Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Ivan Ženatý

Česká filharmonie

Ivan Ženatý

Ostatní pořadatelé

Na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka se Česká filharmonie představí společně s dirigentem Petrem Altrichterem a předním českým houslistou Ivanem Ženatým, který s orchestrem provede Sukovu Fantazii pro housle a orchestr.

Česká filharmonie
Program

Leoš Janáček
Sinfonietta

Josef Suk
Fantazie pro housle a orchestr g moll op. 24

Vítězslav Novák
Lady Godiva

Účinkující

Ivan Ženatý
housle

Petr Altrichter
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Ivan Ženatý
Dům kultury města Ostravy — Společenský sál
21. 5. 2018  pondělí — 19.00
Nelze objednat online

Prodej vstupenek zajišťuje pořadatel koncertu.

Účinkující

Petr Altrichter  dirigent
Petr Altrichter

PETR ALTRICHTER
dirigent

Petr Altrichter je jedním z nejvýznačnějších českých dirigentů, který si udělal působivé jméno svou dynamickou a hlubokou interpretací symfonické hudby. Pochází z hudební rodiny a hře na hudební nástroje se věnoval od raného dětství. Absolvoval konzervatoř v Ostravě, obory lesní roh a dirigování. Ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v oborech dirigování orchestru pod vedením Otakara Trhlíka a Františka Jílka a dirigování sboru s pedagogy Josefem Veselkou a Lubomírem Mátlem. Po dobu studia na JAMU spolupracoval jako sbormistr a dirigent s Brněnským akademickým sborem a podílel se na zisku mnoha ocenění na zahraničních sborových soutěžích a festivalech (Middlesbrough, Debrecín aj.).

Mezinárodní pozornost na sebe Altrichter upoutal v roce 1976, kdy získal titul laureáta a speciální cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto ocenění se stal asistentem dirigenta Václava Neumanna v České filharmonii a nastartoval tak svou uměleckou kariéru. Pozvání k zahraničním orchestrům pak na sebe nenechala čekat. Po působení ve Filharmonii Brno se v roce 1988 stal dirigentem a v roce 1990 pak šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. S tímto orchestrem absolvoval četná zahraniční turné do Japonska, USA, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Zároveň také dlouhodobě spolupracoval s Komorní filharmonií Pardubice, se kterou v rámci zahraničních vystoupení uvedl do koncertního života mnohé mladé nadějné sólisty (Isabelle van Keulen, Radek Baborák ad.).

V letech 1993–2004 byl hudebním ředitelem Jihoněmecké filharmonie Kostnice; s tímto orchestrem pravidelně koncertoval v Tonhalle Curych a v KKL Lucern a podnikl turné do Švýcarska a Itálie. Svůj debut ve Velké Británii absolvoval Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK na festivalu v Edinburghu v roce 1993, londýnský debut pak s Anglickým komorním orchestrem krátce nato. V roce 1997 byl jmenován hlavním dirigentem Liverpoolské královské filharmonie poté, co v orchestru v předešlé sezóně s velkým úspěchem hostoval. S tímto orchestrem také vystoupil v roce 2000 na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a natočil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní label tělesa – RLPO Live.

V roce 2001 byl Altrichter pozván do čela Filharmonie Brno, kde setrval dalších sedm let a vrátil se tak k orchestru, se kterým byl spjat od studií a se kterým jako pravidelný host spolupracuje doposud. Je také pravidelným hostem České filharmonie, se kterou má stálý umělecký kontakt od svých asistentských začátků, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a Slovenské filharmonie, se kterou natočil vřele přijatá a ceněná CD se skladbami Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.

V roce 2015 podnikl s Českou filharmonií koncertní turné do Německa, na přelomu 2015 a 2016 pak turné do Číny. Na počátku sezony 2017–2018 řídil Českou filharmonii na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval velmi úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan. Na jaře 2017 uskutečnil japonské turné se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, v roce 2018 pak turné do Velké Británie s Českým národním symfonickým orchestrem. Na květen 2019 je připraveno turné s Českou filharmonií do Číny.

Jako host řídil význačné světové orchestry – japonský NHK Symphony Orchestra, Berlin Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, BBC Scottish Symphony a London Philharmonic Orchestra. Dále hostoval v Bruckner Orchester Linz, Varšavské filharmonii, Krakovské filharmonii, SWF orchestru v Baden-Badenu, Lotyšském národním orchestru v Rize, Orquesta Filarmonica de Gran Canaria, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Netherlands Philharmonic, Stavanger Symphony, Norrkopings Symphonieorchester, Royal Danish Orchestra Copenhagen, Odense Symphony Orchestra a dalších.

Je častým hostem festivalu Pražské jaro, Janáčkův máj Ostrava, festivalu Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti. Hostoval na velkých festivalech v Salcburku, Edinburghu, Avignonu, Aténách, Cheltenhamu, Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Lucernu, Seville, Palermu a dalších.

Těžištěm repertoáru Petra Altrichtera je česká hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů, ruská hudba – především Dimitrij Šostakovič, dále hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera. Významní světoví sólisté a interpreti (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann ad.) oceňují jeho pohotovost v orchestrálních doprovodech a vyhledávají spolupráci s ním.

Ivan Ženatý  housle
Ivan Ženatý

Odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují Ivana Ženatého za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti.

Houslový virtuos Ivan Ženatý opakovaně hostuje se slavnými mezinárodními tělesy jako BBC Symphony Orchestra London, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Berliner Symphoniker, Orchesta Nacional de Madrid, ale i předními českými orchestry jako je Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK či Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Velkou pozornost vzbuzují také sólové a komorní projekty Ivana Ženatého (kompletní Bachovy sólové sonáty či Beethovenovy a Brahmsovy sonáty z posledních sezón). Svým mimořádně bohatým repertoárem zahrnujícím přes padesát houslových koncertů oslovuje široké publikum, aniž by na okamžik opustil svět klasické hudby. Kromě samozřejmé technické virtuozity bývá oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu.

Svou profesionální kariéru zahájil Ivan Ženatý účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě, po které následoval debut s Českou filharmonií pod vedením Libora Peška, vítězství v soutěži Pražského jara a laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO. V roce 1990 debutoval Ivan Ženatý v Londýně, 1991 v Berlínské Filharmonii a Concertgebouw v Amsterdamu, 1994 v Tokyu, 1996 v New Yorku a Buenos Aires. Hrál společně s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, Sergem Baudem, Valerijem Gergijevem, Andrejem Boreyko, Nevillem Marrinerem a dalšími.

Hudební výraz Ivana Ženatého ovlivnila nejvíce osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem, výraznou změnu v jeho hudebním myšlení inicioval prof. Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale měly pro Ivana Ženatého soukromé lekce u Josefa Suka a následná dlouholetá spolupráce vrcholící vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl Wolfganga Amadea Mozarta.

Gramofonové nahrávky Ivana Ženatého ostatně vzbuzovaly vždy nadšený ohlas u posluchačů i hudebních kritiků. Po celou dobu umělecké činnosti je patrná koncentrace na souborná díla velkých autorů jako jsou Telemann, Bach, Mendelssohn, Schumann, Schulhoff nebo Dvořák a Grieg natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil nový dvořákovský komplet a nahrávka obou houslových koncertů Josefa Bohuslava Foerstera s BBC Symphony Orchestra London a jeho šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem.

Díky newyorské Harmony Foundation hraje Ivan Ženatý na vzácné housle Giuseppe Guarneriho „del Gesu“ z roku 1740.

Kromě svého pedagogického působení na mistrovských kurzech v Německu, Španělsku, Spojených státech amerických a Kanadě přijal Ivan Ženatý roku 2012 profesuru na prestižním Cleveland Institute of Music.

Skladby

Josef Suk — Fantazie pro housle a orchestr g moll op. 24

Leoš Janáček — Sinfonietta

Janáček jako skladatel na svůj první výraznější úspěch čekal dvaašedesát let – jen těžko najdeme v dějinách hudby obdobný příklad tak pozdní skladatelské realizace. Ale na rozdíl od Smetany si o Janáčkových pozdních skladbách nikdo pochybovat nedovolil. Velká válka znamenala konec starého světa s jeho vytříbenou kulturou elit. Svět se změnil. A tuto změnu reflektovala i umění, včetně hudby. Zatímco většina skladatelů (často i mnohem mladších než Janáček) nebyla ochotna nebo schopna přizpůsobit svou tvorbu duchu nové doby, Janáček rozkvetl jako růže z Jericha.

Stal se chloubou mladé Československé republiky a během necelého desetiletí vychrlil svá vrcholná díla – Taras Bulba, Sinfonietta, Zápisník zmizelého, oba smyčcové kvartety, Glagolská mše, Concertino pro klavír a komorní soubor, Capriccio pro klavír levou rukou a komorní soubor – to není pouhý výčet skladeb, nýbrž světový koncertní repertoár 20. století. Po úspěchu dlouho odmítané opery Její pastorkyňa pak během pouhých sedmi let napsal další čtyři opery – Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu –, jež se všechny staly součástí repertoáru světových scén. Janáček je dodnes v zahraničí nejhranějším českým operním skladatelem.

„Přicházím s mladým duchem naší republiky, mladou hudbou, nejsem ten, který se rád dívá dozadu, nýbrž ten, který raději hledí dopředu,“ řekl Janáček v Anglii v dubnu 1926, tedy v době, kdy komponoval Sinfoniettu. A Sinfonietta vskutku v sobě dokonale spojovala vše, pro co měl prvorepublikový občan pracovat: Pro slávu národa, pro nový rozvoj Sokolstva, pro bezpečnost republiky. Boleslav Vomáčka po pražské premiéře, popisoval v Lidových novinách vznik Sinfonietty na základě informací přímo od skladatele: Janáček si prý šel v Písku s nedůvěrou poslechnout fanfáry, „jakých dosud neslyšel“, vytrubované vojáky v „historických krojích“. Tento zážitek pak znovuoživily Lidové noviny, jež ho poprosily, aby „napsal pro ně k sokolským slavnostem ‚nějaké noty‘“. Janáček přemýšlel jenom chvíli, „až mu hlavou bleskla myšlenka: Sokolové – červené košile – tož fanfáry! A naskicoval hned několik fanfár. Z těch však pojednou v jeho hlavě počala rozrůstati hudba, věta po větě, až v krátké době asi tří týdnů ležela před mistrem hotová partitura Sinfonietty.“ Z příležitostného námětu tak vzniklo velké dílo, nesmírné obohacení naší symfonické tvorby.

Vítězslav NOVÁK — Lady Godiva