Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Kirill Gerstein

Česká filharmonie

Kirill Gerstein

Ostatní pořadatelé

Závěrečný koncert 15. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Z důvodu zdravotní indispozice sester Labèqových vystoupí jako sólista Kirill Gerstein, který provede Čajkovského Klavírní koncert b moll.

Česká filharmonie
Program

Francis Poulenc
Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll

Petr Iljič Čajkovskij
Klavírní koncert č. 1 b moll op. 23 

Petr Iljič Čajkovskij
Symfonie Manfred op. 58

Účinkující

Katia a Marielle Labèque
klavír

Kirill Gerstein
klavír

Semjon Byčkov
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Kirill Gerstein
Dům kultury — Hlavní sál

Prodej vstupenek zajišťuje pořadatel koncertu.

Účinkující

Kirill Gerstein  klavír
Kirill Gerstein

Všestranný klavírista Kirill Gerstein rychle vystoupal mezi hvězdy klasického nebe. Jazzová průprava a praxe, jíž se věnoval od útlého věku, tvoří důležitou součást jeho interpretačního stylu. 

Kirill Gerstein je šestým laureátem prestižní ceny Gilmore Artist Award. Od roku 2010, kdy cenu obdržel, ji sdílí s ostatními prostřednictvím objednávek mezižánrových skladeb u umělců, jako jsou Timo Andres, Chick Corea, Alexander Goehr, Oliver Knussen či Brad Mehldau. Kirill Gerstein získal rovněž první cenu na klavírní soutěži Artura Rubinštejna v Tel Avivu v roce 2001, Gilmore Young Artist Award v roce 2002 a Avery Fisher Grant roku 2010. 

Vedle České filharmonie a Semjona Byčkova vystupuje Gerstein v sezoně 2018/2019 s London Symphony Orchestra a sirem Markem Elderem a v Číně se symfonickými orchestry ze Šanghaje a Kantonu. Koncertuje s Rotterdamskou filharmonií, Orchestre Philharmonique de Radio France, orchestrem NDR Elbphilharmonie, drážďanskou Staatskapelle, Dánským národním symfonickým orchestrem, Helsinskou filharmonií, Cleveland Orchestra, Cincinnati Symphony a s Orquestra Sinfônica do Estado de São Paulo. V březnu 2019 bude premiérovat nový klavírní koncert Thomase Adèse s Bostonským symfonickým orchestrem za řízení autora, a to v Bostonu a newyorské Carnegie Hall. V Londýně, Stuttgartu, Lisabonu, Singapuru, Melbourne a Kodani vystoupí v recitálech, v Lucernu ho čeká komorní program s Hagen Quartet, Veronikou Eberle a Clemensem Hagenem a s hercem Brunem Ganzem připravuje recitály pro Německo a Rakousko. 

U vydavatelství LAWO Classic vyšel na podzim 2018 Skrjabinův Prométheus: Báseň ohně v podání Kirilla Gersteina, Osloské filharmonie a Vasilije Petrenka. Dalšími nahrávkami, s nimiž se Gerstein pochlubí v této sezoně, jsou Busoniho Klavírní koncert vydaný na jaře 2019 labelem myrios classic a v létě pak u vydavatelství DECCA vyjdou v rámci Čajkovského projektu s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem Čajkovského Klavírní koncerty č. 1–3

Kirill Gerstein se narodil v roce 1979 ve Voroněži v jihozápadním Rusku. Studoval hru na klavír ve speciální škole pro nadané děti a během studia klasické hudby se ještě sám pokoušel o jazz – studijním materiálem mu byla rozsáhlá rodičovská sbírka nahrávek. Poté, co slyšel na jednom sovětském festivalu vibrafonistu Garyho Burtona, se Gerstein vypravil ve 14 letech do USA a začal studovat na Berklee College of Music v Bostonu jako vůbec nejmladší student v historii školy. Během studia absolvoval jeden letní univerzitní program v Tanglewoodu a školu dokončil po třech letech. Poté studoval na Manhattan School of Music v New Yorku u Solomona Mikowského a ve dvaceti letech získal bakalářský i magisterský titul. Ve studiích pokračoval v Madridu u Dmitrije Baškirova a v Budapešti u Ference Radose. Od roku 2003 je Kirill Gerstein americkým občanem. 

Jako velmi zaujatý pedagog vyučoval Gerstein v letech 2007–2017 na Musikhochschule ve Stuttgartu. Od podzimu 2018 je pedagogem v nově založeném studijním programu sira Andráse Schiffa pro mladé výkonné umělce, v rámci akademie v německém Kronbergu.

Semjon Byčkov  dirigent
Semjon Byčkov

Semjon Byčkov, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie, se narodil v Leningradu (Petrohradu) v roce 1952, roku 1975 emigroval do USA a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. Stejně jako Česká filharmonie i on je pevně spjat jak s východoevropskou, tak západní kulturou.

Když v roce 2013 absolvoval s Českou filharmonií první koncerty, zrodila se myšlenka na společný „Projekt Čajkovskij“. Jeho první výsledek vydala společnost Decca v říjnu 2016 a v srpnu roku 2017 následovalo provedení symfonie Manfred. Projekt vyvrcholí v roce 2019, kdy Českou filharmonii čekají rezidenční vystoupení v Praze, ve Vídni a v Paříži a společnost Decca uvede na trh její nahrávky všech Čajkovského symfonií, tří klavírních koncertů, Romea a Julie, Serenády pro smyčce a symfonické básně Francesca da Rimini.

V roce 1989, čtrnáct let poté, co opustil bývalý Sovětský svaz, se Byčkov vrátil do Petrohradu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Jeho mezinárodní kariéra začala o několik let dříve a kulminovala poté, co se jako dirigent osvědčil při záskocích u Newyorské a Berlínské filharmonie a Královského orchestru Concertgebouw. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku šéfdirigentem drážďanské Semperovy opery.

Byčkov diriguje přední orchestry a působí na významných operních scénách v USA a v Evropě. Kromě pozice šéfdirigenta České filharmonie zastává čestnou dirigentskou funkci (držitel titulu Günter Wand Conducting Chair) u Symfonického orchestru BBC, s nímž každoročně vystupuje na festivalu BBC Proms, a působí na katedře dirigování Královské hudební akademie v Londýně na čestné pedagogické pozici nesoucí jméno Otty Klemperera. V roce 2015 byl Semjonu Byčkovovi v mezinárodní soutěži International Opera Awards udělen titul „Dirigent roku“. Při koncertních vystoupeních v sobě Byčkov spojuje vrozenou muzikálnost s precizností vštípenou ruskou pedagogikou, a jeho výkony se proto vždy těší velké pozornosti. S repertoárem, který obsáhne čtyři století, stráví v nadcházející sezoně dva týdny s Newyorskou filharmonií, s níž představí americkou premiéru Symfonie č. 2 Thomase Larchera, a s Clevelandským orchestrem uvede skladby Detleva Glanerta, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. V Evropě bude dirigovat lipský Gewandhausorchester, Mnichovskou a Berlínskou filharmonií, orchestr Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Královský orchestr Concertgebouw.

V roce 1986 Semjon Byčkov podepsal smlouvu se společností Philips, kterou začala významná spolupráce vedoucí k rozsáhlé diskografii s Berlínskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. Později následovala série přelomových nahrávek, které jsou součástí dědictví jeho 13letého působení u Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem (1997–2010). Tento repertoár zahrnuje kompletní cyklus Brahmsových Symfonií a skladby Richarda Strausse, Gustava Mahlera, Dimitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova, Giuseppe Verdiho, Detleva Glanerta a Yorka Höllera. Jeho nahrávka Wagnerova Lohengrina byla vyhlášena nahrávkou roku 2010 časopisem BBC Music Magazine a jeho aktuální nahrávka Schmidtovy Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky byla vybrána v BBC Music Magazine jako nahrávka měsíce.

Skladby

Petr Iljič Čajkovskij — Klavírní koncert č. 1 b moll op. 23

Jeden z nejproslulejších ruských hudebních skladatelů, Petr Iljič Čajkovskij, studoval původně práva a od svých devatenácti let byl zaměstnán jako úředník ve státní službě. Od mládí však pěstoval vášnivý vztah k hudbě, se kterou se důkladněji seznamoval na soukromých hodinách klavíru. Roku 1862 se rozhodl opustit svůj pracovní post na ministerstvu spravedlnosti v Petrohradě a stal se studentem první generace na petrohradské konzervatoři. Byla to nově zřízená a v té době jediná instituce svého druhu v Rusku, založená uznávaným pianistou a skladatelem Antonem Rubinšejnem. O tři roky později, dle vzoru svého staršího bratra Antona, zřídil Nikolaj Rubinštejn další hudební školu – Moskevskou konzervatoř. Tato v dnešní době nejvyšší hudební vzdělávací instituce v Moskvě nese od roku 1940 jméno Petra Iljiče Čajkovského, jelikož se tento skladatel významným způsobem zapsal do jejích dějin. Jako čerstvý diplomant v roce 1866 zde začal pedagogicky působit a po dvanáct let vyučoval kompozici, harmonii a dějiny hudby.

Své první koncertantní dílo, Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll op. 23, Čajkovskij komponoval koncem roku 1874, tedy právě v období své moskevské pedagogické kariéry. Dílo měl v úmyslu věnovat v té době obdivovanému klavíristovi Nikolaji Rubinštejnovi, který byl pro něj nejen nadřízeným kolegou, nýbrž i blízkým přítelem. Rubinštejn však tento čin nedokázal dostatečně ocenit a 5. ledna 1875, těsně před pravoslavnými Vánocemi, kdy mu skladatel přehrál sólo klavírní part svého před nedávnem dokončeného koncertu, zareagoval velmi kriticky a odmítl skladbu veřejně uvést. Označil ji za slabě zkomponovanou, nehratelnou a vulgární. Po této nepříjemné události nabídl Čajkovskij svůj první klavírní koncert německému klavírnímu virtuosovi a dirigentu Hansi von Bülowovi, který o rok dříve koncertoval v moskevském Velkém divadle a na skladatele učinil značný dojem.

První provedení Koncertu b moll se odehrálo 25. října téhož roku na americkém kontinentu v Boston Music Hall – v jednom z nejstarších operních divadel ve Spojených státech. Sólista von Bülow, jemuž bylo dílo nakonec i věnováno, na premiéře koncertu vystoupil po boku amerického dirigenta Benjamina Johnsona Langa. Zanedlouho poté se skladba stala součástí repertoáru většiny předních klavíristů přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dokonce i Nikolaj Rubinštejn, který skladbu původně zavrhl, dirigoval moskevskou premiéru díla a často jej interpretoval i jako sólista v rámci svých evropských turné.

Slavnostní úvodní téma koncertu, které bychom mohli považovat za „evergreen klasické hudby“, nepochází přímo z pera Čajkovského. Jedná se o melodii vypůjčenou z ukrajinské lidové písně, již v té době tradičně hrávali kobzaři, jak se říkalo slepým potulným pěvcům, kteří svůj zpěv doprovázeli hrou na drnkací nástroj zvaný kobza. Rovněž hlavní motiv finální hravé části koncertu zkomponované ve formě ronda byl inspirován motivem z ukrajinského folkloru. V rámci druhé pomalé věty koncertu v podobě interludia scherzového charakteru skladatel zase použil hudební materiál z francouzského šansonu Il faut s’amuser, danser et rire, který měl Čajkovskij možnost slyšet v provedení vynikající sopranistky belgického původu, Désirée Artôt.

Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll již 140 let kraluje na koncertních pódiích. Je první skladbou artificiální hudby, jejíž zvukové nahrávky se prodalo více než milion exemplářů. Svými líbivými romantickými melodiemi a uchvacující expresívní energií skladba nadále přitahuje klavírní interprety a užívá si i oprávněné obliby ze strany publika.

Petr Iljič Čajkovskij — Symfonie Manfred op. 58