Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Novoroční koncert

Česká filharmonie

Novoroční koncert

Česká filharmonie

Ačkoli by se mohlo zdát, že skladba s názvem „Ruské Velikonoce“ se v silvestrovsko-novoročním programu ocitla omylem, opak je pravdou. Přestože dílo má jasné mimohudební téma, je to především mimořádně brilantní předehra a jedna z nejlepších Korsakovových skladeb. Zároveň poskytuje skvělou příležitost pro hráče orchestru, aby předvedli své umění v

Koncert z řady M
Délka programu 2 hod
Program

Nikolaj Rimskij-Korsakov
Ruské Velikonoce, předehra pro orchestr op. 36

Edvard Grieg
Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 16

Camille Saint-Saëns
Introdukce a rondo capriccioso pro housle a orchestr op. 28

Pablo de Sarasate
Carmen, fantazie pro housle a orchestr op. 25

Maurice Ravel
Bolero

Účinkující

Ivo Kahánek
klavír

Jiří Vodička
housle

Rafael Payare
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Novoroční koncert
Rudolfinum — Dvořákova síň
1. 1. 2018  pondělí — 20.00
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

V roce 2018 oslavíme 100 let od vzniku samostatné Československé republiky. Proto jsme se tentokrát místo mezinárodní pěvecké hvězdy rozhodli přizvat do programu dva vynikající mladé české umělce. Ivo Kahánka ani Jiřího Vodičku není třeba našim posluchačům představovat. Ivo si pro své vystoupení vybral romantický Griegův Klavírní koncert, který je blízký jeho hudebnímu naturelu. Jiří se představí ve dvou virtuózních a mimořádně barvitých skladbách Camilla Saint-Saënse a Pabla de Sarasateho. Jižním temperamentem je naplněno Ravelovo Bolero, které je zároveň brilantní ukázkou instrumentačního mistrovství svého autora, které projevil i při orchestraci Musorgského Obrázků z výstavy. Pokud na koncert zavítáte, můžete se těšit i na zajímavý jihoamerický přídavek.

Účinkující

Rafael Payare  dirigent
Rafael Payare

„Bezpochyby vynikající dirigent vskutku mimořádného významu.“
– Michael Bastian Weiss (AZ Kultur, 25. února 2015)

Hluboký cit pro hudbu, skvělá technika a charismatické vystupování – to jsou kvality, které povýšily Rafaela Payare mezi přední dirigenty mladší generace a umožnily mu pracovat s nejlepšími světovými orchestry.

Mezi zlaté hřeby Payareovy sezony 2017/2018 se zařadí návraty k Vídeňským filharmonikům (vystoupení v Konzerthausu ve Vídni a turné s Elinou Garanca), Mahlerovu komornímu orchestru, Chicagským symfonikům, Labské filharmonii Severoněmeckého rozhlasu, České filharmonii a Orchestre de la Suisse Romande. Vedle toho jej čekají debuty s Pittsburghským symfonickým orchestrem, Staatskapelle Dresden, Minnesotským orchestrem a abonentní řada s Německým symfonickým orchestrem Berlín. Zahájí rovněž cyklus Brucknerových symfonií se symfonickým orchestrem v dánském Aalborgu.

V květnu 2012 získal Payare první cenu v Malkově mezinárodní dirigentské soutěži a v červenci 2012 byl osobně pozván svým učitelem, dnes již zesnulým Lorinem Maazelem, aby dirigoval na jeho festivalu v Castletonu ve Virginii. Odtud se odvíjela úzká spolupráce a v červenci 2015 byl Payare poctěn nabídkou, aby se stal hlavním dirigentem festivalu. V létě 2015 tam dirigoval provedení Gounodovy opery Romeo a Julie a Beethovenovy Deváté symfonie na památku Lorina Maazela.

Rafael Payare se narodil v roce 1980 a je absolventem slavného venezuelského projektu El Sistema. Formálně začal studovat dirigování v roce 2004 u José Antonio Abreu. Dirigoval všechny význačné orchestry ve Venezuele včetně orchestru Simóna Bolívara. V tomto orchestru byl rovněž vedoucím skupiny lesních rohů a zúčastnil se mnoha prestižních turné a nahrávání s dirigenty takových jmen, jako je například Giuseppe Sinopoli, Claudio Abbado, sir Simon Rattle a Lorin Maazel.

Jiří Vodička  housle
Jiří Vodička

Jiří Vodička je koncertním mistrem České filharmonie, sólistou i komorním hráčem a patří k nejvýznamnějším a nejvyhledávanějším českým houslistům. Už v dětství na sebe upozornil vítězstvími v mnoha soutěžích – zejména v Mezinárodní houslové soutěži Jaroslava Kociana, Prague Junior Note a Čírenie talentov (Slovensko). V roce 2002 získal první cenu na mezinárodní houslové soutěži Beethovenův Hradec a v tomtéž roce i cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. V roce 2004 si titul absolutního vítěze odnesl také z prestižní mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra konané v německém Výmaru. V roce 2008 si přivezl první a druhou cenu ze světově proslulé soutěže Young concert Artist, která probíhala v Lipsku a v New Yorku. Ve svých 14 letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu – Institut pro umělecká studia v Ostravě – a to do třídy renomovaného pedagoga Zdeňka Goly. V roce 2007 zde uzavřel studium magisterským titulem.

Jiří Vodička pravidelně vystupuje jako sólista s mnoha význačnými českými i zahraničními orchestry, a to mimo jiné s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Qatar Philharmonic Orchestra a Neue Westfalen Philharmonie. Je dlouholetým sólistou předního čínského orchestru Wuhan Philharmonic Orchestra. Spolupracoval či spolupracuje také s významnými dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Netopilem, Semjonem Byčkovem ad.

V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album Violino Solo“, které obsahuje jedny z nejnáročnějších skladeb pro sólové housle a které bylo pozitivně přijato kritiky u nás i v zahraničí. Mnohé z jeho koncertů byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD.

Jako komorní hráč vystupuje s vynikajícími českými klavíristy Martinem Kasíkem, Ivo Kahánkem, Ivanem Klánským a Miroslavem Sekerou. V roce 2011 byl pozván slavným houslistou Gidonem Kremerem a společně s dalšími světovými umělci vystoupil na jeho festivalu Kammermusikfest v rakouském Lockenhausu. Bývá pravidelně zván na významné festivaly – například Pražské jaro, Janáčkův Máj, Hohenloher Kultursommer, Choriner Musiksommer a jiné. Od roku 2012 je členem Smetanova tria, s nímž natočil dvě CD pro Supraphon, která získala prestižní ocenění BBC a Diapason dʼOr.

V roce 2015 se stal koncertním mistrem České filharmonie. Je pedagogem na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě. Hraje na italský nástroj Joseph Gagliano 1774.

 

Ivo Kahánek  klavír
Ivo Kahánek

Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru. V cizině je rovněž pokládán za specialistu na interpretaci české hudby.

V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině (Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, Concertino Praga aj.).

Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Tam v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, živě přenášený televizí a rádiem BBC i českou stanicí Vltava. Tento kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche Grammophon jako digitální download.

Není divu, že si Ivo Kahánka vybral sir Simon Rattle ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v listopadu 2014. Následoval nadšený ohlas odborné kritiky i široké veřejnosti. Mladý klavírista se stal po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Kromě toho Ivo Kahánek pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a má za sebou úspěšná vystoupení s Mahlerovým komorním orchestrem, Vídeňskými symfoniky, glasgowským Skotským symfonickým orchestrem BBC, Essenskými filharmoniky, Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Curyšským komorním orchestrem, Symfonickým orchestrem Hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a mnoha jinými tělesy. Z dalších významných umělců, s nimiž spolupracoval, jmenujme alespoň dirigenty Semjona Byčkova, Jakuba Hrůšu, Andrése Orozco-Estradu, Rafaela Payareho, Pinchase Steinberga, Vladimira Aškenazyho, Tomáše Netopila, Andreje Borejka, Libora Peška či Zdeňka Mácala, houslistu Daniela Hopea, violoncellistku Alissu Weilerstein, violistu Paula Neubauera, Pavel Haas Quartet, Tetzlaff Quartet, sopranistku Martinu Jankovou či tenoristu Pavla Černocha. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku.

V roce 2020 ho čekají mj. koncertní cesty do USA, Velké Británie, Německa, Rakouska, Polska, na Slovensko aj., kde se představí jako sólista v klavírních koncertech Petra Iljiče Čajkovského, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů či Bély Bartóka za doprovodu České filharmonie, Essenských filharmoniků, Filharmonie Monte Carlo, Symfonického orchestru Hl. m. Prahy FOK, Symfonického orchestru Českého rozhlasu aj., a samozřejmě také na mnoha recitálech (Berlín, Londýn, Džidda, Bratislava, Praha aj.). Vystoupí také na mezinárodních festivalech BBC Proms (Londýn), Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl nebo v abonentních cyklech České filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice, Košické filharmonie a dalších.

Ivo Kahánek podepsal v roce 2007 exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon Music a od té doby nahrál celkem třináct CD s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta aj. Za nahrávku Martinů Písní s Martinou Jankovou a Tomášem Králem získal prestižní ocenění Diapason d’Or a výběry měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Jeho nejnovější album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Bamberskými symfoniky pod taktovkou Jakuba Hrůši bylo vybráno jako CD měsíce BBC Music Magazine, Choix de Classique HD, Nahrávka týdne BBC Radio 3 a byla také nominováno na prestižní ocenění ICMA a BBC Music Magazine Award. Kromě toho pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi.

Ivo Kahánek je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě ve třídě Marty Toaderové a Akademie múzických umění v Praze ve třídě Ivana Klánského. Má za sebou také studijní stáž na prestižní londýnské Guildhall School of Music and Drama u Ronana OʼHory a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností.

Skladby

Nikolaj RIMSKIJ-KORSAKOV — Ruské Velikonoce, předehra pro orchestr op. 36

Právě zájem o svéráznou tradici ruského folklóru a pravoslavného církevního zpěvu spojoval skupinu komponujících amatérů, kteří se od přelomu 50. a 60. let scházeli okolo matematika a nadšeného hudebního organizátora Milije Alexejeviče Balakireva, a jimž dal jejich umělecký rádce, hudební kritik Vladimir Vasiljevič Stasov, později jméno Mocná hrstka. Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se jako jediný z tohoto kroužku vypracoval v respektovaného profesionálního skladatele a pedagoga, dokonce profesora kompozice a instrumentace na petrohradské konzervatoři a zcela opustil svou původní profesi námořního důstojníka. V jedné ze svých vrcholných orchestrálních kompozic, předehře Ruské Velikonoce op. 36, z let 1887–1888 Rimskij-Korsakov zpracoval bohoslužebné zpěvy spojené s největším ze všech svátků pravoslavného církevního roku – Velikonoc neboli Paschy. Skladbu věnoval památce svých dvou souputníků z Mocné hrstky – Modesta Petroviče Mussorgského a právě v roce 1887 zesnulého Alexandra Porfyrjeviče Borodina. Ruské obichodné (tedy prosté) nápěvy oděné do barvitého zvuku orchestru zprostředkovávají jedinečnou atmosféru ruské paschální bohoslužby – od jejího tajemného začátku, poprvé přinášejícího zvěst o Spasitelově vzkříšení, až po její slavnostní a energií nabité vyvrcholení, skutečnou lidovou oslavu vítězství života.

Edvard Hagerup GRIEG — Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 16

Skladatel Edvard Hagerup Grieg bývá oprávněně považován za vůdčí osobnost norské romantické hudby a zakladatele tamní moderní kompoziční školy. Ve své skladatelské tvorbě se snažil včlenit do dobového romantického hudebního slohu postupy převzaté z norské lidové hudby. To lze sledovat také v jedné z jeho prvních skutečně vyzrálých kompozic, Koncertu pro klavír a orchestr a moll op. 16, který se dnes řadí mezi stěžejní díla romantického klavírního repertoáru stojící rovnocenně po boku koncertů Brahmsových, Lisztových a Čajkovského. Na svém vlastním koncertě pracoval 24letý Grieg během letní dovolené roku 1868, kterou trávil v dánském Søllerødu. V díle se drží osvědčeného třívětého schématu: sonátová věta – pomalá trojdílná věta – rondové finále. Podobně jako koncert Roberta Schumanna, který měl Grieg možnost slyšet v době svého studia na lipské konzervatoři v podání autorovy manželky Clary, a který Griegovi sloužil jako vzor, otevírá první větu úderný akord celého orchestru bezprostředně následovaný stručným ale dramatickým sestupným klavírním sólem. V něm lze slyšet charakteristické klesající intervaly malé sekundy a velké tercie, jež jsou typickým prvkem norského folklóru. Severské inspirace jsou pak patrné především v závěrečné větě, jejíž hlavní energické téma vychází z norského lidového mužského tance halling. Ve finále také uplatnil obraty převzaté ze hry na tradiční hardangerské housle.

Maurice Ravel — Bolero

Exotická barevnost, nezvyklá harmonie a ohnivá rytmika hudby Pyrenejského poloostrova okouzlovala francouzské tvůrce také následujících generací, zvláště ty ovlivněné uměleckým světem impresionismu. Stopy iberských inspirací nalezneme mimo jiné v takových významných dílech, jako byly orchestrální triptych Images a klavírní cyklus Estampes Clauda Debussyho či orchestrální skladby Maurice Ravela Španělská rapsodie a Bolero, které je též na programu dnešního koncertu.

Ke kompozici díla vycházejícího z rytmu španělského tance nasměrovala Ravela, který sám byl po matce Bask, tanečnice Ida Rubinstein, která si u něj v roce 1928 objednala pro svou baletní společnost orchestraci šesti kusů z cyklu klavírních skladeb Iberia španělského impresionisty Isaaca Albénize. V průběhu práce se Ravel dozvěděl, že orchestrální verze již existuje a autorská práva neumožňují vznik jiných aranží. Autor této úpravy, španělský dirigent Enrique Fernández Arbós, sice nadšeně udělil Ravelovi souhlas s instrumentováním, Ravel se ale mezitím rozhodl zkomponovat pro Idu Rubinstein vlastní skladbu v rytmu španělského tance bolera.

Mimořádně úspěšná premiéra baletního představení v choreografii Bronislavy Nižinské se konala v pařížské opeře 22. listopadu 1928 a předznamenala nesmírnou popularitu, jíž se toto Ravelovo dílo dodnes těší. Skladba je založena na ostinátním rytmu malého bubnu. Nad tímto rytmem se střídají dvě melodie, které v nezměněné podobě prostupují celým dílem – jedna diatonická a rytmicky symetrická, druhá se synkopami a jazzově sníženými tóny. Zaznívají ovšem v obměňované instrumentaci a v neustále zesilované dynamice a postupně mohutnícím obsazení.

Pablo de Sarasate — Carmen, fantazie pro housle a orchestr op. 25

Jedním z umělců, kteří evropské publikum 19. století mezi prvními seznámili se smyslným světem španělské hudby, byl houslový virtuóz původem z Navarry Pablo de Sarasate. Již od raného věku projevoval svůj mimořádný hudební talent a ve 12 letech byl přijat na pařížskou konzervatoř. Dík technické dokonalosti spojené s procítěným přednesem a ohnivým temperamentem záhy dosáhl světové proslulosti. Pro svou koncertní činnost zkomponoval řadu skladeb – často virtuózních adaptací hudby úspěšných oper nebo úprav španělských tanců. Obojí nalezneme v jeho Carmen, fantazii pro housle a orchestr op. 25 z roku 1882. Ze stejnojmenné opery Georgese Bizeta (1838–1875) odehrávající se ve španělské Seville, převzal Sarasate pět především tanečních čísel – Aragonaise z mezihry ze 4. jednání, Habaneru, kterou zpívá Carmen ve 2. dějství, dále píseň, jíž se Carmen v 1. aktu vysmívá zatýkajícímu poručíku Zunigovi, její Seguidillu z téhož dějství a konečně cikánský tanec ze začátku druhého jednání.

Camille Saint-Saëns — Introdukce a rondo capriccioso pro housle a orchestr op. 28

Rondo ze skladby Introdukce a rondo capriccioso op. 28zamýšlel francouzský skladatel Camill Saint-Saëns původně jako finále svého Koncertu pro housle a orchestr č. 1 C dur op. 20, jehož komponoval v roce 1858 pro tehdy teprve patnáctiletého, ale již respektovaného Pabla de Sarasateho. Nakonec ovšem stručnou skladbu uzavřel reprízou její první věty. K virtuóznímu rondu, plnému chromatických běhů a jižansky temperamentního rytmu, se vrátil až po několika letech, v roce 1863, kdy k němu připsal pomalý zadumaný úvod.