD měsíce BBC Music Magazine, Choix de Classique HD, Nahrávka týdne BBC Radio 3 a byla také nominováno na prestižní ocenění ICMA a BBC Music Magazine Award. Kromě toho pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi.

Ivo Kahánek je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě ve třídě Marty Toaderové a Akademie múzických umění v Praze ve třídě Ivana Klánského. Má za sebou také studijní stáž na prestižní londýnské Guildhall School of Music and Drama u Ronana OʼHory a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností.

Lukáš Moťka  trombon

Robert Kozánek  trombon

David Robertson  dirigent
David Robertson

Dirigent, umělec, myslitel a americký hudební vizionář David Robertson působí na nejvýznamnějších postech současné hudební scény. Patří mezi vyhledávané umělce ve světě opery i orchestrální a soudobé hudby. Je uznáván soudobými skladateli pro svůj cit pro formu a jako důvtipný a smělý dramaturg. Jeho interpretace hudebních děl je výjimečná, a přitom hluboce sdílná.

Dlouhodobé působení Davida Robertsona v newyorské Metropolitní opeře pokračuje i v sezoně 2019/2020 – dirigoval zde úvodní inscenaci sezony, Gershwinovu operu Porgy a Bess, v režii Jamese Robinsona s Ericem Owensem a Angel Blue v titulních rolích. Kromě dirigování všech čtrnácti repríz opery až do února 2020 se David Robertson navrátí i k Sydneyskému symfonickému orchestru, aby jako jeho šéfdirigent a umělecký ředitel dokončil svou rozlučkovou sezonu provedením amerických a francouzských skladeb 20. a 21. století. Se Sydneyským symfonickým orchestrem bude Robertson spolupracovat i v dalších letech, v průběhu generální opravy budovy Sydneyské opery.

Na podzim 2019 se David Robertson stal členem nově vzniklé dozorčí rady čínského kampusu na Juilliard School, což doplňuje jeho roli ředitele dirigentského oddělení této školy. V sezoně 2019/2020 pokračuje i Robertsonova plodná spolupráce se skladatelem Johnem Adamsem, společně s Houstonskými symfoniky provede jeho operu-oratorium El Niño. Z dalších mezinárodních aktivit uveďme jeho návrat k České filharmonii a k drážďanské Staatskapelle, bude dirigovat i Nizozemský rozhlasový orchestr a Novou japonskou filharmonii a s Juilliard Orchestra vystoupí v newyorské Carnegie Hall.

David Robertson zakončil své působení ve funkci hudebního ředitele Symfonického orchestru St. Louis. Během třinácti let, kdy stál v čele orchestru, navázal plodné vztahy tělesa se širokým spektrem umělců. V roce 2014 s orchestrem nahrál skladbu Johna Adamse City Noir pro vydavatelství Nonesuch a za toto CD obdrželi ocenění Grammy. V roce 2019 byly vydány poslední dvě Robertsonovy nahrávky se Symfonickým orchestrem St. Louis: Swing Symphony Wyntona Marsalise (společně s Jazz at Lincoln Center Orchestra) pro Blue Engine Records a Mozartův Klavírní koncert č. 17 G dur, K 453, a č. 24 c moll, K 491, s Orli Shaham pro Canaray Classics.

Kromě Sydney a St. Louis působil Robertson i v čele Orchestre National de Lyon, jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra a jako chráněnec Pierra Bouleze u Ensemble InterContemporain, který vedl na severoamerickém turné. V newyorské Carnegie Hall vystoupil mj. s orchestrem Metropolitní opery, s Lucernským festivalovým orchestrem a se Symfonickým orchestrem St. Louis. Pravidelně koncertuje v Evropě s Královským orchestrem Concertgebouw, Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, s drážďanskou Staatskapelle a na festivalech v Berlíně, Edinburghu, BBC Proms a Musica Viva v Mnichově.

David Robertson dlouhodobě spolupracuje s newyorskou Metropolitní operou. V roce 2018 zde dirigoval premiéru slavné inscenace Phelima McDermotta, který Mozartovu opery Così fan tutte situoval do padesátých let 20. století na ostrov Coney. Od roku 1996, kdy v Metropolitní opeře debutoval s Janáčkovou Věcí Makropulos, zde uvedl řadu úchvatných představení. Zmiňme alespoň premiéru opery Smrt Klinghoffera Johna Adamse (2014), znovuuvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa (2016), premiéru opery Two Boys Nico Muhlyho (2013) a mnoho repertoárových děl, jako je Mozartova Figarova svatba nebo Brittenův Billy Budd. Robertson spolupracuje i s dalšími prestižními operními domy jako jsou milánská La Scala, Théâtre du Châtelet, Bavorská státní opera a opery v San Francisku a Santa Fe.

David Robertson je držitelem řady hudebních a uměleckých ocenění, v roce 2010 mu byl francouzskou vládou udělen titul rytíře Řádu umění a literatury. Věnuje se podpoře mladých hudebníků, vyučuje na festivalových kurzech v Aspenu, Tanglewoodu, Lucernu, na Pařížské konzervatoři, na kalifornské Music Academy of the West a na marylandském National Orchestral Institute. V roce 2014 vedl turné Carnegie Hall’s National Youth Orchestra napříč celými Spojenými státy.

David Robertson se narodil v Kalifornii, hudební vzdělání získal na Královské hudební akademii v Londýně, kde studoval hru na lesní roh a kompozici a teprve poté obrátil svou pozornost k dirigování. Se svou ženou, klavíristkou Orli Shaham, žije v New Yorku.

Skladby

Igor Stravinskij — Symfonie pro dechové nástroje

Jednovětá Symfonie pro dechové nástroje (v originále nese francouzský titul Symphonies d´instruments à vent) Igora Stravinského (1882–1971) byla napsána „na památku Clauda Debussyho“, který zemřel roku 1918. Východiskem byla krátká skladba, chorál, zkomponovaný na výzvu časopisu Revue musicale k Debussyho uctění; Stravinskij se na tomto „Tombeau“ podílel spolu s Bélou Bartókem, Mauricem Ravelem a Manuelem de Fallou. Chorál Stravinskij o dva roky později, v době, kdy přesídlil do Francie, zapracoval do finální věty Symfonie pro dechy (roku 1934 získal francouzské občanství). K dalším větám využil některé ze skic, které vznikly v souvislosti s prací na jiných skladbách. V prvních desetiletích dvacátého století prodělalo podstatnou proměnu mimo jiné pojetí instrumentace. Skladatelé opouštěli hutný zvuk symfonického orchestru a soustřeďovali se na jednotlivé nástrojové skupiny. V jejich partiturách hrály podstatnou barevnou i strukturní roli koncertantně pojaté nástroje, ansámbly se proměňovaly v soubory sólistů.

Právě originální uplatnění dechových nástrojů bylo po dlouhá léta typické pro francouzské skladatele, a tak lze způsob sazby v Symfonii pro dechy považovat i za projev Stravinského obdivu k francouzské hudební tradici. Forma skladby symfonii neodpovídá – nejen jednovětostí, ale nenalezneme v ní ani sonátovou strukturu; označení odpovídá původnímu významu řeckého slovního spojení pro souzvuk. Ve skladbě se střídají témata různého charakteru včetně již zmíněného chorálu, který je inspirován ruskou ortodoxní liturgií, názvuků pastorální a taneční hudby ap. Symfonie pro dechy měla premiéru 10. června 1921 v Londýně. Roku 1947, kdy se stal Stravinskij americkým občanem, skladbu přepracoval pro 23 nástrojů, přičemž první verzi ponechal v platnosti.

Maurice Ravel — Koncert pro klavír levou rukou D dur

Miloš Orson Štědroň — Bimetal – Koncert pro dva trombony a orchestr

George Gershwin — Američan v Paříži