Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Hilary Hahn

Hilary Hahn • Česká filharmonie


Ostatní pořadatelé

Česká filharmonie

Program

Leoš Janáček
Suita pro symčcový orchestr

Wolfgang Amadeus Mozart
Houslový koncert č. 5 A dur KV 219 „Turecký“

Antonín Dvořák
Česká suita op. 39

Účinkující

Hilary Hahn
housle

Jiří Bělohlávek
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Hilary Hahn Česká filharmonie

Barceló Formentor — Auditorium

1. 9. 2016  čtvrtek 20.30
Nelze objednat online

Prodej vstupenek zajišťuje pořadatel koncertu.

Prodej vstupenek zajišťuje pořadatel koncertu.

Účinkující

Hilary Hahn  housle
Jiří Bělohlávek  dirigent
Jiří Bělohlávek

Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie
Hlavní hostující dirigent Rotterdamské filharmonie
Čestný dirigent BBC Symphony Orchestra

Po svém úspěšném působení na pozici šéfdirigenta BBC Symphony Orchestra byl renomovaný český dirigent Jiří Bělohlávek v roce 2012 jmenován hudebním a uměleckým ředitelem České filharmonie, přičemž s orchestrem BBC nadále vystupuje jako jeho čestný dirigent. Během své profesní dráhy působil Jiří Bělohlávek také jako šéfdirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK (1977–89) a jako umělecký ředitel Pražské komorní filharmonie, nyní orchestru Prague Philharmonia (1994–2004). V roce 2006 byl jmenován předsedou umělecké rady festivalu Pražské jaro a od roku 2013 do roku 2017 zastával funkci hlavního hostujícího dirigenta Rotterdamské filharmonie.

Jako operní dirigent spolupracoval Jiří Bělohlávek s Vídeňskou státní operou, Královskou operou v Covent Garden, Metropolitní operou v New Yorku, operou v San Franciscu, Opéra National de Paris, madridským Teatro Real, operním festivalem v Glyndebourne, Curyšskou operou a pražským Národním divadlem. S hudebníky BBC Symphony Orchestra s velkým úspěchem uvedl a nahrál také několik koncertních provedení oper. V této sezóně potvrdil svou pověst vynikajícího dirigenta janáčkovského repertoáru, když v londýnské Royal Festival Hall dirigoval Českou filharmonii v koncertním provedení Její pastorkyně a v Sanfranciské opeře poté řídil i plné provedení tohoto díla. V rámci cyklu BBC Proms pak uvedl s BBC Symphony Orchestra rovněž Janáčkovu Věc Makropulos.

Česká filharmonie zažívá pod Bělohlávkovým vedením mimořádné úspěchy, a to jak na svém domovském pódiu v Praze, tak na rozsáhlých turné v zahraničí. V posledních třech sezónách koncertoval orchestr na třech kontinentech – kromě Evropy ještě v Asii a Severní Americe. Jeho nedávná rezidence ve vídeňském Musikvereinu byla velmi úspěšná a dala podnět k plánování podobných akcí v jiných světových hlavních městech. V lednu 2017 Česká filharmonie oznámila, že s Jiřím Bělohlávkem oficiálně prodloužila spolupráci až do roku 2022.

Kromě svého působení v Praze a zahraničních turné s Českou filharmonií hostuje Jiří Bělohlávek nadále u předních světových orchestrů – v posledních letech dirigoval například BBC Symphony Orchestra (včetně vystoupení na londýnských Proms), Newyorskou filharmonii, Pittsburgh Symphony Orchestra, National Symphony Orchestra se sídlem ve Washingtonu, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, orchestr lipského Gewandhausu a vídeňské symfoniky. V nadcházející sezóně ho vedle projektů s Českou filharmonií čeká i zajímavá spolupráce s tělesy Chicago Symphony Orchestra a Pittsburgh Symphony, s Orchestrem Bavorského rozhlasu v Mnichově, Rotterdamskou filharmonií, orchestrem lipského Gewandhausu, Petrohradskou filharmonií a dalšími soubory.

Na podzim roku 2017 absolvuje Bělohlávek s Českou filharmonií velké asijské turné, které zahrnuje koncerty v Japonsku a Koreji a na Tchaj-wanu. Kromě toho bude orchestr dirigovat také na evropských vystoupeních, z nichž nejvýznamnější bude v srpnu 2018 uvedení Janáčkovy Glagolské mše na Salcburském festivalu.

Jiří Bělohlávek má rozsáhlou diskografii; jedním z jeho nedávných projektů s Českou filharmonií je souborná nahrávka všech symfonií a koncertů Antonína Dvořáka. V nadcházející sezóně bude jeho spolupráce se společností Decca pokračovat diskem s nahrávkami sukovského repertoáru.

V roce 2012 byl Jiří Bělohlávek za své služby britské hudbě jmenován komandérem Řádu Britského impéria.

Skladby

Antonín Dvořák
Česká suita op. 39
Leoš Janáček
Suita pro smyčcový orchestr

Janáčkovu Suitu pro smyčce (někdy nazývanou Suita pro smyčcový orchestr) brzy po jejím uvedení v Besedě brněnské komentoval recenzent Moravské orlice (6. 12. 1877) se vzletným patosem a s důrazem na to, že se jedná „o našeho umělce, z našeho středu vyrostlého“, „umělce tak mladého a skladbu tak výbornou“. Janáček byl „náš“ ve smyslu rodných kořenů v Hukvaldech na severní Moravě i vzdělání, které získal na brněnských školách; jeho pražská epizoda ani studium na konzervatořích v Lipsku a ve Vídni netrvaly dlouho. Od roku 1876 působil jako sbormistr Besedy brněnské a cílevědomě usiloval o vybudování kvalitního orchestru. Provedení Suity, kterou napsal na podzim 1877, sám v Besedě brněnské řídil. Zatímco premiéra sklidila nadšení a recenzent Bertold Žalud skladbě dokonce podsouval romantický obsah, s odstupem času byla Suita nazírána spíš jako začátečnická, Wagnerem, Skuherským, Dvořákem i Smetanou ovlivněná práce, a podle všeho si jí později autor příliš nevážil. 

Ano, Suita pro smyčce je nejstarší Janáčkovou zachovanou orchestrální skladbou a jako taková vzdálena jeho typickému hudebnímu vyjadřování z vrcholné tvorby, neznamená to však, že nemá své kvality. Skládá se ze šesti částí, které původně nesly označení Prélude, Allemande, Sarabanda, Scherzo, Air a Finale. Protože se přece jen jednalo o jiný myšlenkový svět – svět barokní taneční suity, Janáček v roce 1926 v prvním tištěném vydání skladby staré názvy vypustil a nahradil je údaji o tempu. Šest vět tvoří kompaktní celek, převažuje v nich písňová forma, pouze závěrečné Finale využívá formu sonátovou. Oblibu suit pro komorní orchestr jakožto žánru dokládá v sedmdesátých letech 19. století i Česká suita, op. 39, od Antonína Dvořáka, která vznikla v roce 1879 a s Janáčkovou Suitou pro smyčce se občas ocitá na témže labelu nebo koncertním programu. Janáček plný vroucnosti a zpěvnosti v této konkurenci dobře obstojí.

Wolfgang Amadeus Mozart
Houslový koncert č. 5 A dur KV 219

Koncert pro housle a orchestr č. 5 A dur KV 219 (tzv. Turecký) Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1775 patří ke klenotům Mozartovy koncertantní tvorby a k nejvyhledávanějším skladbám dnešní houslové literatury. Je to dílo bohaté hudební invence, které dává sólistovi mnoho možností osobitého pojetí, a to nejen v závěrečných kadencích.

První věta koncertu začíná orchestrálním úvodem s tempovým označením Allegro aperto. Spojení těchto dvou výrazů není v hudbě běžné (Mozart ho použil ještě v Klavírním koncertu KV 238 a v některých operních áriích). Aperto znamená italsky otevřený. Znalci se rozcházejí v názoru, co přesně chtěl Mozart tímto přívlastkem vyjádřit. Měla jím být naznačena otevřenost v melodických nápadech, které z přemíry invence překvapivě uvádí a zase opouští, anebo snad otevřenost závěru první věty?

Po orchestrálním úvodu nastupují sólové housle v netypicky krátkém, ale výrazném Adagiu, nápadně proměňujícím charakter hudby. Po něm pak přichází v tutti energické hlavní téma, které vystřídá skromnější a grotesknější téma vedlejší. V provedení Mozart srší bohatými nápady.

Druhá věta, Adagio, přináší po jiskřivé až extatické náladě první věty vydechnutí, uvolnění a nadhled. Jako by ji komponoval jiný člověk. Pracuje s lyrickým, klidným až kontemplativním tématem, vyznívajícím v sólových pasážích nebývalé krásy.

Poslední věta, Rondo, je založena na menuetovém tématu. Ve střední části se však mění rytmus z trojdobého menuetového pohybu na dvojdobý pochod, podle něhož bývá koncert označován jako Turecký. Stejný princip je použit například i v Mozartově Klavírní sonátě A dur, jejíž 3. věta je známá jako Turecký pochod. K posílení efektu alla turca využívá skladatel i col legno ve violoncellech a basách (hráči udeří na struny hůlkou smyčce místo žíněmi). Tyto prvky tak zvané „turecké“ hudby, byly v Mozartově době oblíbené i v opeře. Třetí věta nabízí mnoho způsobů uchopení rondového tématu. Sólista je může představit od bravurně virtuózního pojetí až po zdůraznění lyrické složky. Nechme se překvapit, jaké pojetí zvolí dnes vystupující umělec.

Tak copak vás zajímá?
Zavřít
Zavřít
Tak copak vás zajímá?