Fotografie ilustrujicí stránku  Rudolf Buchbinder Česká filharmonie

Česká filharmonie

Rudolf Buchbinder

Česká filharmonie

Když jsme se rozhodovali, kterého pianistu oslovit s nabídkou na kompletní provedení Beethovenových klavírních koncertů, byl Rudolf Buchbinder jasnou volbou. S Friedrichem Guldou a Alfredem Brendelem patřili v Rakousku mnoho let k nejvyhledávanějším beethovenským interpretům.

Koncert z řady C
Délka programu 2 hod
Program

Ludwig van Beethoven
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur, op. 19 (28')

Ludwig van Beethoven
Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, op. 58 (34')
–––
Ludwig van Beethoven
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll, op. 37 (34')

Účinkující

Rudolf Buchbinder klavír, dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Rudolf Buchbinder Česká filharmonie
Rudolfinum — Dvořákova síň
3. 12. 2020  čtvrtek — 19.30
Volná místa
4. 12. 2020  pátek — 19.30
Volná místa
5. 12. 2020  sobota — 15.00
Volná místa
Cena od 220 do 1100 Kč

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. (v červenci a srpnu do 15.00 hod.).

Když jsme se rozhodovali, kterého pianistu oslovit s nabídkou na kompletní provedení Beethovenových klavírních koncertů, byl Rudolf Buchbinder jasnou volbou. S Friedrichem Guldou a Alfredem Brendelem patřili v Rakousku mnoho let k nejvyhledávanějším beethovenovským interpretům. Poprvé jsme se setkali po Buchbinderově provedení Brahmsova Druhého klavírního koncertu ve vídeňském Konzerthausu. Vídeňské symfoniky tehdy řídil bratr Semjona Byčkova, Jakov Kreizberg, a Buchbinder, který upíjel v šatně zaslouženou sklenku whisky, působil tak svěže, jako by si téměř hodinové dílo s chutí ihned zopakoval. Místo toho nás však pozval do nedalekého hotelu Imperial na odpolední kávu a zdejší vyhlášené meruňkové koblihy.

Buchbinder je nejen všestranně nadaným umělcem, ale také schopným organizátorem. Mnoho let vede úspěšně mezinárodní hudební festival v Grafeneggu, kam zve nejlepší sólisty a orchestry z celého světa. Přátelství s řadou hudebníků zúročuje v komorních projektech a beethovenovské výročí oslaví rovněž recitálem v Českém spolku pro komorní hudbu. Všechny Beethovenovy koncerty natočil Buchbinder s Vídeňskými filharmoniky, které zároveň sám dirigoval. V uplynulé sezoně vystoupil v Praze se Semjonem Byčkovem a Tomášem Netopilem. Následující tři klavírní koncerty však provede stejně jako ve Vídni, tedy bez dirigenta.

Účinkující

Rudolf Buchbinder  klavír
Rudolf Buchbinder

Rudolf Buchbinder je jedním z legendárních umělců naší doby. Jeho hra na klavír je jedinečným spojením elánu a spontánnosti se zkušeností čerpající z více než šedesátileté kariéry; jeho interpretace je po celém světě ceněna pro intelektuální hloubku a hudební svobodu.

Zvláště jeho ztvárnění děl Ludwiga van Beethovena jsou považována za příkladná. Beethovenových 32 klavírních sonát hrál v šedesáti cyklech po celém světě a jejich interpretaci rozvíjel a cizeloval během několika desetiletí. Stal se prvním klavíristou, který na Salcburském festivalu zahrál všechny Beethovenovy klavírní sonáty. Živý záznam těchto koncertů je dostupný na DVD.

U příležitosti oslavy 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vídeňský Musikverein poprvé ve své 150leté historii umožnil jedinému klavíristovi provést všech pět Beethovenových klavírních koncertů – tento čestný úkol byl svěřen právě Rudolfu Buchbinderovi formou speciálního cyklu v koncertní sezoně 2019/2020. Buchbinderovými partnery v tomto jedinečném projektu jsou špičkové orchestry: Orchestr lipského Gewandhausu pod vedením Andrise Nelsonse, Vídenští filharmonikové pod taktovkou Riccarda Mutiho a Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Mnichovská filharmonie a drážďanská Staatskapelle se svými šéfdirigenty Marissem Jansonsem, Valerijem Gergijevem a Christianem Thielemannem.

V rámci turné se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Marissem Jansonsem se Rudolf Buchbinder vrátil na pódia Labské filharmonie v Hamburku, filharmonií v Paříži a Lucemburku a newyorské Carnegie Hall.

Na oslavu jubilejního beethovenovského roku 2020 inicioval Rudolf Buchbinder vytvoření nového cyklu variací na týž valčík Antona Diabelliho, na který vzniklo Beethovenovo mistrovské dílo 33 variací na Diabelliho valčík, op. 120. Oslovil dvanáct předních současných skladatelů a skladatelek různých generací: Leru Auerbach, Bretta Deana, Toshia Hosokawu, Christiana Josta, Brada Lubmana, Philippa Manouryho, Krzysztofa Pendereckého, Maxe Richtera, Rodiona Ščedrina, Johannesa Mariu Stauda, Tchana Tuna a Jörga Widmanna. Provedení Nových variací na Diabelliho valčík bylo s podporou Hudební nadace Ernsta von Siemense objednáno různými organizátory koncertů po celém světě.

Premiérová nahrávka Nových variací na Diabelliho valčík je počátkem exkluzivního partnerství Rudolfa Buchbindera a Deutsche Grammophon. Pro toto vydavatelství Buchbinder zároveň znovu natočí Beethovenových 33 variací na Diabelliho valčík, neboť toto dílo naposledy nahrál roku 1976.

Rudolf Buchbinder je čestným členem Vídeňských filharmoniků, Společnosti přátel hudby ve Vídni, Vídeňských symfoniků a Izraelské filharmonie. Je prvním sólistou, jenž získal Zlatý odznak cti drážďanské Staatskapelle.

Rudolf Buchbinder přikládá velký význam pramennému výzkumu. V jeho soukromé sbírce se nachází 39 souborných vydání klavírních sonát Ludwiga van Beethovena a rozsáhlý soubor prvních tisků, originálních vydání a kopií klavírních výtahů obou klavírních koncertů Johannese Brahmse.

Rudolf Buchbinder je uměleckým ředitelem Hudebního festivalu Grafenegg u Vídně již od jeho založení v roce 2007. Tento festival si rychle vydobyl své místo mezi nejdůležitějšími orchestrálními festivaly v Evropě.

Dosud vyšly dvě knihy Rudolfa Buchbindera, jeho autobiografie Da Capo a Můj Beethoven – život s Mistrem. Jeho kariéru dokumentuje řada oceněných nahrávek na CD a DVD.

Termíny koncertů a další informace naleznete na umělcově domovské stránce www.buchbinder.net

Skladby

Ludwig van Beethoven — Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur, op. 19

Ludwig van Beethoven — Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur op. 58

LUDWIG VAN BEETHOVEN
1770–1827

Ve Vídni se roku 1787 údajně setkal s Ludwigem van Beethovenem, tehdy tam však tento rodák z Bonnu a nadějný mladý hudebník nezakotvil nastálo. To se změnilo až po Mozartově smrti o několik let později. Beethoven přišel do hlavního města rakouské monarchie jako zdatný klavírista a především skladatel, v jehož tvorbě se estetický ideál klasicismu nejen naplňoval, ale posunoval dál k originální hudební řeči a k začínajícímu romantismu. Porozumění pro možnosti klavíru zúročil v dvaatřiceti klavírních sonátách a sedmi koncertech, z nichž první dva jsou raná studijní díla. Vysokou laťku v žánru koncertu pro klavír a orchestr nastavil už Mozart, který své koncerty podobně jako Beethoven sám interpretoval. Ani jednomu z nich totiž nešlo o pouhou virtuozitu, ale o myšlenkově a formálně cenné kompozice, blízké svým významem symfonii.

Klavírní koncert G dur č. 4, op. 58, vznikl v letech 1805–1806, tedy v sousedství 5. a 6. symfonie, houslového koncertu op. 61, klavírních sonát 21. a 23. nebo kvartetů věnovaných hraběti Rasumovskému. Byl to poslední z vlastních koncertů, které Beethoven premiéroval, a to při soukromém provedení v březnu 1807 ve vídeňském paláci prince Lobkowitze a veřejně 22. prosince 1808 v Theater an der Wien. Další veřejné vystupování skladateli komplikovala postupující hluchota. Posluchače mohl udivit hned začátek první věty (Allegro moderato), kterou poprvé v historii otevírá sólová klavírní plocha. Druhou větu (Andante) charakterizuje napětí mezi lyrickým tématem v klavíru a ponurým unisonem smyčců a jejich vzájemný dramatický konflikt. Závěrečné Rondo (Vivace) pak nechává skladbu vyústit do veselé nálady. Autoři klavírních koncertů z epochy romantismu, například Robert Schumann nebo Felix Mendelssohn Bartholdy, nemohli čtvrtý Beethovenův koncert přejít bez povšimnutí. Věnován je velkovévodovi Rudolfu Janovi Habsbursko-Lotrinskému, jehož Beethoven vyučoval hře na klavír. Tento hudebně nadaný člen vládnoucího rodu se věnoval duchovnímu povolání, byl jmenován kardinálem a dokonce zasedl na stolec olomouckého arcibiskupa.

Ludwig van Beethoven — Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll, op. 37

Klavír byl Ludwigu van Beethovenovi nástrojem nejdůvěrnějším. Od mládí jej výtečně ovládal a improvizoval na něm s lehkostí, ohromující jeho současníky. Komponoval u něj též své první skladby, ke kterým patřily vedle raných písní také skladby určené sólovému klavíru, jako například cyklus devíti Variací na pochod c moll Ernsta Christopha Dresslera z roku 1782, pozoruhodně virtuózní dílo teprve jedenáctiletého skladatele, který krátce předtím začal studovat klavír a kompozici u Christiana Gottloba Neefa, dirigenta opery v Bonnu a později i tamního dvorního varhaníka. Byl to právě Neefe, kdo nejen zprostředkoval vydání těchto variací tiskem již v roce 1783, ale navíc ve stejné době publikoval v Cramerově Magazin der Musik pochvalnou zmínku o pozoruhodném pianistickém talentu svého mladého žáka, který se „jistě stane druhým Mozartem, bude-li pokračovat tak slibně, jak začal.“

Během následujícího desetiletí se Beethoven zarputile vyrovnával s vědomým vlivem Wolfganga Amadea Mozarta (dlouho se dokonce intenzivně zabýval myšlenkou stát se jeho žákem) a postupně přecházel z fáze vědomého napodobování Mozartova stylu do fáze jeho osvojení. Na konci roku 1792 odešel Beethoven do Vídně studovat kontrapunkt k Josefu Haydnovi, aby podle svědectví svého velkého podporovatele hraběte Waldsteina přijal „Mozartova ducha z Haydnových rukou.“ Již v roce 1796 byl svými současníky označován za „hudebního génia“ a o čtyři roky později uspořádal ve vídeňském Dvorním divadle první koncert složený výhradně z vlastních skladeb. Tou dobou se u něj ale již začínaly projevovat první příznaky počínající hluchoty, která se postupně zhoršovala.

Čtyři ze svých pěti dokončených klavírních koncertů Beethoven sám premiéroval. První dva mohli v jeho podání slyšet dokonce i Pražané, kterým je představil během svého druhého pražského pobytu na podzim roku 1798. Nejranější z nich v tónině B dur nese opusové číslo 19, vzhledem k opožděnému vydání však dostal pořadové číslo 2, patřící ve skutečnosti mnohem zralejšímu Klavírnímu koncertu C dur op. 15. Zatímco opus 19 a částečně i opus 15 vycházejí ještě z Beethovenova improvizačního mistrovství a jeho obdivu pro Mozartovy pozdní klavírní koncerty a jejich autor v nich ještě usiluje o úspěch u dobového publika včetně svých aristokratických mecenášů, ve Třetím klavírním koncertu již na své okolí nebral ohledy a psal jej zcela podle svého. Zřetelně jsou v něm poznat vlivy studia kontrapunktu, který pomohl Beethovenovi zkrotit jeho nespoutaný talent do propracovanějších na sobě nezávislých hlasů a pevnějších forem. Novými prvky, typickými pro Beethovenovu zralou tvorbu je výrazná dramatičnost silně kontrastních hudebních myšlenek, prudké protiklady vášnivé intenzity s niterným lyrismem, „heroický styl“ a symfonické zpracování orchestrálního partu.

Stejně jako oba předcházející, vznikal i Třetí klavírní koncert po dlouhou dobu. První nápady k němu si Beethoven zapsal patrně již v roce 1796. Pak jej ale na několik let odložil a ke skladbě se vrátil až roku 1802 a dokončil jei začátkem následujícího roku. Na premiéře, která se uskutečnila 5. dubna 1803 ve Vídni, provedl sám sólový part (který nestačil ještě celý zapsat do not a tak jej podle svědectví svého obraceče částečně improvizoval).

Z této doby pocházejí také první negativní recenze Beethovenových děl od kritiků, kteří obdivovali jeho ranou tvorbu, zatímco jeho nová díla jim přišla „nesrozumitelná, obtížná, strohá a temná“, ba přímo „bizarní“ a „ošklivá“. Jedním z tehdy experimentálních rysů, usilujících vědomě o šokování dobového publika (dnes však pro běžného posluchače již těžko postižitelných) bylo tonální zakotvení prostředního Larga v E dur, stojící v příkrém kontrastu k c moll, které je výchozí tóninou obou krajních vět.