Photo illustrating page  Velvet Revolution Concert Czech Philharmonic

Czech Philharmonic • Velvet Revolution Concert


Czech Philharmonic

The programme for the Velvet Revolution Concerts includes 20th century works composed under difficult circumstances or with a troubled fate. Jakub Hrůša put together an original “Slavonic” programme of early works by Sergei Rachmaninoff, Leoš Janáček, and Witold Lutosławski (Poland), who faced censorship because of artistic and civic ideals.

Programme

Sergei Rachmaninoff
Piano Concerto No. 2 in C minor, Op. 18

Leoš Janáček
Suite for orchestra, Op. 3

Witold Lutosławski
Concerto for Orchestra

Performers

Yuja Wang piano

Jakub Hrůša conductor

Czech Philharmonic

Photo illustrating the event Czech Philharmonic Velvet Revolution Concert

Rudolfinum — Dvořák Hall

17 Nov 2021  Wednesday 7.30pm
Last available seats
18 Nov 2021  Thursday 7.30pm
Last available seats
Price from 300 to 1900 Kč

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Customer Service of Czech Philharmonic

Tel.:  +420 227 059 227

E-mail: info@czechphilharmonic.cz

Customer Service office hours are on weekdays from 09:00 a.m. to 06:00 p.m. July, August from 09:00 a.m. to 03:00 p.m.

Performers

Yuja Wang  piano
Yuja Wang

Her singular blend of technical prowess, keen musical insight, and emotional depth have established Yuja Wang as one of the world’s finest performers.

Yuja’s 2017/2018 season features recitals, concert series, and extensive tours with some of the world’s most venerated ensembles and conductors. She began the summer of 2017 on tour with the London Symphony Orchestra and Michael Tilson Thomas and a program featuring Brahms’s Piano Concerto No. 2, followed by a performance of the first concerto at the Ravinia Festival with the Chicago Symphony Orchestra, under the baton of Lionel Bringuier. Later engagements include concerts with the Munich Philharmonic and Valery Gergiev, a series of performances at the Verbier Festival, and a three-city German tour with the St. Petersburg Philharmonic.

She also embarks on play-conduct tours with two of the best chamber orchestras in the world, Mahler Chamber Orchestra and Chamber Orchestra of Europe, as well as joining the inaugural tour of Jaap van Zweden with the New York Philharmonic and the final tour of Yannick Nézet-Séguin’s directorship with the Rotterdam Philharmonic. Other notable appearances include concerts in Hong Kong, Miami, Washington D.C., Prague, Tel Aviv, and Berlin.

Winter of 2017 sees Yuja reunite with violinist and frequent collaborator Leonidas Kavakos for a European chamber tour, whilst in the spring of 2018, Ms. Wang will embark on a vast-reaching recital tour at premiere venues in the US and Europe; New York City, San Francisco, Rome, Vienna, Berlin, Paris, and beyond.

Yuja Wang was born in Beijing. She began piano lessons at the age of six, and her progress was accelerated by studies at Beijing’s Central Conservatory of Music. In 1999 she moved to Canada to participate in the Morningside Music summer program at Calgary’s Mount Royal College, and thereafter enrolled as the youngest ever student at Mount Royal Conservatory. Wang’s exceptional gifts were widely recognised in 2001 with her appointment as a Steinway Artist, and again the following year when she was offered a place at Philadelphia’s prestigious Curtis Institute of Music, where she studied with Gary Graffman.

By the time Yuja graduated from Curtis in 2008, she had already gained momentum following the spectacular success of her debut three years earlier with the National Arts Center Orchestra in Ottawa. Wang attracted widespread international attention in March 2007 when she replaced Martha Argerich on short notice in performances of Tchaikovsky’s Piano Concerto No. 1 with the Boston Symphony Orchestra, and within the span of just a few seasons she was working with conductors of the highest calibre. Over the past decade of her career, she has worked with such pre-eminent Maestros as Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Gustavo Dudamel, Valery Gergiev, Michael Tilson Thomas, Antonio Pappano, Charles Dutoit, and Zubin Mehta.

In January 2009, Yuja Wang became an exclusive Deutsche Grammophon recording artist. Her debut album, Sonatas & Etudes, prompted Gramophone to name her as its 2009 Young Artist of the Year. Her 2011 release of Rachmaninov’s Piano Concerto No. 2 and Paganini’s Rhapsody with the Mahler Chamber Orchestra and Claudio Abbado was nominated for a Grammy® Award in the Best Classical Instrumental Solo category.

Jakub Hrůša  conductor
Jakub Hrůša

Born in the Czech Republic, Jakub Hrůša is Chief Conductor of the Bamberg Symphony, Principal Guest Conductor of the Philharmonia Orchestra, and Principal Guest Conductor of the Czech Philharmonic.

He is a frequent guest with many of the world’s greatest orchestras. Recent performing highlights include debuts with the Vienna Philharmonic, Bavarian Radio Symphony, Orchestre de Paris, and NHK Symphony, to all of which he was immediately re-invited. In addition to his titled positions, he also enjoys close relationships with the Berlin Philharmonic, Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Leipzig Gewandhaus Orchestra, Mahler Chamber Orchestra, Cleveland Orchestra, New York Philharmonic, and the Chicago Symphony.

As a conductor of opera, he has been a regular guest with the Glyndebourne Festival, conducting Vanessa, The Cunning Little Vixen, A Midsummer Night’s Dream, Carmen, The Turn of the Screw, Don Giovanni, and La bohème and serving as the Music Director of Glyndebourne on Tour for three years. Elsewhere he has led productions for the Royal Opera House, Covent Garden (Carmen), Vienna State Opera (The Makropulos Case), Zurich Opera (The Makropulos Case), and Opéra National de Paris (Rusalka). His relationships with leading vocal and instrumental soloists have included collaborations in recent seasons with Behzod Abduraimov, Pierre-Laurent Aimard, Piotr Anderszewski, Leif Ove Andsnes, Emanuel Ax, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Jonathan Biss, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Renaud Capuçon, Isabelle Faust, Bernarda Fink, Martin Fröst, Julia Fischer, Vilde Frang, Sol Gabetta, Véronique Gens, Christian Gerhaher, Kirill Gerstein, Vadim Gluzman, Karen Gomyo, Augustin Hadelich, Hilary Hahn, Barbara Hannigan, Alina Ibragimova, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Sergey Khachatryan, Denis Kozhukhin, Lang Lang, Igor Levit, Jan Lisiecki, Albrecht Mayer, Johannes Moser, Viktoria Mullova, Anne-Sophie Mutter, Kristine Opolais, Stephanie d’Oustrac, Emmanuel Pahud, Olga Peretyatko, Jean-Guihen Queyras, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Daniil Trifonov, Simon Trpčeski, Mitsuko Uchida, Klaus Florian Vogt, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, and Nikolaj Szeps-Znaider.

As a recording artist, recent releases have included Dvořák and Brahms Symphonies with Bamberg Symphony (Tudor), Suk’s Asrael Symphony with the Bavarian Radio Symphony (BR Klassik), and Dvořák’s Requiem and Te Deum with the Czech Philharmonic (Decca). In 2020, two of his recordings – Dvořák and Martinů Piano Concertos with Ivo Kahánek and the Bamberg Symphony (Supraphon) and Vanessa from Glyndebourne (Opus Arte) – won BBC Music Magazine Awards.

Jakub Hrůša studied conducting at the Academy of Performing Arts in Prague, where his teachers included Jiří Bělohlávek. He is currently President of the International Martinů Circle and the Dvořák Society, and was the inaugural recipient of the Sir Charles Mackerras Prize. In 2020, he received both ICMA and Grammy® nominations, and was awarded the Antonín Dvořák Prize by Czech Republic’s Academy of Classical Music.

Compositions

Sergei Rachmaninoff
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll

Proslulý ruský klavírní virtuos a romanticky orientovaný skladatel Sergej Vasiljevič Rachmaninov započal svou hudebnickou kariéru jako geniální dítě. Již v devíti letech byl přijat na petrohradskou konzervatoř. Z počátku nebyl ve svém studiu příliš úspěšný, teprve na moskevské konzervatoři, kam přestoupil v roce 1885, si při výuce proslulého klavírního pedagoga Nikolaje Sergejeviče Zvereva osvojil potřebnou disciplínu a jeho talent hráčský i kompoziční se v následujících letech rozvíjely mimořádným způsobem. Ve svých dvaceti letech měl již na svém kontě řadu úspěšných skladeb – především Preludium c moll, operu Aleko a první klavírní koncert – a rovněž jeho sólistická kariéra se zdárně rozvíjela. Ovšem neúspěch Symfonie č. 1 d moll v březnu 1897 vyvolal u senzitivního Rachmaninova hlubokou depresi. Přestože pokračoval ve své koncertní dráze, ztráta sebevědomí mu bránila v komponování – zanechal skicování své další symfonie a přerušil také práci na své druhé opeře Francesca di Rimini. Teprve intenzivní tříměsíční terapie využívající též hypnózu, kterou mu na začátku roku 1900 poskytl moskevský neurolog a psychiatr Nikolaj Vladimirovič Dal, pomohla Rachmaninovovi překonat několikaletý blok. Ne náhodou proto věnoval první velké dílo vytvořené bezprostředně po překonání této tvůrčí krize, Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll, právě Dalovi.

Rachmaninov začal na třívětém koncertu pracovat na podzim roku 1900, kdy zkomponoval jeho druhou a třetí větu. Tyto dvě části poprvé zazněly 2. prosince 1900 v Moskvě ve skladatelově podání. Dílo pak Rachmaninov dokončil v dubnu následujícího roku. Konečné znění koncertu Rachmaninov premiéroval 9. listopadu 1901 pod taktovkou svého bratrance a někdejšího učitele, slavného klavíristy Alexandra Iljiče Zilotiho. Koncert byl mimořádně úspěšný a stál na počátku Rachmaninovovi mezinárodní proslulosti. Dodnes je zřejmě nejpopulárnějším ze čtyř skladatelových klavírních koncertů.

Vstupní sonátovou větu, kterou Rachmaninov vytvořil až jako poslední, otevírá osm dramaticky působivých akordů sólového klavíru. Následuje hlavní temné téma v podání smyčců za doprovodu klavírních arpeggií, druhé rapsodické téma přednáší po violovém uvedení sólista. Vzrušená nálada celé věty eskaluje ve fortissimu v sérii klavírních akordů za synkopovaného doprovodu lesních rohů a trubek. V úvodní pasáži druhé, pomalé věty modulují smyčce z c moll, v níž je komponována první věta, do vzdálené tóniny E dur. Vlastní věta je třídílná. Něžné téma krajních nokturnových částí roste z figurací sólového klavíru, které Rachmaninov převzal z úvodu své Romance ze Dvou kusů pro klavír na šest rukou z roku 1891. Samotná melodie je svěřena nejprve flétně a posléze klarinetu v rozsáhlém sólistickém vstupu. Téma pak přebírá klavír. Živější střední díl věty je završen kadencí sólisty. Finále podobně jako druhá věta začíná modulační pasáží, tentokrát z E dur zpět do c moll. Věta má rondovou formu a temperamentní taneční ráz. S hlavním živě energickým tématem kontrastuje teskný vedlejší motiv blízký prvnímu tématu úvodní věty. Klidnější vedlejší téma je zpracováno v mohutné závěrečné codě v jasném C dur.

Witold Lutosławski
Koncert pro orchestr

Tragické životní zkušenosti polského klavíristy, dirigenta, pedagoga a v neposlední řadě skladatele Witolda Lutosławského (1913–1994) kopírují sled nepříznivých historických události 20. století v Evropě, zejména v jeho vlasti. Pocházel ze zámožné intelektuální rodiny. Před koncem první světové války, když bylo Witoldowi pouhých pět let, byl jeho otec popraven jako politický aktivista v moskevské věznici. Během druhé světové války byl sám skladatel zajatcem německých okupantů a jeho bratr odsouzený sovětským režimem zemřel v pracovním táboře na Sibiři. V meziválečném období, po dvou letech strávených na varšavské univerzitě zanechal Lutosławski studia matematiky, aby se jako student konzervatoře mohl naplno věnovat hře na klavír a kompozici. V okupovaném Polsku během druhé světové války působil jako klavírista v kavárnách, čímž se aktivně podílel na jediné formě koncertního života v tehdejší Varšavě. Roku 1948 byla poprvé uvedena jeho atonálně laděná Symfonie č. 1, kterou orgány vládnoucího komunistického režimu označily v souladu s tehdejší nomenklaturou za „formalistickou“. O tehdejší době v polské společností a o svém skladatelském vývoji se Lutosławski vyjádřil takto:

"Vláda přestala zasahovat do hudebního života velmi brzy, bylo to pravděpodobně tím, že hudbu nepovažovala za ofenzivní umění ... nikdy jsem necítil žádný tlak, abych psal určitým způsobem. Po napsání své první symfonie jsem si však uvědomil, že jsem komponoval ve stylu, který nikam nevedl. Tak jsem se rozhodl pracovat od znova na svém hudebním jazyce. Zajisté jsem nemohl hned začít komponováním koncertantních děl, tak jsem psal funkční hudbu – skladby pro děti, jednoduchá klavírní díla a krátké komorní skladby. Dělal jsem to s radostí, protože Polsko bylo po válce zpustošeno a instruktivní skladby byly potřeba. Nakonec jsem se dopracoval k syntéze, která kombinuje funkční hudbu s prvky hudebního folkloru, a někdy také s atonálním kontrapunktem a harmonií.

Počínaje díly Pět písní (1957) a Smuteční hudba (1958) uplatňoval Witold Lutosławski svou vlastní dvanáctitónovou techniku a od chvíle, kdy v rozhlasovém vysílání poprvé uslyšel Koncert pro klavír a orchestr Johna Cage, se celý život intenzivně zabýval hledáním svobody v rámci vlastního kompozičního vyjádření – řízenou aleatorikou. Mezitím však v roce 1954 dokončil skladbu Koncert pro orchestr, která představuje vrcholné a zároveň poslední dílo Lutosławského „folklorního tvůrčího období“. Jednalo se o objednávku z roku 1950, kterou učinil šéfdirigent a umělecký ředitel obnovené Varšavské filharmonie, Witold Rowickij, jemuž je skladba také věnována. Výběrem hudební formy – koncertu pro orchestr –, jež se pohybuje na pomezí instrumentálního koncertu a symfonického díla a navíc zvýrazňuje virtuózní potenciál současného orchestru, se Lutosławski zařadil mezi skladatele, jako byl Hindemith, Bartók, Carter či Bernstein, kteří také psali zdařilá díla tohoto druhu.

Pro tematický materiál Koncertu pro orchestr, jenž má původ v lidové hudbě, nahlédl Lutosławski do sbírky sestavené polským etnologem Oskarem Kolbergem (první vydání je z roku 1880). Nejvíce jej oslovil hudební folklor z Mazovska (okolí Varšavy). Využití lidové hudby však není ve skladbě prvoplánové, jde o pouze inspirační zdroj. Pro jednotlivé věty zvolil Lutosławski hudební formy, jež jsou charakteristické pro období baroka – Intrada, Capriccio notturno e arioso a poslední nejdelší věta – Passacaglia, toccata e corale – představuje těžiště a kulminaci skladby, sjednocuje tematický materiál celého díla a zajišťuje jeho celistvost. Premiéra koncertu se odehrála v listopadu roku 1954.

What are you looking for?
Close

Play your part

Donate now
Close
What are you looking for?