Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Stéphane Denève

Stéphane Denève

Česká filharmonie

Česká filharmonie

{ "values":{ "cs":"Březnový program cyklu A nabídne pestrou přehlídku nejlepší francouzské hudby v podání dvou vynikajících interpretů Stéphana Deneva a Gautiera Capuçona. Upozorňujeme posluchače, že veřejnou generální zkoušku a koncert ve středu 29. března natáčí Česká televize.","en":""It might seem reductive to limit a musician to national specialities, but having heard Denève’s Berlioz, Debussy and Roussel in concert, his captivating disc of Poulenc with the Stuttgart orchestra he commands and now his Ravel, I can honestly say there’s no conductor alive I’d rather hear in French music." TheArtsDesk.com"},"dtdGuid":"b78fea4e-f149-41a7-93f0-f5de972cb4f1"}

Koncert z řady A
Délka programu 2 hod
Program

Maurice Ravel
Náhrobek Couperinův, suita pro orchestr

Camille Saint-Saëns
Violoncellový koncert č. 1 a moll op. 33

Albert Roussel
Symfonie č. 3 g moll op. 42

Maurice Ravel
La Valse, choreografická báseň pro orchestr

Účinkující

Gautier Capuçon
violoncello

Stéphane Denève
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Stéphane Denève Česká filharmonie
Rudolfinum — Dvořákova síň

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Březnový program cyklu A nabídne pestrou přehlídku nejlepší francouzské hudby v podání dvou vynikajících interpretů Stéphana Deneva a Gautiera Capuçona. Koncert otevře Náhrobek Couperinův, v němž Ravel na půdorysu barokní suity rozehrává jemnou a nápaditou paletu barev. Každá věta je věnována jednomu z přátel, kteří zahynuli v první světové válce. Saint-Saënsův První violoncellový koncert znamenal pro svého autora průlom v přijetí hudební veřejností. Šostakovič i Rachmaninov dílo považovali za nejlepší violoncellový koncert vůbec.

Třetí symfonii Alberta Roussela si objednal ke svým 50. narozeninám Bostonský symfonický orchestr a její styl trefně vystihl v New York Times kritik Bernard Holland: „Jeho hudební jazyk staví vedle sebe vzdálené tóniny, ale nakonec hledá silné tonální centrum. Jinými slovy, umí štěkat a vrčet, ale nakonec přátelsky zavrtí ocasem. Vivace je karnevalem nevázané energie.“ La Valse je patrně nejhranějším dílem Maurice Ravela. Ačkoli byl původně psán jako balet pro Sergeje Ďagileva, způsobil doživotní roztržku mezi Ďagilevem a Ravelem. Po prvním poslechu Ďagilev řekl, že dílo je nádherné, ale je to spíše portrét baletu než samotný balet. La Valse se později dočkal řady baletních ztvárnění, ale největší popularitu si zachoval jako virtuózní orchestrální skladba. Je vrcholem Ravelova instrumentačního mistrovství a dokonalou poctou vídeňskému valčíku, která moderními prostředky evokuje atmosféru poloviny 19. století.

Preludia se budou konat:
Středa: Sukova síň
Čtvrtek: Západní salonek
Pátek: Sukova síň 

 

Účinkující

Stéphane Denève  dirigent

Gautier Capuçon  violoncello
Gautier Capuçon

Jméno Gautier Capuçon je skutečným synonymem pro violoncello v jednadvacátém století. Vystupuje po celém světě s těmi nejlepšími dirigenty a instrumentalisty, a navíc je i zakladatelem a hybatelem „Classe d’Excellence de Violoncelle“ při nadaci Louise Vuittona v Paříži. Jako držitel mnoha ocenění je žádán pro svůj expresivní hudební styl, živelnou virtuozitu a pro lahodný zvuk svého violoncella “L’Ambassadeur”, které roku 1701 vyrobil italský nástrojař Matteo Goffriller. 

V touze prozkoumat a rozšířit violoncellový repertoár provádí Capuçon každoročně širokou paletu hudebních děl, včetně uvádění nově objednaných skladeb. K jeho nejnovějším projektům patří světová premiéra violoncellového koncertu „Léto“ Michela Tabachnika a spolupráce s Danny Elfmanem a Thierry Escaichem.

V sezoně 2019/2020 vystoupí mimo jiné s Losangeleskou filharmonií a Philippem Jordanem, s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem, Rotterdamskou filharmonií a Valerijem Gergijevem, dále se St. Louiským symfonickým orchestrem a Stéphanem Denèvem, Singapurským symfonickým orchestrem a Gianandreou Nosedou a s frankfurtským hr-Sinfonieorchesterem vedeným Alainem Altinoglu. Na turné po Evropě a Spojených státech amerických vyrazí s Orchestrem lipského Gewandhausu a Andrisem Nelsonsem a se Sanfranciskou filharmonií a Michaelem Tilsonsem Thomasem. Je také rezidenčním umělcem festivalu LuganoMusica.

Spoluhráčku pro komorní hru nalezl pro tuto sezonu zejména v Yuje Wang – navštíví spolu například Labskou filharmonii v Hamburku, vídeňský Konzerthaus, londýnský Barbican a pařížskou Filharmonii, zahraje si ale i s dalšími slavnými instrumentalisty, jako jsou Renaud Capuçon, Frank Braley, Jérôme Ducros a Leonidas Kavakos. Partnery při jeho recitálech mu pravidelně bývají klavíristé Nicholas Angelich, Martha Argerich, Daniel Barenboim, Jean-Yves Thibaudet, houslistka Lisa Batiashvili a smyčcová kvarteta Artemis a Ébène.

Gautier Capuçon nahrává exkluzivně pro label Erato (Warner Classics), získal mnoho ocenění a jeho diskografie je velmi rozsáhlá. Nejnovější album obsahující Chopinovy a Franckovy sonáty natočil živě s Yujou Wang během loňského turné. Ze starších nahrávek zmiňme alespoň violoncellové koncerty Dmitrije Šostakoviče (Orchestr Mariinského divadla a Valerij Gergijev), Camilla Saint-Saënse (Filharmonický orchestr Francouzského rozhlasu a Lionel Bringuier), kompletní Beethovenovy sonáty s Frankem Braleyem, Schubertův Smyčcový kvintet s Ébène Quartet, album koncertních přídavků Intuition s Pařížským komorním orchestrem, Douglasem Boydem a Jérômem Ducrosem a konečně živou nahrávku Schumannových děl s Marthou Argerich, Renaudem Capuçonem a Chamber Orchestra of Europe pod taktovkou Bernarda Haitinka.

Na DVD vydal záznamy živých vystoupení s Berlínskými filharmoniky a Gustavem Dudamelem (Haydnův Koncert pro violoncello a orchestr č. 1) a s Lisou Batiashvili, Saskou Staatskapelle Dresden a Christianem Thielemannem (Brahmsův Koncert pro housle, violoncello a orchestr). Ve své rodné Francii jako obecně známá celebrita každý týden moderuje vlastní pořad „Zápisníky Gautiera Capuçona“ na vlnách Radio Classique, objevuje se také na obrazovkách a v online pořadech jako jsou Prodiges, Now Hear This a The Artist Academy.

Gautier Capuçon se narodil v Chambéry a na violoncello začal hrát v pěti letech. Studoval na pařížské konzervatoři u Philippa Mullera a Annie Cochet-Zakine, později ve Vídni u Heinricha Schiffa. Nyní vystupuje s předními světovými orchestry a dirigenty jako jsou Lionel Bringuier, Gustavo Dudamel, Charles Dutoit, Christoph Eschenbach, Andrés Orozco-Estrada a Yannick Nézet-Séguin. Spolupracuje také se soudobými skladateli, například s Lerou Auerbach, Karolem Beffou, Estebanem Benzecrym, Nicolou Campogrande, Qigang Chenem, Bryce Dessnerem, Jérômem Ducrosem, Henry Dutilleuxem, Thierry Escaichem, Philippem Manourym, Brunem Mantovanim, Krzysztofem Pendereckim, Wolfgangem Rihmem a Jörgem Widmannem.

 Další informace naleznete na stránkách https://www.gautiercapucon.com/

Skladby

Camille Saint-Saëns — Violoncellový koncert č. 1 a moll op. 33

Maurice Ravel — La Valse, choreografická báseň pro orchestr

Působení Ruského baletu Sergeje Ďagileva v Paříži (od desátých let 20. století) nenechalo „chladnými“ mnoho významných skladatelských osobností. Inspirační zdroj našel ve věhlasném ansámblu nejen Igor Stravinskij, ale také Sergej Prokofjev, Francis Poulenc, Darius Milhaud, Paul Hindemith a v neposlední řadě v Paříži žijící Maurice Ravel (1875–1937). „Choreografickou báseň“ (poème choreographique) La valse komponoval pro ruský balet od prosince 1919 do března 1920. Poprvé však byla zamýšlená skladba zmíněna už roku 1906, tehdy jako poème symphonique (symfonická báseň). Poezii valčíku Ravel plně rozvinul ve svých Valčících vznešených a citových z roku 1911. V La valse dokonce jedno číslo těchto valčíků cituje. Ač se skladatel nechal inspirovat valčíkem poloviny 19. století, tak tento žánr nenapodobil doslovně. Impresionistický charakter je v orchestraci kompozice obsažen natolik významně, že někdy zastírá i vlastní taneční podstatu tohoto tance.  

Ravel v partituře rámcově naznačuje program a ponechává tak značný prostor pro fantazii choreografa: „Pojal jsem nové dílo jako apoteózu valčíku. V mé představě do něho proniká fantastický a osudový vír. Císařský dvůr ve Vídni, asi v roce 1855. Ve vířící mlze lze v záblescích světla zahlédnout tančící páry. Jak mlha zvolna mizí, rozeznáváme kontury obrovského sálu, zaplněného velkým množstvím tančících.“ 

Autor vypracoval současně tři verze skladby: pro sólový klavír, pro dva klavíry a pro orchestr. Byla to právě ona čtyřruční verze, kterou Ravel společně s kolegou na sklonku jara 1920 Ďagilevovi přehrál. Reakci Ďagileva na právě vyslechnutý La valse zaznamenal Poulenc, který měl možnost dílo společně se Stravinským také vyslechnout. „Ďagilev mu řekl – a právem, jak si myslím: Ravele, tohle je sice mistrovské dílo, ale žádný balet. Je to něco jako kdyby někdo balet namaloval. A Stravinskij k mému velkému překvapení neřekl ani slovo. Nic! Pro mě to byla obrovská lekce skromnosti, jak Ravel prostě sbalil noty a klidně odešel, jako by se nic nestalo.“Skladatel však byl hluboce raněn a jeho kontakt s Ďagilevem již natrvalo ochladl. 

Koncertní premiéry se „choreografická báseň“ dočkala 12. prosince 1920 na koncertě Orchestre de Colonne za řízení Camile Chevillarda. Scénické provedení se uskutečnilo až o devět let později 23. května 1929 v pařížské Opeře s konkurenční baletní skupinou Idy Rubinsteinové v choreografii Bronislavy Nižinské. La valse se tak stal dalším autorovým uměleckým triumfem.

Maurice Ravel — Náhrobek Couperinův, suita pro orchestr

Albert Roussel — Symfonie č. 3 g moll op. 42