Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Susanna Mälkki

Česká filharmonie

Susanna Mälkki

Česká filharmonie

Susanna Mälkki je renomovanou umělkyní, která laskavě souhlasila s účastí v cyklu O, když jsme se snažili urychlit její spolupráci s Českou filharmonií a získat společný termín dříve než za dva nebo tři roky. V minulé sezoně se stala šéfdirigentkou Helsinské filharmonie a od sezony 2017/2018 bude hlavní hostující dirigentkou Los Angeles Philharmoni

Program

Wolfgang Amadeus Mozart
Figarova svatba, předehra k opeře

Wolfgang Amadeus Mozart
Koncert pro lesní roh a orchestr č. 4 Es dur K 495

Wolfgang Amadeus Mozart
Symfonie č. 39 Es dur K 543

Interpreti

Kateřina Javůrková
lesní roh

Susanna Mälkki
dirigentka

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie<br>Susanna Mälkki
Rudolfinum — Dvořákova síň
5. 5. 2018  sobota — 15.00
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Do závěrečného program cyklu O se promítlo loňské vítězství hornistky České filharmonie Kateřiny Javůrkové v mezinárodní soutěži ARD v Mnichově. Kateřina zde získala druhou cenu, přičemž první cena nebyla udělena. Již v roce 2013 zvítězila v mezinárodní soutěži Pražského jara a letos v lednu jí byla udělena cena Talent roku v rámci českých hudebních cen Classic Prague Awards. Kateřina studovala hru na lesní roh u Bedřicha Tylšara, Zdeňka Divokého a Radka Baboráka a také na Pařížské konzervatoři u Andrého Cazaleta.

Do seznamu orchestrů, s nimiž spolupracovala Susanna Mälkki, patří nejlepší světová tělesa, jako San Francisco a Chicago Symphony Orchestra, New York Philharmonic, Cleveland Orchestra, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, London Philharmonic, BBC Symphony Orchestra nebo Chamber Orchestra of Europe. Kromě symfonického repertoáru je Susanna Mälkki mimořádně úspěšná jako operní dirigentka. Účinkovala mimo jiné v newyorské Metropolitní opeře, Pařížské opeře a stala se první ženou, která dirigovala v milánské La Scale, kam byla po svém debutu okamžitě pozvána znovu.

Interpreti

Susanna Mälkki  dirigentka

Susanna Mälkki

„Výsledkem je vzrušující moment gladiátorského zápasu, a Mälkki s orchestrem se věci zhostili s vydatnou silou i přesností.“

Chicago Classical Review, říjen 2015

Finka Susanna Mälkki je mezi současnými dirigenty velmi žádanou umělkyní, která se díky své všestrannosti a bohatému repertoáru dostala k symfonickým a komorním orchestrům, souborům provozujícím soudobou hudbu a operním domům po celém světě.

V sezoně 2017/2018 debutuje jako hlavní hostující dirigentka Filharmonie Los Angeles – mezi zlaté hřeby sezony budou patřit orchestrální díla Berliozova, Mendelssohnova a Straussova. Mälkki vstupuje do své druhé sezony ve funkci šéfdirigentky Helsinské filharmonie, kde diriguje mj. skladby Mahlerovy, Bartókovy a Mozartovy a s violoncellistou Trulsem Mørkem se vydává na koncertní turné do Salcburku a Paříže. V roce 2017 zakončila své čtyřleté působení hlavní hostující dirigentky u Gulbenkianova orchestru.

Jako hostující dirigentka nevyšší světové úrovně zahájila Mälkki sezonu 2017/2018 návratem k Berlínským filharmonikům (na Berliner Festspiele). V poslední době opětovně vystoupila se symfonickými orchestry v San Francisku, Clevelandu a Chicagu i Švédským rozhlasovým symfonickým orchestrem a v březnu roku 2017 debutovala s Londýnským symfonickým orchestrem (diriguje jej opětovně v dubnu 2018). Mezi další nastávající angažmá se řadí návraty k Newyorské filharmonii a Göteborgskému symfonickému orchestru i debut s Českou filharmonií. V minulosti dirigovala následující soubory: New World Symphony, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, London Sinfonietta, Filharmonie v Oslu a Filadelfský orchestr, Symfonický orchestr BBC (na festivalu BBC Proms), Evropský komorní orchestr a Teatro La Fenice.

Mälkki studovala na Sibeliově akademii u Jorma Panula a Leifa Segerstama. Před studiem dirigování měla úspěšnou kariéru jako violoncellistka a v letech 1995–1998 patřila mezi vedoucí nástrojových skupin v Göteborgském symfonickém orchestru. V červnu roku 2010 ji londýnská Královská hudební akademie zvolila čestnou členkou a je rovněž členkou Královské švédské hudební akademie. V roce 2011 obdržela Mälkki medaili Pro Finlandia Řádu finského lva, jedno z nejvyšších finských vyznamenání, a v lednu roku 2016 byla ve Francii jmenována rytířkou Řádu čestné legie.

Kateřina Javůrková  lesní roh

Kateřina Javůrková

Na lesní roh začala hrát v devíti letech u Tomáše Krejbicha v ZUŠ Na Popelce. Ve studiu pokračovala na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Bedřicha Tylšara a na Akademii múzických umění v Praze u Zdeňka Divokého a Radka Baboráka. Během studií se zúčastnila stáže na Conservatoire Nationale Supérieur de Musique et Danse Paris ve třídě prof. Andrého Cazaleta.

Je vítězkou mnoha mezinárodních interpretačních soutěží, avšak nejvýznamnějším úspěchem Kateřiny Javůrkové je 1. cena na Mezinárodní interpretační soutěži Pražské Jaro 2013 a získání 2.ceny v Mezinárodní soutěži ARD v Mnichově 2016. Je držitelkou ocenění Talent roku 2016 – Classic Prague Awards. Od ledna 2014 působí v hornové skupině České filharmonie a v minulosti byla členkou PKF – Prague Philharmonia. Sólově vystupovala například s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Münchener Kammerorchester, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, NOSPR Katowice, se kterými v Praze premiérovala Koncert pro lesní roh Krysztofa Pendereckeho. Důležitou součástí je pro Kateřinu Javůrkovou komorní hudba. Pravidelně spolupracuje s Radkem Baborákem, Panochovým kvartetem, Altenberg Trio a je pravidelně zvána na zahraniční komorní festivaly. Působí již 12 let v dechovém kvintetu Belfiato Quintet. 

Skladby

Wolfgang Amadeus Mozart — Figarova svatba, předehra k opeře

Ve druhé polovině osmdesátých let 18. století byl Wolfgang Amadeus Mozart na vrcholu svých tvůrčích sil. Počínaje rokem 1785 vznikly jeho nejslavnější opery, symfonie Pražská, Es dur, g moll a Jupiterská, některé koncerty včetně „korunovačního“ Koncertu pro klavír D dur, smyčcové kvartety od č. 19 výše, populární Serenáda č. 13 pro smyčcový kvartet a kontrabas (Malá noční hudba) i Requiem. Žil v té době ve Vídni, kam se přestěhoval po roztržce se salcburským arcibiskupem, ale ani zde se nenaplnily všechny jeho naděje na skutečně svobodnou a také náležitě finančně ohodnocenou tvorbu. Potýkal se s lhostejností císařského dvora, se závistí kolegů, s nepochopením posluchačů, neshodami v rodině, dluhy a nakonec i s nemocemi. Vídeň jako kýžený přístav trochu zklamala a myšlenky na změnu a dalším stěhování zůstaly jen úvahami.

V tomto období podnikl Mozart cesty do Prahy. První z nich se uskutečnila v lednu roku 1787 na základě mimořádného úspěchu Figarovy svatby (Le nozze di Figaro), uvedené v Nosticově divadle poprvé v prosinci 1786. S Mozartovou operní tvorbou se Pražané seznámili již předtím díky singspielu Únos ze serailu, který v roce 1783 sehrála na scéně tehdy nově otevřeného Nosticova divadla společnost Karla Wahra. V obou případech se jednalo o první uvedení díla mimo Vídeň. Po vídeňském chladném přijetí Figarovy svatby se nelze divit, že atmosférou v Praze byl Mozart nadšen a v dopise Gottfriedu von Jacquin napsal: „Přihlížel jsem s potěšením, jak všichni ti lidé radostně poskakovali při hudbě mého Figara, upravené v samé čtverylky a německé tance; – neboť zde mluví všichni jen o – Figarovi; všichni hrají, troubí, zpívají a hvízdají jen – Figara. Nikdo nechodí na jinou operu než na Figara a věčně Figara; jistě velká čest pro mne“ (překlad František Bartoš). Podobně se asi z Mozartova triumfu radoval italský divadelní podnikatel Pasquale Bondini, který u skladatele promptně objednal další operu – Dona Giovanniho.

Komická opera o čtyřech jednáních Figarova svatba vznikla na italské libreto Lorenza da Ponte a to se opírá o činohru francouzského dramatika Pierra-Augustina Carona de Beaumarchais. Mozart ji začal psát koncem října 1785, dokončil ji v dubnu 1786. Předehra je její nedílnou součástí, nicméně na koncertních pódiích žije svým vlastním životem jako radostná skladba plná vitality, smíchu a jiskřivé muzikálnosti. Při pražské návštěvě v roce 1787 se Mozart seznámil s Janem Křtitelem Kuchařem, varhaníkem a možná už i v této době příležitostným cembalistou operního orchestru, který zřejmě na podkladě autografu nebo jeho přímého opisu vypracoval z Figarovy svatby klavírní výtah. K Mozartovým pražským přátelům patřil také kapelník z Nosticova divadla Jan Josef Strobach – dirigent prvního pražského provedení Figarovy svatby, nebo sopranistka Josefína Dušková, která tuto operu viděla již o rok dříve ve Vídni. Provedení Figarovy svatby v Nosticově divadle 22. ledna 1787 řídil sám její autor.

Wolfgang Amadeus Mozart — Koncert pro lesní roh a orchestr č. 4 Es dur K 495

Wolfgang Amadeus Mozart se Pražanům představil také z jiné stránky než hudebně-dramatické, totiž jako klavírista a jako skladatel symfonií. Vlastní zkušenosti vynikajícího pianisty spolu se znalostí hry na jiné nástroje zúročil v oboru koncertantních skladeb. Občas je komponoval pro své známé – konkrétní interprety. Koncert pro lesní roh č. 4 Es dur K 495 je stejně jako Figarova svatba datován rokem 1786. Stojí na konci v řadě hornových koncertů, které Mozart věnoval svému příteli Josephu Ignazi Leutgebovi (psáno též Leitgeb, 1732–1811), hráči na lesní roh, příležitostnému skladateli a sýraři v jedné osobě. S Leutgebem se Mozartova rodina znala už ze Salzburku, kde hornista působil v arcibiskupské kapele. Odešel z ní do Vídně ještě před Mozartem a v sídelním městě se spolu oba muži opět sešli. Vedle sýrařství se Leutgeb nadále zabýval hrou na přirozený lesní roh a zdá se, že nikoliv špatně, ačkoliv si z něho Mozart rád utahoval.

Autograf čtvrtého koncertu je psán červeným, zeleným, modrým a černým inkoustem, což dříve svádělo k výkladu, že se jedná o jakousi Mozartovu vtipnou hříčku, pravděpodobně však skladatel pomocí barevného „kódu“ upřesňoval dynamické a deklamační nuance. Úvodní větu (Allegro maestoso) v sonátové formě následuje věta druhá (Romanza) a závěrečné Rondo „a la chasse“, upomínající na původní využití rohu jakožto loveckého, signálního nástroje. Skladba vyšla poprvé v roce 1803 ve Vídni. V poslední době se někdy od číslování Mozartových koncertů pro lesní roh ustupuje, protože není zcela jednoznačné.

Wolfgang Amadeus Mozart — Symfonie č. 39 Es dur KV 543

Na akademii v Nosticově divadle 19. ledna 1787 zazněla také jedna z „velkých“ Mozartových symfonií – Symfonie D dur č. 38 K 504, nazývaná Pražská. Posluchači ji přijali s nadšením a Mozartův životopisec František Němeček událost označil za jedinečnou pro Pražany i samotného skladatele. Následující Symfonie Es dur č. 39 K 543 vznikla ve Vídni v létě roku 1788, v těsné blízkosti dalších symfonií K 550 a K 551 (Jupiter). „Pracoval jsem za těch deset dní, co zde bydlím, víc, než jinde za dva měsíce, a kdyby mne netísnily tak často černé myšlenky (kterým se násilím musím bránit), pracovalo by se mi ještě lépe, psal Mozart v červnu 1788 Michaelu Puchbergovi, svému spolubratru ze zednářské lóže (překlad František Bartoš). Při poslechu Symfonie Es dur sice vnímavý posluchač zachytí i melancholickou nebo vážnou náladu, celkové vyznění díla je však pozitivní. První větu zahajuje introdukce se synkopickými fanfárami (Adagio), kterou vystřídá pádné Allegro v sonátové formě. Zpěvné melodie pomalé věty (Andante con moto) vytvářejí mírnou, romanticky zabarvenou atmosféru, po ní přichází třetí taneční věta se sólovým klarinetem. Skladbu završí energická čtvrtá věta (Allegro) opět v sonátové formě; z témat se lehko zapamatuje běh šestnáctinových not, který si až do konce předávají nástroje s hravostí a téměř s úsměvem. 

Zajímavý vztah k českému prostředí zprostředkoval této symfonii Johann Nepomuk Wenzel, svatovítský varhaník a klavírista, který připravil její klavírní výtah a ještě z jeho rukopisné verze přehrál skladbu ve Vídni Mozartovi. S „nevýslovnou radostí“ prý autor dílo vyslechl a Wenzel mu musel slíbit, že svůj klavírní výtah vydá tiskem, což se však realizovalo až v roce 1794. Výtisk uvádí i seznam subskribentů, z nichž největší počet pocházel z Prahy, a kromě hudbymilovné šlechty zde najdeme např. jména manželů Duškových (Františku Xaveru Duškovi je dokonce výtah věnován) nebo kapelníků Koželuha a Strobacha.