Jiří Rožeň • Czech Philharmonic Chamber Orchestra

Jana Brožková studied oboe at the Prague Conservatory and later graduated from the Academy of Performing Arts in Prague in Jiří Mihule’s class. She achieved remarkable success while still a student of the Prague Conservatory as the winner of the international competition Concertino Praga 1983. In 1989 she was the absolute winner and recipient of a special prize at the Europäischen Musikpreis Zürich. Between 1988 and1993 she studied at the Academy of Performing Arts in Prague and in 1991 she won the third prize at the performance contest of the Prague Spring Music Festival. In 1997 she won the first prize at the international IDRS Gilllet Competition in Evaston, USA. At that time she has already performed as a renowned soloist both at home and abroad and played chamber music in ensembles In modo camerale and Afflatus Quintet, which won the first prize in the prestigious ARD International Music Competition in Munich in 1997. Since 1998 she has taught at the Academy of Performing Arts in Prague. She is also an active chamber musician and often plays as a soloist both in the Czech Republic and abroad. In the years 1987–2002 she was the principal oboist of the Prague Radio Symphony Orchestra, and her recordings of oboe concertos and other compositions for oboe are part of the valuable material of the radio archive. Since 2002 she has been the first solo oboist of the Czech Philharmonic Orchestra.

“It is the fulfilment of a dream we shared with Jiří Bělohlávek: after two years of preparations, we are ushering in regular concerts of the Czech Philharmonic Chamber Orchestra. This name does not stand for one particular ensemble; instead it represents a project in which the orchestra members will be performing in various chamber groups,” said David Mareček, Chief Executive Officer of the Czech Philharmonic, in the spring of 2018. Jiří Bělohlávek was convinced that it was healthy for the Czech Philharmonic to play in a smaller ensemble. In a smaller orchestra, with a repertoire spanning the Baroque to the present, the musicians can hone the intonation, phrasing and collaboration of individuals within the whole. The Czech Philharmonic Chamber Orchestra, consisting exclusively of the members of the Czech Philharmonic put together for a specific occasion, has been officially established in the 123rd season.

One of the most exciting Czech conductors, Jiří Rožeň is very passionate about contemporary music and rediscovering seldom played pieces.

During the season 2017/2018 he will make his debuts with the Wiener Concert-Verien in the Musikverein Wien and Kölner Philharmonie. Further debuts including the Bruckner Orchester Linz, Prague Radio Symphony Orchestra, Bohuslav Martinů Philharmonic Orchestra, Czech Chamber Philharmonic Pardubice, State Philharmonic Košice. Jiří is re-invited to the PKF – Prague Philharmonia, Karlovy Vary Symphony Orchestra and Brno Philharmonic. Furthermore, he is assisting to Jukka-Pekka Saraste at the Junge Deutsche Philharmonie.

He recently completed his two years appointment as the Assistant Conductor to Thomas Dausgaard and Donald Runnicles at the BBC Scottish Symphony Orchestra and Leverhulme Conducting Fellow at the Royal Conservatoire of Scotland. He assisted, for example, at the BBC Proms and Edinburgh Festival, both 2016 and 2017. During his time in Scotland he conducted the BBC SSO, Royal Scottish National Orchestra, Orchestra of the Scottish Opera, Royal Conservatoire of Scotland Symphony Orchestra and the Red Note Ensemble.  

He was a finalist of two prestigious conducting competitions: the 2015 Nestlé and Salzburg Festival Young Conductors Award and the 2014 Donatella Flick LSO Conducting Competition, during which he led the London Symphony Orchestra in concert.

Past and future collaborations with acclaimed soloists include Olga Scheps, Kirill Gerstein, Lawrence Brownlee, Mahan Esfahani, Kateřina Kněžíková, Roman Patočka, Olga Šroubková, Marek Kozák, Vilém Veverka.

He conducted orchestras such as the Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Tonhalle-Orchester Zürich, Orchestra Philharmonique de Radio France, Antwerp Symphony Orchestra, WDR Symphony Orchestra Cologne, Bremer Philharmoniker, Lucerne Festival Academy Orchestra as an active participant of masterclasses with Daniele Gatti, Bernard Haitink, David Zinman, Jiří Bělohlávek, Jukka-Pekka Saraste, Peter Eötvös, Christopher Seaman, Edo de Waart, David Robertson.    

In 2017 he made a succesful debuts at the International Janáček May Festival with Lawrence Brownlee and at the Festival Allegretto Žilina, recieving the Prize of the Janáček Philharmonic Ostrava and an invitation to the Slovak Sinfonietta. In 2016 he made a highly acclaimed debut at the Prague Spring Festival with the PKF – Prague Philharmonia, with whom he regularly works. In 2015, he debuted at the Salzburg Festival with the Camerata Salzburg and appeared at the Lucerne Festival within the Lucerne Festival Academy in 2013.

Jiří is also at home in the world of opera. In Glasgow he conducted and assisted Stravinskyʼs Mavra, The Bear by Walton, Straussʼs Fledermaus and Brittenʼs Owen Wingrave. He also conducted Ravelʼs L’enfant et les sortilegès with the Hamburg Symphony Orchestra in 2014. In 2012, he conducted the world premiere of the contemporary opera Eine Kluge Else by Sven Daigger at the Brücken Festival for the New Music in Rostock.

Jiří studied conducting at the Royal Conservatoire of Scotland, Zurich University of the Arts, Hamburg University of Music and Theatre, University Mozarteum Salzburg and at the Prague Conservatory. His mentors include Garry Walker, Dennis Russell Davies, Ulrich Windfuhr, Johannes Schlaefli and Hynek Farkač. Jiří was also a fellow of the German Music Council’s Conductors Forum.

Tvorba mladé skotské skladatelky a houslistky Lisy Robertson, mezi jejíž učitele patří také James MacMillan, čerpá rovněž z dědictví její domoviny. Její skladba z roku 2017 Seabird Cities, která dnes večer zazní ve světové premiéře, je holdem okouzlující přírodě ostrovů obklopujících skotské pobřeží. Inspirací se jí staly kolonie mořských ptáků osidlující tyto skalnaté ostrůvky, zvláště dnes již lidmi neobydlené souostroví St. Kilda, na němž se tvoří rušná ptačí města, zcela prostá lidského chaosu. Autorka chtěla hudebně zachytit jedinečný pocit být obklopen tisíci plachtících ptáků, již vládnou úchvatným útesům St. Kildy. Burňáci letí vysoko ve vzduchu, papuchalci krmí kvílející mláďata, racci bojují o pozornost, terejové se hašteří o kousíčky potravy. V díle se odráží autorčiny vlastní zážitky. Sama pochází z jedné z vesnic na skotském pobřeží a později se přestěhovala z tohoto odlehlého kraje do velkoměsta. Pocítila tak, jak může být rozdíl mezi tak rozličnými místy omračující a může vyvolat pocit ztracení a touhu po domově. Nicméně jednou se autorka setkala ve středu města s rackem a jeho křik jí natolik připomněl její přímořskou domovinu, že pocítila naději. Své dojmy skladatelka vyjádřila také v básni, kterou ke své kompozici připojila:

Města mořských ptáků
Nad rozeklanými útesy letí osamělý racek
a snaží se vykřičet své hoře nebesům.
Možná i on musí odejít z domova,
musí opustit divoká města mořských ptáků
a nechat se utlačovat betonem, snášet chaos a smog.
Možná i on musí putovat za blahobytem jako tolik jiných
před ním.
Možná jednoho dne, až budu procházet mezi mrakodrapy,
uslyším jeho vysoký hlas.
Záblesk naděje. Připomínku domova.

Úvodní část díla je zvukovým obrazem mořského břehu, v němž jsou hlasy větru a moře zachyceny žesťovými a zpěv ptáků dřevěnými dechovými nástroji. Harmonické napětí ve smyčcích předznamenává druhou, hlučnou část skladby. Dosavadní klid v lůně přírody je přeřván lomozem města, do nějž se zapojí orchestr ve své plné síle. Když se město na okamžik ztiší, je znovu slyšet křik mořského ptactva. Zmíněnou naději posléze převezme zvonkohra a skladbu v tomto naladění uzavřou smyčce.

Sir James MacMillan se řadí mezi nejvýraznější a ve světě nejrespektovanější skotské skladatele současnosti. V jeho polystylových kompozicích se zrcadlí hluboká katolická víra a spirituální pohled na svět i vliv tradiční skotské hudby. Skotský a irský folklór byl také hlavním inspiračním zdrojem jeho orchestrální monodie One z roku 2012. Melancholický zpěv v ní nabývá různých nástrojových barev. Teprve na úplném konci se jednohlas rozvine do plného akordu. Dílo bylo poprvé provedeno pod MacMillanovou taktovkou komorním orchestrem Britten Sinfonia, k jehož 20. výročí je skladba věnována, 27. října 2012 v londýnské Barbican Hall.

Ke kompozici Meditace na staročeský chorál op. 35a, podnítily Josefa Suka okolnosti související s první světovou válkou. Od svého přítele, lékaře a hudebního organizátora
Ferdinanda Pečírky se nedlouho po vypuknutí války v roce 1914 dozvěděl, že bude povinností zahajovat koncerty císařskou hymnou. Pečírka Sukovi navrhl vytvořit pro koncerty Českého kvarteta, jehož byl Suk sekundistou, skladbu citující starobylý svatováclavský chorál, jež by ideově vyvážila píseň Zachovej nám, Hospodine. Suk ve stručné kvartetní větě zpracoval chorální nápěv v pozdějším znění převzatém ze životopisu sv. Vojtěcha od Matěje Benedikta Boleluckého z roku 1668. Skladbě dominuje verš Nedej zahynouti nám ni budoucím, který je ideovým mottem celé kompozice. Meditaci České kvarteto poprvé provedlo v předvečer sv. Václava 27. září 1914 v Rudolfinu. V podstatě souběžně Suk zpracoval také verzi pro smyčcový orchestr, která poprvé zazněla v podání České filharmonie pod taktovkou Viléma Zemánka ve Smetanově síni 22. listopadu téhož roku. Po skončení války a vyhlášení Československa Suk k Meditaci přikomponoval dvě další vlastenecky laděná díla – symfonickou tryznu Legenda o mrtvých vítězích a sokolský pochod V nový život – a celé trilogii dal společné opusové číslo 35.

Svůj Koncert pro hoboj a malý orchestr, H 353 zkomponoval Bohuslav Martinů v první polovině roku 1955 na objednávku hobojisty Jiřího Tancibudka. Tento mimořádně talentovaný instrumentalista, někdejší člen České filharmonie, opustil po politických změnách v únoru 1948 Československo a na trvalo se usídlil v Austrálii. Dílo vznikalo v časové i duchovní blízkosti komorní kantáty Otvírání studánek. Podobně jako kantáta je třívětý koncert přes svou relativní stručnost a skromné obsazení naplněn skladatelovou emotivní a hluboce intimní výpovědí. Vstupní Moderato otevírá orchestrální ritornel, jehož jásavou atmosféru přerušují rozjímavě pastorální vstupy sólisty. Šťastná nálada však převládne. Volná fantazijní věta je meditací sólového hoboje s jemným doprovodem orchestru redukovaného pouze na klavír, smyčce a stručný vstup lesního rohu. Roztančené finále je naplněno nezdolnou energií a radostí ze života. Jeho hudba nezapře typicky české intonace. Tancibudek, který měl k dílu na tři roky exkluzivní provozovací právo, koncert premiéroval 8. srpna 1955 v Sydney spolu s tamním symfonickým orchestrem a dirigentem Hansem Schmidtem-Isserstedtem.

Jeden z největších českých symfoniků 20. století Miloslav Kabeláč ve své tvorbě celoživotně reflektoval progresivní trendy tehdejší evropské hudby a spojoval je se svým originálním hudebním jazykem. Jeho Symfonie č. 4 A dur „Camerata“ op. 36, patří ke skladatelovým dílům využívajícím posluchačsky spíše přístupnější prostředky, je však stejně závažná jako ostatní Kabeláčovy symfonie. Na jeho počátku stál cyklus tří skladbiček pro klavír na tři ruce komponovaných asi v roce 1953 pro Kabeláčovu tehdy zhruba sedmiletou dceru pod názvem Kaťušce pro radost. Témata první a druhé části využil v roce 1954 při skicování díla, jež původně zamýšlel jako nonet. Když se k němu v letech 1957–1958 vrátil, postupně je rozšiřoval až do podoby čtyřvěté symfonie pro komorní orchestr. Úvodní výrazově temné Grave využívá v souzvucích i nezvyklé rytmice u Kabeláče jinak vzácné inspirace z mimoevropské hudby. Následující temperamentní scherzo je vystavěno na loveckých fanfárách lesních rohů, jejichž motiv je převzat z cyklu Kaťušce pro radost. Jádrem celé skladby je výrazově tísnivá širokodechá pomalá třetí věta. Finále zahájené efektní trumpetovou intrádou běží v energickém osminkovém pohybu, do nějž na konci vtrhnou tíživé akordy z úvodu symfonie.