Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Tamás Pálfalvi

Česká filharmonie

Tamás Pálfalvi

Česká filharmonie

Sólista Tamás Pálfalvi je v pouhých pětadvaceti letech nejen světovým sólistou a držitelem bezpočtu cen za nahrávky i sólová vystoupení, ale především vizionářským hudebníkem posouvajícím umění hry na trubku do zcela nové dimenze.

Délka programu 2 hod
Program

Miroslav Srnka
move 03 

Peter Eötvös
Jet Stream 

Miroslav Srnka
move 01

Igor Stravinskij
Symfonie o třech větách

Pohyb je samou podstatou hudby. Bez chvění, tedy pohybu vzduchu, by neexistoval zvuk a tedy ani tóny. I ta nejpomalejší hudba, u níž máme pocit, že se čas zastavil, je výsledkem pohybu. Hudba často pohyby doprovází, například při tanci či pochodu, hudbou je také možné napodobit, jak se hýbou lidé či stroje. Skladby v programu tohoto koncertu spojuje zájem o pohyb, ať je to přímo hybnost hudby samotné, či napodobování nehudebních objektů a jejich kinetické energie.

Účinkující

Tamás Pálfalvi
trubka

Peter Eötvös
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Tamás Pálfalvi
Rudolfinum — Dvořákova síň
11. 12. 2019  středa — 19.30
Nelze objednat online
12. 12. 2019  čtvrtek — 19.30
Nelze objednat online
13. 12. 2019  pátek — 19.30
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Podle úkazu zvaného Jet Stream neboli tryskové proudění pojmenoval svou skladbu Peter Eötvös. Sólová trubka zde není hlavním hlasem jako u klasického koncertu, ale slovy autora spíše „okem bouře“, k němuž se odkazuje veškeré hudební proudění. Sólista Tamás Pálfalvi je v pouhých pětadvaceti letech nejen světovým sólistou a držitelem bezpočtu cen za nahrávky i sólová vystoupení, ale především vizionářským hudebníkem posouvajícím umění hry na trubku do zcela nové dimenze. 

Stravinského Symfonie o třech větách patří k základním dílům dvacátého století. Třicet let po Svěcení jara Stravinskij znovu intenzivně využívá rytmickou složku, jež drží celou symfonii pevně pohromadě. V první větě je nejvýraznějším nástrojem klavír, který uvolní místo harfě v Andante volně inspirovaném Werfelovou Písní o Bernadettě. Neúprosný rytmus pramení z filmových záběrů druhé světové války, jejichž zhlédnutí Stravinským hluboce otřáslo.

Program rámují dva orchestrální kusy úspěšného českého skladatele Miroslava Srnky. move 01 psaný pro Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu je studií k jeho pozdější opeře Jižní pól a zkoumá pohyb a „teplotu“ zvuku. move 03 psaný pro festival Printemps des Arts v Monte Carlu má strukturu i formu svébytného orchestrálního díla, které ve Francii získalo ocenění „Coup de Coeur“ za rok 2018.

 

Účinkující

Tamás Pálfalvi  trubka

TAMÁS PÁLFALVI      
trubka

„Tamás Pálfalvi stanovuje nové limity hry na trubku svými dechberoucími dovednostmi, jež se někdy zdají být až akrobatické. Ještě pozoruhodnější jsou virtuosovy originální dramaturgické ideje."MDR Figaro, říjen 2015

Pětadvacetiletý maďarský trumpetista Tamás Pálfalvi vyniká jako jeden z nejlépe technicky vybavených a současně vizionářských a inovativních hráčů současnosti.

V sezoně 2019/2020 bude debutovat recitálem v salcburském Mozarteu a spolu s varhanním virtuosem Christianem Schmittem na Ludwigsburském festivalu. S Českou filharmonií premiéruje novou skladbu Petera Eötvöse Jet Stream a navrátí se k Curyšskému komornímu orchestru, aby s klavíristou Janem Lisieckim zahrál Šostakovičův Koncert pro trubku, klavír a smyčcový orchestr.

Mezi jeho nejprestižnější koncerty minulých sezon nesporně patří mimo jiné jeho debut s Hongkongskou Sinfoniettou a koncerty na Hudebním festivalu v Aspenu. Vystoupil s Rolandem Vilazónem v německém televizním pořadu „Hvězdy současnosti“. Dále jako sólista hrál s Filharmonií Los Angeles v amfiteátru Hollywood Bowl, s Cameratou Salzburg v rámci Rheingau Musik Festivalu a s Curyšským komorním orchestrem na Festivalu Meklenburska-Předního Pomořanska. Hrál na Velikonočním festivalu Ludwiga van Beethovena ve Varšavě, měl recitál na libanonském festivalu Al Bustan, v Kongresovém a kulturním centru ve švýcarském Lucernu a s varhaníkem Christianem Schmittem vyprodal hamburskou Labskou filharmonii.

Jako jedna z „vycházejících hvězd“ Evropské organizace koncertních sálů (ECHO Rising Stars) sezony 2017/2018 Tamás Pálfalvi koncertoval na nejvýznamnějších evropských pódiích, jako jsou Lucemburská filharmonie, Labská filharmonie v Hamburku, LʼAuditori v Barceloně, Fundação Calouste Gulbenkian v Lisabonu, Konzerthaus v Dortmundu a BOZAR v Bruselu. V říjnu 2017 při svém debutu s Concertgebouw v Amsterdamu premiéroval skladbu pro sólovou trubku Sentimental Pétera Eötvöse, s nímž úzce spolupracuje.

Jeho debutové album Agitato, jež natočil s Komorním orchestrem Franze Liszta pro vydavatelství Berlin Classics, získalo ocenění za objevnou dramaturgii. Skladby Vivaldiho, Telemanna a Händela jsou zde přirozeně a přesvědčivě propojeny s díly Ligetiho, Kagela a Dubrovaye. Nahrávka byla mezinárodní kritikou přijata s nadšením, Bavorský rozhlas ji označil za CD měsíce a Severoněmecký rozhlas jako CD týdne.

Tamás Pálfalvi získal řadu mezinárodních ocenění, včetně ceny WEMAG Soloist Award na Festspiele Mecklenburg-Vorpommern, první ceny v Maďarské národní soutěži trumpetistů a také nejprestižnější ocenění mladých hudebníků v Maďarsku Junior Prima Prize. Díky své virtuozitě, jevištnímu projevu a výjimečnému hudebnímu pojetí vyhrál první cenu na německé hudební soutěži Fanny-Mendelssohn-Förderpreis, která je zaměřena na podporu nejen interpretačního výkonu, ale i kreativity a koncepčních dovedností.

Tamás Pálfalvi hraje na nástroje nizozemské firmy Adams – společně vyvinuli nový design jejich C trubky a nyní pracují na novém designu Es trubky. Kromě klasických nástrojů hraje i na křídlovku a barokní trubku.

Tamás Pálfalvi se narodil roku 1991 v Maďarsku, na trubku se začal učit v osmi letech u Istvána Szabó. V roce 2005 začal studovat u Gábora Huszára na konzervatoři Leó Weinera v Budapešti. V roce 2009 získal stipendium na Bard College v New Yorku, kde studoval u Carla Albacha a Edwarda Carrolla až do roku 2012. Poté se navrátil do Budapešti na Hudební akademii Ference Liszta, kde pod vedením Gábora Boldoczkiho v květnu 2016 získal titul magistra.

Od září 2019 vyučuje hru na trubku na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti. Bude vystupovat se svým žesťovým souborem In Medias Brass a jako první trumpetista Budapešťského festivalového orchestru na mezinárodním turné pod taktovkou renomovaného dirigenta Ivána Fischera.

Peter Eötvös  Dirigent
Peter Eötvös

PÉTER EÖTVÖS     
dirigent

Skladatel, dirigent a učitel: všechny tyto tři role spojuje Maďar Péter Eötvös ve své profesionální mezinárodní kariéře. Jeho hudba se pravidelně objevuje v programech orchestrů, souborů soudobé hudby i festivalů na všech kontinentech a jako dirigent své skladby řídil po celém světě.

Jubilejní rok svých 75. narozenin slaví Péter Eötvös podzimními koncerty s Berlínskou filharmonií v rámci festivalu Berliner Festspiele, s Bruselskou filharmonií, Českou filharmonií a Helsinským filharmonickým orchestrem. Na jaře 2020 bude rezidenčním umělcem Mezinárodního hudebního festivalu v jihokorejském Tchongjongu a ve Vídeňské státní opeře znovu uvede svou slavnou operu Tři sestry.

Během sezony 2019/2020 Péter Eötvös uvádí řadu premiér svých nových děl. Zmiňme například houslový koncert Alhambra, který uvedla Berlínská filharmonie s Isabellou Faust, koncert pro kontrabas a komorní orchestr Aurora, který zahrál vedoucí skupiny kontrabasů Berlínské filharmonie Matthew McDonald s Karajanovou akademií. Jeho nejnovější komorní skladbu Secret Kiss (podle novely Hedvábí italského spisovatele Alessandra Baricca) uvede ansámbl Musikfabrik a japonská výtvarnice Ryoko Aoki v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Budapešti a v korejské premiéře na Mezinárodním hudebním festivalu v Tchongjongu.

Vedle své kariéry skladatele a dirigenta klade Péter Eötvös velký důraz i na pedagogickou činnost. V rámci Nadace Pétera Eötvöse pro současnou hudbu, kterou založil v roce 2004, organizuje speciální mentorský program pro mladé skladatele a dirigenty.

Skladby

Peter Eötvös — Jet Stream

PETER EÖTVÖS
*1944


Inspiraci pro skladbu Jet Stream (2002) našel Peter Eötvös mimo jiné ve vzpomínkách na dětství v socialistickém Maďarsku, kde byl zakázán poslech krátkovlnného rozhlasu. Ladění západních stanic na přijímači tak přinášelo reálné nebezpečí, že by to někdo zvenčí zaslechl a rodinu udal. Zároveň se ovšem skrze šum, hvízdání a zvuk rušiček někdy prodrala hudba, kterou jinak nebylo možné slyšet, a tou byl jazz. Atmosférické ruchy se natolik propojily se zvukem jazzu, že když pak Eötvös slyšel později jazz naživo, zdálo se mu, že cosi chybí. Skladba Jet Stream se ale nesnaží napodobovat energii a spontánnost jazzu. Skladatel ji popisuje jako „vzkaz v láhvi zaslaný z mého světa milovníkům jazzu.“ Název Jet Stream odkazuje k proudění vzduchu coby fyzikálnímu jevu. Sólista tu nemá být orchestrem doprovázen, autor jej představuje v roli osamělé postavy pohybující se proti proudící zvukové mase. Eötvös v autorském komentáři nabízí obraz přeplněné ulice v japonském velkoměstě, v níž se dav pohybuje jedním směrem a jen jeden opovážlivec, tedy trumpetista, se snaží jít v protisměru. K těmto paralelám přidává i popis skladby jako obrazu složeného z pruhů různé šířky v žluté, modré a stříbrné barvě. Vazbu na jazzovou inspiraci připomíná improvizovaná kadence, kde se sólista stává spolutvůrcem. Skladba byla původně napsána pro Markuse Stockhausena, syna slavného německého skladatele Karlheinze Stockhausena, který hrál světovou premiéru s BBC Symphony Orchestra a Eötvösem za dirigentským pultem 15. února 2003.

Miroslav Srnka — move 03

MIROSLAV SRNKA
*1975 

Miroslav Srnka vystudoval muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a kompozici na pražské AMU ve třídě Milana Slavického. V posledních letech patří k nejviditelnějším českým skladatelům, jeho hudba ovšem zní častěji v zahraničí než doma. V roce 2016 byla v Bavorské státní opeře uvedena jeho opera South Pole v hlavních rolích s pěveckými hvězdami, jako jsou Rolando Villazón a Thomas Hampson, minulý rok si u něj objednala skladbu Overheating losangeleská filharmonie. V centru zájmu Miroslava Srnky stojí hudba jako zvuková struktura a její proměny v čase. Série orchestrálních skladeb Move, respektive její komorní protipóly nazvané Track, jsou pak příležitostí, kdy tyto fenomény zkoumá. Zatímco Move 01 vznikla jako studie k opeře South Pole, v níž se snažil vytvořit „obrovský zvukově chladný objekt,“ v Move 03 Srnka řeší otázku, „jak vytvořit plynulou, ale zároveň mnohem členitější formu, která je složená z objektů, které jsou samy o sobě zaoblené.“ Z možných významů slova „move“ Srnka zdůrazňuje jednak pohyb coby vývoj hudební formy, jednak fyzický pohyb hudebníků při ovládání nástrojů. „Chci, aby hudba letěla. K letu je třeba, aby hudebníci měli svobodu. Jejich pocit svobody vychází ze svobody pohybu. Svobodný pohyb je podmíněn stavem mysli.“ Pro skladbu Move 03 se prostředkem k dosažení svobody stává legato coby symbol plynulosti. Srnka vyžaduje co nejdelší pohyby smyčců, a to i v tichých pasážích, kde tento způsob hry vede ke specificky křehké barvě zvuku. Move 01 vznikla v roce 2015 na objednávku Bavorského rozhlasového orchestru, Move 03 byla napsána pro Festival Printemps des Arts de Monte-Carlo v roce 2016.

 

Miroslav Srnka — move 01

MIROSLAV SRNKA
*1975 

Miroslav Srnka vystudoval muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a kompozici na pražské AMU ve třídě Milana Slavického. V posledních letech patří k nejviditelnějším českým skladatelům, jeho hudba ovšem zní častěji v zahraničí než doma. V roce 2016 byla v Bavorské státní opeře uvedena jeho opera South Pole v hlavních rolích s pěveckými hvězdami, jako jsou Rolando Villazón a Thomas Hampson, minulý rok si u něj objednala skladbu Overheating losangeleská filharmonie. V centru zájmu Miroslava Srnky stojí hudba jako zvuková struktura a její proměny v čase. Série orchestrálních skladeb Move, respektive její komorní protipóly nazvané Track, jsou pak příležitostí, kdy tyto fenomény zkoumá. Zatímco Move 01 vznikla jako studie k opeře South Pole, v níž se snažil vytvořit „obrovský zvukově chladný objekt,“ v Move 03 Srnka řeší otázku, „jak vytvořit plynulou, ale zároveň mnohem členitější formu, která je složená z objektů, které jsou samy o sobě zaoblené.“ Z možných významů slova „move“ Srnka zdůrazňuje jednak pohyb coby vývoj hudební formy, jednak fyzický pohyb hudebníků při ovládání nástrojů. „Chci, aby hudba letěla. K letu je třeba, aby hudebníci měli svobodu. Jejich pocit svobody vychází ze svobody pohybu. Svobodný pohyb je podmíněn stavem mysli.“ Pro skladbu Move 03 se prostředkem k dosažení svobody stává legato coby symbol plynulosti. Srnka vyžaduje co nejdelší pohyby smyčců, a to i v tichých pasážích, kde tento způsob hry vede ke specificky křehké barvě zvuku. Move 01 vznikla v roce 2015 na objednávku Bavorského rozhlasového orchestru, Move 03 byla napsána pro Festival Printemps des Arts de Monte-Carlo v roce 2016.

Igor Stravinskij — Symfonie o třech větách

IGOR STRAVINSKIJ
1882–1971

Stravinskij opustil rodné Rusko těsně před vypuknutím první světové války a navštívil jej znovu až v roce 1962. Byl světoobčanem a ke své vlasti měl rozporuplný vztah, přesto se prvky ruské kultury opakovaně v jeho hudbě vracely.  Stravinskij se celý život držel myšlenky, že hudba nemůže vyjadřovat nic kromě sebe samé, tedy že nemůže mít mimohudební program. Toto přesvědčení zastával i v případě Symfonie o třech větách, kterou si u něj objednala Newyorská filharmonie. Původním přáním filharmoniků bylo dílo, které by oslavovalo americké vítězství nad Německem a Japonskem. Ovšem skladatel k dílu odmítl napsat komentář, který by tuto představu naplňoval. Nelze zároveň říci, že by se válečné události do symfonie vůbec nepromítaly. V pozdějších rozhovorech Stravinskij totiž připustil, že jej při psaní inspirovaly některé konkrétní obrazy, především ty zprostředkované filmovými dokumenty. Film o metodě spálené země, již Japonsko používalo v Číně, se otiskl do první věty, obrazy pochodujících vojáků a valící se vojenské techniky z dobových zpravodajských záběrů našly svůj odraz v groteskně mechanických rytmech věty poslední. Materiál k první větě původně vznikal jako skica ke klavírnímu koncertu a tento nástroj v ní také dominuje. Její hudba, stejně jako styl věty třetí, připomíná proslavené divoké rytmy o tři desítky let staršího baletu Svěcení jara, je v ní však více symetrie, která Stravinského okouzlila v jeho neoklasické či neobarokní fázi, a můžeme slyšet i historické formy, například fugu. Prostřední věta symfonie je rovněž spojena s filmem, byť jiným způsobem. V roce 1943 byl Stravinskij osloven, aby napsal hudbu ke snímku The Song of Bernadette podle románu svého přítele Franze Werfela, jenž v té době stejně jako Stravinskij žil v Los Angeles.  Příběh svaté Bernadetty, jíž se ve francouzských Lurdách zjevila Panna Maria, režíroval jeden z hvězdných tvůrců zlaté éry Hollywoodu Henry King. Stravinskij ovšem odmítl přistoupit na podmínky filmových producentů a nebyl příliš ochotný přizpůsobovat svou hudbu potřebám filmu, proto se práce místo něj nakonec ujal Alfred Newman a jeho hudba přinesla filmu jeden z celkem čtyř Oskarů. Materiál, který Stravinskij již měl pro film napsaný, použil právě do prostřední věty Symfonie. Jedná se o hudbu ke scéně zjevení Panny Marie a mezi obě „válečné“ věty vnáší kontrast svou klidnou a uměřenou atmosférou. Premiéru v podání Newyorské filharmonie řídil sám autor 24. ledna 1946.