Fotografie ilustrujicí událost Komorní orchestr České filharmonie<br>Jaroslav Krček

Komorní orchestr České filharmonie

Jaroslav Krček

Česká filharmonie
Délka programu 1 hod 30 min
Program

Jaroslav Krček
Aramejský otčenáš

Jaroslav Krček
Vánoční mše

Jaroslav Krček
Malá suita pro flétnu, hoboj, lesní roh, harfu a smyčcový orchestr (světová premiéra)

Jaroslav Krček
Radujme se
Legenda o narození Páně 

Jaroslav Krček
Tři tance ve starém slohu (Allegro, Andante, Tempo di Polacca)

Adam Michna z Otradovic (arr. J. Krček)
Vánoční písně z Mariánské a Svatoroční muziky
Tři vánoční písně z barokních kancionálů
Vánoční koledy

Interpreti

Anna Hlavenková
soprán

Jaroslav Březina
tenor

Jana Boušková
harfa

Jana Brožková
hoboj

Hana Sapáková
lesní roh

Andrea Rysová
flétna

Martinů Voices

Lukáš Vasilek
sbormistr

Komorní orchestr České filharmonie

Jaroslav Krček
dirigent

Fotografie ilustrujicí událost Komorní orchestr České filharmonie<br>Jaroslav Krček
Rudolfinum — Dvořákova síň
22. 12. 2019  neděle — 15.00
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Když se řekne Jaroslav Krček, každému se asi hned vybaví soubor Musica Bohemica, který založil před čtyřiačtyřiceti lety. K tomu Jaroslav Krček letos slaví osmdesáté narozeniny! Označení renesanční osobnost se občas dostává i lidem, kteří si to úplně nezaslouží. V případě Jaroslava Krčka je tomu přesně naopak. Výraz renesanční osobnost jen těžko může obsáhnout vše, čím Jaroslav Krček naplňuje svůj bohatý život. Dirigent, skladatel, hráč na bezpočet hudebních nástrojů, zpěvák, hudební režisér, a dokonce i výrobce nástrojů. Každý, kdo měl to štěstí přijít s ním do kontaktu, zažil příval nezdolné životní energie, optimismu, nezastavitelné touhy po muzikantské dokonalosti a nikdy nevysychající pramen hudebních nápadů. Ať se Jaroslav Krček pohyboval v oblasti folkloru, historické hudby, adaptací lidových předloh, kompoziční, dirigentské či režijní práce, působil vždy jako magnet na lidi, oblíbený a vyhledávaný kolega. Mnoho hudebních přátel má i v České filharmonii, a proto je nám ctí a potěšením, že můžeme spolu s ním oslavit jeho kulaté narozeniny. A jak je pro něj typické, místo aby přijímal dary pro sebe, obdaroval místo toho čtyři dámy z našeho orchestru zbrusu novou skladbou, která zazní ve světové premiéře.

Interpreti

Anna Hlavenková  soprán

Anna Hlavenková se již během studií na teplické konzervatoři pro svůj lyrický soprán a stylově čistou interpretaci stala vyhledávanou sólistkou mnoha souborů zaměřených na autentickou interpretaci hudby starších slohových období (Musica Antiqua Praha, Musica Florea, Ad Vocem, Capella Regia Musicalis, Collegium Marianum, La Vinciolina, Verba Chordis ad.).

Jako sólistka vystupovala na řadě evropských hudebních festivalů (Festival dʼAmbronay, Festival van Vlaanderen Brugge, Festival baroque de Pontoise, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl ad.). Pravidelně absolvuje koncertní turné po Španělsku a Japonsku a spolupracuje s předními českými orchestry. K jejím scénickým úspěchům se řadí ztvárnění hlavní role v Purcellových operách Dido a Aeneas a Fairy Queen. Spolupracuje s rozhlasem a televizí, nahrála několik desítek CD. Nahrávka oratoria Sub Olea Pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky se souborem Musica Florea získala prestižní ocenění Cannes Classical Awards na světovém hudebním veletrhu MIDEM v roce 2003.

Repertoár její koncertní činnosti je velice bohatý – od renesančních písní přes barokní a klasicistní oratorium a operu až po soudobé kompozice. Od roku 1994 se věnuje i lidové hudbě se souborem Musica Bohemica. Zaslouženou pozornost vzbudily její recitály, kde prezentuje především písňové cykly 19. a 20. století a současné skladby komponované předními českými autory často přímo pro ni. To vše z ní činí jednu z nejvšestrannějších interpretek komorní a oratorní hudby v Čechách. Od roku 2001 pedagogicky působí na konzervatoři v Teplicích.

Jaroslav Březina  tenor

Jaroslav Březina absolvoval Pražskou konzervatoř u Zdeňka Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u Václava Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasicistního repertoáru, na koncertních pódiích v Japonsku, Rakousku, Norsku, Itálii, Německu, Francii a Španělsku. Spolupracoval s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, sirem Charlesem Mackerrasem, Oliverem Dohnányim, Serge Baudem, Gertem Albrechtem, Tomášem Netopilem ad.

Od roku 1993 je sólistou Opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Podílel se na nahrávce Rybovy České mše vánoční (Deutsche Grammophon), Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002, Janáčkovy opery Šárka a Dvořákovy opery Tvrdé palice (všechny tři pro Supraphon). Janáčkův Zápisník zmizelého provedl například v Teatro Real v Madridu, na festivalech Moravský podzim, Janáčkovy Hukvaldy a Lípa Musica, v rámci koncertní sezony České filharmonie a v letech 1998–2001 pravidelně v rámci představení tohoto cyklu v Národním divadle v Praze. V roce 2016 účinkoval jako Rechtor v Příhodách lišky Bystroušky v inscenaci Jana Lathama-Koeniga a Roberta Carsena v Teatro Reggio v Turíně a jako Števa Buryja v koncertních provedeních Její pastorkyně v Praze a Londýně s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií. Spolupracuje také s Českou televizí, je držitelem Ceny Thálie za rok 2015.

Jana Boušková  harfa

Jana Boušková

Jana Boušková absolvovala konzervatoř v Praze, Ostravskou univerzitu ve třídě Libuše Váchalové a ve studiu pokračovala na Indiana University u Susann McDonald. Je zatím jedinou harfistkou České republiky, která vyhrála světově nejuznávanější harfovou soutěž. Toto vítězství si přivezla v roce 1992 ze Spojených států amerických a ve stejném roce získala i druhou cenu v Izraeli na jiné světové soutěži s velkou historickou tradicí. Mezi další četná ocenění patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Jako vůbec první klasická hudebnice získala cenu „Lady Pro“ určenou první desítce nejvýznamnějších českých ženských osobností.

Jana Boušková vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích jako jsou například Alice Tully Hall v newyorském Lincolnově Centru, Théâtre du Châtelet v Paříži, vídeňský Musikverein, na festivalu Pražské jaro a na Berliner Festtage. Jako sólistka českých i zahraničních orchestrů vystoupila v Carnegie Hall v New Yorku, v Berlínské a Kolínské filharmonii, v Suntory Hall v Tokiu, v lipském Gewandhausu, chicagském Symphony Center, amsterdamském Concertgebouw, pražském Rudolfinu a mnohých dalších slavných sálech.

Mimo sólové činnosti se věnuje pedagogické dráze – současně vyučuje na Královské konzervatoři v Bruselu a je docentkou na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 2005 je sóloharfistkou České filharmonie. Jana Boušková je pravidelně zvána k účinkování na světových harfových kongresech a sympoziích, stejně tak i jako pedagog k vedení řady mistrovských kurzů po celém světě. Je zvána též k pedagogické činnosti na prestižních školách včetně Indiana University ve Spojených státech amerických nebo Haute Ecole de Musique v Ženevě.

Široký repertoár Jany Bouškové obsahuje díla všech období, mnoho současných českých i zahraničních autorů zkomponovalo skladby přímo pro ni. Nahrála přes dvě desítky kompaktních disků pro domácí i zahraniční firmy, natáčí pro rozhlasové a televizní společnosti. Hraje na nástroj americké firmy Lyon & Healy a je rovněž oficiální tváří této společnosti.

Jana Brožková  hoboj

Jana Brožková

Jana Brožková vystudovala hru na hoboj nejdříve na Pražské konzervatoři a poté na Akademii múzických umění v Praze u profesora Jiřího Mihule. Upozornila na sebe již během studií na Pražské konzervatoři vítězstvím v mezinárodní soutěži Concertino Praga 1983 a v roce 1989 získala absolutní vítězství a zvláštní cenu na Europäischen Musikpreis Zürich. Během studií na Akademii múzických umění v Praze (1988–1993) získala v roce 1991 na soutěži Pražského jara 3. cenu a její soutěžní dráhu uzavírá 1. cena na světové IDRS Gilllet Competition 1997 Evaston v USA. Od té doby již vystupuje jako renomovaná sólistka v Česku i v zahraničí a věnuje se komorní hře v souborech In modo camerale a Afflatus Quintet, který získal prestižní 1. cenu v respektované soutěži ARD München v roce 1997. Její aktivity zahrnují také pedagogickou činnost, od roku 1998 vyučuje hobojovou hru na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Stále se intenzivně věnuje komorní hře a často vystupuje jako sólistka na domácích i zahraničních pódiích. Od roku 1987 působila patnáct let jako sólohobojistka Symfonického orchestru Českého rozhlasu a její nahrávky hobojových koncertů a dalších skladeb pro hoboj jsou cenným materiálem rozhlasového archivu. Od roku 2002 je první hobojistkou České filharmonie.

Hana Sapáková  lesní roh

Hana Sapáková absolvovala hru na lesní roh na Konzervatoři Brno pod vedením Milana Mrazíka. Od roku 2018 pokračuje ve studiích na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci ve třídě Raimunda Zella. Již během studií na konzervatoři byla členkou PKF – Prague Philharmonia a Orchestrální akademie České filharmonie. Zúčastnila se mezinárodních interpretačních kurzů (Horntages Telf, Hornclass Praha, Masterclass Radka Baboráka, Francouzská akademie v Telči) pod vedením Andrého Cazaleta, Raimunda Zella, Johannese Hinterhozera, Přemysla Vojty a Sebastiana Lamperta. Na svém kontě má řadu soutěžních úspěchů, je laureátkou národních i mezinárodních soutěží (Soutěž konzervatoří v Pardubicích, Mezinárodní interpretační soutěž dechových nástrojů v Brně, Mezinárodní soutěž Pro Bohemia Ostrava ad.) a na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2018 se stala nejúspěšnější českou účastnicí v oboru lesní roh. Jako sólistka vystoupila s Filharmonií Brno, Mladými brněnskými symfoniky a Helfertovým orchestrálním sdružením. Společně s Ondřejem Vrabcem natočila hornový dvojkoncert Františka Habermanna. Hana Sapáková je členkou České dechové harmonie a stálou stipendistkou Akademie komorní hudby.

Andrea Rysová  flétna

Andrea Rysová

Andrea Rysová se narodila v Olomouci a již za studií na konzervatoři v Kroměříži dosáhla mnoha úspěchů – na soutěži Concertino Praga v roce 1992 obsadila 3. místo, o rok později zvítězila v soutěži London Chamber Music Competition, a roku 1994 se umístila na třetím místě v soutěži konzervatoří. V roce 1995 se stala sólo flétnistkou Moravské filharmonie Olomouc. V letech 1996 až 2000 studovala na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jiřího Válka.

Během studií působila v mnoha souborech (Virtuosi di Praga, Musica Bohemica, České noneto ad.), se kterými absolvovala řadu koncertů u nás i v zahraničí. V roce 2002 se stala členkou Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kde působila do roku 2006. Poté se stala první flétnistkou České filharmonie. Na tomto prestižním postu působí dodnes.

Andrea Rysová je v současnosti vyhledávanou instrumentalistkou našich předních orchestrů a komorních souborů. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas, filmovou hudbu a její umění se objevilo i na mnoha kompaktních discích. Za svou hudební kariéru vystupovala v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech amerických a v Asii.

Lukáš Vasilek  sbormistr

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Lukáš Vasilek je podepsán pod řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby.

Martinů Voices  -

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010. Jeho hlavním uměleckým cílem je špičková interpretace komorní sborové tvorby 19.–21. století, dramaturgie sboru se však nevyhýbá ani hudbě renesanční, barokní a klasicistní. Ansámbl tvoří profesionální zpěváci, kteří pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

Martinů Voices jsou pravidelnými hosty nejvýznamnějších českých hudebních festivalů. Koncertují převážně samostatně, některé projekty ale realizují také ve spolupráci s tuzemskými orchestry a dirigenty. V roce 2014 provedli spolu s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem operu Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Tato umělecká spolupráce jim přinesla mj. nominaci na prestižní ocenění „International Opera Award“ (2015). K velkým úspěchům Martinů Voices patří také jejich společný koncert se slavným britským ansámblem Tallis Scholars, který se uskutečnil v roce 2016 v rámci festivalu Dvořákova Praha.

Umění sboru je zachyceno na několika CD, z nichž to nejvýznamnější, které obsahuje výběr sborové tvorby Jana Nováka, vydala v roce 2014 společnost Supraphon. V roce 2016 sbor realizoval nahrávku kantáty Stabat mater Jakuba Jana Ryby (Nibiru Publishers), která získala ocenění „Diapason d’Or“ (2017).

Komorní orchestr České filharmonie  těleso

„Je to splnění našeho společného snu s Jiřím Bělohlávkem: po dvou letech příprav uvádíme v život pravidelné koncerty Komorního orchestru České filharmonie. Pod tímto názvem se neskrývá jedno určité těleso, ale projekt, v němž filharmonici zahrají v různých komorních seskupeních,“ objasnil novinku na jaře 2018 generální ředitel České filharmonie David Mareček. Hru filharmoniků v komornějším počtu Jiří Bělohlávek vnímal jako důležitou součást „hygieny“ orchestrálních hráčů. V menším orchestru, s repertoárem od baroka po současnost si hráči tříbí intonaci, frázování i spolupráci individualit v rámci celku. Komorní orchestr s proměnlivým složením, ovšem vždy výhradně z hráčů České filharmonie, se oficiálně zrodil se 123. sezonou. Ke svému premiérovému sezonnímu vystoupení před pražským publikem si vybral Reinharda Goebela, Jiřího Rožně, Ondřeje Vrabce, Janu Brožkovou, Simonu Šaturovou, Josefa Špačka a Uxíu Martínez Botanu. Můžeme se těšit na smělé plány nového projektu i do dalších sezon České filharmonie.

Jaroslav Krček  dirigent

Krček se v letech 1954–1959 vzdělával ve hře na violoncello u Václava Berana na pedagogické hudební škole v Českých Budějovicích, následně byl přijat do třetího ročníku pražské konzervatoře, kde studoval v letech 1959–1962 kompozici u Miloslava Kabeláče a dirigování u Bohumíra Lišky. V době svých pražských studií spolupracoval se Souborem písní a tanců Josefa Vycpálka, od roku 1962 působil jako hudební režisér, nejprve v Československém rozhlasu v Plzni, následně v hudebním vydavatelství Supraphon (1967–1975). Od začátku 60. let dirigoval Komorní orchestr Československého rozhlasu v Plzni, byl sbormistrem smíšeného sboru Česká píseň a spolupracoval také s folklorním souborem Úsměv z Horní Břízy. Intenzivní zájem o oblast českého hudebního folkloru, sféru pololidové tvorby i díla české hudební minulosti jej vedly k založení hudebně-tanečního souboru Chorea Bohemica (1967) a později též souboru Musica Bohemica (1975), který dodnes diriguje a působí v něm jako umělecký vedoucí. Je rovněž zkušeným zpěvákem i hráčem na celou řadu hudebních nástrojů, některé pro potřeby svého souboru také vyrábí.

Krček se od studijních let se zajímá o folklor a spolu s ním o anonymní hudební projevy české kultury. Jeho úpravy a adaptace lidových předloh mají osobitý styl a výrazně se odlišují od prostých úprav vysokým stupněm stylizace. Všechna tato činnost směřuje k tomu, aby probudil v posluchačích náklonnost k lidové a historické anonymní hudbě. Dosahuje toho svou spontánností – prezentuje publiku umělecky vytříbený projev, který snese nejvyšší kritická měřítka. Souběžně s tímto historicko-folklorním zájmem probíhá i druhá linie jeho tvorby, vlastní kompoziční práce symfonická, komorní a vokální. Také v této sféře má vyhraněné názory nepodléhající módním vlivům – jako skladatel usiluje celoživotně o to, aby jeho hudba byla ozdobou života, přinášela uspokojení a duchovní povznesení a především, aby posluchače zaujala.

Vedle nesčetných úprav lidových písní a tanců je autorem řady žánrově bohatých kompozic. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří devět symfonií (Symfonie č. 3 „Jan Ámos“, op. 95, 1990; Symfonie č. 4 „Desiderata“, op. 123, 2000; Symfonie č. 5 „Renesanční“, op. 133, 2007; Symfonie č. 6 „Semplice“, op. 140, 2011; Symfonie č. 9, op. 163, 2018 ad.), z nichž Symfonii č. 3 „Jan Ámos“ uvedla i nahrála Česká filharmonie společně s Kühnovým smíšeným sborem pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, kantáty a oratoria (O lux mundi, 1985; Ten, který jest, op. 137, 2009; Krédo Mistra Jana, op. 150, 2014 ad.), melodramy, balety a taneční fresky, opery (Nevěstka Raab, op. 36, 1971; Ve stínu kříže, op. 129, 2005; Šaty, jaké svět neviděl, op. 139, 2010; Za oponou času, op. 146, 2013) a skladby duchovní (11 mší). Za svou elektroakustickou operu Nevěstka Raab získal v roce 1971 cenu v mezinárodní skladatelské soutěži města Ženevy a několikrát získal hlavní cenu v soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava (1979–1989). Podobně rozsáhlá je jeho činnost dirigentská, pod jeho vedením vzniklo více než 50 samostatných snímků od hudby historické přes své vlastní skladby až k nahrávkám týkajících se folkloru. Je rovněž vyhledávaným hudebním režisérem.

Jaroslavu Krčkovi se od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dlouhodobě dařilo etablovat nejen mezi profesionálními hudebními tělesy a soubory, ale významně přispěl též k rozvoji amatérského hudebního umění v Čechách – množství jeho úprav lidových písní se těší velké oblibě mezi školními i zájmovými tělesy všech věkových kategorií, díky Krčkově snaze se hudba starších období rovněž dostala do jejich povědomí. Zásadní vliv na práci s dětmi a mládeží v naší zemi měla rovněž jeho systematická práce s Choreou Bohemicou a s Musicou Bohemicou, stovky výchovných koncertů a vystoupení inspirovalo sbory i instrumentální tělesa k provozování hudby starších období, Krčkova interpretace výrazně napomohla k novému chápání lidové a staré hudby mezi soubory i na veřejnosti. V roce 2019 obdržel za tuto činnost cenu Ministerstva kultury.