Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Kirill Gerstein

Česká filharmonie

Kirill Gerstein

Česká filharmonie

Závěr rozsáhlého Čajkovského projektu pro vydavatelství Decca bude patřit Klavírnímu koncertu č. 2 se sólistou Kirillem Gersteinem a Symfonii č. 2 c moll. Orchestr řídí šéfdirigent Semjon Byčkov.

Délka programu 1 hod 45 min
Program

Petr Iljič Čajkovskij
Koncert č. 2 G dur pro klavír a orchestr, op. 44
Allegro brillante
Andante non troppo
Allegro con fuoco
40ʼ

PŘESTÁVKA – 20ʼ 

Petr Iljič Čajkovskij
Symfonie č. 2 c moll „Maloruská“, op. 17
Andnate sostenuto – Allegro vivo
Andantino marziale, quasi moderato
Scherzo: Allegro molto vivace
Moderato assai – Allegro vivo
32ʼ

Preludium  – Petr Kadlec

Účinkující

Kirill Gerstein
klavír

Semjon Byčkov
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Kirill Gerstein
Rudolfinum — Dvořákova síň
20. 2. 2019  středa — 10.00 Generální zkouška
Nelze objednat online
20. 2. 2019  středa — 19.30
Nelze objednat online
21. 2. 2019  čtvrtek — 19.30
Nelze objednat online
22. 2. 2019  pátek — 19.30
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Účinkující

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Semjon Byčkov, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie, se narodil v Leningradu (Petrohradu) v roce 1952, roku 1975 emigroval do USA a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Stejně jako Česká filharmonie i on je pevně spjat jak s východoevropskou, tak západní kulturou.

Když v roce 2013 absolvoval s Českou filharmonií první koncerty, zrodila se myšlenka na společný „Projekt Čajkovskij“. Jeho první výsledek vydala společnost Decca v říjnu 2016 a v srpnu roku 2017 následovalo provedení symfonie Manfred. Projekt vyvrcholí v roce 2019, kdy Českou filharmonii čekají rezidenční vystoupení v Praze, ve Vídni a v Paříži a společnost Decca uvede na trh její nahrávky všech Čajkovského symfonií, tří klavírních koncertů, Romea a Julie, Serenády pro smyčce a symfonické básně Francesca da Rimini.

V roce 1989, čtrnáct let poté, co opustil bývalý Sovětský svaz, se Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Jeho mezinárodní kariéra začala o několik let dříve a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Královského orchestru Concertgebouw. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov diriguje přední orchestry a působí na významných operních scénách v USA a v Evropě. Kromě pozice šéfdirigenta České filharmonie zastává čestnou dirigentskou funkci (držitel titulu Günter Wand Conducting Chair) u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje na festivalu BBC Proms, a působí na katedře dirigování Královské hudební akademie v Londýně na čestné pedagogické pozici nesoucí jméno Otty Klemperera. V roce 2015 byl Semjonu Byčkovovi v mezinárodní soutěži International Opera Awards udělen titul „Dirigent roku“. Při koncertních vystoupeních v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou pedagogikou, a jeho výkony se proto vždy těší velké pozornosti. S repertoárem, který obsáhne čtyři století, stráví v nadcházející sezoně dva týdny s Newyorskou filharmonií, s níž představí americkou premiéru Symfonie č. 2 Thomase Larchera, a s Clevelandským orchestrem uvede skladby Detleva Glanerta, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. V Evropě bude dirigovat lipský Gewandhausorchester, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, orchestr Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Královský orchestr Concertgebouw.

V roce 1986 Semjon Byčkov podepsal smlouvu se společností Philips, kterou začala významná spolupráce vedoucí k rozsáhlé diskografii s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. Později následovala série přelomových nahrávek, které jsou součástí dědictví jeho 13letého působení u Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010). Tento repertoár zahrnuje kompletní cyklus Brahmsových Symfonií a skladby Richarda Strausse, Gustava Mahlera, Dimitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova, Giuseppe Verdiho, Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Jeho nahrávka Wagnerova Lohengrina byla vyhlášena nahrávkou roku 2010 časopisem BBC Music Magazine a jeho aktuální nahrávka Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky byla vybrána v BBC Music Magazine jako nahrávka měsíce.

Kirill Gerstein  klavír
Kirill Gerstein

Všestranný klavírista Kirill Gerstein rychle vystoupal mezi hvězdy klasického nebe. Jazzová průprava a praxe, jíž se věnoval od útlého věku, tvoří důležitou součást jeho interpretačního stylu. 

Kirill Gerstein je šestým laureátem prestižní ceny Gilmore Artist Award. Od roku 2010, kdy cenu obdržel, ji sdílí s ostatními prostřednictvím objednávek mezižánrových skladeb u umělců, jako jsou Timo Andres, Chick Corea, Alexander Goehr, Oliver Knussen či Brad Mehldau. Kirill Gerstein získal rovněž první cenu na klavírní soutěži Artura Rubinštejna v Tel Avivu v roce 2001, Gilmore Young Artist Award v roce 2002 a Avery Fisher Grant roku 2010. 

Vedle České filharmonie a Semjona Byčkova vystupuje Gerstein v sezoně 2018/2019 s London Symphony Orchestra a sirem Markem Elderem a v Číně se symfonickými orchestry ze Šanghaje a Kantonu. Koncertuje s Rotterdamskou filharmonií, Orchestre Philharmonique de Radio France, orchestrem NDR Elbphilharmonie, drážďanskou Staatskapelle, Dánským národním symfonickým orchestrem, Helsinskou filharmonií, Cleveland Orchestra, Cincinnati Symphony a s Orquestra Sinfônica do Estado de São Paulo. V březnu 2019 bude premiérovat nový klavírní koncert Thomase Adèse s Bostonským symfonickým orchestrem za řízení autora, a to v Bostonu a newyorské Carnegie Hall. V Londýně, Stuttgartu, Lisabonu, Singapuru, Melbourne a Kodani vystoupí v recitálech, v Lucernu ho čeká komorní program s Hagen Quartet, Veronikou Eberle a Clemensem Hagenem a s hercem Brunem Ganzem připravuje recitály pro Německo a Rakousko. 

U vydavatelství LAWO Classic vyšel na podzim 2018 Skrjabinův Prométheus: Báseň ohně v podání Kirilla Gersteina, Osloské filharmonie a Vasilije Petrenka. Dalšími nahrávkami, s nimiž se Gerstein pochlubí v této sezoně, jsou Busoniho Klavírní koncert vydaný na jaře 2019 labelem myrios classic a v létě pak u vydavatelství DECCA vyjdou v rámci Čajkovského projektu s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem Čajkovského Klavírní koncerty č. 1–3

Kirill Gerstein se narodil v roce 1979 ve Voroněži v jihozápadním Rusku. Studoval hru na klavír ve speciální škole pro nadané děti a během studia klasické hudby se ještě sám pokoušel o jazz – studijním materiálem mu byla rozsáhlá rodičovská sbírka nahrávek. Poté, co slyšel na jednom sovětském festivalu vibrafonistu Garyho Burtona, se Gerstein vypravil ve 14 letech do USA a začal studovat na Berklee College of Music v Bostonu jako vůbec nejmladší student v historii školy. Během studia absolvoval jeden letní univerzitní program v Tanglewoodu a školu dokončil po třech letech. Poté studoval na Manhattan School of Music v New Yorku u Solomona Mikowského a ve dvaceti letech získal bakalářský i magisterský titul. Ve studiích pokračoval v Madridu u Dmitrije Baškirova a v Budapešti u Ference Radose. Od roku 2003 je Kirill Gerstein americkým občanem. 

Jako velmi zaujatý pedagog vyučoval Gerstein v letech 2007–2017 na Musikhochschule ve Stuttgartu. Od podzimu 2018 je pedagogem v nově založeném studijním programu sira Andráse Schiffa pro mladé výkonné umělce, v rámci akademie v německém Kronbergu.

Skladby

Petr Iljič Čajkovskij — Symfonie č. 2 c moll op. 17 „Maloruská“

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ
1840–1893

Nejvýznamnější z ruských hudebních romantiků Petr Iljič Čajkovskij studoval v Petrohradu právnickou školu; jeho srdce a nesporný talent jej však neustále táhly k hudbě. Vykonával místo právníka ve státních službách, ovšem záhy se začal vzdělávat u Antona Grigorjeviče Rubinštejna na petrohradské konzervatoři. Po absolutoriu nastoupil na základě doporučení svého učitele jako pedagog na konzervatoř v Moskvě, kterou vedl Rubinštejnův bratr Nikolaj. Učitelské působení ovšem Čajkovskému nepřinášelo radost, bylo pouze prostředkem materiálního zajištění začínajícího skladatele, který na zasloužený úspěch teprve čekal. Od roku 1876 mu však finanční podpora mecenášky Naděždy Filaretovny von Meck umožnila, že se mohl plně věnovat kompozici i provádění svých děl. V této době vznikla Čajkovského nejslavnější díla, kterými si brzy vydobyl uznání v Rusku i v Evropě: balety Labutí jezero (1876), Šípková Růženka (1889), opery Evžen Oněgin (1878), Piková dáma (1890) a řada dalších orchestrálních, komorních i vokálních děl. Čajkovskij navštívil se svými skladbami opakovaně i Prahu (1888, 1892), kde se spřátelil se svým vrstevníkem Antonínem Dvořákem. Labutí písní skladatele je 6. symfonie zvaná „Patetická“; týden po její premiéře zemřel podle oficiální zprávy na choleru. V souvislosti s jeho smrtí se však také mluví o vynucené sebevraždě, která měla zabránit prozrazení údajné Čajkovského homosexuality.

Obě dnes uváděné skladby spojuje místo, kde díla vznikala, a fakt, že stojí poněkud ve stínu svých „sester“ z rodiny klavírních koncertů a symfonií. Čajkovského Druhý klavírní koncert G dur nedosáhl takové popularity jako proslavený První klavírní koncert b moll,před Symfonií č. 2 „Maloruskou“zase konvenčně orientovaní dramaturgové symfonických těles často dávají přednost posledním třem jeho symfoniím (č. 4–6). To však neznamená, že by nešlo o díla hodná pozornosti hudbymilovné veřejnosti. Naopak, je dobře že máme možnost je v tento koncertní večer vyslechnout!

V létě 1877 se Petr Čajkovskij oženil se svou žačkou z moskevské konzervatoře Antoninou Ivanovnou Miljukovovou. Jejich soužití však trvalo pouhé dva měsíce. Skladatel svou ženu nemiloval a nešťastné rozhodnutí vstoupit do manželství mělo neblahý vliv na jeho psychickou kondici, která mu ubíjela kreativitu a bránila věnovat se plnohodnotně kompoziční činnosti. Opustit manželku mu bylo dokonce doporučeno jeho ošetřujícím lékařem. Skladatelova rekonvalescence z neuváženého sňatku trvala řadu měsíců. Do období nacházení nových tvůrčích sil patří mj. Houslový koncert D dur a také Koncert pro klavír a orchestr č. 2 G dur op. 44, který Čajkovskij začal psát v říjnu 1879, když byl na návštěvě u rodiny své sestry ve vesnici Kamjanka v dnešní Čerkaské oblasti Ukrajiny. Jeho švagrovi Lvu Davidovovi záleželo, aby zde mohl Petr Iljič nerušeně komponovat a už dříve mu na svém statku dal k dispozici samostatný domek, který vybavil klavírem. Zdejší prostředí si skladatel neobyčejně oblíbil a pravidelně sem zajížděl.

První věta koncertu je tradičně psána v sonátové formě o dvou kontrastních tématech (vedlejší hudební myšlenka nastupuje po první sólové kadenci), má však nezvykle rozsáhlé provedení. Další zvláštnost najdeme ve druhé části Andante non troppo, kde se kromě klavíru stávají sólovými nástroji také housle a posléze i violoncello. Orchestr, omezený téměř jen na smyčce, má v této větě jen minimální úlohu. Svižná závěrečná část pak prověřuje především technickou zdatnost už mnoha generací sólistů. Čajkovskij věnoval tento koncert svému někdejšímu šéfovi Nikolaji Rubinštejnovi, jenž se měl stát prvním interpretem nového díla. To se však nestalo, jelikož Rubinštejn před premiérou díla zemřel. Hudebnímu světu tak skladbu představila 12. listopadu 1881 anglická klavíristka Madeline Schiller v New Yorku s místním proslaveným filharmonickým orchestrem.

Také Čajkovského Symfonie č. 2 c moll „Maloruská“ vznikla v Kamjance. Skladatel ji komponoval v letních měsících roku 1872. V 19. století se ukrajinskému území, jež bylo součástí ruského impéria, říkalo „Malorusko“. Na Ukrajině Čajkovskij zaslechl několik lidových písní, které si se zájmem zapsal, a následně použil ve všech částech této své čtyřvěté symfonické kompozice. Inspiraci východoslovanským folklórem symfonie nezapře hned v pomalé introdukci první věty přednášené lesním rohem a následně fagotem, další vývoj věty je sonátový a lidovým motivem exponovaným v úvodu pak celá první věta také končí. Rovněž druhá část je orámována jedním hudebním nápadem. Začíná netradičně pochodově rytmizovanými údery tympánu. Formu slavnostního pochodu (který je reminiscencí na Čajkovského operu Undina), má pak celý její další průběh. Na scherzo, v jehož triu dominují dechové nástroje, naváže čtvrtá věta majestátním úvodem. Po něm hudba značně zrychlí a nabízí řadu výrazových kontrastů. Skladatel zde často graduje a posluchač se domnívá, že jde o brisknou codu, která symfonii brzy uzavře. Pak ovšem přijde expozice krátkého lyrického tématu a je zřejmé, že skutečné vyvrcholení bude teprve následovat. A skutečně, Čajkovskij symfonii končí svým typickým způsobem – monumentálním závěrem v orchestrálním tutti. Tento konec byl však dokomponován až při revizi díla, kterou skladatel učinil roku 1879.

PETR CH. KALINA

 

Petr Iljič Čajkovskij — Koncert pro klavír a orchestr č. 2 G dur op. 44