Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Jakub Hrůša

Česká filharmonie

Jakub Hrůša

Česká filharmonie

Tři dubnové večery s Jakubem Hrůšou věnujeme Karlu Ančerlovi, který se narodil před 110 lety, 11. dubna 1908. Šéfdirigentem České filharmonie byl od října 1950 až do roku 1969, kdy na protest proti okupaci Československa odešel do Kanady. Upozorňujeme posluchače, že zdravotně indisponovaného Behzoda Abduraimova nahradí klavírista Martin Helmchen. P

Program

Zoltán Kodály
Háry János, svita z opery  

Ludwig van Beethoven
Koncert pro klavír a orchestr č. 1 C dur op. 15

Sergej Prokofjev
Vojna a mír, svita z opery

Interpreti

Behzod Abduraimov
Martin Helmchen
klavír

Jakub Hrůša
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Jakub Hrůša
Rudolfinum — Dvořákova síň
11. 4. 2018  středa — 10.00 Generální zkouška
Nelze objednat online
11. 4. 2018  středa — 19.30
Nelze objednat online
12. 4. 2018  čtvrtek — 19.30
Nelze objednat online
13. 4. 2018  pátek — 19.30
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Karel Ančerl byl symbolem houževnatosti a síly spojené se vstřícností a klidem. Do filharmonie nastupoval jako dosazený dirigent, kterého orchestr nechtěl. Trpělivou a důslednou prací si však získal respekt a uvedl Českou filharmonii do světa velkých zahraničních turné. Filharmonie s Ančerlem absolvovala celkem 60 zájezdů do 28 států světa a vystupovala na všech prestižních pódiích od vídeňského Musikvereinu po newyorskou Carnegie Hall. Její repertoár Ančerl rozšířil o tvorbu Bartóka, Prokofjeva a Šostakoviče, ale také Martinů, Hanuše nebo Kabeláče a stál u zrodu řady světově ceněných nahrávek.

Hudba Sergeje Prokofjeva, jehož skladby včlenil Karel Ančerl do kmenového repertoáru orchestru, tvoří druhou půli večera. Ančerl byl v tomto směru průkopníkem, a proto jsme k jeho poctě zvolili dílo, které v Praze dosud nezaznělo: suitu z opery Vojna a mír. Operní je i úvod programu, známá suita Háry János Zoltána Kodályho. Ani volba Beethovenova Prvního klavírního koncertu není náhodná. Jeho premiéra v podání autora se totiž konala roku 1798 v Praze.

Interpreti

Martin Helmchen  klavír

Jakub Hrůša  dirigent

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a londýnského Philharmonia Orchestra.

Je častým hostem mnoha nejproslulejších světových orchestrů, v sezoně 2018/2019 debutoval s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Orchestre de Paris a NHK Symphony a ke všem byl okamžitě pozván znovu. Vedle svých titulárních dirigentských pozic se těší také z úzkého vztahu s Královským orchestrem Concertgebouw, Clevelandským orchestrem, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Newyorskou filharmonií, orchestrem lipského Gewandhausu, Chicagskými symfoniky, Vídeňskými symfoniky, Mahlerovým komorním orchestrem, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Orchestre Philharmonique de Radio France, Vídeňským rozhlasovým symfonickým orchestrem, Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem a Melbournským symfonickým orchestrem. V sezoně 2019/2020 se navrátí k Berlínským filharmonikům a bude debutovat s Pittsburskými symfoniky, v Curyšské opeře (nová inscenace Věci Makropulos) a v Nizozemské národní opeře (nová inscenace Rusalky pro Holland Festival s Královským orchestrem Concertgebouw). V létě se opět vrátí na Glyndebournský festival dirigovat operu Život prostopášníka.

Jeho vztah s předními vokálními a instrumentálními sólisty zahrnoval v posledních sezonách spolupráci s takovými hvězdami, jako jsou Behzod Abduraimov, Pierre-Laurent Aimard, Piotr Anderszewski, Leif Ove Andsnes, Emanuel Ax, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Jonathan Biss, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Renaud Capuçon, Isabelle Faust, Bernarda Fink, Martin Fröst, Julia Fischer, Vilde Frang, Sol Gabetta, Véronique Gens, Christian Gerhaher, Kirill Gerstein, Vadim Gluzman, Karen Gomyo, Augustin Hadelich, Hilary Hahn, Barbara Hannigan, Alina Ibragimova, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Sergej Chačatrjan, Denis Kožuchin, Lang Lang, Igor Levit, Jan Lisiecki, Albrecht Mayer, Johannes Moser, Viktoria Mullova, Anne Sofie Mutter, Kristine Opolais, Stephanie d’Oustrac, Emmanuel Pahud, Olga Pereťatko, Jean-Guihen Queyras, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Daniil Trifonov, Simon Trpčeski, Mitsuko Uchida, Klaus Florian Vogt, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann a Nikolaj Znaider.

Jako operní dirigent je pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne, kde nastudoval opery Vanessa, Příhody lišky Bystroušky, Sen noci svatojánské, Carmen, Utahování šroubu, Don Giovanni a La bohème a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour. Mimo to také připravil představení pro Royal Opera House, Covent Garden (Carmen), Vídeňskou státní operu (nové nastudování Věci Makropulos), Opéra National de Paris (Rusalka a Veselá vdova), Frankfurtskou operu (Triptych) a Curyšskou operu (Věc Makropulos).

Mezi jeho nahrávky se nově zařadily první dvě desky nového cyklu Dvořákových a Brahmsových symfonií a Smetanova Má vlast s Bamberskými symfoniky (vydavatelství Tudor). Z Dalších nahrávek zmiňme Bartókův i Kodályho Koncert pro orchestr s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin (Pentatone). S Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra také natočil Berliozovu Fantastickou symfonii, Straussovu Alpskou symfonii a Sukova Asraela (Octavia Records), s Českou filharmonií a Nicolou Benedettim houslové koncerty Čajkovského a Brucha (Universal) a devět CD (Pentatone a Supraphon) českého repertoáru s PKF-Prague Philharmonia, jejímž byl v letech 2009–2015 hudebním ředitelem.

Jakub Hrůša studoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze, mimo jiné u Jiřího Bělohlávka. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. V roce 2015 se stal prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase.

Skladby

Zoltán Kodály — Háry János, svita z opery

Ludwig van Beethoven — Koncert pro klavír a orchestr č. 1 C dur op. 15

Ludwig van Beethoven začínal svou profesionální uměleckou kariéru jako komponující klavírista. Beethovenův odkaz klavíru je monumentální, na jeho vrcholu stojí 32 klavírních sonát, které po Bachově Dobře temperovaném klavíru nazýváme druhým zákonem klavírní hry, a 5 klavírních koncertů. Pět číslovaných a dokončených klavírních koncertů! Beethoven totiž složil ještě před trvalým zakotvením ve Vídni klavírní koncert Es dur (1784). Z konce osmdesátých let pochází ještě klavírní koncert B dur, který nechal skladatel vydat až roku 1801 pod číslem 2. Koncert pro klavír a orchestr C dur, op. 15, je tedy třetím sólovým koncertem. Premiéra se konala ve Vídni 18. prosince 1795, k publikování došlo až po pečlivé revizi taktéž roku 1801, kdy koncert získal své číslo: 1.

Beethoven byl v devadesátých letech 18. století již pevně rozhodnut, jakou životní cestou se vydá. Naplňovaly se všechny předpoklady pro úspěšnou kariéru hudebního „génia“. Beethoven fascinoval svou nepřehlédnutelnou – poněkud roztržitou – osobností, dokázal pohotově improvizovat, hodiny skladby bral u proslulého Josepha Haydna. Zdálo se, že „hudební trůn“ po předčasně zemřelém Wolfgangu Amadeu Mozartovi převezme právě on. O Beethovenovi se začínalo mluvit a psát. První klavírní koncert skvěle dokumentuje tuto situaci; kompozice nepokrytě navazuje na Mozartovy klavírní koncerty, první uvedení řídil J. Haydn a Beethoven se ujal klavírního partu, do kterého vepsal několik brilantních kadencí (jednu do 1. věty a dvě do závěrečného ronda). První věta spoléhá na sonátovou formu Mozartových sólových koncertů, ve kterých sólový hráč pracuje s tématy až po orchestrální expozici; Beethoven však posílil virtuozitu klavírního partu a důkladně propracoval harmonický plán. Ve druhé větě Beethoven rozvinul do neobvyklé šíře melodické fráze a utlumil dechovou sekci, aby vynikl dialog klavíru s klarinety. Třetí věta hýří přímo haydnovským vtipem. Kupředu se řítící hudba sonátového ronda nešetří prudkými kontrasty v dynamice, překvapující jsou i tempové zvraty.

Sergej PROKOFJEV — Vojna a mír, svita z opery