Fotografie ilustrujicí stránku  Česká filharmonie Předvánoční koncert

Česká filharmonie

Předvánoční koncert

Česká filharmonie

Mimořádný předvánoční koncert České filharmonie, na němž zazní mimo jiné tradiční Rybova Česká mše vánoční

Délka programu 1 hod
Program

Jiří Ignác Linek
Pastorela „Vzhůru, vzhůru, pastouškové“

Tomáš Norbert Koutník
Pastorela „Hej, hej, jeden i druhej"

Jakub Jan Ryba
Česká mše vánoční

Účinkující

Lenka Máčiková Kusendová
soprán

Jana Šrejma Kačírková
soprán

Petra Noskaiová
alt

Jaroslav Březina
tenor

Jiří Hájek
bas

Martinů Voices

Lukáš Vasilek
sbormistr

Vojtěch Jouza
dirigent

Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie Předvánoční koncert
Rudolfinum — Dvořákova síň
23. 12. 2017  sobota — 15.00
Nelze objednat online
23. 12. 2017  sobota — 17.30
Nelze objednat online

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.:  ++420 778 532 539

E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. V červenci a srpnu do 15.00 hod.

Takzvaná „Rybovka“ je již přes dvě staletí nedílnou součástí českých Vánoc. Zní rok co rok z mnoha desítek českých kůrů, koncertních síní a prostřednictvím nahrávek v domácnostech. Rožmitálský kantor a jeden z průkopníků národního obrození Jakub Jan Ryba si jejím prostřednictvím vydobyl nesmrtelné místo mezi osobnostmi české hudby. A přitom jí nepřikládal žádnou zvláštní váhu, v době svého vzniku byla jen jednou ze skladeb napsaných pro kostelní provoz, který měl Ryba na starosti. Asi by se divil, kdyby zavítal před Štědrým dnem do Rudolfina, uslyšel její profesionální provedení, uviděl slavnostně oděné publikum a zažil vřelý aplaus.

Ve stejně lidovém vánočním duchu byly zvoleny i idylické pastorely Jiřího Ignáce Linka a Tomáše Norberta Koutníka. Celkově uslyšíme tvorbu tří maloměstských kantorů proti proudu času, neboť bakovský Linek je o generaci starší než Ryba a choceňský Koutník zase o generaci starší než Linek. Zažijeme nezaměnitelnou předvánoční atmosféru českých pastorel, v jejichž základu slyšíme pastýřskou jednoduchost a idylu.

Účinkující

Vojtěch Jouza  Dirigent
Vojtěch Jouza

Vojtěch Jouza vystudoval hru na hoboj na Pražské konzervatoři ve třídě Františka Xavera Thuriho a následně na Akademii múzických umění jako student Jiřího Mihuleho. Na AMU v Praze absolvoval posléze též obor dirigování (u profesorů Tomáše Koutníka, Františka Vajnara, Petra Vronského, Hynka Farkače, Josefa Kuchinky, Leoše Svárovského, Charlese Olivieri-Munroea, Norberta Baxy, Jiřího Chvály a Lubomíra Mátla). Cenné hudební zkušenosti sbíral již od mládí mimo jiné např. jako člen Gustav Mahler Jugendorchester pod vedením Claudia Abbada. Ještě coby student AMU úspěšně vykonal konkurs do Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, jehož byl v letech 1989–1991 členem jakožto sólohráč na anglický roh. Od roku 1992 je hobojistou České filharmonie.

Zájem o starou hudbu a komorní hru jej ještě v době studií na konzervatoři přivedl k myšlence založit Pražský barokní soubor, který je činný od roku 1982 až dodnes. Vojtěch Jouza zde působí jako hobojista, umělecký vedoucí a příležitostně též jako dirigent. Z mnoha zajímavých projektů tohoto ansámblu je na místě zmínit např. uvedení Markových pašijí Johanna Sebastiana Bacha ve spolupráci s Pražským komorním sborem v rámci cyklu České filharmonie v roce 2007, a to přímo ve vlastní rekonstrukci právě Vojtěcha Jouzy. V následujících letech provedl v rámci cyklů FOK a České filharmonie známá i méně známá díla, jako jsou Bachovo Vánoční oratorium, Velikonoční oratorium a Magnificat, Missa Dei Patris Jana Dismase Zelenky nebo Brockesovy pašije Georga Philippa Telemanna. Pražský barokní soubor kromě četných tuzemských vystoupení každoročně absolvuje turné po Japonsku.

V rámci svých dalších uměleckých aktivit se Vojtěch Jouza intenzivně věnuje sbormistrovství – v roce 1995 založil v Praze komorní pěvecký sbor En Arché, kde působí jako sbormistr a dirigent. V roce 2009 navíc převzal vedení plzeňského pěveckého sboru Česká píseň. Roku 2014 byl pozván jako lektor sbormistrovství k výuce na letní škole duchovní hudby Convivium.

Vojtěch Jouza měl doposud jakožto dirigent možnost spolupracovat s předními českými, resp. slovenskými orchestry a sbory – s Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Státní filharmonií Košice, s Pražským komorním sborem, Kühnovým smíšeným sborem, Martinů Voices, Talichovou komorní filharmonií, Jihočeskou komorní filharmonií České Budějovice, Komorní filharmonií Pardubice, Plzeňskou filharmonií a Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně. S Orchestrem BERG nastudoval opery Bohuslava Martinů Veselohra na mostě a Ženitba. Coby spolutvůrce a především dirigent se v posledních sezónách podílí na úspěšných edukativních programech České filharmonie nazvaných „Tučňáci v Rudolfinu“. V letech 2015–2017 zastával pozici asistenta šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. V sezoně 2016/2017 se například podílel na přípravě natáčení Čajkovského skladeb pro firmu Decca s dirigentem Semjonem Byčkovem.

Lukáš Vasilek  sbormistr
Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu.

Lukáš Vasilek je podepsán pod řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby.

Petra Noskaiová  alt

Jaroslav Březina  tenor

Jaroslav Březina absolvoval Pražskou konzervatoř u Zdeňka Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u Václava Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasicistního repertoáru, na koncertních pódiích v Japonsku, Rakousku, Norsku, Itálii, Německu, Francii a Španělsku. Spolupracoval s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, sirem Charlesem Mackerrasem, Oliverem Dohnányim, Serge Baudem, Gertem Albrechtem, Tomášem Netopilem ad.

Od roku 1993 je sólistou Opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Podílel se na nahrávce Rybovy České mše vánoční (Deutsche Grammophon), Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002, Janáčkovy opery Šárka a Dvořákovy opery Tvrdé palice (všechny tři pro Supraphon). Janáčkův Zápisník zmizelého provedl například v Teatro Real v Madridu, na festivalech Moravský podzim, Janáčkovy Hukvaldy a Lípa Musica, v rámci koncertní sezony České filharmonie a v letech 1998–2001 pravidelně v rámci představení tohoto cyklu v Národním divadle v Praze. V roce 2016 účinkoval jako Rechtor v Příhodách lišky Bystroušky v inscenaci Jana Lathama-Koeniga a Roberta Carsena v Teatro Reggio v Turíně a jako Števa Buryja v koncertních provedeních Její pastorkyně v Praze a Londýně s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií. Spolupracuje také s Českou televizí, je držitelem Ceny Thálie za rok 2015.

Jiří Hájek  bas

Vystudoval zpěv u Petera Mikuláše a René Tučka. V roce 2003 získal na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka 1. cenu v oboru píseň a 2. cenu v oboru opera. Od roku 2004 byl sólistou v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Od roku 2003 hostoval ve Státní opeře Praha. V roce 2008 se stal sólistou Opery Národního divadla. Hostoval v Českých Budějovicích, Opavě, Ostravě, Brně. V roce 2005 spolupracoval s Agon Orchestra řízeným Petrem Kofroněm na české premiéře opery Philipa Glasse In The Penal Colony, která se uskutečnila v divadle Archa. Spolupracuje s Jiřím Heřmanem. V roce 2004 zpíval v jeho režii roli Syna ve scénickém madrigalu Michala Nejtka Lamenti, s nímž společně reprezentovali českou kulturu na festivalu v Rio de Janeiru. V roce 2005 nastudoval roli Převozníka v opeře Benjamina Brittena Curlew River inscenované v Českém muzeu hudby. V roce 2013 se účastnil scénického provedení písňového cyklu Franze Schuberta Die Winterreise ve filmovém ateliéru č. 4 na Barrandově. Pod vedením režisérky Alice Nellis účinkoval v bývalé kuchyni Psychiatrické léčebny v Bohnicích jako Paul v opeře Philipa Glasse Les enfants terrible.

Martinů Voices  

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010. Jeho hlavním uměleckým cílem je špičková interpretace komorní sborové tvorby 19.–21. století, dramaturgie sboru se však nevyhýbá ani hudbě renesanční, barokní a klasicistní. Ansámbl tvoří profesionální zpěváci, kteří pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

Martinů Voices jsou pravidelnými hosty nejvýznamnějších českých hudebních festivalů. Koncertují převážně samostatně, některé projekty ale realizují také ve spolupráci s tuzemskými orchestry a dirigenty. V roce 2014 provedli spolu s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem operu Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Tato umělecká spolupráce jim přinesla mj. nominaci na prestižní ocenění „International Opera Award“ (2015). K velkým úspěchům Martinů Voices patří také jejich společný koncert se slavným britským ansámblem Tallis Scholars, který se uskutečnil v roce 2016 v rámci festivalu Dvořákova Praha.

Umění sboru je zachyceno na několika CD, z nichž to nejvýznamnější, které obsahuje výběr sborové tvorby Jana Nováka, vydala v roce 2014 společnost Supraphon. V roce 2016 sbor realizoval nahrávku kantáty Stabat mater Jakuba Jana Ryby (Nibiru Publishers), která získala ocenění „Diapason d’Or“ (2017).

Jana Šrejma Kačírková  soprán

Jana Šrejma Kačírková se narodila v Českých Budějovicích. V roce 2006 absolvovala Pražskou konzervatoř. V době studií získala řadu ocenění na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V roce 2006 se stala hostem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a od roku 2010 zde působila jako stálá členka souboru opery. Od roku 2016 je stálou členkou souboru Národního divadla Brno. Je stálým hostem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, vystupovala rovněž v divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci, divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, Národním divadle v Praze a na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě. V roce 2015 vystoupila poprvé před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově jako Rusalka.

Jana Šrejma Kačírková vystoupila na řadě významných mezinárodních hudebních festivalů pod taktovkou dirigentů, jakými jsou např. Tomáš Brauner, Oliver Dohnányi, Paolo Gatto, Marco Guidarini, Jakub Klecker, Tomáš Netopil, Mario De Rose, Alfonso Scarano, Filippo Zigante a další.

Je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie z let 2012 a 2013. Získala tři ocenění Jihočeských Thálií a čestnou cenu festivalu Opera 2013 „Libuška“. V roce 2013 byla oceněna Výroční cenou Opery Plus.

Skladby

Jakub Jan Ryba — Česká mše vánoční

Vánoce již po staletí vstupují do našich domovů, a každý rok znovu nás oslovují příběhem Kristova narození, vůní jehličí, bohatým vánočním stolem i radostí z obdarování. A nebylo by pravých Vánoc bez koled a vánoční hudby. Jedním dechem řečeno: bez České mše vánočnírožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby (1765–1815). Jen málo hudebních děl evokuje atmosféru vánoc tak přesvědčivě, jako právě Rybova mše.

Jakub Jan Ryba se narodil v Přešticích, kde jeho otec působil jako podučitel a varhaník. Po otci zdědil lásku a nadání k hudbě, které rozvinul ve studiu na piaristickém gymnáziu v Praze. Byl sečtělý, seznámil se s antickou filozofií, stejně jako s osvícenskou ideologií a klasickou poezií. Když rodina přesídlila do Nepomuka, a jeho otec onemocněl, zastoupil jej po absolvování učitelského kurzu v nepomucké škole. Později působil v Mníšku pod Brdy a nakonec roku 1788 trvale zakotvil na škole v Rožmitálu pod Třemšínem.

Nejznámější Rybovo dílo – Česká mše vánoční – vzniklo roku 1796, v době, kdy skončily jeho vleklé spory s farářem Zacharem, kdy se však zároveň musel vyrovnávat s úmrtím svého již druhého syna. Rovněž politické klima té doby bylo značně neklidné. Válka mezi Rakouskem a Francií se pro monarchii nevyvíjela příznivě a pomalu se blížila k Čechám. Slova„doba nejistoty“ nejlépe vystihují atmosféru, ve které se přimknutí k víře a chrámu stává naléhavější než kdy jindy. Jako regenschori rožmitálského chrámu měl Ryba v tu dobu již za sebou kompozici několika desítek mší a také skladeb s vánoční tematikou, včetně čtvrté Pastorální mše D dur, a je přirozené, že znovu upřel skladatelskou pozornost ke druhému nejvýznamnějšímu svátku církevního roku – k Vánocům. Význam Rybova skladatelského počinu spočíval také v tom, že v textech k jednotlivým částem mše završil proces nahrazování latinského jazyka (nebo latiny s českými interpolacemi) lidu srozumitelným českým jazykem.

Podle evangelia to byli pastýři, kterým anděl zvěstoval událost Ježíškova narození. A také Ryba, znalý tradice vánočních svátků a tradic venkovského života hned na počátku mše začíná oslovením pastýřů, konkrétně jejich mistra. Ostatně počátek celé skladby tvoří tóny, které lze vyloudit právě z pastýřovy trouby. Rovněž hojnost prostých rozložených akordů je typická jak pro tento nástroj obecního pastýře, tak i pro celou Rybovu skladbu. Navíc úvod zpěvního partu mše se pohybuje v tónovém ambitu dalšího lidového hudebního nástroje – dud, a časté prodlevy zejména v partu varhan vyvolávají iluzi dudákovy hry.

Rukopis Rybovy skladby je nezvěstný. Ve vlastnictví skladatelovy rodiny se dochoval pouze opis vokálních a instrumentálních hlasů, dlouho považovaný za skladatelův originál. Jeho rukou je však napsán pouze text titulní strany obálky, obsahující vokální a instrumentální obsazení, naštěstí totožné s obsazením opisu díla. Pozdější opisy pořízené v průběhu 19. století se v jednotlivostech odlišují.

Pohnutější než osud rukopisu nejslavnější Rybovy skladby byl závěr skladatelova života. Utrmácen poměry, vysilující snahou o naplnění poslání kantora, vychovatele dětí i dospělých, snad také nemocí skončil život 8. dubna 1815 sebevraždou a pochován byl bez obřadu na starém morním pohřebišti za účasti hrstky známých.

Je pozoruhodné, jak mocného účinku docílil Ryba hudebními prostředky poměrně skromnými a jak se jeho hudba stala příkladem sepětí s českou hudební tradicí, stejně jako s blízkou budoucností. Smetana před Smetanou. Rybovu Českou mši vánoční si národ přivlastnil stejně jako později Smetanovu Prodanou nevěstu.

Tomáš Norbert Koutník — 

Otec Tomáše Norberta Koutníka byl tkalcem ve východočeské Chocni. Dal svého syna na studia k piaristům do Litomyšle, ti ho však pro zjevný hudební talent převedli do gymnázia v Kroměříži. Vynikal jako varhaník a houslista, ale pilně studoval i další předměty. Po studiích učil v Chroustovicích a v Kostelci nad Orlicí a v roce 1729 se stal učitelem, ředitelem kůru a starším literátského bratrstva v Chocni. Měl celkem šest dětí, jeho zeť Jan František Matějka po jeho smrti převzal školu i kostel. Většina Koutníkových skladeb se nedochovala, známe zhruba 50 kompozic, a to převážně v opisech, které byly objeveny na východočeských kůrech. Koutník napsal četné pastorely, Českou litanii k sv. Janu Nepomuckému, Te Deum, Requiem a další. Vzhledem k řádovému hudebnímu vzdělání vychází jeho hudební styl z barokních pravidel, z Kroměříže si navíc přinesl prvky italské opery a exoticky znějící valašské hudby. Tu uplatnil především v pastorelách včetně jeho nejznámější Hej, hej, jeden i druhej. Tomáš Norbert Koutník byl velmi nadaný a v kompozičním řemesle zručný tvůrce, ovšem nutnost komponovat překotně další a další skladby pro potřeby kůru se projevila v určité šablonovitosti.

Jiří Ignác Linek — Pastorela „Vzhůru, vzhůru, pastouškové“

Rodák z Bakova nad Jizerou Jiří Ignác Linek pocházel z rodiny městského radního, písaře a učitele. Pouhý rok, od svých deseti do jedenácti let, studoval v piaristické koleji v Kosmonosích, kde byl jeho spolužákem pozdější slavný skladatel Jiří Antonín Benda. Pak pokračoval ve studiích v Praze u skladatele a varhaníka Josefa Segera a také v Sobotce. V roce 1747 byl jmenován kantorem v Bakově, kde kromě výuky zajišťoval i provoz kůru v kostele sv. Bartoloměje a působil jako starší literátského bratrstva.Stal se otcem pěti dětí a žil v nuzných poměrech, které ho donutily vykonávat funkci obecního písaře a sedlačit. Podlehl tuberkulóze ve stejném roce, kdy zemřel Wolfgang Amadeus Mozart.

Linek byl plodným autorem převážně chrámových kompozic, které vznikly pro potřeby kostelního provozu. Snažil se také o instrumentální tvorbu, dochovaly se pastorální symfonie nebo cembalové koncerty. O oblibě jeho skladeb svědčí skutečnost, že byly objeveny v dobových opisech na mnoha českých kůrech. Tři Linkova sepolkra (vokálně instrumentální skladby o umučení Krista) jsou nejrozsáhlejšími oratorními skladbami 18. století psanými na český text. Linek je autorem také asi třiceti pastorel, většinou s vánoční tematikou. Pastorela Vzhůru, vzhůru, pastouškové vyšla v novodobé edici roku 1955 ve slavné řadě Musica Antiqua Bohemica.