Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Frank Peter Zimmermann

Česká filharmonie

Frank Peter Zimmermann

Česká filharmonie

Hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša řídí předvánoční program, jehož součástí je mimo jiné světová premiéra skladby Vzkříšení světla a naděje Jiřího Gemrota. První houslový koncert Bohuslava Martinů provede německý virtuos Frank Peter Zimmermann. Koncert se koná v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů.

Délka programu 1 hod 45 min
Program

Antonín Dvořák
Te Deum op. 103

Jiří Gemrot
Vzkříšení naděje a světla, kantáta pro smíšený sbor a orchestr (světová premiéra)

Bohuslav Martinů
Koncert pro housle a orchestr č. 1 H 232

Arthur Honegger
Vánoční kantáta pro baryton, dětský a smíšený sbor, varhany a orchestr

Interpreti

Frank Peter Zimmermann
housle

Kateřina Kněžíková
soprán

Svatopluk Sem
baryton

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek
sbormistr

Severáček, liberecký dětský sbor ZUŠ

Silvie Pálková
sbormistryně

Jakub Hrůša
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Frank Peter Zimmermann
Rudolfinum — Dvořákova síň
19. 12. 2018  středa — 19.30
Nelze objednat online
20. 12. 2018  čtvrtek — 19.30
Nelze objednat online
21. 12. 2018  pátek — 19.30
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Interpreti

Jakub Hrůša  dirigent

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a londýnského Philharmonia Orchestra.

Je častým hostem mnoha nejproslulejších světových orchestrů, v sezoně 2018/2019 debutoval s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Orchestre de Paris a NHK Symphony a ke všem byl okamžitě pozván znovu. Vedle svých titulárních dirigentských pozic se těší také z úzkého vztahu s Královským orchestrem Concertgebouw, Clevelandským orchestrem, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Newyorskou filharmonií, orchestrem lipského Gewandhausu, Chicagskými symfoniky, Vídeňskými symfoniky, Mahlerovým komorním orchestrem, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, Orchestre Philharmonique de Radio France, Vídeňským rozhlasovým symfonickým orchestrem, Tokijským metropolitním symfonickým orchestrem a Melbournským symfonickým orchestrem. V sezoně 2019/2020 se navrátí k Berlínským filharmonikům a bude debutovat s Pittsburskými symfoniky, v Curyšské opeře (nová inscenace Věci Makropulos) a v Nizozemské národní opeře (nová inscenace Rusalky pro Holland Festival s Královským orchestrem Concertgebouw). V létě se opět vrátí na Glyndebournský festival dirigovat operu Život prostopášníka.

Jeho vztah s předními vokálními a instrumentálními sólisty zahrnoval v posledních sezonách spolupráci s takovými hvězdami, jako jsou Behzod Abduraimov, Pierre-Laurent Aimard, Piotr Anderszewski, Leif Ove Andsnes, Emanuel Ax, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Jonathan Biss, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Renaud Capuçon, Isabelle Faust, Bernarda Fink, Martin Fröst, Julia Fischer, Vilde Frang, Sol Gabetta, Véronique Gens, Christian Gerhaher, Kirill Gerstein, Vadim Gluzman, Karen Gomyo, Augustin Hadelich, Hilary Hahn, Barbara Hannigan, Alina Ibragimova, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Sergej Chačatrjan, Denis Kožuchin, Lang Lang, Igor Levit, Jan Lisiecki, Albrecht Mayer, Johannes Moser, Viktoria Mullova, Anne Sofie Mutter, Kristine Opolais, Stephanie d’Oustrac, Emmanuel Pahud, Olga Pereťatko, Jean-Guihen Queyras, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Daniil Trifonov, Simon Trpčeski, Mitsuko Uchida, Klaus Florian Vogt, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann a Nikolaj Znaider.

Jako operní dirigent je pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne, kde nastudoval opery Vanessa, Příhody lišky Bystroušky, Sen noci svatojánské, Carmen, Utahování šroubu, Don Giovanni a La bohème a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour. Mimo to také připravil představení pro Royal Opera House, Covent Garden (Carmen), Vídeňskou státní operu (nové nastudování Věci Makropulos), Opéra National de Paris (Rusalka a Veselá vdova), Frankfurtskou operu (Triptych) a Curyšskou operu (Věc Makropulos).

Mezi jeho nahrávky se nově zařadily první dvě desky nového cyklu Dvořákových a Brahmsových symfonií a Smetanova Má vlast s Bamberskými symfoniky (vydavatelství Tudor). Z Dalších nahrávek zmiňme Bartókův i Kodályho Koncert pro orchestr s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin (Pentatone). S Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra také natočil Berliozovu Fantastickou symfonii, Straussovu Alpskou symfonii a Sukova Asraela (Octavia Records), s Českou filharmonií a Nicolou Benedettim houslové koncerty Čajkovského a Brucha (Universal) a devět CD (Pentatone a Supraphon) českého repertoáru s PKF-Prague Philharmonia, jejímž byl v letech 2009–2015 hudebním ředitelem.

Jakub Hrůša studoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze, mimo jiné u Jiřího Bělohlávka. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. V roce 2015 se stal prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase.

Silvie Pálková  sbormistryně

Svatopluk Sem  baryton

Svatopluk Sem

Lukáš Vasilek  sbormistr

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Lukáš Vasilek je podepsán pod řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby.

Pražský filharmonický sbor  sborový zpěv

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor (PFS) je předním evropským vokálním tělesem a jako jeden z nejvýznamnějších českých uměleckých ansámblů je zřizován přímo Ministerstvem kultury České republiky. Během dlouhé historie sboru založeného v roce 1935 se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři (mj. Jan Kühn, Josef Veselka, Pavel Kühn). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek.

Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár. Při jeho uvádění sbor spolupracuje s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Česká či Berlínská filharmonie, Vídeňští symfonikové) a dirigenty (např. Daniel Barenboim, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Zubin Mehta, sir Simon Rattle). PFS se nevyhýbá ani opeře. Pravidelně spolupracuje s Národním divadlem v Praze a od roku 2010 je rezidenčním sborem operního festivalu v rakouském Bregenzu.

Těleso realizuje také řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru „a cappella“ nebo s komorním instrumentálním doprovodem. Nedílnou součástí aktivit sboru je také péče o hudební výchovu mládeže. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, jejímž cílem je umožnit mladým umělcům získat praxi v profesionálním vokálním ansámblu.

Bohaté aktivity PFS v sezoně 2019/2020 zahrnují mj. koncerty na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro, turné do Hongkongu, vystoupení v novém sále Zarjadje, debuty na Velikonočním festivalu v Salcburku se Staatskapelle Dresden a Christianem Thielemannem nebo v sále Labské filharmonie v Hamburku s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši a s Labskou filharmonií NDR v čele s Alanem Gilbertem. Jubilejní 85. sezonu uzavře PFS hostováním na festivalu Smetanova Litomyšl, a také účinkováním na festivalech ve švýcarském St. Gallenu a v rakouském Bregenzu. Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert a Ceny České televize – Klasika roku.

Kateřina Kněžíková  soprán

Kateřina Kněžíková

Kateřina Kněžíková se narodila v roce 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 ukončila svá studia na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V Národním divadle v Praze debutovala v roce 2005 v roli Zerliny a od roku 2006 je stálou členkou ansámblu. V uplynulých letech zde nastudovala postavy jako Susanna (Le nozze di Figaro), Serpetta (La Finta giardiniera), Servilia (La Clemenza di Tito), Blonde (Entführung aus dem Serail), Despina (Cosí fan tutte), Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (Elisir d’amore), Barče (Hubička), Terinka (Jakobín), Nannetta (Falstaff), Aristea (L´Olimpiade) a mnoho dalších.

Hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle F. X Šaldy v Liberci, ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě, v Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu a v Opéra de Dijon.

Spolupracovala s režiséry jako je D. Beneš, Karl-Ernst a Ursel Herrmann, J. Heřman, L. Keprtová, L. Moaty, J. Nekvasil, V. Věžník aj.

V rámci své profesionální koncertní a operní činnosti spolupracovala s dirigenty jako je S. Baudo, J. Bělohlávek, A. Fisch, J. Gaffigan, M. Honeck, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, V. Luks, E. Mazzola, J. Nelson nebo T. Netopil a s významnými hudebními tělesy, jakými jsou BBC Symphony orchestra, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Hessischer Rundfunk Frankfurt am Main, PKF - Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a mnoho dalších.

Pravidelně vystupuje na prestižních mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MHF Dvořákova Praha, MHF Janáčkův máj,  MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, Struny podzimu, Festival de La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další).

Vytvořila nahrávky pro Český rozhlas, televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International. Pro label Harmonia mundi nahrála Smetanovu Prodanou nevěstu a její nahrávka Dove é amore é gelosia v produkci OPUS ARTE DVD získala ocenění německé kritiky „Preis der deutschen Schallplattenkritik“.

Severáček, liberecký dětský sbor ZUŠ  sbor

Frank Peter Zimmermann  housle

Frank Peter Zimmermann

Frank Peter Zimmermann je všeobecně považován za jednoho z předních houslistů své generace. Svou vrozenou muzikálnost, brilantní interpretaci a bystrou inteligenci již více než tři desetiletí uplatňuje ve spolupráci se všemi velkými světovými orchestry pod vedením nejvýznamnějších světových dirigentů. Frank Peter Zimmermann vystupoval ve všech významných koncertních sálech a na mezinárodních hudebních festivalech v Evropě, Spojených státech, Japonsku, Jižní Americe a Austrálii.

Zimmermann pravidelně hraje na komorních koncertech a dává recitály, které se setkávají s kladným ohlasem kritiků v tisku i ze strany veřejnosti. Jeho pravidelnými recitálovými spoluhráči jsou klavíristé Enrico Pace, Emanuel Ax, Christian Zacharias a Piotr Anderszewski.

Frank Peter Zimmermann provedl světové premiéry tří houslových koncertů: En Sourdine Matthiase Pintschera s Berlínskou filharmonií řízenou Peterem Eötvösem (2003), The Lost Art of Letter Writing Bretta Deana s Královským orchestrem Concertgebouw řízeným samotným skladatelem (2007) a Juggler in Paradise skladatelky Augusty Read Thomas s Orchestre Philharmonique de Radio France řízeném Andrejem Borejkem (2009).

Frank Peter Zimmermann získal řadu cen, jako je například Premio del Accademia Musicale Chigiana, Siena (1990), Rýnská kulturní cena (1994), Hudební cena města Duisburg (2002), Kříž za zásluhy první třídy Spolkové republiky Německo (2008) a Cena Paula Hindemitha města Hanau (2010).

Zimmermann natočil působivou diskografii pro EMI Classics, Sony Classical, BIS, Ondine, Teldec Classics a ECM Records; mnoha jeho nahrávkám se dostalo nejrůznějších ocenění. Jeho koncertní repertoár se pohybuje v rozpětí od Bacha až po Ligetiho a zahrnuje i řadu recitálových děl. V roce 2014 vyšla jeho druhá nahrávka Dvořákova Houslového koncertu jako součást Dvořákovského kompletu s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem vydaného firmou Decca. V únoru 2015 společnost Hänssler Classic vydala Zimmermannovu novou nahrávku Mozartových Houslových koncertů č. 1, 3 a 4 s Komorním orchestrem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu.

Frank Peter Zimmermann se narodil roku 1965 v Duisburgu v Německu. Na housle začal hrát v pěti letech; první koncert s orchestrem hrál ve věku deseti let. Studoval u Valerije Gradova, Saschka Gawriloffa a Hermana Krebberse. Hraje na stradivárky „Général Dupont, Grumiaux“ z roku 1727, zapůjčené panem Yu.

Skladby

Arthur Honegger — Vánoční kantáta pro baryton, dětský a smíšený sbor, varhany a orchestr

Antonín Dvořák — Te Deum, pro sóla, sbor a orchestr op. 103

Chvalozpěv Te Deum laudamus, te Dominum confitemur (Tebe Bože chválíme, Tobě Pane vzdáváme díky) napsal na přelomu 4. a 5. století biskup Nicetas z Remesiany (dnešní srbská Bela Palanka). Hojně zhudebňovaný text nacházel své společenské použití nejčastěji při těch příležitostech, kdy bylo na místě děkovat Bohu za mimořádnou milost, jakou byla například skončená bitva, přestálá morová nákaza nebo narození následníka trůnu.

Právě tento univerzálně srozumitelný podtext slavnostního díku vedl Antonína Dvořáka k volbě slov této modlitby pro objednanou kantátu k čtyřstému výročí objevení Ameriky v roce 1892 – tím spíše, že to byla volba „nouzová“. Kompozice spadá do období příprav na skladatelovo působení ve Spojených státech. Dvořákova nastávající zaměstnavatelka, intendantka newyorské konzervatoře Jeanette Thurberová, plánovala pro svého českého profesora kompoziční entrée v rámci plánovaných oslav. Zamýšlený domácí, tedy americký, básnický text nicméně nestihla do Evropy dodat s dostatečným předstihem před datem Dvořákova vyplutí ze starého kontinentu. Ke slovu tedy jako náhradník přišlo Te Deum a opožděný text Josepha Rodmana Drakea později Dvořák zhudebnil v kantátě Americký prapor.

Slova modlitby dělí Dvořák do čtyř vět v podstatě o symfonickém půdorysu. Slavnostní hřmotná úvodní věta (Te deum laudamus) má ve svém středu jako kontrast oslavu zcela intimní (sólo Sanctus Dominus Deus sabaoth). Druhá, volnější věta se od slavnostních fanfár (Tu Rex gloriae) přesouvá opět do niternějšího tónu a kontrast přináší opět hybná věta třetí (Aeterna fac). Finální část začíná z osamocené prosby Dignare Domine a roste do závěrečného mohutného Alleluja.

Jiří Gemrot — Vzkříšení světla a naděje

Bohuslav Martinů — Koncert pro housle a orchestr č. 1 H 232