Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Petr Altrichter

Petr Altrichter • Česká filharmonie


Česká filharmonie

Jen o dva roky dříve hrál v Praze Joseph Szigeti Prokofjevův První houslový koncert, jehož pařížská premiéra dopadla spíše průměrně. Zhýčkané francouzské publikum v té době chtělo být šokováno a Prokofjevův koncert se jim zdál příliš romantický. Dnes patří spolu s Glagolskou mší ke klenotům hudby 20. století. Houslové sólo uslyšíte i v Janáčkově zh

Koncert z řady A
Délka programu 2 hod

Program

Leoš Janáček
Šumařovo dítě, balada pro orchestr podle básně Svatopluka Čecha 

Sergej Prokofjev
Houslový koncert č. 1 D dur op. 19 

Leoš Janáček
Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany

Účinkující

Jan Mráček
housle

Jana Šrejma Kačírková
soprán

Lucie Hilscherová
alt

Aleš Briscein
tenor

Jan Martiník
bas

Český filharmonický sbor Brno

Petr Fiala
sbormistr

Petr Altrichter
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Petr Altrichter Česká filharmonie

Rudolfinum — Dvořákova síň

2. 10. 2019  středa 19.30
Nelze objednat online
3. 10. 2019  čtvrtek 19.30
Nelze objednat online
4. 10. 2019  pátek 19.30
Nelze objednat online

Účinkující

Jana Šrejma Kačírková  soprán

Jana Šrejma Kačírková se narodila v Českých Budějovicích. V roce 2006 absolvovala Pražskou konzervatoř. V době studií získala řadu ocenění na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V roce 2006 se stala hostem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a od roku 2010 zde působila jako stálá členka souboru opery. Od roku 2016 je stálou členkou souboru Národního divadla Brno. Je stálým hostem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, vystupovala rovněž v divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci, divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, Národním divadle v Praze a na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě. V roce 2015 vystoupila poprvé před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově jako Rusalka.

Jana Šrejma Kačírková vystoupila na řadě významných mezinárodních hudebních festivalů pod taktovkou dirigentů, jakými jsou např. Tomáš Brauner, Oliver Dohnányi, Paolo Gatto, Marco Guidarini, Jakub Klecker, Tomáš Netopil, Mario De Rose, Alfonso Scarano, Filippo Zigante a další.

Je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie z let 2012 a 2013. Získala tři ocenění Jihočeských Thálií a čestnou cenu festivalu Opera 2013 „Libuška“. V roce 2013 byla oceněna Výroční cenou Opery Plus.

Petr Altrichter  dirigent
Petr Altrichter

Petr Altrichter je jedním z nejvýznačnějších českých dirigentů, který si udělal působivé jméno svou dynamickou a hlubokou interpretací symfonické hudby. Pochází z hudební rodiny a hře na hudební nástroje se věnoval od raného dětství. Absolvoval konzervatoř v Ostravě, obory lesní roh a dirigování. Ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v oborech dirigování orchestru pod vedením Otakara Trhlíka a Františka Jílka a dirigování sboru s pedagogy Josefem Veselkou a Lubomírem Mátlem. Po dobu studia na JAMU spolupracoval jako sbormistr a dirigent s Brněnským akademickým sborem a podílel se na zisku mnoha ocenění na zahraničních sborových soutěžích a festivalech (Middlesbrough, Debrecín aj.).

Mezinárodní pozornost na sebe Altrichter upoutal v roce 1976, kdy získal titul laureáta a speciální cenu poroty na uznávané dirigentské soutěži ve francouzském Besançonu. Na základě tohoto ocenění se stal asistentem dirigenta Václava Neumanna v České filharmonii a nastartoval tak svou uměleckou kariéru. Pozvání k zahraničním orchestrům pak na sebe nenechala čekat. Po působení ve Filharmonii Brno se v roce 1988 stal dirigentem a v roce 1990 pak šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. S tímto orchestrem absolvoval četná zahraniční turné do Japonska, USA, Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Zároveň také dlouhodobě spolupracoval s Komorní filharmonií Pardubice, se kterou v rámci zahraničních vystoupení uvedl do koncertního života mnohé mladé nadějné sólisty (Isabelle van Keulen, Radek Baborák ad.).

V letech 1993–2004 byl hudebním ředitelem Jihoněmecké filharmonie Kostnice; s tímto orchestrem pravidelně koncertoval v Tonhalle Curych a v KKL Lucern a podnikl turné do Švýcarska a Itálie. Svůj debut ve Velké Británii absolvoval Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK na festivalu v Edinburghu v roce 1993, londýnský debut pak s Anglickým komorním orchestrem krátce nato. V roce 1997 byl jmenován hlavním dirigentem Liverpoolské královské filharmonie poté, co v orchestru v předešlé sezóně s velkým úspěchem hostoval. S tímto orchestrem také vystoupil v roce 2000 na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall a natočil několik vysoce ceněných nahrávek pro vlastní label tělesa – RLPO Live.

V roce 2001 byl Altrichter pozván do čela Filharmonie Brno, kde setrval dalších sedm let a vrátil se tak k orchestru, se kterým byl spjat od studií a se kterým jako pravidelný host spolupracuje doposud. Je také pravidelným hostem České filharmonie, se kterou má stálý umělecký kontakt od svých asistentských začátků, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno a Slovenské filharmonie, se kterou natočil vřele přijatá a ceněná CD se skladbami Antonína Dvořáka. Od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.

V roce 2015 podnikl s Českou filharmonií koncertní turné do Německa, na přelomu 2015 a 2016 pak turné do Číny. Na počátku sezony 2017–2018 řídil Českou filharmonii na mezinárodním festivalu Dvořákova Praha a následně s ní absolvoval velmi úspěšné turné do Jižní Koreje, Japonska a na Tchaj-wan. Na jaře 2017 uskutečnil japonské turné se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, v roce 2018 pak turné do Velké Británie s Českým národním symfonickým orchestrem. Na květen 2019 je připraveno turné s Českou filharmonií do Číny.

Jako host řídil význačné světové orchestry – japonský NHK Symphony Orchestra, Berlin Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, BBC Scottish Symphony a London Philharmonic Orchestra. Dále hostoval v Bruckner Orchester Linz, Varšavské filharmonii, Krakovské filharmonii, SWF orchestru v Baden-Badenu, Lotyšském národním orchestru v Rize, Orquesta Filarmonica de Gran Canaria, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Netherlands Philharmonic, Stavanger Symphony, Norrkopings Symphonieorchester, Royal Danish Orchestra Copenhagen, Odense Symphony Orchestra a dalších.

Je častým hostem festivalu Pražské jaro, Janáčkův máj Ostrava, festivalu Smetanova Litomyšl, Moravský podzim a Bratislavské hudební slavnosti. Hostoval na velkých festivalech v Salcburku, Edinburghu, Avignonu, Aténách, Cheltenhamu, Paříži, Madridu, Chicagu, Curychu, Lucernu, Seville, Palermu a dalších.

Těžištěm repertoáru Petra Altrichtera je česká hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů, ruská hudba – především Dimitrij Šostakovič, dále hudba Gustava Mahlera a Antona Brucknera. Významní světoví sólisté a interpreti (Garrick Ohlsson, John Lill, Tabea Zimmermann ad.) oceňují jeho pohotovost v orchestrálních doprovodech a vyhledávají spolupráci s ním.

Jan Martiník  bas
Jan Martiník

JAN MARTINÍK
bas

Mladý český basista Jan Martiník se narodil roku 1983 v Ostravě, kde studoval na Janáčkově konzervatoři a na Ostravské univerzitě u Elišky Pappové. V roce 2003 zvítězil v kategorii „Junior“ v mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a získal druhou cenu v kategorii „Píseň“. Je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Jeleny Obrazcovové v Moskvě, kde získal zvláštní cenu za interpretaci Čajkovského Romance. V roce 2007 byl finalistou pěvecké soutěže Placida Dominga „Operalia“ a roku 2009 zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

První angažmá získal ještě během svého studia na konzervatoři v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde ztvárnil například role Pistoly (Falstaff), Leporella (Don Giovanni) a Truffaldina (Ariadna na Naxu). Je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde zazpíval role Larkense a José Castra v Pucciniho Děvčeti ze západu ana scéně Stavovského divadla vystoupil v Mozartově Donu Giovannim jako Masetto a Leporello.

V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně, kde byl obsazen například do role Sarastra (Kouzelná flétna), Collina (La bohème), Surina (Piková dáma) a Nočního hlídače (Mistři pěvci norimberští). Ve vídeňské Volksoper vystupoval jako Betto (Gianni Schicchi), 1. nazaretský (Salome) a Zuniga (Carmen). V sezoně 2012/2013 se stal členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde zpíval Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) a otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje se známými orchestry jako je Česká filharmonie, Rotterdamská filharmonie, Staatskapelle Dresden, BBC Symphony Orchestra, Symfonický orchestr města Birminghamu, Skotský komorní orchestr, King’s Consort a Collegium 1704. V repertoáru má basové árie a roli Ježíše v Matoušových pašijích J. S. Bacha, Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Český filharmonický sbor Brno  sborový zpěv
Český filharmonický sbor Brno

Český filharmonický sbor Brno představuje v českém i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění. Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika oceňuje především kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků. Sbor vystupuje na prestižních evropských festivalech i významných koncertech, ročně absolvuje přes 90 koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty. Má rozsáhlou diskografii a získal řadu významných ocenění: německou cenu Echo Klassik 2007 za soubor roku a nahrávku roku, japonskou cenu Tokusen 2011 za nahrávku Dvořákova Rekviem nebo Classic Prague Awards 2019 v kategorii Vokální výkon za interpretaci Janáčkovy Glagolské mše. Za úspěchy tělesa stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala. Asistentem sbormistra je Michael Dvořák.

Lucie Hilscherová  alt
Jan Mráček  housle
Jan Mráček

Jan Mráček se narodil roku 1991 v Plzni a na housle začal hrát v 5 letech ve třídě Magdalény Mickové. Od roku 2003 studoval u Jiřího Fišera, v roce 2013 absolvoval s vyznamenáním Pražskou konzervatoř a donedávna studoval ve Vídni na Universität für Musik und darstellende Kunst pod vedením koncertního mistra Vídeňské filharmonie Jiřího Pospíchala.

Již během studií nasbíral mnoho významných úspěchů a ocenění v soutěžích. Pravidelně navštěvoval kurzy Václava Hudečka, což položilo počátek dlouhé a plodné spolupráce. Mezi jeho největší soutěžní úspěchy patří 1. místo v Soutěži konzervatoří v roce 2008, vítězství na Mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec v roce 2009; v roce 2010 se Jan Mráček stal nejmladším laureátem Mezinárodní soutěže Pražského jara a v roce 2014 získal první cenu v Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera. Předseda komise komentoval vítězství slovy: „Jan zvítězil právem. Fascinoval nás od prvního kola nejen svými technickými dovednostmi, ale také charismatickým vystupováním na scéně.“

Od roku 2011 je Jan Mráček nejmladším sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jako sólista vystoupil se světovými orchestry, jako jsou Royal Philharmonic Orchestra, St Louis Symphony, Symphony of Florida, Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského, Kuopio Symphony Orchestra, Symfonický orchestr Rumunského rozhlasu nebo finský orchestr Lappeenranta City Orchestra. Vystupuje též s Českým národním symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Janáčkovou filharmonií Ostrava a téměř všemi českými regionálními orchestry.

Maestro Jiří Bělohlávek ho přivedl na post hostujícího koncertního mistra České filharmonie, kde od sezony 2018/2019 působí jako koncertní mistr. Byl také koncertním mistrem European Youth Orchestra na letním turné v roce 2015 pod vedením dirigentů Gianandrea Nosedy a Xiana Zhanga.

Od ledna 2008 je členem Lobkowicz Tria. S tímto klavírním triem v roce 2014 získal 3. cenu na Mezinárodní soutěži komorní hudby Antonína Dvořáka a v září téhož roku 1. cenu a cenu publika na Mezinárodní hudební soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu. V roce 2016 vydal CD s kompletním houslovým dílem Antonína Dvořáka pro švýcarské vydavatelství Onyx s Českým národním symfonickým orchestrem pod taktovkou Jamese Judda a s klavíristou Lukášem Klánským, které zaznamenalo vynikající kritický ohlas.

Jan Mráček hraje na housle italského houslaře Carla Fernanda Landolfiho vyrobené v Miláně roku 1758, které mu velkoryse zapůjčil Peter Biddulph.

Petr Fiala  sbormistr
Petr Fiala

Petr Fiala vystudoval brněnskou konzervatoř (klavír, kompozice, dirigování) a Janáčkovu akademii múzických umění ve třídě Jana Kapra. Vedle činnosti pedagogické (byl profesorem brněnské konzervatoře) a kompoziční (je autorem asi 180 skladeb) se již více než 50 let intenzivně věnuje činnosti sbormistrovské a dirigentské. Petr Fiala je laureátem řady národních i mezinárodních soutěží. Jako hostující dirigent je zván k našim i zahraničním orchestrům a sborům. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením vypracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti. V roce 2013 obdržel Cenu města Brna v oboru hudba za dlouholetou uměleckou činnost a reprezentaci města Brna a v roce 2016 Cenu Jihomoravského kraje za významnou reprezentaci Jihomoravského kraje v oblasti kultury.

Aleš Briscein  tenor
Aleš Briscein

Aleš Briscein původně vystudoval hru na klarinet a saxofon a poté operní zpěv na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 1995 začal vystupovat ve Státní opeře Praha a v krátké době zde nastudoval několik rolí lyrického oboru (Tamino v Mozartově Kouzelné flétně, Ferrando v Così fan tutte, Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, Narciso v Rossiniho Turku v Itálii, Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě, Alfredo ve Verdiho opeře La Traviata, Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové atd.). Je stálým hostem opery Národního divadla v Praze i Státní opery Praha.

Účinkoval na prestižních festivalech jako Edinburgh International Festival, Pražské  jaro aj., spolupracuje s významnými orchestry, jako je Česká filharmonie, Skotský královský národní orchestr atd. Na Pražském jaru v roce 2002 zpíval ve světové premiéře hlavní tenorový part Jonathana v oratoriu Sylvie Bodorové Juda Makabejský. Pro společnost Decca natočil na kompaktní disk operu Pavla Haase Šarlatán.

Skladby

Leoš Janáček
Šumařovo dítě, balada pro orchestr podle básně Svatopluka Čecha

Ve výčtu nemnoha symfonických děl Leoše Janáčka najdeme také tři symfonické básně: Šumařovo dítě, Taras Bulba a Balada blanická. První z nich má podtitul „orchestrální balada“ a vznikla v roce 1913 podle stejnojmenné básně Svatopluka Čecha. Janáčka zaujal sociální námět předlohy a skladbu postavil na hudebním vyjádření dvou výrazových poloh – bolesti a vykoupení. Děj je jednoduchý: po zemřelém obecním muzikantovi (šumaři) zůstane malé dítě. Místní rychtář není ochoten vyřešit, kdo se bude o opuštěné dítě starat. Jedné noci přijde duch šumaře a dítě si odnese, aby ho ušetřil stejného utrpení, které zakusil na zemi jeho otec.

Sergej Prokofjev
Houslový koncert č. 1 D dur op. 19
Leoš Janáček
Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany

Glagolská mše Leoše Janáčka (1854–1928) má spletitou genezi a je i složitým edičním problémem. Ačkoliv skladatel začal skicovat patrně již v roce 1920, k intenzivní kompozici se dostal až v roce 1926. Partitura mše vyšla až po skladatelově smrti v roce 1929, přičemž tato verze „poslední ruky“ se v mnohém liší od verze, která zazněla na světové premiéře díla 5. prosince 1927. Dnes již přesně nedoložíme, kdy a proč jednotlivé změny Janáček učinil, ale z dochovaných materiálů je zřejmé, že to bylo především z vnitřního popudu, nikoliv kvůli neschopnosti tehdejších interpretů, jak se mylně traduje. Ať už byly pohnutky jakékoliv, důkladnou ediční prací se podařilo zrekonstruovat verzi díla předcházející těmto rozsáhlým změnám, tedy znění prvního provedení. Zásahy provedené krátce po premiéře se týkají především tří částí – Úvodu, Gospodi pomiluj a Věruju. V Úvodu Janáček zjednodušil složitou polymetrickou stavbu, v části Gospodi pomiluj nahradil původní pětidobý takt čtyřdobým a v části Věruju vyškrtl centrální část s akordickými tympány. To ale zdaleka nejsou všechny změny. Janáček totiž celé dílo po premiéře také doinstrumentoval. Verze „září 1927“ tedy přináší v úplnosti původní znění Glagolské mše, na rozdíl od dříve publikované tzv. originální verze, která vkládá do verze poslední ruky pouze některé efektní momenty z původní partitury. Ačkoliv Janáček po premiéře dílo zrevidoval a dovedl do dokonalého tvaru, premiérová verze v sobě skrývá jinou hodnotu: značnou spontaneitu, živelnost a syrový výraz.

Jan Špaček

Tak copak vás zajímá?
Zavřít

Rozehrajte s námi další koncert

Podpořte nás
Zavřít
Tak copak vás zajímá?