Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Česká filharmonie • Příhody lišky Bystroušky


Koncertní provedení opery Příhody Lišky Bystroušky nabízí špičkové obsazení pod taktovkou legendárního Johna Eliota Gardinera. Janáčkův hudební svět je tak sugestivní, že vás i bez kulis a kostýmů přenese do bílovických lesů, beskydské přírody nebo kamkoli jinam, kde byste si přáli prožít jeden z nejhlubších příběhů, jaký byl v opeře zpracován.

Koncert z řady A | Délka programu 2 hod

Program

Leoš Janáček
Příhody lišky Bystroušky, koncertní provedení opery (1h 50')

Účinkující

Elena Tsallagova soprán
Kateřina Kněžíková soprán
Jarmila Balážová mezzosoprán
Jan Martiník bas

další pěvci v jednání

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr

Kühnův dětský sbor
Jiří Chvála sbormistr

John Eliot Gardiner dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie • Příhody lišky Bystroušky

Rudolfinum — Dvořákova síň

Zrušeno
Zrušeno
Zrušeno
Cena od 290 do 1400 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

„Jednou zas tak čtu – byl tam zrovna obrázek, jak se Bystrouška vede se Zlatohřbítkem a nese si kytičku. Přišlo mi to hrozně k smíchu, jak se tam tak nafukovali. Myslila jsem, že nikdo neslyší, jak se nahlas směju. Milostpaní nebyla doma a pán byl v pracovně. Ale najednou se objevil ve dveřích kuchyně: ‚Prosím vas, osobo, čemu se tak smějete?‘ ‚Ale tady Bystroušce, milostpane.‘ ‚Jaké Bystroušce?‘ ‚Copak oni to nečtou? Vždyť to psal pan redaktor Těsnohlídek z Lidovek.‘ Podala jsem mu noviny, on se díval na obrázek, četl si, začal se usmívat a já mu povídám: ‚Milostpane, oni přece tak dobře znají, co si zvířata povídají, pořád ty hlasy ptáků zapisujou – z toho by byla, panečku, opera!‘ On na to nic. Jen se začal shánět po každém pokračování Bystroušky.“

Tak začal příběh jedné z nejslavnějších světových oper dvacátého století, jak ho popisuje hospodyně u Janáčků Marie Stejskalová v roce 1920. K práci na opeře se Janáček dostal až o dva roky později, jak píše své přítelkyni Kamile Stösslové: „Pracuji již na dívčím románě ‚Liška Bystrouška‘. Už nemám pokdy na sebe myslet. Žádného roku jsem tolik duševně nepracoval jako letos." Úspěšný seriál Rudolfa Těsnohlídka s ilustracemi Stanislava Lolka si musel Janáček upravit do podoby operního libreta, které naplnil překrásným hudebním obsahem, spojujícím svět přírody s lidskými osudy. Janáčkův hudební svět je tak sugestivní, že vás i bez kulis a kostýmů přenese do bílovických lesů, beskydské přírody nebo kamkoli jinam, kde byste si přáli prožít jeden z nejhezčích příběhů života, jaký byl v opeře zpracován.

Účinkující

Jelena Callagova  soprán

Jelena Callagova

Jedna z nejžádanějších sopranistek své generace, Jelena Callagova, si získala mezinárodní renomé pro svůj mimořádný vokální i dramatický um. Hlavní operní role německého, italského, ruského a francouzského repertoáru ztvárňuje hlavně v Bavorské státní opeře a Německé opeře v Berlíně, přestože zde již nemá stálé angažmá. Stejně tak ji často potkáme i na koncertních pódiích.

Do hudebního povědomí se dostala nejprve díky vítězství v Rachmaninově soutěži a poté ztvárněním titulní role v opeře Příhody lišky Bystroušky v Pařížské opeře v roce 2005, jejíž nahrávka se stala „DVD roku“ při udělování cen Victoires de la musique. V této roli pak zazářila i v nové inscenaci Barryho Koskyho v Mnichově. V této sezoně vystoupí na Salcburském festivalu jako La Vierge v Honnegerově Janě z Arku, v Messiaenově opeře Svatý František z Assisi na festivalu G. Enescua, v Berlíně ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských, v Mnichově ve Weinbergově opeře Pasažérka a v Brahmsově Německém rekviem na BBC Proms. Čeká jí také nahrávání Příhod lišky Bytroušky s Českou filharmonií.

Kateřina Kněžíková  soprán

Kateřina Kněžíková

Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejperspektivnějších pěvkyní, která se vedle opery stále častěji věnuje koncertnímu repertoáru, na němž spolupracuje s prestižními orchestry, jako jsou Symfonický orchestr BBC, Bamberští symfonikové, Camerata Salzburg či Orchestra dellʼAccademia Nazionale di Santa Cecilia. Jejím stěžejním repertoárem jsou díla Antonína Dvořáka, B ohuslava Martinů či Leoše Janáčka a písňová literatura. Je laureátkou řady pěveckých soutěží, ceny Classic Prague Awards 2018 za nejlepší komorní výkon a Ceny Thálie 2019 za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář (B. Martinů) na prknech Národního divadla moravskoslezského.

Již sedmnáctým rokem je stálou členkou Opery Národního divadla, kde v současné době vystupuje v mnoha inscenacích (např. Rusalka, Così fan tutte, Carmen, Kouzelná flétna, Prodaná nevěsta, Jakobín). Příležitostně hostuje v Čechách i v zahraničí, jako například v roce 2021, kdy zazářila v hlavní roli Káti Kabanové na Glyndebourne Opera Festival.

Jarmila Balážová  mezzosoprán

Jan Martiník  bas

Jan Martiník

Krása hlasu, která se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, činí z Jana Martiníka, absolventa Janáčkovy konzervatoře a Ostravské univerzity, jednoho z předních pěvců mladé generace. Přesto že teprve nedávno oslavil třicáté narozeniny má již za sebou množství soutěžních úspěchů (vítěz Mezinárodní soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a v BBC Cardiff Singer of the World, laureát Mezinárodní pěvecké soutěže Jeleny Obrazcovové v Moskvě, finalista pěvecké soutěže Plácida Dominga „Operalia“), hostování v pražském Národním divadle či angažmá nejprve v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, poté v Komické opeře v Berlíně a Státní opeře Unter den Linden v Berlíně. 

Koncertně vystupuje se špičkovými orchestry, jako jsou Česká filharmonie, Rotterdamská filharmonie, Staatskapelle Dresden, BBC Symphony Orchestra, King’s Consort nebo Collegium 1704. Obzvláště je oceňován za ryzí interpretaci Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Boris Prýgl  bas

Boris Prýgl

Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Je úspěšným absolventem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově, kde se dosud představil jako Morales (Carmen), Ping (Turandot), Kníže Ottokar (Čarostřelec), Lovec (Rusalka) ad. Umělecké závazky v sezoně 2021/2022 zahrnují role Guglielma (Così fan tutte) v Národním divadle v Praze a Dona Giovanniho ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, koncert s Pretty Yende ve Smetanově síni v Praze, Dvořákova Rusalka (Hajný) s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova, předvánoční recitál v Praze ad.

Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015. V červenci 2017 se stal finalistou soutěže Belvedere a Operalia Plácida Dominga a v září 2019 získal cenu tehdejšího ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris. Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě a první operní zkušenosti získal na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Pražský filharmonický sbor  

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a orchestrem PKF — Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

V letošní sezoně se sbor představí na čtyřech vlastních sborových koncertech, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru. I letos se bude věnovat vzdělávacím projektům: pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek  sbormistr

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Kühnův dětský sbor  sborový zpěv

Kühnův dětský sbor (založen roku 1932) patří dnes k nejvýznamnějším českým uměleckým souborům, známým nejen v Evropě, ale již na všech pěti kontinentech. Za dobu své existence vychoval tisíce talentovaných dětí a naučil je lásce k hudbě a umění. Svou tradicí a šíří svého uměleckého záběru je ojedinělou uměleckou institucí svého druhu nejen v České republice, ale i v Evropě. Mimořádnou uměleckou pověst dokládají četná ocenění i oficiální pocty, sbor je pravidelně zván na velké hudební festivaly a koncertní turné, spolupracuje s předními orchestry a operními scénami, zrealizoval přes 50 nahrávek české i světové hudby.

Kühnův dětský sbor má svůj výjimečný zvuk, který už na první poslech zaujme přirozeností dětských hlasů, čistotou a vytříbeností. Tyto vlastnosti jsou od samého vzniku sboru inspirací pro řadu vynikajících českých skladatelů k tvorbě přímo pro Kühnův dětský sbor.

V čele sboru stojí již od roku 1967 Jiří Chvála, sbormistrem Koncertního oddělení je Petr Louženský.

Jiří Chvála  sbormistr

Jiří Chvála

Jiří Chvála absolvoval obor dirigování na pražské HAMU, poté působil jako sbormistr Českého pěveckého sboru (později Pražského filharmonického sboru) a Kühnova dětského sboru, v jehož čele stojí od roku 1967. Přímo tak navázal na mimořádný odkaz zakladatele sboru a svého profesora na hudební fakultě Jana Kühna. Vedl sbor při spolupráci s významnými českými a zahraničními dirigenty, režiséry, komorními soubory a orchestrálními tělesy. Absolvoval s ním řadu turné, včetně prestižních festivalů doma i v zahraničí téměř na všech kontinentech, a realizoval desítky nahrávek. Sbor přivedl k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Od roku 1958 působí Jiří Chvála na katedře dirigování Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde byl v roce 1986 jmenován profesorem. Za svou dlouholetou uměleckou a pedagogickou činnost získal řadu uznání, mezi nimi Cenu Františka Lýska, Cenu Bedřicha Smetany, vyznamenání II. stupně od ministra školství ČR, ocenění Senátu Parlamentu České republiky a Ministerstva kultury České republiky.

John Eliot Gardiner  dirigent

John Eliot Gardiner

Sir John Eliot Gardiner, umělecký vedoucí souborů Monteverdi Choir, English Baroque Soloists a Orchestre Révolutionnaire et Romantique, se do myslí posluchačů zapsal jako hlavního aktér v procesu oživení zájmu o starou hudbu a průkopník historicky poučené interpretace. Jako pravidelný host předních světových orchestrů, jako jsou Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Královský orchestr Concertgebouw a Berlínští filharmonikové, uvádí skladby od 17. do 20. století.

Šíři Gardinerova repertoáru dokazuje obsáhlý soupis oceněných nahrávek, které Gardiner pořídil pro renomovaná hudební vydavatelství se svými vlastními soubory, nebo jako host světově významných orchestrů (např. s Vídeňskými filharmoniky či Londýnským symfonickým orchestrem). Vedle renesančních a barokních skladeb tento seznam obsahuje díla W. A. Mozarta, R. Schumanna, H. Berlioze, E. Elgara nebo K. Weilla. K největším úspěchům v této oblasti patří dvě ceny Grammy, cena Diapason d’or a také fakt, že získal více cen magazínu Gramophone než jakýkoli jiný žijící umělec.

Se svými soubory Gardiner pravidelně účinkuje ve význačných světových koncertních síních (např. Lincoln Center či Royal Albert Hall) a na festivalech, jako jsou Salcburský, Berlínský a Lucernský festival. V roce 2021 se Gardiner po šedesáté objevil na BBC Proms, a to s díly G. F. Händela a J. S. Bacha; v roce 2017, kdy se konaly oslavy 450. výročí narození C. Monteverdiho, získal jeho soubor cenu Královské filharmonické společnosti a Gardiner byl magazínem Operwelt jmenován dirigentem roku.

V roli operního dirigenta se Gardiner představil ve Vídeňské státní opeře, milánské La Scale, Národní pařížské opeře, Královské opeře či florentském Teatro del Maggio Musicale. Mezi lety 1983–1988 byl uměleckým ředitelem Lyonské opery, kde založil nový orchestr. 

V roce 2013 vyšla Gardinerova kniha Music in the Castle of Heaven: A Portrait of Johann Sebastian Bach, oceněná francouzskou Prix des Muses udělovanou nadací Singer-Polignac. Mezi lety 2014 a 2017 byl Gardiner vůbec prvním prezidentem lipského BachArchivu.

Vedle řady cen spojených s jeho prací obdržel sir John Eliot Gardiner čestné doktoráty od Royal College of Music, New England Conservatory of Music, univerzit v Lyonu a Cremoně a od St Andrews and King’s College v Cambridge, kde sám studoval a kde ho poctili titulem Honorary Fellow. Stejný titul získal i od londýnské King’s College a v British Academy. Royal Academy of Music mu udělila titul Honorary Member a v roce 2008 prestižní Bach Prize. V roce 2005 získal Řád za zásluhy od německé federální vlády a o šest let později titul Čestný rytíř legie. Ve své vlasti získal roku 1990 Řád britského impéria a v roce 1998 obdržel od královny rytířský titul za služby hudbě.

Skladby

Leoš Janáček
Příhody lišky Bystroušky

V době, kdy začal komponovat svou šestou operu Příhody Lišky Bystroušky, bylo Leoši Janáčkovi 67 let. Již nebyl provinčním brněnským folkloristou, za nějž byl považován ještě před pěti lety. Tehdy, v roce 1916, Janáčkovo postavení ze dne na den změnila pražská premiéra Její pastorkyně a situovala jej do pozice vůdčího představitele moderní hudebnědramatické tvorby, kterou zaujímal po boku skladatelů vesměs o generaci mladších. Premiéry jeho děl vzbuzovaly velká očekávání a Janáček nepřestával překvapovat originalitou hudebního jazyka, volbou nekonvenčních předloh a geniální schopností jejich dramatické adaptace.

Kompozici Lišky Bystroušky předcházela řada náhod. Grafické reprodukce začaly v novinách vycházet jen před několika měsíci. V brněnské redakci byla nouze o obrazové příspěvky, a tak se redaktor Jaromír John vydal nějaké předlohy hledat do pražského ateliéru Stanislava Lolka. Ten kreslené příběhy o nezbedné lišce sám nenabídl, vypadly na Johna jaksi mimoděk a Lolka k jejich vydání musel přemlouvat. Literární doprovod k obrázkovému seriálu psal Rudolf Těsnohlídek z donucení brněnské redakce. Janáčka na něj upozornil hurónský smích hospodyně, která si listovala novinami. 

Tvůrčí inspirace tak byla probuzena a v květnu 1921 se čtenáři Lidových novin mohli dočíst, že Liška Bystrouška dostane hudební roucho. V tu dobu již Janáček pracoval s knižním vydáním Těsnohlídkovy prózy. Později přiznal, že na knížku měl vztek, první kapitolu hned zahodil a raději šel poslouchat rázovitou řeč dřevařů. Jistě není náhodou, že v tu dobu si notuje a ve fejetonech komentuje nápěvky ptáků, dokonce i žáby. Ve vědeckém přístupu zašel tak daleko, že si u hukvaldského hajného domluvil výpravu k liščí noře, na kterou se dostavil ve svém oblíbeném bílém obleku.

Literární předlohu si na libreto Janáček adaptoval sám. Těsnohlídkovy postavy charakterově prohloubil, dramatický akcent přesunul z jeviště do vnitřní citové reflexe. Z předlohy vybíral přednostně scény, v nichž se prolíná zvířecí a lidský svět. Jejich kontrapozicí vytvořil alegorii, v níž jednota a mír přírodního světa kontrastují s všedností a průměrností lidského života. Tím, že nechal svou Bystroušku zemřít, umožnil, aby jeho opera vyzněla jako filozofická reflexe života, jako výraz jeho panteistické víry.

Příhody lišky Bystroušky jsou Janáčkovou nejsymfoničtější operou. Zvířecí svět obohatil jeho hudební řeč a umožnil mu koncipovat celé scény jako baletní a pantomimické plochy. Pregnantní rytmické jednotky někdy napodobují zvířecí zvuky a skrze svůj zvukomalebný potenciál přesouvají dramatický akcent do orchestru, což je nejvíce patrné právě v baletních výstupech a mezihrách. Řada malých úloh pro lesní havěť je komponována pro dětské hlasy. Podobně jako v předchozí opeře i zde příroda promlouvá sborovým zpěvem beze slov.

Partitura Lišky Bystroušky bývá označována jako impresionistická. Je známo, že Janáček byl v době kompozice zaujat dílem Clauda Debussyho. Navštívil provedení opery Pelléas a Mélisanda, zevrubné analýze podrobil jeho symfonické skici La mer (Moře). Užití celotónových postupů, tak typických pro Debussyho hudební řeč, však můžeme u Janáčka vnímat i jako důsledek inspirace moravským folklorem a v něm hojně uplatňovaným lydickým modem.

Ve své korespondenci Janáček Lišku Bystroušku označil za dívčí román. Na prahu sedmdesátky v ní vytvořil jedno ze svých nejmladistvějších děl. Sám se vyjádřil, že ji komponoval „pro radost a smutek pozdních let.“ Milan Kundera v opeře obdivoval její „elegickou nostalgii“, kterou nalézal „v klábosení dvou starých pánů v hospodě; ve smrti ubohého zvířete; v nešťastné lásce učitele klečícího před slunečnicí.“ Poselstvím díla je pokorná poklona životem zkušeného člověka před všeobjímajícím řádem přírody, jehož nutnou součástí je zrození, smrt a obnova života v dalších pokoleních: Revírník v závěrečné scéně nechává tváří v tvář novým generacím lesní havěti spadnout z ramene svou pušku coby symbol lidského porobení přírody a za zvuků jednoho z nejhezčích Janáčkových orchestrálních hymnů odchází do pozadí. Není divu, že si Janáček tuto scénu přál zahrát na vlastním pohřbu.

Premiéra opery se uskutečnila 3. listopadu 1924 v Divadle Na hradbách v Brně (dnešním Mahenově divadle), dirigoval František Neumann. Rychle následovalo první uvedení v Národním divadle v Praze (18. května 1925, dirigoval Otakar Ostrčil). Hranice národního státu opera překročila v kontroverzní německé adaptaci Maxe Broda v Mohuči (13. února 1927, dirigoval Paul Breisach). Trvalou cestu po světových jevištích odstartovalo provedení v berlínské Komické opeře v režii Waltera Felsensteina, které bylo uvedeno 218krát (premiéra 30. května 1956, dirigoval Václav Neumann). Partitura vyšla tiskem ve vídeňské Universal Edition až v roce 1961, kritickou edici připravil Jiří Zahrádka v roce 2010. V současnosti je opera běžně uváděna v jazyce originálu, a Bystrouščino roztomile popletené moravské nářečí se tak stalo alespoň na operních jevištích světovým jazykem.

Samostatnou cestu po koncertních pódiích si našla orchestrální suita z opery, kterou ve 30. letech 20. století připravil Václav Talich. Janáčkovu instrumentaci přitom v dobré víře podrobil rozsáhlým romantizujícím retuším. Původní janáčkovskou sazbu ve suitě obnovil o půl století později Charles Mackerras.

Česká filharmonie má k Lišce Bystroušce vřelý vztah. V letech 1979–1980 pořídila pod taktovkou Václava Neumanna vynikající nahrávku s Magdalénou Hajóssyovou, Gabrielou Beňačkovou a Richardem Novákem v hlavních rolích. Dnešním provedením přichází této stoleté mladici pogratulovat k centeniu jejího prvního uvedení v Brně.

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.