Fotografie ilustrujicí stránku  Frank Peter Zimmermann Česká filharmonie

Česká filharmonie • Frank Peter Zimmermann


Česká filharmonie

Hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša řídí předvánoční program, jehož součástí je mimo jiné světová premiéra skladby Vzkříšení světla a naděje Jiřího Gemrota. První houslový koncert Bohuslava Martinů provede německý virtuos Frank Peter Zimmermann. Koncert se koná v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů.

Koncert z řady B
Délka programu 1 hod 45 min

Program

Antonín Dvořák
Te Deum op. 103

Jiří Gemrot
Vzkříšení naděje a světla, kantáta pro smíšený sbor a orchestr (světová premiéra)

Bohuslav Martinů
Koncert pro housle a orchestr č. 1 H 232

Arthur Honegger
Vánoční kantáta pro baryton, dětský a smíšený sbor, varhany a orchestr

Účinkující

Frank Peter Zimmermann
housle

Kateřina Kněžíková
soprán

Svatopluk Sem
baryton

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek
sbormistr

Severáček, liberecký dětský sbor ZUŠ

Silvie Pálková
sbormistryně

Jakub Hrůša
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Frank Peter Zimmermann

Rudolfinum — Dvořákova síň

19. 12. 2018  středa 19.30
Nelze objednat online
20. 12. 2018  čtvrtek 19.30
Nelze objednat online
21. 12. 2018  pátek 19.30
Nelze objednat online

Účinkující

Jakub Hrůša  dirigent
Jakub Hrůša

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V minulosti stejnou pozici zastával i u londýnského Philharmonia Orchestra.

Je častým hostem nejproslulejších světových orchestrů. Mimořádně blízký vztah jej pojí s Vídeňskými i Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Mnichovskou filharmonií, orchestrem lipského Gewandhausu, drážďanskou Staatskapelle, Orchestrem curyšské Tonhalle, luzernským festivalovým orchestrem, orchestrem lipského Gewandhausu, Orchestre de Paris, Filharmonickým orchestrem francouzského rozhlasu, NHK Symphony a Mahlerovým komorním orchestrem. Ve Spojených státech spolupracuje s Clevelandským orchestrem, Newyorskou filharmonií Chicagskými symfoniky a Bostonským symfonickým orchestrem.

Jako operní dirigent připravil představení pro Vídeňskou státní operu (Věc Makropulos), Royal Opera House, Covent Garden (Carmen), Opéra National de Paris (Rusalka a Veselá vdova) a Curyšskou operu (Věc Makropulos). V sezoně 2021/2022 se vrátí do Royal Opera House k nastudování Wagnerova Lohengrina. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne, kde nastudoval opery Vanessa, Příhody lišky Bystroušky, Sen noci svatojánské, Carmen, Utahování šroubu, Don Giovanni a La bohème a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jeho vztah s předními vokálními a instrumentálními sólisty zahrnoval v posledních sezonách spolupráci s takovými hvězdami, jako jsou Behzod Abduraimov, Pierre-Laurent Aimard, Piotr Anderszewski, Leif Ove Andsnes, Emanuel Ax, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Jonathan Biss, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Renaud Capuçon, Gautier Capuçon, Rey Chen, Isabelle Faust, Bernarda Fink, Martin Fröst, Julia Fischer, Vilde Frang, Sol Gabetta, Véronique Gens, Christian Gerhaher, Kirill Gerstein, Vadim Gluzman, Karen Gomyo, Augustin Hadelich, Hilary Hahn, Barbara Hannigan, Alina Ibragimova, Janine Jansen, Patricia Kopatchinskaja, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Sergej Chačatrjan, Denis Kožuchin, Lang Lang, Igor Levit, Jan Lisiecki, Albrecht Mayer, Johannes Moser, Viktoria Mullova, Anne Sofie Mutter, Kristine Opolais, Stephanie d’Oustrac, Emmanuel Pahud, Olga Pereťatko, Jean-Guihen Queyras, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Daniil Trifonov, Simon Trpčeski, Mitsuko Uchida, Klaus Florian Vogt, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a Nikolaj Znaider.

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. V roce 2021 získala deska s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, kterou natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem (vydavatelství BIS), nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. V roce 2020 získaly dvě jeho desky – klavírní koncerty Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Ivo Kahánkem (Supraphon) a opera Vanessa z Glynderournského festivalu (Opus Arte) – ocenění BBC Music Magazine Award. K jeho dalším deskám patří Dvořákovy a Brahmsovy symfonie s Bamberskými symfoniky (Tudor), Sukův Asrael se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu (BR Klassik) a Dvořákova Requiem a Te Deum s Českou filharmonií (Decca).

Jakub Hrůša studoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze, mimo jiné u Jiřího Bělohlávka. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu.

Silvie Pálková  sbormistryně
Svatopluk Sem  baryton
Svatopluk Sem

Studoval na Konzervatoři České Budějovice pod vedením prof. D. Volfové. Po absolutoriu nastoupil do stálého angažmá v Jihočeském divadle jako sólista opery, kde ztvárnil řadu hlavních rolí, jako např. Figaro (Lazebník sevillský), Germonte (La Traviata), Valentin (Faust a Markétka), Papageno (Kouzelná flétna), Guglielmo (Cosí fan tutte), nebo Belcore (Nápoj lásky).

Pravidelně hostuje na řadě operních scén České republiky, jako je Národní divadlo v Praze, Státní opera Praha, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Jihočeské divadlo České Budějovice, Národní divadlo Brno nebo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Jeho repertoár tvoří několik desítek rolí různého charakteru.

Spolupracoval mj. s režiséry O. Havelkou, J. Heřmanem, M. Formanem, režisérskou dvojicí SKUTR (Martin Kukučka & Lukáš Trpišovský) a zpíval pod taktovkou dirigentů, jakými jsou G. Albrecht, A. Allemandi, J. Bělohlávek, T. Brauner, E. Dovico, P. Feranec, E. Fiore, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, J. Keenen, O. Lenárd, T. Netopil, L. Pešek, M. De Rose, D. Savic aj.

Hostuje na koncertních a operních jevištích nejen v Čechách, ale i v zahraničí - v Japonsku, Dánsku, Jižní Koreji, Rakousku, Španělsku, Německu, Rusku, Itálii nebo Anglii za doprovodu orchestrů jako je BBC Symphony Orchestra, PKF – Prague Philharmonie aj. 

Podílel se na realizaci nahrávky Smetanovy Prodané nevěsty s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou J. Bělohlávka pro nahrávací společnost Harmonia Mundi. Pro společnost BBC natočil dokument "Rolando meets Don Giovanni", kde vystoupil společně s Rolandem Villazónem v titulní roli Dona Giovanniho.

Je častým hostem prestižních mezinárodních hudebních a operních festivalů, jako např. MHF Dvořákova Praha, rakouského Opern Air Gars am Kampf, MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl nebo MHF Český Krumlov.

Získal třikrát ve svém oboru prestižní Cenu Karla Rodena.

Lukáš Vasilek  sbormistr
Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Lukáš Vasilek je podepsán pod řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby.

Pražský filharmonický sbor  sborový zpěv
Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor (PFS) je předním evropským vokálním tělesem a jako jeden z nejvýznamnějších českých uměleckých ansámblů je zřizován přímo Ministerstvem kultury České republiky. Během dlouhé historie sboru založeného v roce 1935 se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři (mj. Jan Kühn, Josef Veselka, Pavel Kühn). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek.

Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár. Při jeho uvádění sbor spolupracuje s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Česká či Berlínská filharmonie, Vídeňští symfonikové) a dirigenty (např. Daniel Barenboim, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Zubin Mehta, sir Simon Rattle). PFS se nevyhýbá ani opeře. Pravidelně spolupracuje s Národním divadlem v Praze a od roku 2010 je rezidenčním sborem operního festivalu v rakouském Bregenzu.

Těleso realizuje také řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru „a cappella“ nebo s komorním instrumentálním doprovodem. Nedílnou součástí aktivit sboru je také péče o hudební výchovu mládeže. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, jejímž cílem je umožnit mladým umělcům získat praxi v profesionálním vokálním ansámblu.

Bohaté aktivity PFS v sezoně 2019/2020 zahrnují mj. koncerty na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro, turné do Hongkongu, vystoupení v novém sále Zarjadje, debuty na Velikonočním festivalu v Salcburku se Staatskapelle Dresden a Christianem Thielemannem nebo v sále Labské filharmonie v Hamburku s Českou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši a s Labskou filharmonií NDR v čele s Alanem Gilbertem. Jubilejní 85. sezonu uzavře PFS hostováním na festivalu Smetanova Litomyšl, a také účinkováním na festivalech ve švýcarském St. Gallenu a v rakouském Bregenzu. Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert a Ceny České televize – Klasika roku.

Kateřina Kněžíková  soprán
Kateřina Kněžíková

Kateřina Kněžíková se narodila v roce 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 ukončila svá studia na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V Národním divadle v Praze debutovala v roce 2005 v roli Zerliny a od roku 2006 je stálou členkou ansámblu. V uplynulých letech zde nastudovala postavy jako Susanna (Le nozze di Figaro), Serpetta (La Finta giardiniera), Servilia (La Clemenza di Tito), Blonde (Entführung aus dem Serail), Despina (Cosí fan tutte), Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (Elisir d’amore), Barče (Hubička), Terinka (Jakobín), Nannetta (Falstaff), Aristea (L´Olimpiade) a mnoho dalších.

Hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle F. X Šaldy v Liberci, ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě, v Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu a v Opéra de Dijon.

Spolupracovala s režiséry jako je D. Beneš, Karl-Ernst a Ursel Herrmann, J. Heřman, L. Keprtová, L. Moaty, J. Nekvasil, V. Věžník aj.

V rámci své profesionální koncertní a operní činnosti spolupracovala s dirigenty jako je S. Baudo, J. Bělohlávek, A. Fisch, J. Gaffigan, M. Honeck, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, V. Luks, E. Mazzola, J. Nelson nebo T. Netopil a s významnými hudebními tělesy, jakými jsou BBC Symphony orchestra, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Hessischer Rundfunk Frankfurt am Main, PKF - Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a mnoho dalších.

Pravidelně vystupuje na prestižních mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MHF Dvořákova Praha, MHF Janáčkův máj,  MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, Struny podzimu, Festival de La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další).

Vytvořila nahrávky pro Český rozhlas, televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International. Pro label Harmonia mundi nahrála Smetanovu Prodanou nevěstu a její nahrávka Dove é amore é gelosia v produkci OPUS ARTE DVD získala ocenění německé kritiky „Preis der deutschen Schallplattenkritik“.

Severáček, liberecký dětský sbor ZUŠ  sbor
Frank Peter Zimmermann  housle
Frank Peter Zimmermann

Frank Peter Zimmermann je všeobecně považován za jednoho z předních houslistů své generace. Vystupuje se všemi významnými orchestry světa, včetně Berlínské filharmonie, s níž debutoval v roce 1985 s Danielem Barenboimem, Vídeňské filharmonie, s níž hrál poprvé v roce 1983 s Lorinem Maazelem v Salcburku, všech londýnských a  velkých amerických orchestrů. Je pravidelným hostem na významných hudebních festivalech, jako je Salcburk, Edinburgh nebo Lucern. Spolu s Antoinem Tamestitem (viola) a Christianem Poltérou (violoncello) založil Trio Zimmermann. V posledních letech vystupuje v recitálech s klavíristou Martinem Helmchenem a během sezóny 2021/22 uvádějí Beethovenovy sonáty ve významných evropských koncertních sálech. BIS Records  také vydalo jejich kompletní nahrávku těchto sonát na třech CD.

Během let Frank Peter Zimmermann vytvořil působivou diskografii pro EMI Classics, Sony Classical, BIS, Ondine, Hänssler, Decca, Teldec a ECM. Nahrál prakticky všechny významné houslové koncerty,  od Bacha po Ligetiho, Deana a Pintschera, šest sólových sonát Ysaÿe, Paganiniho 24 Capricií a kompletní sonáty pro housle a klavír od J.S. Bacha, Mozarta a Beethovena. Mnohé z těchto nahrávek získaly prestižní ocenění po celém světě. U vydavatelství BIS v loňském roce vyšlo CD  s oběma houslovými koncerty Bohuslava Martinů a sólovou sonátou Bély Bartóka; na této nahrávce ho doprovázeli Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou. Další nahrávka pro BIS obou Šostakovičových houslových koncertů  s orchestrem NDR Elbphilharmonie a Alana Gilberta byla nominována na cenu Grammy.

Frank Peter Zimmermann  se narodil se v roce 1965 v německém Duisburgu a v pěti letech se začal učit hrát na housle se svou matkou. Poté studoval u Valerije Gradova, Saschky Gawriloffa a Hermana Krebberse. Hraje na housle Antonius Stradivari z roku 1711 "Lady Inchiquin", které  má propůjčeny od Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen, Düsseldorf, "Kunst im Landesbesitz".

Skladby

Arthur Honegger
Vánoční kantáta pro baryton, dětský a smíšený sbor, varhany a orchestr
Antonín Dvořák
Te Deum, pro sóla, sbor a orchestr op. 103

Chvalozpěv Te Deum laudamus, te Dominum confitemur (Tebe Bože chválíme, Tobě Pane vzdáváme díky) napsal na přelomu 4. a 5. století biskup Nicetas z Remesiany (dnešní srbská Bela Palanka). Hojně zhudebňovaný text nacházel své společenské použití nejčastěji při těch příležitostech, kdy bylo na místě děkovat Bohu za mimořádnou milost, jakou byla například skončená bitva, přestálá morová nákaza nebo narození následníka trůnu.

Právě tento univerzálně srozumitelný podtext slavnostního díku vedl Antonína Dvořáka k volbě slov této modlitby pro objednanou kantátu k čtyřstému výročí objevení Ameriky v roce 1892 – tím spíše, že to byla volba „nouzová“. Kompozice spadá do období příprav na skladatelovo působení ve Spojených státech. Dvořákova nastávající zaměstnavatelka, intendantka newyorské konzervatoře Jeanette Thurberová, plánovala pro svého českého profesora kompoziční entrée v rámci plánovaných oslav. Zamýšlený domácí, tedy americký, básnický text nicméně nestihla do Evropy dodat s dostatečným předstihem před datem Dvořákova vyplutí ze starého kontinentu. Ke slovu tedy jako náhradník přišlo Te Deum a opožděný text Josepha Rodmana Drakea později Dvořák zhudebnil v kantátě Americký prapor.

Slova modlitby dělí Dvořák do čtyř vět v podstatě o symfonickém půdorysu. Slavnostní hřmotná úvodní věta (Te deum laudamus) má ve svém středu jako kontrast oslavu zcela intimní (sólo Sanctus Dominus Deus sabaoth). Druhá, volnější věta se od slavnostních fanfár (Tu Rex gloriae) přesouvá opět do niternějšího tónu a kontrast přináší opět hybná věta třetí (Aeterna fac). Finální část začíná z osamocené prosby Dignare Domine a roste do závěrečného mohutného Alleluja.

Jiří Gemrot
Vzkříšení světla a naděje
Bohuslav Martinů
Koncert pro housle a orchestr č. 1 H 232
Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?