Česká filharmonie • Frank Peter Zimmermann

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V říjnu 2022 byl jmenován do prestižní pozice hudebního ředitele Královské opery v Covent Garden, které se ujme v září 2025.

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, lucernského festivalového orchestru, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House, Opéra National de Paris a Curyšskou operu. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lukáš Vondráček, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Lang Lang, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Klaus Florian Vogt, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další.

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je nominace na titul Dirigent roku serveru Opus Klassik, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, kterou natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. V roce 2020 získaly nahrávky klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Ivo Kahánkem a Barberovy opery Vanessa z Glynderournského festivalu ocenění BBC Music Magazine Award.

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu.

Studoval na Konzervatoři České Budějovice pod vedením prof. D. Volfové. Po absolutoriu nastoupil do stálého angažmá v Jihočeském divadle jako sólista opery, kde ztvárnil řadu hlavních rolí, jako např. Figaro (Lazebník sevillský), Germonte (La Traviata), Valentin (Faust a Markétka), Papageno (Kouzelná flétna), Guglielmo (Cosí fan tutte), nebo Belcore (Nápoj lásky).

Pravidelně hostuje na řadě operních scén České republiky, jako je Národní divadlo v Praze, Státní opera Praha, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Jihočeské divadlo České Budějovice, Národní divadlo Brno nebo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Jeho repertoár tvoří několik desítek rolí různého charakteru.

Spolupracoval mj. s režiséry O. Havelkou, J. Heřmanem, M. Formanem, režisérskou dvojicí SKUTR (Martin Kukučka & Lukáš Trpišovský) a zpíval pod taktovkou dirigentů, jakými jsou G. Albrecht, A. Allemandi, J. Bělohlávek, T. Brauner, E. Dovico, P. Feranec, E. Fiore, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, J. Keenen, O. Lenárd, T. Netopil, L. Pešek, M. De Rose, D. Savic aj.

Hostuje na koncertních a operních jevištích nejen v Čechách, ale i v zahraničí - v Japonsku, Dánsku, Jižní Koreji, Rakousku, Španělsku, Německu, Rusku, Itálii nebo Anglii za doprovodu orchestrů jako je BBC Symphony Orchestra, PKF – Prague Philharmonie aj. 

Podílel se na realizaci nahrávky Smetanovy Prodané nevěsty s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou J. Bělohlávka pro nahrávací společnost Harmonia Mundi. Pro společnost BBC natočil dokument "Rolando meets Don Giovanni", kde vystoupil společně s Rolandem Villazónem v titulní roli Dona Giovanniho.

Je častým hostem prestižních mezinárodních hudebních a operních festivalů, jako např. MHF Dvořákova Praha, rakouského Opern Air Gars am Kampf, MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl nebo MHF Český Krumlov.

Získal třikrát ve svém oboru prestižní Cenu Karla Rodena.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky vzbudily mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason. Od roku 2021 vyučuje obor dirigování sboru na Akademii múzických umění v Praze.

Pražský filharmonický sbor (PFS) je nejvýznamnější a nejstarší profesionální smíšený pěvecký sbor v Česku. Během dlouhé historie se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři; od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem je aktuálně Lukáš Kozubík.

Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská a Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové) pod vedením významných dirigentů (mj. sir Simon Rattle, Daniel Barenboim, Zubin Mehta, Fabio Luisi, Semjon Byčkov, Jiří Bělohlávek nebo Jakub Hrůša. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

PFS realizuje řadu vlastních projektů. Od roku 2011 pořádá v Praze cyklus samostatných sborových koncertů, jejichž dramaturgie je zaměřena hlavně na náročná a méně známá díla sborového repertoáru. Nedílnou součástí aktivit sboru je i péče o hudební vzdělávání mládeže. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů. Za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby se stal PFS v roce 2022 laureátem Ceny Antonína Dvořáka.

Kateřina Kněžíková se narodila v roce 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 ukončila svá studia na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V Národním divadle v Praze debutovala v roce 2005 v roli Zerliny a od roku 2006 je stálou členkou ansámblu. V uplynulých letech zde nastudovala postavy jako Susanna (Le nozze di Figaro), Serpetta (La Finta giardiniera), Servilia (La Clemenza di Tito), Blonde (Entführung aus dem Serail), Despina (Cosí fan tutte), Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (Elisir d’amore), Barče (Hubička), Terinka (Jakobín), Nannetta (Falstaff), Aristea (L´Olimpiade) a mnoho dalších.

Hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle F. X Šaldy v Liberci, ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě, v Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu a v Opéra de Dijon.

Spolupracovala s režiséry jako je D. Beneš, Karl-Ernst a Ursel Herrmann, J. Heřman, L. Keprtová, L. Moaty, J. Nekvasil, V. Věžník aj.

V rámci své profesionální koncertní a operní činnosti spolupracovala s dirigenty jako je S. Baudo, J. Bělohlávek, A. Fisch, J. Gaffigan, M. Honeck, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, V. Luks, E. Mazzola, J. Nelson nebo T. Netopil a s významnými hudebními tělesy, jakými jsou BBC Symphony orchestra, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Hessischer Rundfunk Frankfurt am Main, PKF - Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a mnoho dalších.

Pravidelně vystupuje na prestižních mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MHF Dvořákova Praha, MHF Janáčkův máj,  MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, Struny podzimu, Festival de La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další).

Vytvořila nahrávky pro Český rozhlas, televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International. Pro label Harmonia mundi nahrála Smetanovu Prodanou nevěstu a její nahrávka Dove é amore é gelosia v produkci OPUS ARTE DVD získala ocenění německé kritiky „Preis der deutschen Schallplattenkritik“.

Frank Peter Zimmermann je všeobecně považován za jednoho z předních houslistů své generace. Vystupuje se všemi významnými orchestry světa, včetně Berlínské filharmonie, s níž debutoval v roce 1985 s Danielem Barenboimem, Vídeňské filharmonie, s níž hrál poprvé v roce 1983 s Lorinem Maazelem v Salcburku, všech londýnských a  velkých amerických orchestrů. Je pravidelným hostem na významných hudebních festivalech, jako je Salcburk, Edinburgh nebo Lucern. Spolu s Antoinem Tamestitem (viola) a Christianem Poltérou (violoncello) založil Trio Zimmermann. V posledních letech vystupuje v recitálech s klavíristou Martinem Helmchenem a během sezóny 2021/22 uvádějí Beethovenovy sonáty ve významných evropských koncertních sálech. BIS Records  také vydalo jejich kompletní nahrávku těchto sonát na třech CD.

Během let Frank Peter Zimmermann vytvořil působivou diskografii pro EMI Classics, Sony Classical, BIS, Ondine, Hänssler, Decca, Teldec a ECM. Nahrál prakticky všechny významné houslové koncerty,  od Bacha po Ligetiho, Deana a Pintschera, šest sólových sonát Ysaÿe, Paganiniho 24 Capricií a kompletní sonáty pro housle a klavír od J.S. Bacha, Mozarta a Beethovena. Mnohé z těchto nahrávek získaly prestižní ocenění po celém světě. U vydavatelství BIS v loňském roce vyšlo CD  s oběma houslovými koncerty Bohuslava Martinů a sólovou sonátou Bély Bartóka; na této nahrávce ho doprovázeli Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou. Další nahrávka pro BIS obou Šostakovičových houslových koncertů  s orchestrem NDR Elbphilharmonie a Alana Gilberta byla nominována na cenu Grammy.

Frank Peter Zimmermann  se narodil se v roce 1965 v německém Duisburgu a v pěti letech se začal učit hrát na housle se svou matkou. Poté studoval u Valerije Gradova, Saschky Gawriloffa a Hermana Krebberse. Hraje na housle Antonius Stradivari z roku 1711 "Lady Inchiquin", které  má propůjčeny od Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen, Düsseldorf, "Kunst im Landesbesitz".

Chvalozpěv Te Deum laudamus, te Dominum confitemur (Tebe Bože chválíme, Tobě Pane vzdáváme díky) napsal na přelomu 4. a 5. století biskup Nicetas z Remesiany (dnešní srbská Bela Palanka). Hojně zhudebňovaný text nacházel své společenské použití nejčastěji při těch příležitostech, kdy bylo na místě děkovat Bohu za mimořádnou milost, jakou byla například skončená bitva, přestálá morová nákaza nebo narození následníka trůnu.

Právě tento univerzálně srozumitelný podtext slavnostního díku vedl Antonína Dvořáka k volbě slov této modlitby pro objednanou kantátu k čtyřstému výročí objevení Ameriky v roce 1892 – tím spíše, že to byla volba „nouzová“. Kompozice spadá do období příprav na skladatelovo působení ve Spojených státech. Dvořákova nastávající zaměstnavatelka, intendantka newyorské konzervatoře Jeanette Thurberová, plánovala pro svého českého profesora kompoziční entrée v rámci plánovaných oslav. Zamýšlený domácí, tedy americký, básnický text nicméně nestihla do Evropy dodat s dostatečným předstihem před datem Dvořákova vyplutí ze starého kontinentu. Ke slovu tedy jako náhradník přišlo Te Deum a opožděný text Josepha Rodmana Drakea později Dvořák zhudebnil v kantátě Americký prapor.

Slova modlitby dělí Dvořák do čtyř vět v podstatě o symfonickém půdorysu. Slavnostní hřmotná úvodní věta (Te deum laudamus) má ve svém středu jako kontrast oslavu zcela intimní (sólo Sanctus Dominus Deus sabaoth). Druhá, volnější věta se od slavnostních fanfár (Tu Rex gloriae) přesouvá opět do niternějšího tónu a kontrast přináší opět hybná věta třetí (Aeterna fac). Finální část začíná z osamocené prosby Dignare Domine a roste do závěrečného mohutného Alleluja.